Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Proč rakouská škola vznikla v Rakousku

Poslední text Pavla Kohouta, který se poněkud pochvalně zmiňuje o rakouské ekonomické škole, dal podnět zajímavé debatě. Pavel Kohout proto pro Finmag oprášil a okomentoval kapitolu ze své knížky Finance po krizi. Měla by pomoci vysvětlit, proč je rakouská škola právě rakouská.

Rakouská ekonomická škola klade zásadní důraz na roli bankovnictví a úvěrů při vzniku recesí a hospodářských krizí. Tento důraz není náhodný. Jeho kořeny sahají až k místu, kde tato myšlenková škola vznikla: do Rakouska během 70. let 19. století.

 „Když bylo frankfurtským mírem roku 1871 stanoveno, že Francie má zaplatit pět miliard franků válečných reparací, užasl nad tou částkou celý svět,“ uvádí v knize Spekulanti a finanční katastrofy jejíautor Anton Mayer. „Pro Německo byly tyto miliardy podnětem k neobyčejné obchodní aktivitě. Díky nadměrnému sebevědomí se vlastní schopnosti příliš přecenily, jak tomu téměř zpravidla dochází u mladých lidí, opojených penězi a úspěchem,“ píše Mayer svým typicky květnatým stylem.

Francie tehdy zaplatila Prusku jednorázovou částku, která odpovídala 22 procentům francouzského hrubého domácího produktu, respektive zhruba jedné třetině německého HDP. V přepočtu na peníze z roku 2007 bylo šlo o 564 miliard dolarů. Jiné srovnání: představte si, že česká ekonomika dostane v roce 2009 finanční dotaci ve výši 1250 miliard korun, která se bude splácet během dvou následujících dvou let. Je tedy zřejmé, že tento mohutný impulz musel mít rozsáhlé makroekonomické důsledky.

Čas zakládání

Historie reparací zaplacených Francií po prohrané prusko-francouzské válce je typickým příkladem, jak může vzniknout měnová expanze v podmínkách zlatého standardu a neexistence centrální banky. Éra počátku sedmdesátých let 19. století získala německý název Gründerzeit neboli doba zakládání. Měnová expanze vedla na území německy mluvících zemích (včetně Čech a Maďarska) k velkému průmyslovému a podnikatelskému rozvoji. V období 1871–1873 bylo jen v samotném Prusku založeno asi 500 akciových společností. V Rakousku od roku 1867 do roku 1873 bylo založeno více než 1000 nových akciových společností – odtud tedy název období.

Zajímavou paralelou s krizí roku 2008 je podobnost ohledně expanze na trhu nemovitostí. „Stavební plochy, než je koupily stavební banky, byly již většinou přehnaně drahé. Během zakladatelské éry se vyvinulo téměř jakési průmyslové odvětví, zabývající se nákupem nemovitostí jen za účelem odůvodnit založení společnosti. (…) Nouze o byty, či přesněji, vysoké ceny bytů, byly způsobeny právě těmito četnými stavebními společnostmi, protože jednak byly uměle zvyšovány ceny pozemků a tím i nájemného, jednak se místo levných bytů stavěly jen samé paláce, jako by se obyvatelstvo Vídně skládalo jen ze šťastné kasty samých milionářů...“ uvádí dále Mayer.

V Berlíně získala bezcenná pískoviště daleko od města větší cenu než vinice v Porýní; ve Vídni, nedaleko od chrámu svatého Štěpána, stál čtvereční sáh (1,9 × 1,9 m) stavební parcely 700 zlatých a jeden zahradník, který si před pár lety koupil zahradu za 10 000 zlatých, ji teď prodal za 145 000. (…) V Německu a v Rakousku se za pár let mzdy dělníků zvýšily o 25–30 procent,“ cituje dále Mayer dobové prameny.

Pro představu, částka šest zlatých představovala v roce 1870 týdenní mzdu nevyučeného dělníka v průmyslu. Ušití obleku u dobrého krejčího stálo 13 zlatých a 30 krejcarů, revolver 13 zlatých, visací hodiny osm zlatých, vymalování bytu 16 zlatých. Během špičky burzovní spekulativní bubliny v roce 1872 činil denní obrat 1,4 miliardy zlatých. Roční nájemné v nejlepších vídeňských bytech stálo v roce 1873 tři tisíce až deset tisíc zlatých ročně. (Údaje podle knihy Vladimíra Filipa Papírové peníze od Marie Terezie po Karla I.)

Kupní síla zlatého se podle okolností pohybovala kolem 200–500 dnešních českých korun – některé položky byly tehdy směšně levné v porovnání s dneškem, jiné naopak velmi drahé. Kdybychom přepočítali cenu vídeňského stavebního pozemku na dnešní peníze, vyšlo by nám přinejmenším kolem 40 000 korun. Skutečně žádná láce!

Matka všech krizí

V květnu 1873 začal pád akcií na vídeňské burze. V červnu začaly krachovat banky, a protože Rakousko mělo úzké obchodní styky s Německem, řetězová reakce bankrotů se přenesla do zahraničí. V září 1873 začaly krachovat banky v Americe – a světová finanční krize byla na světě. Nastala panika, během níž musela být zavřena newyorská burza.

Koncem září byla newyorská burza opět otevřena a situace se začala zvolna uklidňovat – je zajímavé, že vývoj na kapitálových trzích nebyl tehdy o nic pomalejší než v 21. století! Nicméně i když finanční krize roku 1873 byla vyřešena během několika měsíců, měla nedozírné hospodářské následky. Finanční krize předcházela recesi, která trvala šest let. Až do třicátých let příštího století šlo o největší hospodářskou krizi novověku.

„Účinky krize, o níž se zpočátku myslelo, že se soustředí jen na banky, se začaly rozšiřovat,“ psal dobový americký tisk. „Domácí průmysl je těžce nemocen. Po celé zemi továrny zastavují práci, protože pro své zboží nemají odbyt a ani si nemohou opatřit potřebné finance, aby v naději na zlepšení budoucí situace udržely výrobu v chodu. V Nové Anglii a v New Yorku stojí tkalcovny, v Pennsylvánii železárny, což se od jejich vzniku ještě nestalo. Ve východních státech je téměř polovina továrních dělníků bez práce, stejně jako úředníků, a v zimě zůstanou o hladu statisíce nezaměstnaných.“

Hospodářská krize se pak zpětně přelila do Evropy, kde měla rovněž závažné sociální důsledky. V roce 1874 nastala velká deflace. Ještě řadu let se světová ekonomika potýkala s důsledky krize. „V následujícím desetiletí zanikly čtyři pětiny vídeňských bank. Z bank mimo Vídeň dokonce zkrachovaly dvě třetiny bank. V rakouské ekonomice propukla dlouhodobá hospodářská krize. Rakouská bankovní krize se nevyhnula ani českým zemím, kde v době krize a v následující finanční depresi ukončilo činnost 80 procent bank vzniklých před květnem 1873,“ uvádí sborník Analýza příčin a důsledků české finanční krize v 90. letech, který v roce 2004 sestavil kolektiv autorů pod vedením profesora Petra Musílka a který obsahuje pozoruhodně čtivé a odborně fundované pojednání o řadě finančních krizí v minulosti vzdálenější i moderní.

Ve své podstatě byla krize roku 1873 „matkou všech krizí“, protože podobné rysy lze najít u všech následujících krizových epizod, jejichž kořenem byla peněžní expanze. Rozdíl je pouze v tom, že v roce 1873 šlo o import fyzického zlata v důsledku vyhrané války, který měl za následek úvěrovou expanzi. Finanční krize roku 2008 byla způsobena přehnanou úvěrovou expanzí v jiném měnovém režimu – to je však jen technický rozdíl. Principiálně si roky 1873 a 2008 byly překvapivě podobné.

Rakouská ekonomická teorie tedy nevznikla v Rakousku úplně náhodou. Jejímu vzniku napomohla největší finanční krize 19. století. Rakouská teorie vysvětluje hospodářský cyklus pomocí bankovního a úvěrového cyklu, což je nejblíže skutečnosti. Ale i rakouská teorie má své nedostatky. O nich příště.

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK