Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Účtujeme s Kalouskem

| 7. 1. 2013 | Vstoupit do diskuze

Ministr financí Miroslav Kalousek se pochválil za to, že v rozpočtu za rok 2012 ušetřil navíc čtyři miliardy korun. Téměř celý stomiliardový schodek chce vláda pokrýt vydáním státních dluhopisů. Pochválí ho ještě někdo jiný?

Účtujeme s Kalouskem

Ministr financí kypěl dobrou náladou, když národu oznamoval radostnou zvěst: schodek státního rozpočtu nedosáhl za rok 2012 plánované hodnoty 105 miliard korun, ale pouhých 101 miliard. Radujme se!

Jak se jeví tento výsledek z objektivního, nezaujatého pohledu? Do jisté míry lze vskutku hovořit o úspěchu.

Nepochybně příznivým jevem jsou nízké výnosy českých státních dluhopisů. Dluhopis splatný v září 2022 nese pouhopouhých 1,82 procenta ročně. Takto nízký výnos nepotěší investory, ale mohutně ušetří státu na dluhové službě. Srovnatelný slovenský dluhopis nese 2,19 procenta ročně. Britská vláda platí za desetiletý dluhopis 1,89 procenta, Francouzi 2,09 procenta, Itálie 4,29 procenta, španělská vláda 5,04 procenta, Portugalci dokonce 6,5 procenta.

Levněji si půjčuje málokdo

Není to přitom tak dávno – tři roky – kdy české dluhopisy nesly rizikovou přirážku ve srovnání se všemi uvedenými zeměmi. Levněji než česká vláda si dnes v Evropě půjčuje málo zemí. Němci, Nizozemci, skandinávské státy, pochopitelně Švýcaři, ale rozdíl je velmi malý. Pokud jde o státní dluhopisy, Česká republika patří mezi vyspělé, málo rizikové trhy.

To je nepochybný úspěch. Úspěch, který musí uznat i největší kritici této vlády, neboť jde o výsledek, který není samozřejmý a nutný. Věci klidně mohly jít i jinou cestou. Lze si snadno představit jinou vládu, která by prováděla nákladné ekonomické stimuly, která by se snažila povzbudit poptávku prostřednictvím masivního veřejného utrácení – aby o několik let později zjistila, že růst je chudokrevný, zatímco rozpočtový schodek dál bobtná do zhoubných rozměrů. To se stalo Američanům a Britům. Americká ekonomika je venku z recese, ale za cenu bohatýrského federálního dluhu ve výši 103 procent HDP a rozpočtového schodku ve výši sedmi procent za rok 2012. Britský deficit sahá téměř k osmi procentům HDP, ale Britové nemají pocit, že jejich ekonomika prosperuje.

Opačný přístup zvolilo Maďarsko, kterému se po drastickém zvýšení daní podařilo stlačit rozpočtový schodek pod tři procenta HDP. Bylo to ovšem Pyrrhovo vítězství za cenu vskutku nevalných hospodářských výsledků. Ještě extrémnějším případem je Portugalsko. Poslušně plnilo domácí úkoly uložené Evropskou unií a Mezinárodním měnovým fondem – aby posléze zjistilo, že zvýšení daní úplně uškrtilo hospodářský růst, způsobilo pokles daňových příjmů, pokles životní úrovně a zhoršení všech ekonomických ukazatelů, které vůbec existují.

České výsledky vypadají v tomto kontextu slušně. Možná dokonce velmi dobře.

Neumíme předpovídat

Tolik chvála. Nyní kritika. Ministerstvo financí opět prokázalo, že neumí předpovídat vývoj ekonomiky. Již v lednu 2012 vědělo, že růst bude slabší, než se čekalo. Vláda proto musela přikročit k určité improvizaci v podobě 47 miliard korun úspor na výdajové straně. Na těchto škrtech je pozoruhodné, s jakou lehkostí byly provedeny. Nabízí se otázka, proč nešlo navrhnout rozpočet s menšími výdaji již na podzim roku 2011. (Kdo umí ušetřit 47 miliard, umí i sto.)

Dále se opět ukázalo, že zvyšování daní je v období hospodářské stagnace špatnou politikou. S jedinou výjimkou se nepodařilo naplnit příjmové cíle. Příklad: již několik let má Česká republika nejvyšší spotřební daň z nafty. Přestože ministerstvo financí ví, že kamiony tankují v jiných zemích, stále tvrdošíjně odmítá snížit tuto daň na přijatelnější úroveň. Jiný příklad: fakt, že nedošlo k poklesu spotřeby zboží s nižší sazbou DPH, ministerstvo pokládá za důkaz, že veřejnost není citlivá na zvýšení daní. To je samozřejmě hloupost. Zvýšení DPH musí snížit spotřebu již jen z aritmetických důvodů. Pochopitelně došlo ke snížení spotřeby v kategorii zboží se základní sazbou, neboť potraviny mají nízkou cenovou elasticitu. Zvýšení spotřeby v závěru roku pak lze připsat nejspíše snaze nakoupit ještě před zvýšením DPH v lednu 2013.

A pak jsou tady nějaká ta „kdyby“

Celkem vzato, česká ekonomika má slušné šance dosáhnout stability a přiměřeného růstu. Pokud bude splněno několik podmínek. Kdyby ministerstvo financí netrvalo na nesmyslném, chaotickém a všeobecně škodlivém zvyšování daní, mohla by atmosféra mezi spotřebiteli i podnikateli vypadat mnohem lépe. Kdyby firmy nebyly zatěžovány neustálým růstem byrokracie a změnami zákonů, leccos by vypadalo jinak. A kdyby si ministerstvo financí konečně odpustilo neustálé výhrůžky vůči živnostníkům!

Jak to vypadá ve státě, který si pořádně dupne na „ičaře“, ukazuje Španělsko se svou nezaměstnaností v hodnotě 26 procent. Je lepší, aby lidé pracovali na živnostenský list, anebo aby stáli frontu na pracovním úřadě? Všem, kromě úředníků a politiků, je to jasné.

Psáno pro MF Dnes; úvodní foto isifa/Lidové noviny/ONDREJ NEMEC

 

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem...

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK