Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jak na neplatiče daní: v Británii úspěšně zkoušejí psychologii a marketing

| 17. 6. 2013

Britská vláda spolupracuje s psychology a marketéry například v boji proti nezaměstnanosti nebo za lepší výběr daní. „Jednotka Šťouch“ se zkoumá chování „spotřebitelů státních služeb“ a její činnost, směřující ke změnám tohoto chování, má některé pozoruhodné výsledky.

Jak na neplatiče daní: v Británii úspěšně zkoušejí psychologii a marketing

Až se bude psát nekrolog podivné koalice konzervativců a liberálních demokratů (mnozí ostatně mají za to, že už včera bylo pozdě), nebudeme na ni vzpomínat jako na vládu, které se podařilo vytvořit velké společenství, o kterém předseda konzervativců mluvil ve svém programu. Ani další slovo z jeho slovníku – totiž fér – v tom neveselém textu asi nenajdeme. Dost možná ale vyhradí celý odstavec takzvané jednotce Šťouch neboli poradnímu týmu Úřadu vlády pro výzkum chování. Založen byl v létě 2010 krátce po nástupu Davida Camerona do funkce a je známo, že jde o premiérův oblíbený projekt. Je to v podstatě nepočetný tým akademiků, kteří zkoumají, jak lépe řídit zemi. Zpočátku jich bylo devět, dnes jich je třináct, povětšinou ekonomů a psychologů.

Skupina vděčí za svou reputaci částečně Cameronovi a částečně své přezdívce, narážce na knihu Nudge (Šťouch), kterou roku 2008 vydali ekonomové Richard Thaler a Cass Sunstein. Ti nejsou oficiálními členy týmu, vytyčili však řadu jeho programových zásad. Ale jen zčásti. Šťouch přišel s natolik překvapivými výsledky a přitáhl pozornost tolika soukromých firem a cizích vlád, které jsou ochotny platit za jeho poznatky, že se nyní rozhodl dát se na podnikání. Před nedávnem oznámil úmysl založit společný podnik, v němž by po jedné třetině vlastnil stát, soukromý investor a samotní členové.

Pracovní náplň týmu je prostší, než si možná myslíte. Lidé totiž ne vždy jednají ve svém vlastním zájmu. Tak například podávají daňové přiznání po termínu, přejídají se nebo s placením pokut čekají až na exekutora. Takové chování nakonec neškodí pouze jim samotným, ale znamená zátěž i pro státní pokladnu. Tým Šťouch podrobně zkoumá, jak lidé rozhodují, jak si vybírají z různých možností – a pak testuje, co by udělalo, kdyby se provedly drobné změny v tom, jak se lidem jednotlivé možnosti prezentují. Snaží se tak lidi nenápadně popostrčit k tomu, aby vedli lepší život a nám ostatním ušetřili jmění. Je to v podstatě jakási vědecká politika, provozovaná efektivně – jak potvrzuje Ben Goldacre – a zřejmě často funguje:

Úřady práce

Jaké to je, přijít vůbec poprvé na úřad práce ucházet se o zaměstnání? Lidé, kteří to nevědí, se nejspíš modlí, aby se to ani nikdy nedozvěděli. Tým Šťouch to ovšem důkladně prozkoumal na Úřadu práce v Loughtonu v Essexu a přišel s několika velmi užitečnými změnami. Tak především zjistil, že řada nových uchazečů o práci musela během první půlhodiny vyplnit až devět různých formulářů. A ani potom se hned nedostali k osobnímu hovoru s pracovnicí úřadu, museli počkat dva týdny, až úřad zpracuje jejich údaje.

V rámci rozsáhlého experimentu tedy Šťouch rozdělil více než dva tisíce uchazečů do dvou skupin. Jedné se dále dostávalo téhož zacházení, druhá si vyzkoušela nový systém. Ten byl nastavený tak, že každý uchazeč se hned při první návštěvě úřadu práce dostal k osobnímu pohovoru a při každé další ho pracovnice vybídla, aby si podrobně naplánoval, jak bude hledat práci během následujících dvou týdnů, místo aby vypočítával, co všechno udělal za předešlé dva. A pokud byl po osmi týdnech stále nezaměstnaný, dostalo se mu podpory v oblasti „psychické odolnosti a pohody“ pomocí metod jako „expresivní psaní“ nebo „identifikace silných stránek“.

Třináct týdnů po započetí experimentů vykazovala druhá skupina o patnáct až dvacet procent nižší pravděpodobnost, že bude chtít zůstat u pobírání dávek.

Stav: Experiment pokračuje na větším území Essexu a na severovýchodě země.

Silniční daň

Ne každé pošťouchnutí je přátelské. Lidé, kteří neplatí silniční daň, můžou být potrestáni pokutou až ve výši tisíce liber. Mohou se také dočkat botičky, nebo dokonce odtažení vozidla. Řada z nich však silniční daň přesto neplatí, i když kamera vyfotila jejich automobil bez daňové známky. Tu a tam pomůže dopis s upomínkou, ovšem pouze v jedenácti procentech případů.

Tým Šťouch navrhl několik změn, které vycházejí z poznatků psychologie (a také marketingu). Zaprvé lidé reagují lépe, když je zpráva jednodušší, a za druhé mají personalizované a vizuální zprávy silnější dopad. V prosinci 2011 tedy začalo ministerstvo dopravy testovat několik nových typů upomínkového dopisu na hříšnících, kteří byli vyfotografování více než jednou. Jedna várka zůstala stejná, druhá obsahovala zjednodušený text s velkým nadpisem Zaplať daň, jinak přijdeš o auto...[značka vozu adresáta].“ Ke třetí byla navíc přiložena fotografie nezdaněného vozu adresáta. Druhý typ úspěšnost upomínky zhruba zdvojnásobil a třetí ji ztrojnásobil.

Stav: Plánují se rozsáhlejší pokusy.

Daň z příjmu

Rafinovanější postup přinesl podobně dramatické výsledky v souvislosti s daní z příjmu. Dle stávajících předpisů mají lidé na podání daňového přiznání poměrně dost času – zhruba devět měsíců, od konce fiskálního roku v dubnu po nejzazší termín v lednu dalšího roku. Pro řadu z nás jde o úmornou práci, a tak ji odkládáme, dokud to jde. Ale jaká míra otálení je v tomto případě normální? Které datum odděluje průměrné občany od těch nezodpovědných a organizačně neschopných?

Na radu Šťouchu začaly finanční úřady testovat nový typ upomínky, která obsahovala pošťuchovací statistický údaj – že většina lidí žijících v témže městě či obci jako adresát už daně zaplatila. Počet dodatečných úhrad daně vzrostl zhruba o 15 procent. Ministerstvo financí odhaduje, že kdyby se tento postup zavedl v celonárodním měřítku, snížily by se náklady státu na vymáhání daní přibližně o 30 milionů liber. Testovaly se i jiné vzkazy – informace o tom, že sousedi už mají své povinnosti odbyté, měla větší účinek, než když se do upomínek psalo, jaký dopad má neplacení daní na veřejné služby.

Stav: Aplikováno téměř na všechny. Zdá se, že výsledky se opakují.

Soudní esemesky

Když člověku soud určí pokutu, ne každý zaplatí. Asi tušíte, že upomínka nic moc neřeší – rozdíl činí asi jen pět procent. Pokud ale lidem pošlete esemesku – jak loni zjistil tým Šťouch v rámci pokusu na jihovýchodě země – výsledky se zlepší dramaticky. A pokud pošlete esemseku personalizovanou, se jménem, výsledky jsou doslova ohromující – míra odezvy stoupla o 33 procent. Kdyby se metoda zavedla v celé zemi, snížil by se počet exekucí zhruba o 150 000 a stát by ušetřil asi třicet milionů liber.

Stav: Plánuje se zavedení v celé zemi.

Zateplení půdy

Britské vlády již dlouhá léta nabízejí finanční pomoc při zateplení půdy – vlastně rozdávají peníze zadarmo, zateplení znamená nižší účty za energie. Přesto o program není zájem. V roce 2011 si však tým Šťouch uvědomil, že problém nevězí v penězích. Lidé se zateplením váhali, protože si vždy vybavili ten nepořádek na půdě, který by museli uklidit.

A tak jim stát v rámci pokusu nabídl nikoli dotaci na zateplení, ale na úklid půdy – nepotřebné věci přitom partnerská firma odvezla místním charitativním spolkům – za podmínky, že si pak příjemce dotace sám zaplatí zateplení. Tento program znamenal pro lidi vyšší náklady, oni si ho ale přesto oblíbili a žádosti o dotace stouply trojnásobně. A když stát přihodil i dotace na samotné zateplení, stouply pětinásobně. Jiný postup byl méně úspěšný, ovšem stejně výmluvný. Když stát lidem nabídl ještě větší slevu za každého známého či souseda, kterého by do programu přivedli, nikdo neprojevil valný zájem. Zdá se, že pověst člověka, který neobtěžuje okolí kvůli půdě, je zkrátka k nezaplacení.

Stav: Firma B&Q (původní partner programu) rozšířila nabídku vyklízení půd.

Z anglického originálu přeložil Aleš Drobek

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Ibrahim Kováč | 19. 6. 2013 20:51

Možno by nebolo od veci začať posielať anonymné, personalizované dopisy naopak úradníkom finančného úradu ... ;-)

+1
+
-

Další příspěvky v diskuzi (10 komentářů)

Ibrahim Kováč | 19. 6. 2013 20:51

Možno by nebolo od veci začať posielať anonymné, personalizované dopisy naopak úradníkom finančného úradu ... ;-)
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 21. 6. 2013 15:29
reakce na Ibrahim Kováč | 19. 6. 2013 20:51

No, se zloději a vybírači výpalného by se mělo zacházet adekvátně a ne jim posílat dopisy...
Ostatně proto tato sorta lidí vždy bude velmi odmítat například jekékoli uznání bratrů Mašínů. Představa, že by lidé mohli začít chránít svůj život, svobodu a majetek pro ně musí být velmi děsivá.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Risik | 18. 6. 2013 14:18

Keďže žijem v Británii, môžem sa vyjadriť k časti daň z príjmu.
Po chybe mojej účtovníčky mi prišiel list z daňového úradu, v ktorom ma informovali o nedoplatku, štylizovaný v podobe, ako je prezentovaný v článku. Bolo tam napísane, že väčšina obyvateľov platí dane na čas, informovali ma o tom, ako som narušil chod štátu a jeho "služieb" tým, že som nezaplatil toľko, koľko som mal (celkom by ma zaujímalo,ako fungovala Británia bez mojich daní predtým, než som tam začal žiť a pracovať, asi to bolo dosť zlé, súdiac podľa toho listu), plus tam bol celkom "milý" dodatok o tom, čo sa bude diať, keď nezaplatím "dlžnú sumu".
No na rozdiel od autora prezentovaným zvýšeným výberom daní po rozoslaní takýchto listov, ja môžem tak maximálne potvrdiť zvýšený krvný tlak a mieru nas..., pardon, nahnevanosti na celý tento systém, ktorý prezentuje, že najdôležitejším, alebo v podstate jediným dôvodom existencie jedinca v akomkoľvek štátnom zriadení je platba daní.
Mimochodom, ja som toho názoru, že za zvýšeným výberom daní v Británii je strach zo štátneho aparátu a takmer dokonalá mediálna masáž. "Pekným" príkladom je poslednápoliticko-mediálna kampaň ohľadom Google. Keď politici dostali odpoveď od Google,že Google platí dane v súlade zo zákonmi Británie, tak tí istí politici nariadili daňovému úradu znovu všetko prešetriť, vyčleniť na to ešte viac úradníkov, atď. Skrátka budú hľadať dovtedy, kým "niečo" nenájdu.
Zlodej kričí: "chyťte zlodeja..."
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Fryč | 18. 6. 2013 16:53
reakce na Martin Risik | 18. 6. 2013 14:18

Je to tak. Společnosti nejsou zakládány za účelem zisku, nýbrž za účelem placení daní. Inu, korporativismus.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 17. 6. 2013 13:49

Takže v Británii zavedli "Výzkumný ústav centrálního plánování"?

{ amp2}quot;Pravicová" vláda zkoumá, jak pomocí jedné dotace lidi přimět čerpat jinou dotaci.

Vláda (prostřednictvím Úřadu práce) lidem platí za to, že nepracují (tzn. je k tomu motivuje) a pak se diví, že opravdu nepracují. Jako kdyby jim platila za to, že budou chodit po rukou a pak se divila, že ubývá lidí, co chodí po nohou.

Zkrátka Kocourkov, Absurdistan. Avšak autor tak nějak očekává, že nápadům toho konsilia pro mírnou reformu socialismu v mezích zákona budeme nadšeně tleskat. Ještě chybí přijít s nějakou tou "Strategií urychlení". Možná přejít na chozrasčot a bude lépe.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Toman | 17. 6. 2013 18:19
reakce na Jan Altman | 17. 6. 2013 13:49

Vtipná poznámka o ÚP :-)

Nicméně jádro článku spočívá v tom, že v Británii začali aplikovat poznatky z behaviorální ekonomie (pro pobavení: http://www.videacesky.cz/navody-dokumenty-pokusy/vsichni-se-chovame-iracionalne). A to je fajn.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 17. 6. 2013 20:01
reakce na Petr Toman | 17. 6. 2013 18:19

No když vláda začne aplikovat jakékoli poznatky, vidím to asi stejně tak fajn, jako by je začali aplikovat v Dachau... :-)

Už vidím ty titulky:
Od našeho Berlínského zpravodaje: říšský ministr XY sestavil team z předních árijských ekonomů za účelem zvýšení produktivity práce v převýchovných táborech. Díky tomu stát získá o X milionů marek více na své tolik potřebné agendy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 17. 6. 2013 11:37

S neplatiči se již popasoval Dan Šťastný:
http://libinst.cz/ Files/KqLFy4r2/news/401/tl_4_2 002.pdf


Splacením za "nevyžádané služby" je to holt složité, co člověk, to názor...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Krejčí | 17. 6. 2013 11:34

Chtělo by to spíš opačný nástroj - rozesílání rozpisů, kolik na kterou aktivitu nebo agendu platíte, případně který úřad a úředník je vykonává - něco jako faktura. Vzhledem k šifrování v podobě zákona o rozpočtovém určení daní to není snadné zjistit.
Potom by byl možná člověk méně ochoten platit větší část své "obecní" daně na cizí obec, než svou vlastní, platit cizím lidem psychologa, který používá metodu pohádkových bytostí, platit armádních 47 generálů, o polovinu více policistů než Polák se Slovákem a dvojnásob co Lotyš, platit 5000 celníků v bezcelní unii, půl dozorce na každého vězně a platit za jídlo víc na daních než za vlastní zboží.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Moravec | 17. 6. 2013 10:13

U daně daně z příjmu je zásadní problém předvším ve zbytečné zátěži popltaníka procesem podání daňového přiznání. Shánění dokladů, vyplňování formulářů, odevzdávání zkompletovaného přiznání a poté ještě riziko, že se státní správě nebude něco zdát a hrozba možného penále. V rámci zefektivnění by bylo záhodno celý proces obrátit. A to tak, aby státní správa předkládala poplatníkovi účet k úhradě na základě vlastní evidence zpracovaný na vlastní zodpovědnost. Logické přeci je, že když po mě chce někdo něco zaplatit, měl by sám vědět co. Úhradou by se předložený účet stal závazný a oboustranně nereklamovatelný. Nebo pak udělat ještě radikálnější řez - přímé daně zcela nahradit nepřímými.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Leo Benedictus
Redaktor Guardianu.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!