Přinášíme nové ekonomické svátky. Oslavte Den ekonomické výhodnosti frantíka!

Tohle úterý jsme slavili Den daňové svobody podle Liberálního institutu, příští středu nás to čeká dle výpočtů Patria Finance. Ve skutečnosti jsme ale největší pravicový svátek prošvihli: díky šedé ekonomice, která každou šestou korunu protočí mimo dohled finančního úřadu a netřeba ji danit, byl natruc komunistům někdy v máji. Další háček je v tom, že každý slavíme jindy: například většina živnostníků dřív než většina zaměstnanců.

Stejně je ale Den daňové svobody skvělý vynález: ten „promarněný“ čas v člověku vyvolá takovou úzkost jako žádný koláčový graf. A navíc nám Kalousek vzal zrovna jaro!

Právě na přehledném měřítku jednoho kalendářního roku si tedy ukažme další dimenze nespravedlivého světa, které jinak objevujeme jen skrz těžko uchopitelná procenta.

Chlapi, padla aneb Den ekonomické výhodnosti frantíka: 4. října

Že muži obvykle nosí domů lepší výplatu než ženy, to není nic nového. Mediány za první letošní čtvrtletí jsou 21 749 a 18 075 korun hrubého. Řečí kalendářních dat: Půlka chlapů má k 30. říjnu vyděláno tolik, na kolik bude půlka žen pracovat přinejmenším do Silvestra.

Slavit ale muži můžou ještě o několik týdnů dřív. Na typickou ženu totiž ještě čeká neplacená šichta doma po „opravdové práci“. „Sečtením času stráveného placenou i neplacenou prací zjišťujeme, že ženy pracují výrazně delší dobu než muži: 59,1 hodin týdně u žen oproti 54,1 hodinám u mužů,“ zjistila před sedmi lety, takže data nemusejí být úplně aktuální, Jana Bierzová ze Sociologického ústavu. Namítnete, že takový ouřad má svou politickou agendu – Liberální institut ale taky není žádný kabinet přírodních věd.

Znamená to, že mužům stačí pracovat ještě o desetinu kratší dobu – a svátek ekonomické výhodnosti frantíka tak vyhlásíme 4. října. Navrhuji šest pivínek a pak doma zpérovat manželku, že přesolila guláš.

Den růstu, Den propadu a Den inflace

Vždycky jsem měl problém představit si, co znamenají ty desetiny procent u posledních odhadů růstu nebo propadu ekonomiky. Ale jde to, čas je na to výborná veličina a rok skvělé měřítko. Letošek má 252 pracovních dní, bez čtyř týdnů dovolené to je 232. Když ekonomika řekněme vyroste o pět procent, znamená to, že za těch 232 dnů v průměru vytvoříte o pět procent víc tržní hodnoty než předcházející rok. Anebo jinak: že tu samou hodnotu zvládnete vytvořit za 221 dní, a teoreticky tak můžete jedenáct pracovních dní prolenošit. Funguje to i naopak: když se ekonomika o pět procent propadne, do práce musíte 243,6krát, abyste byli tam, kde loni: to je o 11,6 pracovního dne navíc.

Ve srovnání s prvním čtvrtletím loňského roku se česká ekonomika letos propadla o 2,2 procenta. Kdyby tak vypadala celoroční bilance, na loňská čísla by se Česko mohlo dostat díky extra pěti pracovním dnům. Nebo obráceně: dík víkendům a vánočním svátkům bychom při loňském tempu produkce mohli složit ruce už 19. prosince – a mít se přitom stejně jako letos k jednatřicátému.

Nepotěší ani 2,5procentní míra inflace. Máte-li na výplatní pásce stejná čísla jako loni, musíte pracovat 1,025krát déle, abyste si za své peníze koupili stejně velký spotřebitelský košík. To je skoro šest pracovních dní ročně navíc.

Čtyři měsíce před Turkem, rok za Švýcarem

Zbývá ještě mezinárodní srovnání. Ač se v chudých zemích obvykle žije levněji, rozdíly byste pocítili na globálních trzích a neutrální půdě: například při nákupu nového telefonu nebo při objednávání drinků v baru na Manhattanu. Přeskočíme tedy únorové vysmívání se subsaharské Africe a budeme počítat pouze se zeměmi OECD. Svátek „Buď rád, že nejsi Turek“ slavíme 25. srpna, „Olé, chudší Mexiko“ o týden později a roční produkt průměrného Chilana překoná průměrný Čech 17. října.

O radost nás ale připraví průměrný Švýcar, jeho průměrný roční produkt dostihneme až 26. prosince. Příštího roku.