Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Čína zpomaluje, hrozí jí osud Japonska

Růst čínské ekonomiky zpomalil na 7,8 procenta v roce 2012. Jde o nejpomalejší růst za posledních třináct let, dodávají agentury. Co bychom za to dali my, říkají si mnozí Evropané.

Ale pozor – hned dvakrát. Za prvé čínské statistiky jsou vedeny podle jiné metodiky než evropské nebo americké. Přímé srovnání čínských a evropských čísel dává málo smyslu. Kromě toho hrubý domácí produkt je zpolitizovaná statistika. V nedávné historii se vyskytly podezřelé případy, kdy byl čínský domácí produkt zřejmě úmyslně „vylepšován“ pomocí cviků s deflátorem (speciální míra inflace používaná pro převedení nominálního HDP do reálných – nebo „reálných“ – hodnot).

Za druhé na čínské poměry šnečí růst se odehrával v ekonomice, která je stále závislejší na tvorbě úvěrů. Laik by si mohl podle záplavy čínského zboží myslet, že Čína roste díky exportům. Jen do jisté míry, hlavním motorem čínského růstu je dluh.

Nikoli ale státní dluh. Číňané se zadlužují u bank. Koncem roku 2012 objem úvěrů vzrostl na 67,29 bilionu jüanů, což představovalo za celý rok růst ve výši 15,6 procenta. Objem peněžní zásoby (agregát M2) vzrostl o 13,8 procenta. To znamená, že i zpomalený růst musel být dopován dvojciferným nárůstem zadlužení. Úvěry sice z větší části proudily do investic, což zní dobře, ale pokud po investicích nenásleduje spotřeba, jde o špatné investice. A špatné úvěry, pochopitelně. Tato čísla trochu připomínají Irsko nebo Španělsko v dobách jejich největší slávy. Například růst irských úvěrů zpomalil na nynější čínskou úroveň na přelomu let 2008 a 2009. Znamená to, že Čína se zhroutí podobným způsobem? Ne, tak rychlé to nebude. Čínské banky nejsou ještě přeúvěrované jako ty irské v roce 2008. Čínská ekonomika je také mnohem větší, takže vše má pomalejší dynamiku.

Ani v Číně perpetuum mobile nevymysleli

Co Číně hrozí mnohem více než irský scénář, je scénář japonský. Vzpomeneme-li na japonskou ekonomiku osmdesátých let, uvidíme četné podobnosti. Rychlý hospodářský růst, velké investice, mocné banky, obrovský obchodní přebytek. Pak přišla krize bank a nemovitostí. Japonské banky popadaly jako přezrálé hrušky a jejich akcie ztratily cenu. To je také důvod, proč je index Nikkei dodnes hluboce pod rekordní úrovní z prosince 1989.

Japonsko nicméně nepřestalo existovat a stále je exportním obrem. Ani v případě japonského scénáře Čína nezmizí ze světa jako exportér. Investoři, kteří věřili na čínské perpetuum mobile, však mohou mít starosti.

To se může týkat i exportérů do Číny. V roce 2009 byla mladoboleslavská Škoda ráda, že jí pomohla silná čínská poptávka. To se nemusí opakovat. V moderní ekonomice nelze sázet téměř na žádné dlouhodobé konstanty.

Psáno pro E15

 

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 4 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK