Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Tomáš Prouza: Zákon o rozpočtové odpovědnosti je dluhová past!

| 19. 3. 2013

Škrtáme, škrtáme – a pořád se nemůžeme proškrtat k lepším hospodářským výsledkům. Škrtání bez hlubšího rozmyslu, pro škrtání samo a pro hezčí obrázek u ratingových agentur, k nim totiž prostě nevede.

Tomáš Prouza: Zákon o rozpočtové odpovědnosti je dluhová past!

Minulý týden zveřejnil Mezinárodní měnový fond další detailní analýzu škodlivosti přehnaných škrtů na vývoj ekonomiky. Stručně shrnuto – klesající vládní výdaje snižují ekonomickou aktivitu, což znamená nižší daňové příjmy státní pokladny. Zároveň klesá ekonomika jako celek (čehož je aktuální nejdelší recese v historii české ekonomiky smutným důkazem) a poměr dluhu k hrubému domácímu produktu roste. V českých číslech od roku 2006 do současnosti státní dluh vzrostl z 25 na 43 procent HDP.

Daň na chudé

V zemích, které vyznávají modly ukazatelů bez jejich bližšího chápání a smysluplné interpretace (pro příklad nemusíme chodit nijak daleko) tyto výsledky často vedou k pocitu, že jsou dosavadní škrty nedostatečné a že je potřeba přitvrdit – zesílit škrty a zvýšit rozpočtové příjmy pomocí vyšších daní. A aby byl efekt rychlý, škrtá se tam, kde to vyvolá nejmenší odpor, což je obvykle někde úplně jinde, než kde by se škrtat skutečně mělo. Stejně tak se zvyšují zejména jednoduše vybíratelné daně, ať už jde o spotřební daně (takže kdo jen trochu může, tankuje v zahraničí a celkový výběr daní klesá) nebo o daň z přidané hodnoty.

Daň z přidané hodnoty přitom disproporčně dopadá na nejchudší skupinu obyvatel, ať před tím zavíráme oči, jak chceme. Řešením pak je navýšení přerozdělování (což je ovšem dražší, než kdybychom nechali peníze lidem v kapse rovnou), nebo rezignujeme na jakoukoliv sociální soudržnost. To je samozřejmě legitimní politická volba, otázkou ale je, kolik obyvatel by pro ni zvedlo ruku, pokud by se neskrývala pod zavádějícími hesly o rozpočtové odpovědnosti – která ovšem v rozumném provedení vypadá úplně jinak.

Největším rizikem budoucího vývoje české ekonomiky je ovšem nepromyšlená snaha přijmout „finanční ústavu“, tedy ústavní zákon o rozpočtové zodpovědnosti. Obecně mají limity na přehnané utrácení státu smysl – ale proč jako limit pro první omezující kroky stanovovat hranici 40 procent, když v době přijetí bude český veřejný dluh někde na 48 procentech?

Zařadit zpátečku

Pokud bude česká ekonomika něco k uzdravení potřebovat, tak je to především rozumný investiční program. Nebýt nepromyšlené fiskální politiky, snažící se potěšit ratingové agentury bez ohledu na dopady na většinu občanů, rostla by česká ekonomika již dávno a ke konsolidaci veřejných financí by při opatrném postupu došlo mnohem přirozenější cestou.

Ke statisticky přijatelným číslům zadlužení se dřív či později dobereme, otázkou ale je, jak velkou by měly mít prioritu. Zatím byly nade vše. Naši ekonomiku ale pomalu začíná trápit příliš nízká inflace, nemluvě o rekordní a stále rostoucí nezaměstnanosti, zejména u mladých lidí. Hospodářský růst jsme na rozdíl od rozumnějších okolních zemí obětovali již před rokem a půl a o funkční sociální soudržnosti si v zemi stále se prohlubujících rozdílů můžeme nechat jen zdát.

Pokud by česká ekonomika fungovala a měla dostatečné rezervy, dával by tlak na rychlé ozdravění veřejných financí smysl. Naše situace je ale jiná. Je nejvyšší čas vycouvat ze slepé uličky. 

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (11 komentářů)

Martin Moravec | 19. 3. 2013 21:34

Nemám moc rád udávání poměru státního dluhu vůči HDP. Stát nehospodaři s HDP, ale s příjmy státního rozpočtu. Udávejme ho tedy k ročním příjmům rozpočtu. Jestli dobře počítám, jsme teď na nějakých 153%.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Daniel | 19. 3. 2013 16:12

Tak toto je opravdu hard-core.
Nejvíc mne zaujalo konstatování, že česká ekonomika potřebuje "rozumnýinvestiční program" - patrně míněno vládní investiční program.Vážený pane Prouzo, "rozumné investiční programy" vlád jsou jednou z hlavních příčin krize, hned vedle "funkční sociální soudržnosti" a výroby zlata z papíru.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lukáš Kubec | 19. 3. 2013 14:09

Snížení vládních výdajů snižuje nepoptávanou ekonomickou aktivitu. Nepoptávaná ekonomická aktivita placená vynuceně skrze vládní výdaje je příčinou vzniku nabídky, po které není poptávka - máme "něco", co "nikdo" nechce. Pokles spotřeby je pak poukázáním na tento jednoduchý fakt, nárůst úspor (či alespoň snaha o úspory u spotřebitelů) jsou pak pouze investicí v čase - poptávkou po budoucích statcích, které by přinesla napravená kapitálová struktura. Návratem k vyšším vládním výdajům však stimulujeme nežádanou aktivitu a problém se do budoucna nabaluje jak sněhová koule.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 19. 3. 2013 11:49

Pan autor se už asi těší, až nastoupí příští vláda ČSSD+SPO+KSČm a zavede konečně nějaké ty stimulace a vydáme se na krásnou cestu růstu.

ČSSD plánuje zvýšit minimální mzdu - samozřejmě ne proto, aby zvýšila nezaměstnanost nekvalifikovaných, ale aby zvýšila koupěschopnost obyvatelstva a tím podpořila růst. To přeci dává hluboký smysl.

ČSSD ovšem neplánuje snížit DPH a spotřební daně - v tomto se evidentně shodne se současnou kryptosocialistickou vládou.

Plánuje ale sebrat více peněz podnikatelům a živnostníkům a tím způsobit tak ohromující hospodářský růst, že budeme jen němě žasnout...

A pokud jí prostředky na "prorůstová opatření nebudou stačit", tak si je buď půjčí, nebo vytiskne, nebo je sebere z účtů po vzoru Kypru. Protože ZDROJE JSOU, jak dobře ví i pan Prouza.

PS: Proboha jak s někým takovým může p.Kohout vyjít?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Pozner | 19. 3. 2013 18:06
reakce na Jan Altman | 19. 3. 2013 11:49

ad P.S. jo, přesně to, si občas taky říkám:-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 19. 3. 2013 11:43

Kdyby se vláda rozhodla utrácet méně, než "vybere" (fuj, to je eufemismus), tedy provozovat přebytkový rozpočet a splácet dluhy, pak by šlo šlo mluvit o nějakém šetření a rozpočtové zodpovědnosti.

Ale to se neděje, ne?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Dis. Simon Vaněk | 22. 3. 2013 00:15
reakce na Jan Altman | 19. 3. 2013 11:43

Bohužel nepůjde, aby vláda utrácela méně, než vybere. Dluhová spirála se už roztočila a dle mého názoru nepůjde zastavit.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pat Bateman | 19. 3. 2013 11:06

Pane Prouzo, opravdu máte dojem, že dosavadní vlády opravdu někde škrtaly? Pokud vím, tak vládní výdaje trvale rostou, maximálně nějaký ten rok stagnují, veřejné zakázky narůstají, počty úředníků kontinuálně stoupají ...
Pořád tu nevidím žádné škrtání, ano, hodně se o něm mluví, ale nekoná se!
Vlády pořád utrácejí naše peníze, vytváří úřady, které nám ztěžují život, opět za naše peníze a navyšují dluhy, které budeme muset zaplatit my (oni ne...). Vlády by opravdu měly škrtat - postupně zlikvidovat všechny zbytečné státní instituce a úřady a zjednodušit legislativu, aby se tu dalo dýchat. Vy žádný návod nepřinášíte, jen říkáte, že vlastně neškrtat a "investovat&quo t;ať už to znamená cokoliv - stát totiž investuje vždy za cizí a velmi výjimečně efektivně - investovat by měli občané ...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Kocur | 19. 3. 2013 09:12

Pane Prouzo, hrubě nesouhlasím! To, co dusí ekonomiku nejen naši, jsou obrovské dluhy, resp. nutnost odvést bankám a dalším fin. investorům jen na úrocích 80 - 100 mld. Kč ročně. Dokud potáhneme tuto káru dluhů, růst se nemůže dostavit. V minulých letech se investovalo, údajně do budoucího rozvoje, hodně prostředků, výsledky se nedostavily, právě naopak. Navíc se obávám, že další investice na dluh by se jen rozpustily bez efektu, resp. se záporným výsledkem splácet ještě vyšší dluhy.
Jiná věc je utahování opasků. Jednak by správa měla více šetřit na správném místě. Navíc, když doma musím šetřit, vím, že nějakou dobu si nebudu moci nic nového pořídit. Ale taky vím, že je to nutné, pokud se nemám stát trvalým otrokem dluhů (bank).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Moravec | 19. 3. 2013 21:19
reakce na Petr Kocur | 19. 3. 2013 09:12

Pan Prouza by jistě neporadil domácnosti, která si v minulosti půjčovala na život nad svou příjmovou úroveň, aby takto nashromážděné dluhy řešila dalším zadlužováním. Ne. Poukázal by na zbytečné výdaje, položky které je potřeba škrtnout, nebo nahradit levnějšími. Hledal by skryté rezervy. Řešit deficit investicemi s nejistým výsledkem je řešení hodné gamblera. Risk zavánějící bankrotem.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Svoboda | 19. 3. 2013 11:03
reakce na Petr Kocur | 19. 3. 2013 09:12

Amen.

Pan Prouza nám tady "učeným" jazykem prezentuje uvažování předluženého slabocha, který si potřebuje odůvodnit další půjčku.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Tomáš ProuzaTomáš Prouza
Vystudoval na VŠE v Praze mezinárodní politiku a diplomacii a na britské Open University získal titul MBA. Během studia pracoval v Nadaci Patriae a jako...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!