Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Temelín jako rizko hospodářské, politické i jiné

| 29. 5. 2013 | Vstoupit do diskuze

Česko jakožto zadavatel obří zakázky na dostavbu své jaderné energie by mělo mít při vyjednávání s uchazeči o ni navrch. Ruská cesta premiéra Petra Nečase ale ukazuje, že ve skutečnosti možná taháme za kratší konec a zisky by mohly být nižší než ztráty. Nejen ekonomické, ale pro korupční potenciál obří zakázky také morální.

Temelín jako rizko hospodářské, politické i jiné

Návštěva českého premiéra Petra Nečase v Rusku je zvláštní hned z několika důvodů. Tak třeba už svojí délkou – čtyři dny jedné zemi nevěnuje český státník, o premiérovi už vůbec nemluvě, jen tak. Ale také postojem, jaký Petr Nečas ke svým protějškům zaujal. Hlavním tématem Nečasovy cesty byla dostavba české jaderné elektrárny Temelín, jeden z největších a také nejdražších energetických projektů v naší části Evropy. Podle očekávání. Nečekaný byl tón, v němž se diskuze kolem Temelína nesla.

Vstřícné gesto. Ne od Rusů, ale od Nečase

V souboji o zakázku na stavbu dalších bloků české jaderné elektrárny mají Rusové několik handicapů. Jedním z nich jsou pochybnosti (ne neoprávněné) o „ruské kvalitě“, jiným politika – Moskva zkrátka používá energetiku jako svoji geopolitickou zbraň. Kdo čekal, že se Rusové budou snažit pochybnosti rozptylovat, dočkal se překvapení. Nijak nevynucované prohlášení českého premiéra Petra Nečase o tom, že dnes už světoznámé členky protestní skupiny Pussy Riot nejsou žádné bojovnice za svobodu vyjadřování a lidská práva, ale pouhá banda znesvětitelek chrámu, bylo gestem, jaké dělá ten, kdo od druhého něco chce, ne naopak.

To, že podobnou větu prohodil Nečas na setkání s ruskými novináři tak, aby si ji přečetli zavčasu jak premiér Dmitrij Medveděv, tak především ruský prezident Vladimír Putin, nebylo vůbec náhodou. Dosud se čeští politici, snad s výjimkou Václava Klause, chovali v Rusku opačně, z pohledu zástupce demokratického světa správně.

Ruské investice jsou pořád problematické

Také Nečasova „výzva“, dalo by se říci skoro „prosba“ o ruské investice do České republiky znamená změnu doposud spíše oprávněně opatrného postoje k ruským investicím. Česká republika má za sebou dvě desítky let složitého vývoje, během něhož se velká část zdejších miliardářů i politiků pohybovala na hraně zákonů, v Rusku je ale situace ještě vyhrocenější. Klíčové firmy, mezi nimiž vyniká Gazprom, ale není zdaleka jediný, jsou nejen přímo napojeny na neprůhlednou „kremelskou elitu“, navíc plní i politická zadání.

České zkušenosti s ruskými investicemi a s ruskou komunitou v Česku jsou „smíšené“ a rozhodně se nedá říci, že by bylo možné na jejich základě otevřít Rusku Českou republiku dokořán.

Ruské investice jsou také spojovány s nižší firemní kulturou, ale hlavně s vysokou mírou možné korupce a napojením na šedou ekonomickou zónu a také organizovaný zločin. Přinášejí vedle peněz, které jsou jistě ve skomírající české ekonomice potřeba, i rizika ještě většího oslabení už tak dost mizerné úrovně demokracie, zákonnosti a férové soutěže. Nečas není tak hloupý, aby to nevěděl.

Rusko navíc neudělalo za poslední roky nic, aby podobné obavy rozptýlilo.

Obří zakázka rovná se potenciál obří korupce

Zpět k Temelínu. Situace na světovém energetickém trhu se právě teď možná mění, zejména kvůli novým metodám získávání energetických surovin, zvláště plynu a ropy z břidlic. S tím souvisí otázky ohledně návratnosti veliké investice do jaderné energetiky. Je tu ale ještě jeden (specificky český) problém: masivní korupční potenciál obří stavby, která svojí finanční náročností předčí všechny zbrojní zakázky dohromady.

Uhlídat, aby rozhodující pro výběr mezi americkou a ruskou nabídkou dostavby Temelína byly její rychlost, cena a kvalita, bude velmi složité, ne-li v českých podmínkách nemožné.

Ruský premiér Medveděv sliboval v případě výhry ruského konsorcia investice do českého průmyslu ve výši až 156 miliard korun. Takové sliby jsou ovšem jen vzdušné zámky, které by neměly mít žádný vliv na konečné rozhodnutí české strany. A už vůbec by neměly mít vliv „sponzorské dary“ a zásilky na tajná konta českých politických stran. Jenže to je teorie. V praxi se kolem Temelína už teď začínají dít tak divné věci, že názor ministra financí Miroslava Kalouska, který říká „raději nestavět“ zní jako hlas rozumu. Protože obří stavba by mohla skončit nejen vysátím české ekonomiky, ale také devastací české demokracie, respektive toho, co z ní zbývá. 

Autor je redaktor MF DNES a Lidových novin; úvodní foto Isifa

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu....

Komentáře

Celkem 6 komentářů v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK