Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Poprvé v historii EU! Island utnul rozhovory o vstupu

| 7. 6. 2013

Rok 2010. Island se vzpamatovává z nejvážnější ekonomické a finanční krize svých novodobých dějin a žádá o vstup do Evropské unie. Evropský komisař pro rozšíření odhaduje, že Island by mohl být členem Unie v rekordních dvou letech. Rok 2013. Před několika dny Reykjavík oznámil že v rozhovorech o přijetí nehodlá jen tak pokračovat...

Poprvé v historii EU! Island utnul rozhovory o vstupu

Něco takového tu ještě nebylo. Nová islandská vláda, do jejíhož čela se po volbách na konci dubna postavili euroskeptici ze Strany nezávislosti a Pokrokové strany, oznámila, že zastavuje rozhovory s Evropskou unií. Minimálně do referenda, které premiér Sigmundur Gunnlaugsson hodlá vypsat „nejpozději za čtyři roky“. „Rozhovory s Evropskou unií byly zastaveny, dokud se neuskuteční referendum na toto téma,“ prohlásil premiér. Vzhledem k tomu, že velká většina Islanďanů je v současnosti proti vstupu země do Evropské unie, je velmi nepravděpodobné, že by k pokračování rozhovorů vůbec někdy došlo.

Prestiž Evropské unie dostala pořádnou ránu, podobnou té, když vstup do Evropské unie odmítli v roce 1994 Norové (bylo to už druhé norské referendum se zamítavým výsledkem, první se konalo – tenkrát šlo o členství v předchůdci Evropské unie, Evropském hospodářském společenství – roku 1972). Norsko, nejbohatší stát Evropy, ovšem uspořádalo referendum ještě před zahájením rozhovorů.

Sledi, tresky, miliardy dolarů

Islandský krok nebyl žádný blesk z čistého nebe. Rozhovory už jednou přerušila z taktických důvodů i předchozí proevropská vláda v čele se sociálními demokraty, letos v lednu. To přišla na přetřes nejcitlivější témata, především rybolov. Vývoz ryb, hlavně jde o sledě a tresky, tvoří v současnosti 75 procent exportu ostrova, jenže po vstupu Islandu do Unie by ostrovní stát musel do svých vod vpustit rybářské lodě ze všech zemí společenství.

Navíc tu byla možnost, že Velká Británie a Nizozemsko budou blokovat vstup Islandu požadavkem na vyplacení odškodného za vklady svých občanů v islandských bankách. Při jejich krachu přišly statisíce britských a nizozemských občanů o téměř pět miliard dolarů. Odškodnění cizinců odmítla dvě referenda. Kdyby Reykjavík tyto škody musel proplatit, těžko by se Island z krize zotavil poměrně rychle –

Bohatý Island měl přitom velké šance být nejrychleji přijatým státem v historii Unie. Jako člen Evropského sdružení volného obchodu (EFTA), kam patří vedle něj a Norska ještě Lichtenštejnsko a Švýcarsko, má totiž už dnes s Evropskou unií do velké míry sladěné noty (asi 75 procent zákonů). Proto eurokomisař Štefan Füle před více než dvěma roky optimisticky prohlašoval: „Island by mohl rozšířit Evropskou unii společně s Chorvatskem.“

Ve frontě žmoulají čepice jen chudí

Pro půlmiliardovou Evropskou unii samozřejmě tři sta tisíc obyvatel navíc nic zásadního neznamená, ale mohlo jít o zajímavé rozšíření severozápadním směrem, důležité i z toho hlediska, že by vytvořilo určitý tlak na sousední Grónsko. To sice formálně spadá pod Dánsko, ve skutečnosti je ale víceméně samostatné. Navíc – bez ohledu na poddanství vůči dánské koruně – není součástí Evropské unie, ale jen jejím zámořským teritoriem, pro které neplatí unijní nařízení. Toto uspořádání je skutečností od roku 1985, Gróňané o něm rozhodli v referendu o tři roky dříve. Padesátitisícový ostrov v současnosti čelí invazi čínských těžařských společností, které na ostrově budují celá města. Grónsko totiž neoplývá velikým množstvím obyvatel, zato pořádným nerostným bohatstvím. A Číňané se těší nadějemi, že odtávání ledovce zpřístupní další a další bohaté zdroje.

Island by navíc byl po mnoha letech konečně přírůstkem, který by místo čerpání unijní pomoci do společného rozpočtu přispíval. Jenže politická a ani ekonomická přitažlivost dnešní Evropské unie není pro bohaté státy typu Islandu, Norska nebo Švýcarska taková, aby se rozhodly řady jejích členů rozšířit.

O členství tedy usiluje jen skupina chudých a geopoliticky neukotvených států v okolí Evropské unie, jako jsou postjugoslávské republiky, Moldávie, Ukrajina či Gruzie. Na druhé straně Unie velice hazarduje se zájmem Turecka, dnes jedné z nejrychleji se rozvíjejících ekonomik světa, s nímž rozhovory prakticky stojí a jehož členství například dnešní německá vláda fakticky blokuje. Podle většiny pozorovatelů je proto jen otázka času, kdy Ankara bouchne dveřmi podobně jako Island. To ovšem bude jinačí rána. 

Autor je redaktor MF DNES a Lidových novin

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (2 komentáře)

Petr Síla | 7. 6. 2013 11:39

Neúčast Turecka v EU nebude žádná ztráta. Vždyť Turecko z 98% ani neleží v Evropě.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Pozner | 7. 6. 2013 09:54

Islanďani jednoduše nejsou idioti, aby lezli na hořící loď jako např. lotyšští politici s eurem (nikoli lotyši, ti jsou proti). Otázka pro nás je jak ji rychle a bezpečně opustit.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Luboš PalataLuboš Palata
Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!