Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Zatraceně poučený optimista Robert Fogel

Kliometr. Ne, nejde o překlep. Není myšlena jednotka vzdálenosti, nýbrž něco docela jiného. Kliometr, z anglického cliometrician, je označení pro hospodářského historika. Jeden z nejvýraznějších z nich, Robert Fogel, zemřel 11. června ve věku 86 let.

Fogel se za svůj výzkum v oblasti hospodářské historie dočkal ekonomické Nobelovy ceny. V roce 1993. Neužíval si ji tak jako někteří jiní. „Poté, co jsem cenu získal, zvali mě na nejrůznější konference, abych pronesl ten či ten projev a tak podobně,“ vzpomínal v roce 2009 ve svém – možná poněkud překvapivě – ahistoricky působícím kabinetu na Chicagské univerzitě, kde jsem jej navštívil. „Půldruhého roku jsem se toho kolotoče účastnil, ale pak jsem se rozhodl, že ještě nechci jít do důchodu – protože při takovém stylu života není čas na další výzkum. Příliš mnoho času jsem trávil jako celebrita – a já nechci být celebritou, chci objevovat nové věci.“ A že jich bylo!

V roce 1964 přišel Fogel v knize Railroad and Economic Growth se závěrem na tu dobu přímo skandálním: na rozsáhlých statistických datech ukázal, že Amerika by 31. března 1890 dosáhla stejné úrovně hrubého domácího produktu na hlavu, které ve skutečnosti dosáhla 1. ledna 1890, v případě, že by nikdy nebyly vynalezeny železnice. „Železní oři“ tedy podle něj k ekonomickému růstu konce 19. století přispěly mnohem nepatrněji, než se do té doby obecně myslelo. O deset let později zase vyvolal rozruch spoluautorstvím knihy Time on the Cross. V ní s kolegou podrobně doložili, že jižanské otrokářství bylo nesmírně efektivním podnikem – nejen ovšem z hlediska otrokářů, leč i otroků samých, kteří mnohdy žili v lepších podmínkách než „svobodní” dělníci v severních státech Ameriky.

Z komunisty liberálem

Profesní začátky profesora „klasicky liberální“ Chicagské univerzity jsou poněkud nečekané. Býval komunistou. Během druhé světové války, v době rusko-amerických líbánek, jak při našem setkání Fogel líčil, vykreslovaly totiž filmy komunisty jako bojovníky za svobodu v Evropě, jako část undergroundu, jež se postavila nacismu. To pozdějšímu přednímu kliometrovi imponovalo. Nicméně u komunismu nevydržel. „Okolo roku 1946 ústřední orgány komunistického hnutí předpovídaly, že příští rok přijde nová velká hospodářská krize. V roce 1947 pak titíž lidé vysvětlovali, proč ještě nepřišla a proč přijde v roce 1948. A pak zase, že přijde roku 1949 a tak dále. To mi došla trpělivost a řekl jsem, že to nepůsobí příliš vědecky, že v předpovídání nejsou ani tak dobří jako buržoazní ekonomové, které ostře kritizují.“

Komunismu dal definitivní sbohem v půli padesátých let. Stal se z něj, jak prohlásil, „velmi konvenční ekonom“. A mezi své nejoblíbenější kolegy ekonomy zařadil Miltona Friedmana, klíčového liberálního myslitele dvacátého století.

Takové světonázorové posuny by mohly signalizovat jistou nevyhraněnost, snad i oportunismus. Ve Fogelově případě šlo však o zcela něco jiného. O autentické hledání pravdy. Přísně vědeckou metodou – precizní prací s daty a akurátní statistikou. Dožil se i doby, která za některé, zdálo se, nezpochybnitelné „pravdy“ postavila velký otazník. A svým způsobem tak pečetila jeho životní filozofii, jíž byla cizí jakákoli šablonovitost.„Podívejte se, která z vlád je dnes nejvíce pro volný trh? Ta čínská. Sice stále sami sebe prezentují jako socialistickou tržní ekonomiku, ale ve skutečnosti je tam socialismu jako šafránu. Vždyť tam je méně vládních intervencí než v Evropské unii.“

Poučený optimista

Fogel svébytně hledíval „za“ šablony, nahlížel pod povrch – a proto celý život přinášel překvapivé závěry, jež se však jeho odpůrcům (a nebylo jich málo) nedařilo snadno zpochybňovat; měl totiž vše „kliometricky“ přesně „vyfutrováno“ daty a čísly. A z těchto dat čišel mnohdy až nezměrný optimismus. Optimista je jen nepoučený pesimista, říká se. Fogel ale byl zatraceně poučeným optimistou. Třeba co se růstu naděje dožití při narození týče: „Předpovídám, že dnešní studenti budou ve střední hodnotě umírat ve sto letech,“ řekl mi při zmíněném setkání v roce 2009. Přílišnou potíž neviděl ani v globálním oteplování, které měl vlastně za přirozené, za důsledek dlouhých slunečních cyklů. Díky technologickému rozvoji se změnám teplot lidstvo dokáže dobře vyrovnat, byl přesvědčen.

Tak optimistický a zároveň erudovaný hlas bude současnému vědeckému diskurzu, plnému poplachů, hrozeb a věštěných globálních krizí, zatraceně chybět.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda je ekonomický konzultant a autor populární i odborné ekonomické literatury. Věnuje se filozofii a metodologii ekonomické vědy, publikuje například v žurnálu Politická ekonomie. Spolupracoval s časopisem Týden... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK