Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Fabiánský socialismus II: Volte menší zlo, salámová metoda a další taktiky

Fabiánský socialismus na rozdíl od komunismu nesází na revoluční zvrat. Své ideje prosazuje postupně. O to ale účinněji. Velkou Británii, zemi se silným respektem k právu, svobodě a vlastnictví například přetváří od druhé světové války ve stát, který se rychle blíží naplnění většiny bodů Komunistického manifestu. A to i tehdy, když socialisté vůbec nejsou u moci. Pomáhají mu k tomu – a nejen v Británii, ale i v kontinentální Evropě, ba i Americe, rafinované strategie.

V předešlé části pojednání jsme stručně shrnuli nejstarší historii Fabiánské společnosti, britského socialistického think tanku, u jehož zrodu stál spisovatel G. B. Shaw a Sidney Webb, zakladatel London School of Economics. Dnes se budeme věnovat právě taktikám a strategiím, které fabiáni používají k prosazení a udržení své agendy v každodenní politice.

Základem fabiánského úspěchu je pochopení, že příliš mnoho změn v příliš krátkém časovém úseku může přinést nekontrolovatelné výsledky. Komunistická revoluce může být společností vnímána jako něco nebezpečného a cizího a v důsledku může ztroskotat, jelikož nebude společností nikdy plně akceptována. Pozvolné zavádění komunistických myšlenek ve správný čas však povede k jejich nadšenému přijetí, přičemž veškerá kritika těchto dílčích opatření bude zadupána ve jménu přílišného idealismu a nedostatečného pragmatismu.

Fabiánská strategie je spíše životní filozofií politika než konkrétním souborem politických opatření. Přesto však lze vypozorovat určité prvky v rámci soudobého politického dění, které mají jasný nádech fabiánství. Mezi nejčastější fabiánské taktiky patří:

  • Pragmatičnost
  • Svolnost ke kompromisům
  • Svedení diskuze na míru opatření
  • Salámová metoda
  • Volba menšího zla

Nejlépe si fabiánskou strategii, načrtnutou v uvedených bodech, představíme na modelovém příkladu.

Řekněme, že ve společnosti je z důvodu regulace nájemného nedostatek nájemních bytů. Fabián vytuší svou příležitost – máme zde akutní problém dotýkající se většiny společnosti. Vystoupí tedy v parlamentu s návrhem zákona o výstavbě státních bytů. Liberálové návrh kritizují: nájemné má prý být deregulováno a trh sám zajistí dostatek bytů pro všechny. „To je jen takové vaše teoretizování, a i kdyby; trvalo by to příliš dlouho,“ praví fabián, „musíme být pragmatičtí a jednat. Bytů je málo, stát je tedy musí nechat vystavět. Kolegy liberální poslance zajisté uspokojí návrh spolupráce se soukromým sektorem formou veřejných zakázek.“ Liberální poslanci nechtěli před voliči vypadat jako idealisté postrádající pragmatismus, a tak pro návrh s těžkým srdcem zvedli ruce.

Fabián tedy v rámci zákona navrhne výstavbu jednoho milionu státních bytů. Liberálním poslanců se to však zdá být příliš – podporujíce tak masivní státní výstavbu, mohli by být osočeni z přílišných ústupků a ze zrady svých voličů. Fabián chápavě pokyvuje a po chvíli navrhuje kompromis, se kterým všichni ochotně souhlasí – bytů se vystaví pouze sto tisíc. Liberálové po celé zemi jásají a pochvalují si, jakého dosáhli vítězství – namísto milionu bytů postaví stát pouhých sto tisíc! Hrozba socialismu byla odvrácena!

Salámová metoda a menší zlo

Uběhnou tři roky. V nových bytech jsou zabydleny mladé rodiny, mnoho se jich však levného státního bydlení nedočkalo. Fabián opět vystoupí před kolegy v parlamentu: „Pánové a dámy, musíme podpořit naše mladé rodiny a vystavit dalších dvě stě tisíc bytů!“ Návrh je odsouhlasen. Za pár let se situace opakuje. Stát postupem času staví další a další byty, až je nakonec státních bytů více než původně navrhovaný milion. Nikdo se v rámci politických debat již neptá po potřebě daného opatření, jelikož diskuze se již roky vede pouze okolo míry opatření. Socialisté pouze vždy hlasují pro míru vyšší, zatímco liberálové pro míru nižší. Fabián si v zákulisí mne ruce – tento „spor“ vyhraje tak jako tak, jelikož semínko socialistického opatření již bylo zasazeno a v politických kláních již jen kvete.

Fabián si uvědomuje, že všeobjímající státní správu bytového fondu nemůže zavést ze dne na den. Musí postupovat malými kroky a sílu trhu ukrajovat postupně, jako pomyslná kolečka ze štangle salámu. Taková „salámová metoda“ je přímou aplikací fabiánské myšlenky gradualismu. Kde by okamžité zestátnění vyvolalo nepokoje a společenský odpor, tam nastolí fabián to samé v rámci méně bolestivých, dílčích kroků.

Náš fabián samozřejmě nebude ve vlivné politické funkci navždy. Jak zajistí kontinualitu socialistické agendy? Stejným způsobem, jakým postupoval při stočení politické debaty na pouhou míru opatření. „Volte menší zlo!“ hlásá fabián při volbách. Co naplat, že ve volbě proti sobě stojí pouze samá zla – samotný proces volby je novým morálním imperativem, rozhodnutí nevolit je v moderní demokracii tím nejtěžším hříchem. Fabián se doma u televize usmívá nad vysokou volební účastí, která dodává legitimitu systému, jenž je implementací předchozích taktik nastaven na plíživé nastolování socialismu.

Fabiáni a my

„To je moc hezké,“ říká si nyní čtenář, „ale co to má společného s českou politikou? Proč by mě měly nějaké fabiánské taktiky vůbec zajímat?“ Inu proto, že česká a evropská politika je jimi protkána.

Pojďme se podívat například na způsob zvyšování daní – taková česká DPH je výborný příklad. Pokud by před lety přišel nejmenovaný politik s návrhem skokově zvýšit DPH z pěti na 17,5 procenta, patrně by zavdal příčinu masovým demonstracím a dlouho by se na ministerském postu neohřál. Zvyšuje-li se ale DPH postupně, třeba každé dva roky o pár procentních bodů, je pan politik uznáván jako rozvážný hospodář jemně ladící složitý systém státních příjmů a výdajů. Můžeme zde tedy pozorovat ukázkovou aplikaci „salámové metody“. I prostor pro taktiku kompromisu se našel, a to tehdy, když vláda „ustoupila“ a DPH z uvažovaných (?) 19 procent snížila na nadcházejících 17,5 procenta.

Obdobný životní cyklus můžeme očekávat de facto u všech budoucích opatření. Pokud nedávno stínový ministr financí ČSSD prohlásil, že za jeho ministrování prosadí mezní daňovou sazbu ve výši 38 procent, můžeme si být jisti tím, že výsledná sazba bude (po „těžkých srdcích“ a „měkkých ano“) nižší, například 25 procent. Jásat bychom však neměli – sazba se bude dál postupně zvyšovat, jelikož kombinace kompromisní a salámové metody je osvědčeným způsobem, jak tahat voliče za nos.

Budoucnost je socialistická

Daně samozřejmě nejsou jediným tuzemským příkladem – nelze opomenout spoustu dalších pozvolně zaváděných a prohlubovaných opatření, jako jsou ekologické a dopravní regulace, sKarty a Open karty, penzijní reforma či boj proti hotovostním transakcím. Dnešní politika má svou specifickou atmosféru, která by padla viktoriánským zakladatelům Fabiánské společnosti jako na míru šitý oblek.

Velikým vítězstvím fabiánského socialismu je konečně zakořeněnost přesvědčení, že demokratický systém jako takový je skvělý, jen je zapotřebí jej reformovat. Plejáda reformních hnutí posledních let jako jsou ProAlt, Pozitivní evoluce či Holešovská výzva neusiluje ve skutečnosti o nic jiného, než o diskuzi ohledně zvýšení či snížení míry rozličných stávajících opatření. Žádný z těchto mediálně vděčných „reformátorů“ nezpochybňuje samotné přerozdělování, regulaci, centrální plánování a státní moc. Každý si je chce pouze přisvojit a užít jako nástroje k vlastnímu cíli. Ať se tato hnutí k moci dostanou či nikoli, stávající trend se vlivem zakořeněnosti fabiánské filozofie nezmění – socialismus bude dále posilovat a svoboda skomírat. 

Josef Tětek

Josef Tětek

Autor pracuje jako analytik, ve volném čase píše o ekonomii, politické filozofii, svobodě, kryptoměnách. Zakladatel Ludwig von Mises Institut, člen správní rady Liberálního institutu. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 32 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Michal Weinfurtner | 17. 4. 2013 23:34

Nevím jestli jste to zaznamenali, ale Evropská komise hodlá řešit výrobu kamionů, resp. jejich design. Prý hodlá nařídit aerodynamický tvar jako povinnost.

Ona sice nejprve donutila výrobce svým nařízením o max. délce kamionů, vymýšlet právě ony hranaté krabice, ale teď prý přišli po letech na to, že to není dobrý, takže bude zvažovat zrušení onoho omezení nebo alespoň prodloužení max. délky a povinnost aerodynamických tvarů.

Prý je to vedeno snahou uspořit palivo dopravcům.

Zlý jazykové však tvrdí, že za tím je nový model kamionu od Mercedesu.

Tak nevím.

+4
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Martin Brezina | 22. 4. 2014 07:25

"Řekněme, že ve společnosti je z důvodu regulace nájemného nedostatek nájemních bytů."

Což je ovšem nesprávný a ahistorický předpoklad. Takhle to nebylo.

Nejprve zde byl nedostatek bytů pro jisté kategorie lidí - daný tím, že holt trh dává jen těm, kterým již bylo dáno, kteří jsou dostatečně solventní.

Pak někdo teprve zkusil regulaci nájemného nebo dotovanou výstavbu.

Žádné "trh sám zajistí dostatek bytů pro všechny".

Tím, že budete lhát, si podporu pro své ideje nezajistíte.

-11
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK