Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Euro. Co dělat s poraženými

| 30. 4. 2013

Společná měna není v krizi, ale mnozí její uživatelé ano. Prohrává většina eurozóny.

Euro. Co dělat s poraženými

Již několik let trvá takzvaná krize eura. Její přítomnost se stala permanentním jevem – a to do té míry, že termín „eurokrize“ se zabydlel jako trvalá položka v některých západoevropských médiích. Na stejné úrovni jako třeba domácí politika, finance, počasí nebo sport.

Krize přešla do všeobecného povědomí jako stálý jev. Lze na to pohlížet i příznivě: podívejte se, občané, nejhorší krize v dějinách – a euro se stále nerozpadlo, naši skvělí politici jsou schopni účinné akce, oni nás zachraňují! Měli bychom vyhovět jejich naléhavému volání a svěřit jim víc moci. Víc Evropy, tedy víc Bruselu, Evropské komise, Evropského parlamentu a dalších orgánů. Jen jednotná Evropa je schopna postavit se výzvě, kterou představuje krize eura! Je třeba dokončit integraci!

Toto není nic víc než moderní mytologie. Pouze novodobé pohádky, které mají ideologicky ospravedlnit neuvěřitelnou expanzi státní moci na úrovni nevolených bruselských orgánů i volených vlád národních států. Pohádky, které mají zdůvodnit pokračující centralizaci moci.

Krize eura ale není pohádka, může někdo namítnout. Nebo snad je?

Eurozóna vydrží

Ano, je. Krize eura je stoprocentně čistý syntetický výmysl v krystalické formě. V první řadě, měna samotná nemůže trpět krizí. Může trpět vysokou inflací, ale to není případ eura a nikdy nebyl. Měna může trpět výkyvy kurzu na mezinárodních trzích. To však není žádná krize, nýbrž normální jev. Všechny moderní měny ve volně plovoucím režimu vykazují volatilitu, včetně dolaru, jenu, britské libry, švédské koruny a české koruny.

Při pohledu na inflaci nevidíme žádnou krizi. Ani při pohledu na vývoj kurzu eura. Ten je v posledních letech silný – pro laika překvapivě silný. Žádná záhada: velmi silná obchodní bilance Německa, světové obchodní supervelmoci, drží euro při síle. Krize? Nesmysl.

Nehrozí ale euru rozpad? Nevarují snad euroskeptici již léta před pádem společné měny? Není snad třeba spojit všechny síly, aby škodolibá radost škarohlídů se obrátila ve zklamaný úšklebek?

Ne. Rozpad eurozóny nehrozí. Nikdy nehrozil, dokonce ani na sekundu. Je třeba vzít v úvahu mechanismus fungování eurozóny. Nelze z ní nikoho vylučovat: žádný členský stát nemůže být vypuzen proti své vůli. Ani kdyby falšoval statistiky, ani kdyby upadl do platební neschopnosti, a dokonce ani kdyby jeho občané malovali Angele Merkelové hitlerovský knírek. (Moment – toto se přece už stalo v Řecku. A stejně nebylo vyloučeno.) Členský stát může z eurozóny dobrovolně odejít, ale zatím žádný nechtěl. Odchod z eurozóny by se totiž zřejmě neobešel bez odchodu z Evropské unie jako takové. A ten by zase znamenal i vystoupení ze zóny volného pohybu zboží, osob a kapitálu – tedy ztrátu několika málo skutečných a nepochybných výhod plynoucích ze členství v Unii. Žádný stát nebude riskovat opětné zavedení celních bariér pro svůj export do států Evropské unie – kdo by dobrovolně chtěl snášet de facto obchodní sankce?

Samozřejmě lze namítnout, že volný obchod a podobné svobody existovaly ještě před zavedením eura. Momentálně však neexistuje jiný mechanismus vystoupení z eurozóny než úplné vystoupení z Evropské unie. Nelze ani očekávat, že by členské státy eurozóny byly ochotny dovolit vznik jiné cesty ven – tedy cesty, která by umožnila ponechat si výhody a zbavit se nevýhod.

Proto dokonce ani Řecko nechtělo vystoupit. Ani Kypr.

Z eurozóny nelze nikoho vyloučit a vystoupit nikdo nechce. Konec příběhu. Žádný rozpad nehrozí. Euroskeptici se radují marně, eurooptimisté se bojí zbytečně. Euro bude fungovat ještě hodně dlouho. Jak dlouho, nelze říci, ale měnové unie devatenáctého století fungovaly celá desetiletí. Jejich existenci obvykle ukončila jen válka.

Autoři to tak chtěli

Tím však příběh nekončí. Euro není v krizi, ale mnozí jeho uživatelé ano. Uživatelé z řad členských států, jejichž měna je pevně vázána na euro. Mnohé, zejména latinskoevropské ekonomiky by nutně potřebovaly slabší měnu, aby jejich výrobky byly konkurenceschopnější a aby byly dostupnější jakožto turistické destinace. Francouzská obchodní bilance se nepřetržitě propadá do hlubin. Zahraniční obchod s ostatními členskými státy eurozóny měla kladný naposledy v březnu roku 2000. A tak bychom mohli pokračovat.

Členské ekonomiky nemohou devalvovat z podstaty věci. Na rozdíl od měnových unií minulosti euro podobný krok vylučuje. Autoři myšlenky společné evropské měny to tak koneckonců chtěli. Převládali mezi nimi politikové, kteří se na devalvaci měny nedívají jako na standardní nástroj hospodářské politiky, ale téměř jako na nekalou soutěž – podraz vůči sousedům se silnější měnou.

Podle vizí otců eura měly členské státy soutěžit navzájem svojí pracovitostí, produktivitou, kvalitou a inovacemi. Hezká myšlenka. Jenže se nedomyslelo, co dělat, když někdo prohraje.

A nyní prohrává většina eurozóny. Vítězí Německo, které je na silnou měnu zvyklé a jehož banky nevytvořily úvěrovou bublinu. Totéž platí pro Rakousko. Dále Lucembursko, finanční centrum kontinentu. Slušně se daří Maltě, dalšímu finančnímu centru, a Slovensku, které do eurozóny vstoupilo nedávno, takže je příliš brzo na hodnocení. A tím je seznam vítězů prakticky vyčerpán: ani Finsko již není v úplně skvělé kondici.

Může se stát, že zvláště těžce postižené země (Portugalsko, Řecko) postihne osud vesnic či regionů, odkud většina mladších a vzdělanějších obyvatel odešla. Obyvatelstvo tvoří převážně důchodci, několik rolníků – a pak „lufťáci“, kteří jezdí na chaty. Český venkov se stále více vyvíjí podle tohoto schématu. Není vyloučeno, že osud odumírajícího venkova postihne i celé státy.

Co bude za deset nebo dvacet let? Budou Němci, Rakušané a Nizozemci nepřetržitě dotovat Řecko, Portugalsko a Španělsko, podobně jako Praha dotuje Rtyni v Podkrkonoší, Kašperské Hory nebo Blšany u Podbořan? Toto je další velmi nedomyšlený aspekt eura. Blšany mají alespoň tu výhodu, že jsou mnohem menší než třeba Portugalsko.

Psáno pro Lidové noviny

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (10 komentářů)

Radovan Dell | 30. 4. 2013 18:10

Kolik vůbec bylo plánováno na záchranu Řecka a kolik je to nyní? Kdyžtak mě opravte, za ta léta rychlého řešení krize jsem už nějaký ten detail zapoměl, ale myslím, že původní odhad byl 110 miliard EUR a dnes? 240 miliard EUR, 200 miliard už dostali, a země je v čím dál většim srabu. Možná, že EURo jako měna není v krizi, ale Eurozóna má problém a voliče s krátkou pamětí. Na záchranu Španělska nebo Portugalska nebude a nebo se bude tisknout tak, že budeme mít dvoucifernou inflaci.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jiri Salek | 30. 4. 2013 13:15

Eurozona samozrejme vydrzet muze. Zeme ktere se dostanou do velkeho deficitu budou muset zacit setrit a propoustet. To znamena ze i mistni mzdove naklady nakonec poklesnou a nakonec se jejich konkurenceschopnost zvysi. Bude to sice za cenu snizeni objemu ekonomiky, ale nakonec k tomu dojit musi nezavisle na tom kolik penez dostanou z Nemecka nebo kolik jim centralni banka vytiskne. Mozna ze tisknuti penez je lepsi, nebot snizi kurz Eura a udrzi globalni konkurenceschopnost.
Taky je dost mozne ze pro postizene ekonomiky by bylo lepsi z Eurozony vystoupit, ale to evidentne neni politicky unosne.
Stejnou filozofii ma i USA. Tisknout a tisknout. Problem je diky znovuzavedeni socialismu meze klesat i jejich konkurenceschopnost. Ovsem s pokles dolaru by to mohl vyvazit. Ezistuje vubec nejaky blazen ktery jeste nakupuje dluhopisy USA? Nejsou vsechny dluhopisy financovany z vytistenych penez?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiri Salek | 30. 4. 2013 13:54
reakce na Jiri Salek | 30. 4. 2013 13:15

Ale ano. Americky dluh financuje Japonsko za vytisteny Juan. Japonska centralni banka se rozhodla konecne vyprostit z deflace neomezenym tistenim penez. Protoze Juanu uz maji hromady tak se musi nekam prelit. Momentalne jdou do USA. Japonci dostanou americke upisy a drzitele dolaru na oplatku japonske Juany. Americke dolary se utrati v americe na Obamuv socialismus. Otazka je co se stane s cerstve vytistenymi japonskymi Juany. Budou kupovat japonske zbozi nebo japonsky dluh? Lidi by byli blazni kdyby kupovali dluh, protoze tam nic nevydelaji. Tak tedy zbozi? Snad radsi akcie. Ovsem pokud se z toho stane trend a Japonsky dluh zdrazi tak jdou Japonci do kytek.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Vlad Ender | 30. 4. 2013 11:46

Tech vitezu je jeste mene, pokud vubec nejaci.

Luxembursko je v podstate Kypr, akorat jim nejde prisit spinave ruske penize (kterych mimochodem bylo na Kypru podstatne mene nez se povida. Kypr byl, co se tyce prani penez, razen daleko za Svycarsko, US, nebo dokonce i Nemecko. Ale hodilo se to dobre do kramu. Rozlisovat spinave penize z drog, atd. a penize patrici ruskym spolecnostem ktere pouzivaly normalni a legalni danove klicky. Stejne jako je pouzivaji americke, britske ci nemecke firmy - akorat vetsinou v jine jurisdikci). Ekonomika postavena na vhodnem danovem prostredi a bankovnictvi.

Malta to same v bledemodrem.

Rakousky bankovni sektor je silene vystavenej rizikum vychodni a jizni evropy. Slovinsko je dalsi EU stat s problemem - a rakouske banky tam maji docela dost. Nepotopi je to, ale rozhodne nepomuze.

Nizozemsko ma/melo silenou realitni bublinu, diky danovemu zvyhodneni hypotek - ktere bylo ale ted odsrtaneno, a domaci banky uz zacinaji mit problemy, a spise to bude v kratkodobem horizontu horsi nez lepsi.

Nemecke banky - to bych si dovolil tvrdit, ze naopak, nemecke banky uverovou bublinu pekne posilovaly. Akorat ne doma, ale venku. Irske banky byly sanovanu neb jejich pad by potopil docela dost nemeckych bank. Podobne meli exposure (vetsinou ale neprimo) i v dalsich Club Med statech(i kdyz cas ktery Nemecko a Francie koupila mezitim tyto banky docela dobre vyuzili)... Nemecke Landesbanken jsou zname jako jedny z "nejhloupejsichquot;bank (do urcite miry je to dano regulaci kterou Nemecko prijalo pred nekolika lety. Pred tou regulaci meli moznost docela dobre vydelavat, po regulaci ale moc ne a zacali shanet vynosy jinde. KfW (ktere teda Landesbanke neni) bylo oznaceno za "nejhloupjsi nemeckou banku" (nemeckym tiskem), kdyz poslali Lehmanum 300m EUR par hodin pred krachem. A co se tyce sofistikovane DB, tak ta zalozila nektera cela odvetvi strukturovani (ale delala to v US, takze zase domaci trhy to nijak neovlivnilo). Ostatne je pravdepodobne ze DB prezila diky kreativnimu ucetnictvi (coz teda dle me ukazuje spise na problemy s bankovnim ucetnictvim nez s DB).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 30. 4. 2013 10:48

Vyloučit členský stát z eurozóny zřejmě jde: stačí neposkytnout pomoc. Po nevyhnutelném bankrotu takovému státu nikdo nepůjči a lidé jednak nebudou moci a jednak nebudou chtít platit daně. Pokud ECB navíc zavře kohoutky s likviditou pro banky a také přestane kupovat junk dluhopisy takového státu, politikům nezbude nic jiného, než si natisknout vlastní peníze, protože jinak ani nebudou mít na výplaty pro příslušníky státního represivního aparátu a systém se jim zhroutí.

Z eurozóny lze i vystoupit. Docela věřím tomu, že kdyby např. Španělsko přišlo do Bruselu, že už to dál nejde a že potřebují devalvovat, nakonec by se na nějakém mechanismu zachovávajícím členství dohodli. Eurokracie nebude riskovat živelný rozpad a pokud to bude možné prezentovat jako dočasné opatření v krizi, projde to.

Ale vzhledem k tomu, že politici na severu i na jihu nemají odvahu k radikálním krokům, na vše se dívají pouze krátkodobě (nic za horizontem volebního období je nezajímá), asi ke změně jen tak nedojde.

Takže se dál bude provozovat politika oddalování. Napětí poroste, jižani budou čím dál zoufalejší, Němci budou čím dál naštvanější, že to vše dotují. A možná že to tedy skončí jako předchozí podobné pokusy o měnovou unii - válkou. Ta nobelovka pro EU pak získá mírně absurdní rozměr.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Šilar | 30. 4. 2013 08:38

"Odchod z eurozóny by se totiž zřejmě neobešel bez odchodu z Evropské unie jako takové." Na základě čeho stavíte tuto úvahu?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 30. 4. 2013 10:59
reakce na Martin Šilar | 30. 4. 2013 08:38

No současné smlouvy tak myslím vyznívají. Ale jak píšu v příspěvku výše: kdyby Španělsko důrazně požádalo Brusel o dočasné zavedení paralelní pesety v rámci boje s krizí a nutnosti devalvovat, Brusel by asi přišel na mechanismus, jak SP ponechat v EU.

Brusel je v případě potřeby vždy operativně připraven ke kreativnímu výkladu smluv...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Krejčí | 30. 4. 2013 08:26

Koukám, že v Praze mýtus o dotování zbytku ČR pořád žije. Možná by bylo lepší vybírat veškeré daně lokálně a nic z Prahy "nedotovat" ;,aby byly obě strany spokojené.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 30. 4. 2013 10:55
reakce na Jan Krejčí | 30. 4. 2013 08:26

Přesně tak, to by bylo ideální.

V Praze i ve Lhotě by zůstaly daně zaplacené v daném místě registrovanými občany i firmami + v místě zaplacené DPH, spotřebky, soc+zdrav "pojištění" ;.
Pakby vše bylo zřejmější a průzračnější.
Nevím, jak Lhota, ale Průhonice a Černošice by si určitě polepšily. Ale vzhledem k počtu firem registrovaných např. na Praze 2 také nepočítam s nějakým poklesem tamního výběru.

Ideální by bylo, aby si obce mohly konkurovat tím, jak vysoké daňové sazby na své rezidenty uvalí. Konkurence je prospěšná věc.

Následně by se obce mohly dohodnout, jaké pravomoci a agendy svěří vyššímu celku (kraji) a kolik na ně budou přispívat.

A kraje by se následně mohly dohodnout, že např. obranu delegují na celek nejvyšší - stát. A také by na to příspívaly. Podle nějakého spravedlivého klíče (zřejmě fixní částka na hlavu - resp. jakkoli by se kraje dohodly).

Tak nevím nevím, za by si Bruntál polepšil...

Každopádně takováto demokracie zdola zní o něco málo lépe, než demokratický centralismus.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radovan Dell | 30. 4. 2013 17:48
reakce na Jan Altman | 30. 4. 2013 10:55

To jste popsal Švýcarsko, není to tam bez chyby, ale tak nějak to funguje.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!