Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ropné embargo na Írán: Pyrrhovo vítězství Evropské unie

Spojeným státům a Evropské unii se povedlo ostřihnout Írán od pohádkových ropných příjmů. O to víc ale musejí platit zemím jako je Rusko či Venezuela. Kdo je tedy nakonec vítěz a kdo poražený?

Amerika si v globální politice ještě umí dupnout. Během první poloviny loňského roku „přemluvila“ ostatní světové mocnosti, aby přestaly od Íránu kupovat ropu a posílat mu tak peníze na údajný vojenský jaderný program a ostatní vojenský výzkum. Výsledek: Evropská unie přestala dovážet úplně. Čína, Indie a Japonsko, další největší zákazníci Íránu snížili nákupy o desítky procent. Celkem se tedy od 1. července 2012 (oficiální začátek embarga) íránské exporty ropy, hlavní zdroj příjmů íránského státního rozpočtu a deviz v zemi, propadly na polovinu a stojí zemi 100 milionů dolarů denně v ušlém zisku.

Pro globální ropný trh to znamená nabídkový šok o velikosti jednoho milionu barelů denně (asi 1,2 procenta celosvětové produkce), tedy srovnatelný s totálním výpadkem těžby v Libyi během arabského jara 2011. Odhady hovoří o růstu cen ropy o 15 až 20 procent, způsobeném právě tímto výpadkem.

Objem těžby ropy v Íránu (miliony barelů denně)

Íránská ropa: export 

Zdroj: International Energy Agency

Když pomineme politiku a podíváme se na to, jak embargo ekonomicky ovlivnilo státy po celém světě, žebříček by vypadal následovně:

Vítězové

Další země OPEC (tedy mimo Írán)

Pro ostatní členy OPECu je embargo požehnáním. Zaprvé snižuje celkovou těžbu ropy na limit, který si kartel stanovil (a který s vidinou vyššího zisku členové pravidelně překračují), a zadruhé zvyšuje cenu ropy. Členové mohou nahradit íránské exporty svými, a to vše za vyšší ceny. Dubaj a Dauhá tedy o peníze na své megalomanské projekty nepřijdou.

Rusko, Kanada, Norsko

Ostatní čistí vývozci ropy si mohou užívat vyššího inkasa z prodejů ropy čistě díky vyšším cenám. I tak jde ale v rámci zmíněných zemí o extra příjmy v řádech desítek miliard dolarů ročně.

Zelené technologie

Část zelené lobby by nejraději vyhlásila embargo na celý OPEC. Ceny ropy, které by dlouhodobě zůstaly nad hranicí sto dolarů za barel, totiž dávají příležitost elektromobilům. Díky embargu mají velkou šanci, že poptávka po nich se udrží vysoko až do té doby, než se stanou opravdu rentabilními. Naopak na nefosilní produkci elektrické energie má nižší nabídka ropy omezený vliv, protože ve vyspělých zemích už ropu k výrobě energie takřka nikdo nepoužívá. Solárníci si však přece jen přijdou na své, protože se zdá, že arabské státy hodlají vyrábět elektřinu ze slunce a ropu při vysokých cenách budou raději vyvážet.

Nulový, mírně záporný efekt

USA

Dražší ropa je intuitivně brzdou pro americké hospodářství, protože USA jsou stále největším čistým dovozcem této suroviny. Brzda by to ale měla být krátkodobá – díky možnosti zvyšovat těžbu ropy z břidlic jsou vyšší ceny stimulem pro určité části ekonomiky, které v delším období přispějí k růstu. Plusy a minusy embarga jsou tedy hlavně regionálním problémem uvnitř Spojených států: Texas, Oklahoma a Severní Dakota (paradoxně republikánské státy) mohou takovéto politice tleskat, protože díky zvýšené těžbě se zvýší jak místní příjmy, tak zaměstnanost. Naopak na obyvatele New Yorku či Michiganu (demokratické státy), kde žádné černé zlato není, zbudou jen vyšší ceny u benzínek.

Čína

Čína se svým raketově rostoucím trhem automobilů je hladová po ropě. Ze světových velmocí proto snížila nákupy z Íránu nejméně, jen o 20 až 30 procent. Jako největší íránský zákazník si navíc může diktovat mírnější podmínky a obecně se má za to, že nakupuje íránskou ropu s velkou slevou oproti tržním cenám. Snaha o izolaci Íránu má navíc pro Čínu jinou obchodní dimenzi – komunistická strana se spolupráce s islamistickou republikou nebojí a pro velké čínské státní koncerny je íránský trh pole neorané, kde mohou velice výhodně investovat.

Poražení

Spotřebitelé

Jak bylo uvedeno výše, ropa by bez embarga byla asi o 15 procent levnější, inflace by se tím pádem posunula o pěkný kus níž a spotřebitelé by si mohli užívat rostoucích reálných mezd. Konkrétně v české kotlině by byl efekt na reálné mzdy 0,3–0,4 procenta. Nic víc, nic míň.

Evropa, Japonsko

Evropa, jeden z hlavních zastánců embarga, je paradoxně z ekonomického hlediska hlavní poražený. Nemá žádná ropná pole, která by mohla při zvýšených cenách rozvíjet a částečně tak eliminovat dopad na spotřebitele. Zákaz importu ropy z Íránu je obětí politickým zájmům jejího velkého bratra ze Spojených států. Pro Evropu navíc jde i o ceny plynu, které jsou navázané na zvýšené ceny ropy. Evropa tak poskytuje Rusku, největšímu vývozci transfer extra prostředků navíc.

Japonsko dovozy ropy z Íránu nezakázalo, „pouze“ omezilo zhruba o 40 procent. Nachází se ale v podobné situaci jako Evropa.

Írán

Záporné dopady jsou zcela zjevné – devalvace měny, hyperinflace, nouzový chod ekonomiky.

Krmení medvěda

Z globálního hlediska se západním mocnostem povedlo snížit exportní inkaso Íránu na polovinu. Kvůli vyšším cenám ropy ale samy platí více a veškeré zisky si přivlastňují čistí exportéři surovin, které se až na Kanadu, Norsko a snad Mexiko mezi spřátelené země příliš nepočítají.

Je tedy jasné, proč se proti embargu nijak vehementně nestavělo Rusko, byť se jedná o historického spojence Íránu, ani arabští producenti ropy.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK