Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Fed slaví sto let. Vhodný dárek? Rána z milosti!

Sté narozeniny Federálního rezervního systému – důvod k oslavě, či pláči?

Tento rok oslaví americká centrální banka plných sto let od svého vzniku. Jedná se spíš o příležitost k oslavě, nebo raději k úvahám o změně uspořádání moderního finančního systému, na jehož vrcholu právě Federální rezervní systém stojí?

Narodil jsem se za neobyčejných okolností

Vznik Federálního rezervního systému (Fed) je spojen s řadou pozoruhodných okolností. Zákon Federal Reserve Act, který dne 23. prosince 1913 prezident Wilson podepsal, vznikl pár let předtím na tajné konferenci na ostrově Jekyll, které se účastnila hrstka vysokých politiků a vlivných bankéřů. Jejich záměrem bylo vytvořit si pojistku proti bankrotu – „věřitele poslední instance“. Úspěch jim zajistila několikaletá veřejná kampaň, silný lobbing u zákonodárců a jeden z nejrychlejších legislativních procesů v americké historii. Zákon prošel Sněmovnou reprezentantů 18. září, Senát ho připomínkoval 18. prosince – a to ve více než čtyřiceti bodech. Jak bylo v té době dlouholetým zvykem, další zasedání Senátu už před Vánoci nemělo proběhnout. Nic netušící kritici zákona odjeli za svými rodinami – a pak se v novinách dočetli, že za jejich zády byl dne 22. prosince „opravený“ zákon schválen a den na to podepsán prezidentem. Ve Washingtonu před Vánoci zkrátka zůstali jen „ti správní“...

Nechme však konspirační teorie konspirátorům a pojďme se podívat na tvrdá data. Výsledky práce Federálního rezervního systému jsou dobře měřitelné, jelikož má poměrně jasně definovaný mandát.

Mezi dvě primární odpovědnosti Fedu patří:

  • Péče o stabilitu cenové hladiny
  • Snaha o dosažení plné zaměstnanosti

Kam se poděly sladkosti za cent?

Jak si Fed během uplynulých sta let v těchto oblastech vedl? Díky kvalitním statistikám, které si vede sama instituce, můžeme snadno zobrazit plnění prvního bodu v přehledném grafu:

 

Zdroj: Bureau of Labor Statistics

Jak vidíme, domovina Fedu zrovna cenovou stabilitou neoplývá. Od roku 1913 (index o hodnotě 100) vzrostla dolarová cena jídla téměř čtyřiadvacetkrát. Zajisté jste již někdy viděli populární plakáty s Coca-colou za pět centů, sladkostmi za jeden cent... Tyto roztomile naivní obrázky jsou dokladem toho, že dolar v rukách centrálních bankéřů zdravím nezáří. Termín „stabilita cenové hladiny“ můžete vykládat jakkkoli, uvedeným grafem byste jej však obhajovali jen stěží.

Problémem není skutečnost, že se zdražují potraviny, ale že během uplynulých sta let masivně klesla hodnota samotného dolaru, a to až o 99 procent z hodnoty roku 1913. Do vzniku Fedu byl americký dolar definován jako dvacetina unce zlata – dnes má dolar „cenu“ 1/1400 unce zlata. Zatímco tak za uplynulých sto let vzrostla dolarová cena ropy z jednoho dolaru v roce 1913 na sto dolarů v roce 2013, „zlatá“ cena ropy se zvýšila z 1,56 g na 2,22 g. V dolarech tak za ropu zaplatíme stokrát více, zatímco ve zlatě ani ne dvakrát. [Přibližné údaje k 13. 5. 2013, pozn. autora.]

Věřte jen takové statistice, kterou vám sami zfalšujeme

Dobrá, s prvním mandátem americké centrální banky to není příliš žhavé. Zajisté je však tato nepříjemnost vykoupena skvělým plněním mandátu druhého – zajištěním plné zaměstnanosti... Inu, podle toho, jak se na věc podíváme. Dle oficiální metodiky amerického Bureau of Labor Statistics (BLS) je aktuální nezaměstnanost na čtyřletém minimu, tedy 7,5 procenta. Oficiální statistika je ovšem „cinknutá“ ve prospěch lépe vypadajících výsledků – od roku 1994 nejsou do výpočtu zahrnováni lidé, kteří neúspěšně hledají práci déle než 52 týdnů. Nevládní statistický server Shadowstats.com, který k výpočtu nezaměstnanosti užívá starou metodiku, tak dává poněkud jiný obrázek:

 

Zdroj: Shadowstats

Započítáme-li tedy do míry nezaměstnanosti i masy dlouhodobě nezaměstnaných, zjistíme, že nezaměstnanost neklesá, nýbrž poměrně razantně stoupá, jelikož čím dál více lidí je delší dobu bez práce.

Fed se přitom posledních pár let velice činí – úrokové sazby jsou na bodu mrazu, kvantitativně uvolňuje o sto šet a každý měsíc centrální banka nakupuje nechvalně proslulé Mortgage Backed Securities a státní dluhopisy v hodnotě 85 miliard dolarů. Nejde ani tak o to, že by tyto techniky nefungovaly; naopak fungují velice dobře tak, jak mají – nafukují nominální hodnotu nemovitostí a akciových indexů, tedy dvou model amerického finančního průmyslu před rokem 2008. Zatímco tak na Wall Street dále probíhá party levných peněz, na pomyslné Main Street již dávno zhasla světla a bar zkrachoval.

A co příštích 100 let?

Ve světle těchto obecně známých faktů už dnes hájí Fed pouze nevzdělanci, naivové a bankéři. Instituce, která srazila americkou měnu a s ní i americkou ekonomiku na kolena, by si ke stoletým narozeninám zasloužila ránu z milosti.

Jaká však bude budoucnost finančního světa bez Federálního rezervního systému? Možností je nespočet. Pro inspiraci se můžeme podívat buďto do minulosti na bankovní systémy Kanady a Skotska, či do přítomnosti na fenomén Bitcoin či ekonomický koncept zvaný „free banking“. Ale o tom třeba zase až příště...

Autor je zakladatel a místopředseda občanského sdružení Ludwig von Mises Institut; zdroj úvodního obrázku: creative commons / flickr / Kurtis Garbutt

Josef Tětek

Josef Tětek

Autor pracuje jako analytik, ve volném čase píše o ekonomii, politické filozofii, svobodě, kryptoměnách. Zakladatel Ludwig von Mises Institut, člen správní rady Liberálního institutu. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 10 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Vlad Ender | 30. 5. 2013 09:33

Rika Vam neco "relativni cenova hladina"?
Ceny se sice zvysili o cca 2000%, ale primy se zvysili o cca 6.500%. Takze v realu je vsechno trikrat levnejsi.
V roce 1913 byl prumerny (rocni) vydelek $740, ted je neco kolem $50k. Prepocteno na zlato se prijem o neco malo zmensil (39oz misto 36oz) - jenze cena zlata je dnes o hodne volatilnejsi nez zacatkem 20. stoleti (pre par mesici to mohlo byt jen 28oz, ale pred par lety klidne i 50oz).

Samozrejme, pokud jste si sve dolacky strhal do truhlice, tak "hodnotu ztratily".

Jenze penize nejsou v prvni rade uschovou hodnoty (i kdyz si to bude myslet 99% lidi, tak to neznamena ze je to pravda), ale prostredek pro transakce. Opravdova "uschova hodnoty", ktera funguje bez kontextu, neexistuje, neb vse zalezi na kontextu (kdyz trefi zemi meteor, tak je veskera hodnota v tahu).

Relativne nejlepsi uschovou hodnoty je diversifikovana investice. Pro predstavu, DJI byl v 1913 na hodnote cca 80, ted je skoro 200x vyse. Zlato zvysilo hodnotu cca 100x na svem dosavadnim maximu, ted je to spise kolem 70x.

Problem je, ze lide chteji uschovu hodnoty bez rizika, a mysli si, ze by to penize meli poskytovat. Bohuzel nic takoveho neexistuje, vybrat si jen muzete kolik rizika vymenite za kolik hodnoty.

+1
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK