Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Mládek vaří vejce na měkko

| 25. 3. 2013

Když už levice neumí ekonomice pomoci, neměla by do ní raději zasahovat. Ekonom Pavel Kohout o zaměstnancích, parazitech, ceně práce a regulované ekonomice.

Mládek vaří vejce na měkko

Jan Mládek si na sjezdu ČSSD nedal pozor na ústa a neopatrně prozradil, co si ve skutečnosti myslí. Pozdější omluvy a výmluvy již nedokážou vzít zpět slova jednou vyřčená. Pokud ministr stínové vlády označuje velkou část svých občanů za „parazity“, je něco v nepořádku.

Není ale naopak v nepořádku, že velký podíl ekonomicky aktivní populace pracuje na živnostenský list, ačkoli se fakticky jedná o zaměstnance? Není to nenormální stav, se kterým by stát měl něco dělat? Není na Mládkově totalitně znějícím výroku přece jen zrnko pravdy?

Normální stav: podnikání, nebo zaměstnání, nic mezi tím

Nejprve se podívejme, jak by měla vypadat ekonomika, která je v pořádku. V každém normálním hospodářství má ekonomicky aktivní zdravý člověk dvě základní možnosti, jak se uživit. Buď si najít zaměstnání, anebo se dát na podnikání. (Dědice, výherce v loteriích a úspěšné burzovní spekulanty vynechejme, těch je hrstka.)

Za normálních okolností většina lidí volí zaměstnanecký poměr. Být zaměstnancem má své výhody. Člověk nemusí shánět zákazníky (pokud zrovna nepracuje jako obchodník), nemusí se starat o daně a účetnictví (pokud nepracuje jako daňař nebo účetní), nemusí se zabývat strategií a řízením firmy (pokud náhodou není vrcholovým manažerem), nemusí uklízet pracoviště (pokud není zaměstnán jako uklízeč).

Zaměstnanecký poměr umožňuje většině lidí optimálně využít své schopnosti. Nemusíte dělat věci, pro které nemáte vlohy, a můžete se v klidu věnovat své kvalifikaci, ať už jste soustružník, chirurg, nebo dopravní pilot. Firmy existují proto, aby šetřily tržní transakční náklady, což umožňuje optimalizovat dělbu práce. Uvnitř firmy je trh nahrazen direktivním rozhodováním, které je levnější. Je snazší podepsat pracovní smlouvu se standardními podmínkami, než se každodenně handrkovat se šéfem o prodloužení smlouvy a o výši platu.

Ronald Coase o tom napsal v roce 1937 krátký, ale významný esej. Za tuto myšlenku byl odměněn Nobelovou pamětní cenou za ekonomii v roce 1991. Proč ale v roce 2013 řešíme problém, který Coaseho teorii firmy odporuje? Tedy – proč firmy raději najímají živnostníky na místa zaměstnanců?

Levice nechce uznat, že zákon nabídky a poptávky platí nejen v teorii

Existují různé výrobní faktory: stroje, budovy, suroviny, finanční kapitál a samozřejmě lidská práce. Když roste například cena surovin, na ekonomiku to má nepříznivý dopad. Když centrální banka zvýší úrokové sazby a vzrostou náklady na úvěry, zdraží se finanční kapitál. Na výrobu to má negativní dopad – to je učebnicová pravda ze základů monetární ekonomie. A co se stane, když se zdraží práce?

Normální odpověď zní: „Samozřejmě, zdražení práce má nepříznivý vliv na ekonomiku, neboť růst ceny znamená pokles poptávky, a tudíž nutně i pokles zaměstnanosti.“ Znamená to, že pokud práce podraží například kvůli vyšším daním z příjmu a sociálních odvodů, poklesne poptávka po práci. Vyšší daně budou mít za následek vyšší nezaměstnanost, podobně jako v případě nafty zvýšená spotřební daň způsobila pokles poptávky po naftě z českých čerpacích stanic. Zákon nabídky a poptávky: základ ekonomické teorie.

A tak tomu skutečně není jen v teorii, ale i v praxi. Zde se však ekonomie dostává do konfliktu s politickou ideologií. Zeptáte-li se prakticky kteréhokoli levicového politika, zda nezaměstnanost náhodou není způsobena vysokými daněmi, bude se kroutit jako had a bude vymýšlet všelijaké kličky a smyčky, jen aby nemusel přiznat pravdu. Totiž že příčinou nezaměstnanosti je příliš drahý sociální stát se svými vysokými daněmi.

Skutečnost je taková, že vysoká nezaměstnanost, která je typická pro dnešní tzv. vyspělou Evropu, zde nebyla odjakživa. Ještě začátkem 70. let bývalo obvyklé, že nezaměstnanost v Německu, Francii a v Itálii se pohybovala kolem jednoho až tří procent. Čtyřprocentní míra nezaměstnanosti bývala považována za hrozivě vysokou. Tehdy ještě vládly normální poměry. Jenomže pak přišla smršť sociálních reforem, které byly pořádně drahé – a od té doby se západní Evropa nevyhrabala z chronicky vysoké nezaměstnanosti.

Když ne správnou cestu, tak aspoň ne tu nejhorší

Evropská levice se zoufale snaží udělat něco pro zlepšení nebo alespoň zmírnění situace, takže utrácí peníze na aktivní politiku zaměstnanosti, na rekvalifikace, na sociální účely všeho druhu..., což je drahé, takže je třeba stále zvyšovat daně. A ono pořád nic.

Levicová hospodářská politika připomíná jednu Haškovu krátkou povídku o nepraktickém starém mládenci, který se pustil do vaření vajec naměkko: „Dal jsem do Papinova hrnce vody a do vody vložil deset vajec a zapálil lihovar. Za čtvrt hodiny jsem vejce z Papinova hrnce vyjmul. Rozklepl jsem skořápku u prvního a bylo ještě tvrdé; u druhého také tvrdé. Byla ještě všechna tvrdá. Oloupal jsem jim tedy skořápky a hodil poznovu do Papinova hrnce a vařil hodinu. Byla stále strašně tvrdá. Vařil jsem je tedy až do rána. Byla pořád tvrdá.“

Dobrá. Ale co se švarcsystémem? Nejlepší variantou by bylo snížit daňovou a odvodovou zátěž práce. Radikálně, nikoli jen o procentní bod nebo dva. K tomu liberalizovat pracovní trh alespoň tak, aby připomínal éru německého hospodářského zázraku nebo francouzského „báječného třicetiletí“ 1945–1975. Sociální stát vrátit do rozměrů z oné doby. Neprohlašovat živnostníky za parazity, neboť dnešní malý živnostníček může být budoucím majitelem střední firmy a jednou možná novým Baťou. Pokud zaměstnanecký poměr bude pro zaměstnavatele i zaměstnance výhodný, nebude důvodu, aby švarcsystém vůbec existoval.

Jenomže česká levice má svoji nepřekročitelnou dogmatiku, kterou musí slepě sledovat. Nebude snižovat daně, nebude reformovat trh práce. Druhým nejlepším řešením je ponechat věci beze změny. Připustit, že je lepší, když lidé pracují jako falešní živnostníci, než aby nepracovali vůbec. Třetí nejlepší řešení je vlastně špatné řešení: úřední stíhání „práce na černo“, Drábkova komanda, šikana všeho druhu, Mládkovy fašisticky znějící výlevy proti lidem, kteří nechtějí nic více, než aby jim stát dal trochu pokoje. Toto je cesta, která nemá dobrý konec.

Psáno pro Lidové noviny

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (11 komentářů)

Karel Dvořák | 25. 3. 2013 16:52

Pan Kohout ma pravdu, ze nejlepsi zpusob, jak odstranit svarcsystem, je "snížit daňovou a odvodovou zátěž práce" zamestnancu (nejlepe na uroven OSVC). Jenze si dovoluje luxus neresit, co by to udelalo s verejnymi rozpocty, kde by razem chybelo dalsich mnoho desitek miliard, kdyz uz ne rovnou par set miliard korun. A to prosim k tomu horko tezko dosazenemu deficitu cca 100 mld. ... Snadno se to pise, hezky se to cte, ale je to fakticky bezcenne.
A pry, ze "česká levice má svoji nepřekročitelnou dogmatiku". Doposud jsem mel pocit, ze nam tu uz sedm let vladne pravice. Nevsimnul jsem si vsak, ze by se s odvodovou zatezi prace neco delo ...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Fery Marra | 26. 3. 2013 15:12
reakce na Karel Dvořák | 25. 3. 2013 16:52

.....Snadno se to pise, hezky se to cte, ale je to fakticky bezcenne...

Ono by to nebylo bezcenné, ale nikomu se do toho nechce. A zrovna tak by nemuselo tolik zahýbat se státním rozpočtem. Efektivní pracovní místa mohou vytvořit pouze podnikatelé. Pokud jim v tom brání vysoké odvody za zaměstnance, tak je třeba to řešit. Buď celoplošným snížením odvodů, nebo jen regionálním, či časově omezeným.

A kolik by to "stálo" státní rozpočet? Za určitých podmínek možná ani korunu.Jeden nezaměstnaný stojí stát ročně kolem 110 tisíc Kč. K tomu by se musely připočítat ještě nepřímé náklady, jako různé sociální dávky rodině, kdy nezaměstnaný byl jediným živitelem. Možná i zvýšené náklady ve zdravotnictví. Vyšší trestná činnost apod.
Nyní máme přibližně 600 tisíc nezaměstnaných, což je něco přes 8%. Optimální stav je někde mezi 3 až 4%. Tudíž polovina - 300 tisíc by mohlo najít uplatnění na trhu práce. Mohlo, ale to by musela podnikatelská sféra taková místa vytvořit. Za současných podmínek je to nereálné. Jediným řešením jsou tato opatření:

1) Upravit zákoník práce tak, aby bylo jednoduché přijímat a propouštět zaměstnance a to bez náhrady.
2) Zrušit nemocenské náhrady od státu a umožnit toto řešit dobrovolně a pouze pomocí komerčních pojišťoven.
3) Sjednotit odvody za sociální a zdravotní pojištění do jedné částkya to do výše někde mezi 15 až 20% z hrubé mzdy. Zaměstnanec byzálohově nic neodváděl a vše by řešil/doplatil po skončení roku (zaměstnaneckého poměru) na jednoduchém přiznání k dani.
4) Zvýhodnit ty zaměstnavatele, kteří vytvoří nové pracovní místo a zaměstnaní člověka evidovaného, delší domu, na úřadu práce, tak, že by, po určitou dobu (1 až 2 roky), neplatili žádné odvody státu. Nebo-li hrubá mzda vy se rovnala čisté. Podmínky nastavit tak, aby se vyloučily spekulace. Umožnit toto řešení buď regionálně (s nejvyšší nezaměstnaností), nebo s časovým omezením.
5) Zjednodušit administrativu, včetně všech zákonů a nařízeních a veškerou komunikaci s úřady řešit, pokud možno, elektronicky.
6) Zredukovat státní správu o 30 až 50% a ušetřené finanční prostředky použít na vykrytí nižšího výběru odvodů za zaměstnance v prvních letech.

Těch bodů by mohlo být jistě více. Některé jsou realizovatelné i za současných podmínek, jiné spíše z říše snů .....
Pokud by se povedlo alespoň to s tím snížením odvodů na max. 20%, tak by švarcsystém zanikl sám. Nikdo by jej nepotřeboval, nebyl by pro nikoho výhodný.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Adam Čabla | 25. 3. 2013 20:42
reakce na Karel Dvořák | 25. 3. 2013 16:52

Problem deficitu je ve výši útraty, nikoliv výdělku. Místo na snižování výdajů je obrovské, ale není vůle. Nám že vládne pravice? Nesmíte věřit na nálepky, podle činů suďte jich..
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Toman | 25. 3. 2013 19:10
reakce na Karel Dvořák | 25. 3. 2013 16:52

Snížení příjmu na daních od zaměstnanců (oněch 80 miliard Kč) by se muselo nějak vykrýt. Natolik do rozpočtu nevidím, abych mohl dělat závěry, ale obecně je asi správně danit méně produktivní činnost (práci) a více neproduktivní (např. nemovitosti - zajímavý dokument: http://vimeo.com/38500767).

V rámci OECD jsme nad průměrem, důvodem jsou pojištění (http://firmy.finance.cz/zprav y/finance/352932-zdaneni-prace -v-cesku-je-nadprumerne/).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Weinfurtner | 25. 3. 2013 23:55
reakce na Petr Toman | 25. 3. 2013 19:10

Zrovna jsem si dnes četl článek o dotacích kultury v Liberci. Liberec dotuje ZOO 83 korunami na jednu vstupenku.
Platí až 500 Kč na jednu vstupenku do divadla. A další a další výdaje.

Na to ale musí peníze od všech vybrat.

Proto musí snížování daní předcházet nejprve redukce agendy státní správy, snížení poštu dotačních titulů.

Prostě se lidé sami musí rozhodnout, jestli si koupí krabičku cigaret navíc nebo navštíví s dětmi Zoo.

Tady se děje právě ve velkém po celé zemi to, že se zdražuje práce proto, aby pak radní rozdělovali dotace na ZOO a divadla, na sportovní klání, na stavby hotelů, na předražené cyklostezky, zkrátka na zábavu středním a vyšším vrstvám, které si to mohou dovolit zaplatit i bez dotací. Jakej je problém dát za divadlo místo 60 Kč 560 ? I ten vobyčejnej nádeník utratí v hospodě takovou sumu za 15 piv. Takže prostě nepude třikrát do hospody a může jít jednou do divadla. A stát nebude muset sebrat na DPH, spotřebce a dani z nemovitosti slepé a hluché důchodkyni několik stovek měsíčně, aby měl na mandatorní dotace pro "umělce"
Akdyž o tom člověk s někým začne mluvit, obvykle je to obhajovánosolidaritou s těmi nejchudšími. Přitom právě díky daním si ti nejchudší tu kulturu dopřát stejně nemohou.

Zkrátka funguje to přesně podle modelu popsaném dokonale v seriálu BBC, Jistě pane ministře, díl Kultura má zelenou.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Vytiska | 26. 3. 2013 11:04
reakce na Michal Weinfurtner | 25. 3. 2013 23:55

Střední a vyšší vrstva odvádí na daních více peněz než slepá a hluchá důchodkyně => pokud jde člověk s vysokým příjmem do divadla, platí tu dotaci sám sobě + ještě přispívá dalším na jiné socialistické výdobytky a provoz armády úředníků.

Lidé s nízkým příjmem žijí často v omylu že takové věci platí oni, zatímco výnos z jejich daní sotva pokryje služby které jim přebujelý stát poskytuje a jsou tedy naopak sami dotováni.

Jinak obecně soulasím - dotace by se měli zrušit, zboží a služby by měli fungovat na tržním principu, za skutečnou cenu a měli by se řídit nabídkou/poptávkou. Po zjednodušením státní správy a snížení přerozdělování by snadno skončil rozpočet v přebytku a bylo by možné cyklicky snížovat daně.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Weinfurtner | 26. 3. 2013 12:28
reakce na Martin Vytiska | 26. 3. 2013 11:04

Zcela jistě odvádí více peněz lidé s vyšším příjmem.

Ale poměrově odvádějí stejně. Zkuste si to spočítat na mzdové kalkulačce například.

Člověk s příjmem 14000 čistého, odvede ročně na různých daních a poplatcích kolem 90 000 Kč. To není zrovna zanedbatelná suma, zejména v poměru k tomu s čím ten člověk nakonec musí hospodařit.

To ale není ten hlavní problém !

Ty odvody státu, které pomáhají těm bohatším ty dotace zaplatit, především zdražují práci nízkopříjmových lidí natolik, že část z příležitostí zcela zničí nebo v lepším případě odsune do šedé ekonomiky. A to už je pro ty lidi existenční záležitost. A ve jménu dotovaných vstupenek ?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Vytiska | 26. 3. 2013 13:28
reakce na Michal Weinfurtner | 26. 3. 2013 12:28

To už pletete dvě věci dohromady - nezpochybňuju že člověka s nižším příjmem "bolí" daňový odvod víc než člověka s vyšším příjmem (pokud zanedbáme míru práce, kterou oba musí vynaložit).

Pokud použiju váš příklad s odvodem:

poplatník A: odvede 90 000 Kč ročně na dani
poplatník B: odvede 900 000 Kč ročně na dani (tj. zaplatí o 810 000 Kč více)

Poplatník B jde do divadla a jeho vstupenka je dotována 500Kč.

Otázka: myslíte si že na vstupenku poplatníka B přispěl poplatník A?

Pokud se na to podíváte čistě způsobem "má dáti/dal", zjistíte že poplatník B stále zaplatil státu o 809 500 Kč víc.

I když jsou tyto peníze (90K poplatníka A a 900K poplatníka B) nasypány do společné kasy, technicky to neznamená že poplatník A dotuje poplatníka B - prostředky ze kterých byla (nesmyslná) dotace vyplacena odvedl do kasy poplatník B => stát mu vrátil 500Kč.

Situace kdy A by dotoval B by nastala jedině v případě, že státní výdaje spojené s B by překročili jeho daňový odvod.

Chápu že dotace vstupenek je jen příklad nesmyslné dotace a souhlasím s tím - paušálně ale nelze říci že taková věc slouží bohatým.

Dotační nerovnováha je jen plodem socialismu, který má okrádání jedněch ve prospěch druhých přímo zabudováno v samotných základech.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 25. 3. 2013 22:43
reakce na Petr Toman | 25. 3. 2013 19:10

Kdo by měl být tím osvíceným, který by říkal, co je třeba danit/trestat a co ne?
Kdo je tím nadčlověkem s právem říkat, že je třeba pokutovat neproduktivní majetek? Čím se kdo provinil, že se pořídil vlastní bydlení a proč za to má být trestán? Jakým právem?

Myslím, že v daních spravedlnost a morálku nenajdete. Z principu to není možné. To byste ji mohl rovnou hledat ve znárodnění, měnové reformě, etnictkých čistkách, arizaci židovského majetku, humanitárním bombardování, povinné vojně a v jiných výdobytcích státu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 25. 3. 2013 16:06

p.Kohout: "Pokud ministr stínové vlády označuje velkou část svých občanů za parazity, je něco v nepořádku."

N opodle mne není problém v tom, když ministr označí určitou skupinu občanů za parazity. Ale měl by se však napřed zamyslet nad tím, jaká je definice parazita.

Parazitem je ten, kdo žije z prostředků jiných, bez jejich souhlasu.

Parazitů tedy máme více neč dost. Příjemce veškerých transferů (dávek, dotací, grantů, ...). Zaměstnance státu (platíte snad celníkovi dobrovolně a s nadšením za to, že od vás laskavě vybere výpalné za to, že jste měli tu drzost si něco koupit v zahraničí?). Politiky. A samozřejmě samotného pana Mládka.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Libor Šindelka | 25. 3. 2013 10:22

Však to také dobře nedopadne. Jediná cesta k nápravě je zjednodušování. Každý další zásah do přesložitého systému správy společnosti vyvolává spoustu vedlejších nezamýšlených negativních dopadů. Pokud budeme rozumní, přistoupíme na zjednodušování zákonných norem vědomě. Bohužel se obávám, že další komplikování sice přeroste ke zjednodušení a nastolení rovnováhy, ale radost z toho mít nebudeme.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!