Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Petr Robejšek: Evropské státy prodávají suverenitu za německé peníze

| 3. 1. 2013

Známý ekonom glosuje v rozhovoru vývoj v Evropě a mimojiné říká: „Hollande je slabší než Merkelová, protože teď rozhodují peníze, nikoliv politické ohledy. Francie už nemůže Berlín tak účinně vydírat za jeho provinění z druhé světové války a z Německa už začíná zaznívat: ‚Za svoje peníze chceme svoji muziku.‘“

Petr Robejšek: Evropské státy prodávají suverenitu za německé peníze

Proč jela Angela Merkelová osobně do Řecka, když ji v ulicích vítaly desítky tisíc protestujících a jeden tamější deník si dal v den její návštěvy do titulku nacistický pozdrav „Heil“?

Potřebovala se s řeckým premiérem Samarasem potkat mezi čtyřma očima a probrat opravdu závažné věci, které nešly svěřit ani videokonferenci. Nepřekvapilo by mě, kdyby šlo o vyjednávání odstupného – kolik Řecko dostane jako výslužku, pokud opustí eurozónu.

Existuje relevantní odhad, kolik by to mohlo být?

Jistě několik desítek miliard eur. Možné by kupříkladu bylo, že by Řecko tyto peníze použilo na nákup vlastních dluhů a snížilo tak svou zadluženost.

Jak by řecký přechod na drachmu v realitě vypadal?

Není to nic nového, odborná literatura o tom referovala už mnohokrát. Došlo by k technické operaci, kdy se přes víkend zavřou banky a změní se měna. Většina firem, které s Řeckem obchodují, je na to už dávno připravena. Nejbohatší řecká vrstva své peníze také už uklidila, a tak by nejvíc ztratili příslušníci středních a nižších vrstev.

Poteče v Řecku krev?

To je bohužel pravděpodobné. Ostatně první mrtví už zaznamenáni byli. Otázkou je pouze to, jak velké nepokoje by nastaly. V extrémním případě si umím představit, že by moc v zemi musela dočasně převzít armáda, a výsledkem by byla plukovnická vláda. Nebylo by to v Řecku poprvé. Armáda může tvrdý režim jednoduše zdůvodnit tím, že se země ocitla na pokraji občanské války.

V dnešní Evropě je řada představitelů, kteří navrhují rychlou federalizaci Unie. Jejich kritici tvrdí, že se jen pokoušejí využít eurokrize, aby pod záminkou nutnosti dnešní Evropskou unii prohloubili. Jak to je?

Je evidentní, že Brusel se snaží posílit svou pozici. Předseda Evropské rady van Rompuy, předseda Evropské komise Barroso i eurokomisaři se pokoušejí získat více pravomocí. Samozřejmě jim však neuniklo, že jde jen a jen o peníze, a oni tudíž nejsou těmi, kdo skutečně rozhodne. Jádrem problému je otázka, kdy a jak se sanují části evropského finančního průmyslu a rozpočty zadlužených zemí.

Stran plánů na hlubší integraci chci poznamenat, že vždy existuje cesta zpět. Evropští politici nám už mnohokrát ukázali, že smlouvy a dohody se dají porušovat, pokud k tomu mají velcí hráči dostatečnou motivaci.

Posledních několik let udávalo Evropě směr německo-francouzské duo Merkelová a Sarkozy, nyní však jako nepsanou vůdkyni Unie vidíme jen německou kancléřku. Čím to je? Je nový francouzský prezident François Hollande tak slabý?

Hollande je slabší než Merkelová, protože teď rozhodují peníze, nikoliv politické ohledy. Tradičně existují dvě koncepce, jak vést Evropu – francouzská a německá. Nyní už nelze přehlédnout to, co platilo i dřív, nebylo to však tak zřejmé jako dnes: Francouzi a Němci nemají stejnou představu o formě evropské integrace. Němci měli a mají silný zájem o ekonomický vliv na Evropu. Při svém hospodářském významu ostatně ani nemohou jinak. Francie naopak měla a má silný zájem Evropu ovládat politicky a tím i oslabovat německou hospodářskou dominanci.

Paříž dlouho umně využívala německou historickou vinu a kreslila politickou mapu uspořádání evropské integrace. Jenže nejpozději od roku 2009 je v popředí ekonomická otázka a v ní Francie zkrátka tahounem není. Francie už nemůže Berlín tak účinně vydírat za jeho provinění za druhé světové války a vynucovat si tak ústupky, po evropsku řečeno „doklady solidarity“.

Nyní už skutečně nejde o gesta, jakým bylo podávání rukou Mitteranda s Kohlem na hřbitově válečných obětí. V současné době se už natvrdo jedná o to, co je Francie ochotna nabídnout za sanaci svých a jihoevropských bank. Otázka dne se tak zjednodušila na to, jestli je Francie schopná vzdát se podstatných částí své suverenity výměnou za německé peníze. Němci za pomoc požadují prohloubení politické integrace, tedy posun k federalizaci Evropy. To však žádný francouzský prezident nemůže přijmout. Neviditelnost Françoise Hollanda tedy čtu jako nervozitu a vyčkávání.

Hovoříme tedy o principu „německé peníze za kousky národní suverenity nejen Francie, ale zejména jižních států“. Někteří přirovnávají Angelu Merkelovou k Hitlerovi, jelikož se prý také snaží vládnout Evropě. Jak s tímto označením německá kancléřka dokáže pracovat?

Angele Merkelové se tato politika prostě stala, vytvořila ji svým váháním. V její osobě není kancléřská pozice v těžké době optimálně obsazena. To je nejlépe vidět na tom, když srovnáme její cíle v různých oblastech (daňová reforma, energetika, klima nebo euro) a to, čeho skutečně dosáhla. O úspěších nemůžeme mluvit v žádné oblasti. Merkelová se umí výtečně udržet u moci, má politický šachový talent, ovšem není vůdkyní pro národ a kontinent ve špatných časech. Chybí jí k tomu zejména ekonomická kompetence a odvaha k rozhodným a nepohodlným krokům. A tak jejími ústy příliš často hovoří bankéři a velké právní kanceláře. Obrazně řečeno je politika v eurokrizi „předformulována“ u Goldman Sachs. Proto se politika prvořadě snaží chránit evropský finanční průmysl a důsledkem je, že ze severu na jih Evropy se transferují peníze ku prospěchu finančních aktérů.

Bojí se německá kancléřka o osud německých bank?

Ty už z větší části přesunuly své pohledávky vůči jihu Evropy na německé daňové poplatníky. Ale v celoevropském rozměru buď dojde k řezu a zániku některých bank, jak tomu bylo v USA, nebo si budou ustrašení politici dlouhodobě přehazovat horký brambor. A jak jsem řekl, bude z toho těžit pouze finanční průmysl.

Merkelová je ve složité pozici i proto, že v myšlení západoněmeckých elit dlouhodobě převládálo – a do jisté míry převládá dosud – pojetí hospodářské politiky spjaté s neoklasickou teorií. Ta sice selhala, ale její vliv je v politické praxi stále patrný. Významnou roli hraje i ministr financí Schäuble, který nikdy nezapomněl na to, že mu Helmut Kohl zabránil, aby se stal jeho nástupcem. Schäuble si chce záchranou eurozóny za každou cenu postavit pomník velkého Evropana. K tomu přidejte obratný postup bank, které své analýzy a návrhy spojí s dostatečně hrozivými scénáři, a máte větší část vysvětlení (nejenom) německé europolitiky. (Navíc ji posiluje značný evropský fundamentalismus německých elit, tedy myšlenka, že Evropa je pro Německo nejlepším řešením a zároveň nutným odčiněním jeho historické viny.)

Česko se k navrhovanému společnému bankovnímu dohledu postavilo ústy premiéra Petra Nečase odmítavě. Jak zapadá tento navrhovaný mechanismus do myšlenek německé kancléřky o silnější Evropě?

Bankovní dohled je v zájmu všech zadlužených vlád, které chtějí jistotu, že jim bohatý evropský sever pomůže se záchranou jejich bank. Pořád tedy jde jen o peníze, které má Německo platit jihu Evropy za ústupky v evropské integraci. Někdy si říkám, za jak omezenou považují iniciátoři těchto konstrukcí evropskou veřejnost. Říkají, že jde o bankovní dohled, a myslí na pokrytí dluhů svých bank. Bankovnímu dohledu by se v praxi ubránili, ale peníze by dostali. Jak průhledné! Vidíme, jak dominantní finanční sektor je, a to jak stran své současné role, tak i stran příčin státní zadluženosti jihoevropských zemí. Od roku 2008 zažíváme krizi finančního průmyslu. To, že evropské státy sanovaly své banky, zostřilo problém státního zadlužení těch nejslabších z nich.

Co bude dál? Kdy dojde k pomyslnému rozetnutí gordického uzlu?

Blížíme se do finále. Němci a ostatní severní země si uvědomují, že nemohou své obyvatelstvo jen ždímat. Německá politická třída ví, že už musí svým občanům nabídnout něco víc než jen posílání finančních prostředků ven jižním směrem bez skutečné protihodnoty. Z Berlína zatím nehlasně a nedobrovolně, ale přesto už dosti zřetelně zní: „Za svoje peníze chceme svoji muziku.“

Je to legitimní postoj? Kritici varují před dalším německým pokusem vládnout kontinentu...

Racionálně viděno ano. Kdyby německá vládnoucí třída měla tak energické vůdčí osobnosti, jakou byla třeba Margaret Thatcherová, tak by už v roce 2009 zaznělo: „My platíme a určujeme cenu. Berte, nebo nechte být.“ Německá vláda však postupuje jinak a její chování lze vysvětlit dvojím způsobem.

Buďto Merkelová a její tým skutečně věří, že současný postup pumpování peněz na jih je řešením, jehož výsledky se dostaví dřív, než německým občanům dojde trpělivost. Upřímně řečeno se mi to nezdá příliš pravděpodobné. Spíš bych řekl, že v pozadí může být následující kalkulace: Německo sice projeví ochotu dlouhodobě financovat nejzadluženější státy, ale bude za to požadovat zřetelné prohloubení politické integrace. To však donutí některé problémové země k tomu, že eurozónu opustí, protože jejich vlády nebudou schopny obhájit před obyvatelstvem zřeknutí se národní suverenity výměnou za finanční pomoc.

Němci si tak budou moci umýt ruce a říci, že pro Evropu udělali vše, co mohli, a některé země na to prostě neměly, a tak musely loď opustit. Takto by jaksi mimoděk vznikla Evropa několika rychlostí.

Kdo zůstane uvnitř eurozóny?

Rozhodující je, kdy dojde k jejímu rozpadu. Eurozóna se skládá ze států, které k sobě ekonomicky nepasují. Evropské vlády a bruselská centrála ji však dosud odmítají zmenšit na ty, kteří si ji mohou ekonomicky dovolit. Tvrdohlavě se vzpírají realitě. Některé motivy patří na freudiánský gauč, jiné jsou prozaičtější – získat co nejvíc finanční podpory, dokud to ještě jde.

Tím, že evropské špičky odmítají vzít skutečnost na vědomí, zejména bohatší severní státy se dostávají do situace, kdy se jim realita jaksi stává – nejsou už hybateli, jen se na ně hrne vlna faktů. Reakce jsou za takových podmínek těžko kalkulovatelné. Je kupříkladu možné, byť nikoliv nejpravděpodobnější, že eurozónu opustí Německo. Společná měna by ztratila na hodnotě, a to by dočasně usnadnilo situaci osiřelých členů eurozóny, vzrostla by jejich konkurenceschopnost. Rozhodující je, kdy dojde k oddalovaným bolestným krokům. Čím dřív to bude, tím lépe pro záchranu společné měny i myšlenky evropské integrace.

Takže není možné, aby se současná letargie prodlužovala donekonečna?

S každým dalším záchranným summitem se zřetelněji rýsuje nutnost opravdu energického řešení. Na druhou stranu je pravda, že liknavost evropských špiček může vést i k tomu, že se eurozóna bude financovat ještě několik let – inflačním tištěním peněz. Pak by mohly být i nadále změkčovány podmínky (a prodlužovány lhůty k jejich splnění) pro Řecko a třeba Španělsko. Mohlo by dokonce dojít i k růstovému oživení, po kterém evropští politici tolik touží. Vyústění krize by to ale jen oddálilo. A v konečném důsledku zostřilo dopady na sociální smír v Evropě i na myšlenku evropské integrace vůbec.

Text vyšel v prosincovém čísle Revue Politika; úvodní foto Isifa/Lidové noviny

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (17 komentářů)

Fery Marra | 8. 1. 2013 15:52

Pokud by měl přijít nějaký státní bankrot, tak budete potřebovat především jiné věci, než jsou zlato a akcie. U těch nemovitostí bych preferoval i pozemky, neboť půda (orná, pastviny, les) je to, na co se lidé mohli spolehnout, když bylo nejhůř. A samozřejmě vlastní zdroj vody, rozumný systém topení, dobrý sklep ...... Zkuste si představit, že najednou začnou výpadky elektriky a plynu. Bude problém se zásobováním, hlavně co se týče potravin. Nevím, možné jsou i nepokoje a násilnosti. Ale na to dá připravit jen obtížně. Držení zbraní není u nás zrovna moc běžné.

Třeba je tohle jen černý scénář. Ale osobně jsem nikde žádný nečetl, ani neslyšel. Vždy jen hrozba, že to může přijít.

Když nemovitosti, jako investiční záměr, tak geograficky diverzifikovat. Jak jinde píše Jan Altman.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 1. 2013 16:43
reakce na Fery Marra | 8. 1. 2013 15:52

Vzhledem k tomu, že každá demokracie nutně směřuje k socialismu (na EU i USA to je krásně vidět), tak pro všechny, kteří uvažují nad koupí půdy či lesamám jedno doporučení: podívejte se, jak výhodnou se taková investice ukázala např. v roce 1948. Kupředu levá, zpátky ni krok! (nové heslo EU).

A i kdyby nedošlo přímo ke znárodnění či dokonce zavírání a střílení "kulaků", zcela jistě dojde k růstu zdanění půdy, dost možná k povinným výkupům úrody za státem regulovanou cenu (copak si asi demokraticky odhlasuje hladový dav nezaměstnaných v ulicích?).

Podle mne nás čeká velmi turbulentní doba, kde bude téměř nemožné dopředu předvídat, který region či sektor bude postižen ekonomickými problémy. Proto bych doporučoval minimálně část majetku držet ve věcech (velmi) movitých a (velmi) likvidních.
Bude potřeba rychle reagovat na živelný vývoj, dost možná nastane situace, kdy odchod jinam bude nejrozumnější volbou. Dnes z Francie odcházejí jen ti nejbohatší, zítra (až tam zbankrotují automobilky a další velcí zaměstnavatelé a stát nebude mít na sociální a zdravotní náklady), bude odcházet i střední třída. V ten okamžik už ale tamní nemovitosti budou neprodejné, resp. velmi levné.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Risik | 10. 1. 2013 14:43
reakce na Jan Altman | 9. 1. 2013 16:43

Problem je, ze pri takomto uvazovani sa clovek nepusti do nicoho, lebo vsetko obnasa riziko.
Mam si kupit dom? A co ked mi ho neumerne zdania? Mam si kupit podu? A co ked mi ju zdania/vyvlastnia? Mam si kupit zlato? A kde ho budem drzat, ked nemam vlastny dom? A co ked zakonom zakazu drzat zlato? A tak by sa dalo pokracovat. Vacsina obyvatelstva nema ani na to, aby vlastnila jednu nehnutelnost (bez dlhu), nie to este uvazovat o kupe domu v zahranici, takze aka diverzifikacia rizika?
Viem, ze historia ukazala, ze vsetky horeuvedene skutocnosti sa uz stali, a nie tak davno (vid napr. vyvlastnenie pozemkov pod fabrikou Kia pri Ziline), ale predsa treba aj zit plnohodnotny zivot. Ak sa budeme stale obavat, ze sa nieco stane, kam to povedie? Aky zmysel potom ten zivot bude mat?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Antonín Povolný | 11. 1. 2013 08:04
reakce na Martin Risik | 10. 1. 2013 14:43

I zlato vám seberou (viz New Deal)...

Já věřím, že nejvhodnější je investovat do lidí. A to ne pouze peníze, ale především čas, trpělivost. Ať už jde tedy o děti, přátelé, kolegy, podřízené... Ať nastane cokoliv, největší pomoc můžete očekávat od dalších lidí. Větší pomoc než od nemovistosti se sklepem a skladem jídla a zbraní...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 11. 1. 2013 20:02
reakce na Antonín Povolný | 11. 1. 2013 08:04

No já myslím, že co se týče vyvlastnění zlata v USA, je dobré se podívat, jaká byla realita. Samozřejmě pokud to zlato člověk měl uložené u nějaké instituce, tak o něj asi přišel. Pokud ho měl zakopané pod jabloní, nebo uložené ve Švýcarsku, tak o něj nepřišel. Dokonce o něj nepřišel ani v případě, že ho měl doma ve vitríně, tedy pokud ho soused neudal. Plošné domovní prohlídky se nekonaly.

Co se týče příspěvku pana Risika, tak musím zopakovat, že já mám na mysli lidi, kteří nežijí od výplaty k výplatě. Ti samozřejmě nějaké investice neřeší, spoléhají na pilíře 1-3 a ve výsledku dopadnou špatně, nedostanou nic. A nic moc s tím dělat nemohou. Resp. mohou začít dělat na černo, nebo na švarcsystém a za ušetřené odvody si každý měsíc koupit pár stříbrných a jednou do roka zlaťák. Sice to také není žádný sichr, ale kolaps 1.pilíře a znárodnění (buď natvrdo, nebo postupně pomocí inflace) 2. a 3. pilíře je prakticky jisté, čili cokoli jiného má smysl.

Co st týče investic do akcií, tak člověk taky nemusí být žádný uhlobaron, aby si mohl koupit nějakou akcii denominovanou v USD (resp. v čemkoli jiném, než CZK a EUR). A opět platí, že to není žádná jistota, ale stále je to investice daleko jistější, než erární pilíře (kde navíc na peníze nelze sahnout ať se na trzích, v ekonomice a politice děje co se děje).

Ale primárně jsem myslel na lidi, kteří nežijí od gáže ke gáži, nějaké peníze jim zbývají a řeší, jak je investovat. A bohužel okolo sebe vidím převážně lidi, kteří koupí třetí byt (na sekeru), nakonec si koupí na hypo vilu za Prahou, byty neprodají, ale pronajímají. Ve výsledku mají absolutně nevyvážené portfolio - desítky MKč v nemovitostech, v akciích nula, v drahých kovech nula, v hotovosti minus (hypo). A spoléhají na to, že ten jeden konkrétní typ investice (nemovitost) v té konkrétní lokalitě (v okolí bydliště) se budou stále zhodnocovat. Nevidí riziko zdanění, znárodnění, zavedení nadměrných metrů, poklesu koupěschopnosti v dané lokalitě, demografický vývoj.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Risik | 13. 1. 2013 19:32
reakce na Jan Altman | 11. 1. 2013 20:02

V podstate suhlasim. Aj ked dnesne vlady maju tolko moci, ze sa podla mna nezastavia len pri zdanovani nehnutelnosti a casom sa zameraju aj na vlastnikov akcii (dane z dividend a kapitalovych vynosov uz existuju) a drahych kovov.
A tej moci sa vlady nebudu chciet zriect len tak lahko a naozaj asi jedinym vychodiskom bude totalny krach, ked na chod eraru uz nebude koho zmykat. Problem je, ze pri dnesnom nastaveni a medialnom vnimani vlad ako vsemocnych zachrancov vsetkeho, ten krach, ten bod zlomu, nemusi este dlho prist. Ktovie ako by to vyzeralo, keby v 2007-2008 v USA a UK tie "too big to fail" banky boli nechane napospas osudu?
V tomto kontexte sa mi viac pozdava prispevok pana Povolneho: investicia do rodiny a do ludi.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zavacky | 3. 1. 2013 22:09

Už som to tu raz písal. Nemecko na Grécku profituje. Nemá dôvod sa ho vzdávať. Preto sa môže stať skôr to, že Grékom dôjde trpezlivosť. Najpravdepodobnejšie je , že sa Eurozóna dostane do stavu tzv. zápornej reakcie (trvalej recesie)vrátane Nemecka a vtedy Nemecko nebude môcť posielať peniaze do Grécka a inde nie. Výsledkom bude superkolaps.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ota Nik | 7. 1. 2013 05:25
reakce na Zavacky | 3. 1. 2013 22:09

Nějak mi to uniklo. Jak Německo na Řecku profituje? Podobně jako Čína na USA, že mu za papírky dává zboží? Je zde malý rozdíl. Za papírky co dostává Čína dává garanci USA, ale za papírky co bere Německo od Řecka dává garanci zase Německo. A to se mu nelíbí.
Nebos měl na mysli něco jiného?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Kovář | 3. 1. 2013 19:45

Jako nejslabší článek dnešní EU považuji Francii. Francouzský státní dluh pomalu ale jistě roste a rozhodně není v dohledu, že by s tím sami Francouzi hodlali něco dělat. Existuje zde tedy reálná možnost, že dřívě či později požádájí o nějakou pomoc (pokud bude nějaká možná). Jenže, s pomocí se taky dostaví různá nařízení a omezení. A v tom já vidím hodně velký problém. Francouzi jsou hrdý národ a jen tak si od někoho nenechají nic nařizovat. A vůbec ne od Německa.
Je zde možnost, že se politici budou snažit tomuto problému vyhnout a problémy rozmělňovat. Ale to zase povede k přilévání oleje do ohně někde jinde. No, budoucnost nevidím zrovna růžově.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 3. 1. 2013 11:04

Zajímavé čtení.

Podle mne nikdo s žádným "rozetínámím uzlu" nepřijde.
Pan Robejšek je přílišným optimistou v tom, že se něco "musí" stát brzo. Podle mne nestane. Pravidla se budou změkčovat, lhůty prodlužovat, ECB bude tisknout peníze a za ně kupovat dluhopisy prasátek (a brzo i Francie). Bude se říkat, že inflace je 3%, reálně to bude 8-10 (zhruba tak to je i u nás, v Americe, atd... - a neznám ani žádného Japonce, který by potvrzoval tamní "deflaci", tedy že by životní náklady klesaly).

A takto se to bude odsouvat a záplatovat ještě několik let. Pomocí ZIRP a QE se budou udržovat při životě neefektivní investice, finanční instituce i bankrotářské státy. Nezaměstnanost bude vysoká, růst HDP bude 0 až 2% (ovšem jen pohledem té oficiální 3% inflace, pohledem té reálné bude negativní, ale to nikoho nezajímá). Takto to půjde až do další (neodvratné) krize.
Tu minulou státy "vyřešily" na dluh. U té příští to vzhledem k výši dluhu už asi nepůjde. Buď tedy politici kreativně přijdou s nějakým jiným "řešením" (znárodněním, převýchovnými tábory pro odpůrce pravdy, lásky, integrace , federalizace a daňové harmonizace, atd...), nebo přijde "konec". Tedy asi určitá forma kolapsu, o "konec" v pravém slyslu nepůjde, protože něco bude i po něm. Jen těžko říct, co.
Jsou na to různé názory (např.http://proinvestory.cz/r oman-truska-zlato-vs-papirova- mena),ale já to vidím trochu jinak.

PS: Mimochodem je zajímavé, jak si p.Robejšek bere do úst Goldman Sachs. To donedávna bývalo výsadou zastánců konspiračních teorií...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Fery Marra | 4. 1. 2013 16:20
reakce na Jan Altman | 3. 1. 2013 11:04

K tomu, co jste napsal, vidím 2 ohniska dnešního stavu.

1) Jedná se skutečně o krizi, nebo je nám to jen šikovně vnucováno? V podstatě se většině žije velmi dobře a o nějaké reformy nemá nikdo moc velký zájem. Maximálně přijme ty, které jsou jen jako, ale hlavně že se nás nikoho moc nedotknou. V podstatě není zájem o pokles životní úrovně.
Výměnou politiků se nic nezmění. Tudíž se budou dále tisknout nekryté peníze a udržovat status quo. Tohle může trvat i desítky let.

2) Pak přijde nějaká forma státního (federativního) bankrotu. Nebo-li, jak se často píše, přijde konec. Zatím se jím jen straší. Ovšem nikdo již neuvádí, jaký by ten konec byl, co by znamenal pro lidi a co by následovalo.
Tady bych si pomohl z historie například starého Egypta, nebo úpadku Říma. Většinou se to stalo tehdy, kdy se lidem nejlépe dařilo, ale rostl počet úředníků, kteří systematicky stát vysávali, místo aby jej budovali. Tuto fázi "vysávání" právě prožíváme. Současně s tím klesá úroveň vzdělanosti. U nás je to markantní.Výsledkem toho je paradox, kdy dovedeme (média a politici hlavně) všechno bravurně okomentovat, místo abychom s tím něco dělali.

Vraťme se ke státnímu bankrotu. Co by to vlastně znamenalo? Podle mého názoru nic nepřekonatelného. Stát, myšleno úředníci a politici, by nedokázal plnit mandatorní výdaje v současné výši. Došlo by k poklesu životní úrovně, ale na druhou stranu by to mělo za následek opětovného návratu rodinné pospolitosti a významu obce. Něco jako transformace povinností od státu na obce.Lidé by nikam nezmizeli a moc by přešla na obce a menší regiony. Přitom by se začala tvořit nová generace přirozených vůdců. Současně by došlo k velkému zjednodušení administrativy, které by bylo, ze začátku, doprovázeno poklesem životní úrovně.

Teď je otázkou, zda je jiná cesta, či zda by toto nebylo nejlepším řešením současného stavu.....
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Brabec | 4. 1. 2013 22:01
reakce na Fery Marra | 4. 1. 2013 16:20

Jedná se skutečně o krizi.

Část Evropy spotřebuje více, než vyrobí, na úkor jiných zemí. A zdaleka není ve stavu, aby to dokázala vyrovnat – svazuje je euro – vynucená společná monetární politika této fiat měny byla nastavena na německé poměry. V chudých zemích „zlevňuje peníze“ a zdražuje práci.

Ale i celá Evropa a USA spotřebuje více, než vyrobí, na úkor příjemců peněz z probíhající monetární expanze. Vyrovnat to znamená dlouhodobý proces reindustrializace a masivní přesun prostředků z neproduktivních odvětví (bankovnictví, obchod, reklama, agenturní byznys) do produktivních odvětví (výroba, intenzivní zemědělství).

Je to nestabilní stav. Stačí, aby strana, na jejíž úkor se žije, řekla dost, a přijde bankrot.

Státní bankrot by byl ještě bolestivější, než ten československý v roce 1953. Dnes je polovina lidí přímo závislých na státu – důchodci, kteří nemají naspořeno, státní zaměstnanci, úředníci, pracovníci firem navázaných na stát. Část z nich by se po bankrotu ocitla bez prostředků, část by čekala restrukturalizace jejich činnosti, spojená s dočasným poklesem výroby nebo výpadkem služeb.

Pokud by došlo zároveň i k měnové reformě (což je vlastně také forma státního bankrotu), bez prostředků dočasně a bez úspor dlouhodobě by se ocitla většina obyvatel.

Nicméně bez prostředků se může ocitnout většina obyvatel i vinou stále rostoucí inflace, kterou budou chtít politici zabránit bankrotu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Fery Marra | 5. 1. 2013 05:16
reakce na Stanislav Brabec | 4. 1. 2013 22:01

.....Ale i celá Evropa a USA spotřebuje více, než vyrobí....

A proč tomu tak je? Spotřeba je řízena cílenou poptávkou. Lidé spotřebovávají více jak 50% toho, co běžně nepotřebují. Na jižní polokouli lidem k žití (často přežití) stačí desetina toho. Business (výroba a distribuce) se neřídí podle toho, co spotřebitelé potřebují, ale je to naopak. Vím, je to tržní systém a reklama je součástí marketingového mixu, ale nyní jsme se dostali už k tzv. nátlakové spotřebě. Velká část mediálního businessu není nic jiného, než skrytá reklama. Tohle si uvědomují mnozí ekonomové, ale i politici. Proč myslíte, že se uplatňuje čím dál více regulací a cílených dotací? Jenže tudy cesta nevede. A je vůbec nějaká schůdná cesta, než totální bankrot? Obávám se, že nikoliv.

........Vyrovnat to znamená dlouhodobý proces reindustrializace a masivní přesun prostředků z neproduktivních odvětví (bankovnictví, obchod, reklama, agenturní byznys) do produktivních odvětví (výroba, intenzivní zemědělství).......

Tad yvidím dvě úskalí. Jednak to, co jsem psal výše. Nebo-li kdo tu produktivní výrobu bude schopen spotřebovat, ale hlavně zaplatit?
Ale ještě větší úskalí je v tom, kdo by to měl vyrábět. Deficit technických odborníků a řemeslníků není jen problém ČR, ale celého vyspělého světa. Bankéři, úředníci a další duševní pracovníci, na ty se spoléhat nelze. A současné školství není ani schopné nápravy. I tady je jedinou cestou "nový začátek".

Totální bankrot by nebylo nic jiného, než soubor rodinných bankrotů, kterých je dost i za normálních okolností, jen s tím rozdílem, že by byly všechny současně. Většina lidí je adaptabilních, tudíž by si s tím poradili. Samozřejmě že by to obnášelo radikální snížení životní úrovně, ale i to by se dělo postupně. Někteří ekonomové se domnívají, že by to bylo doprovázeno vysokou inflací, nebo-li znehodnocením měny na úkor nedostatku spotřeby. Jiní předpovídají opak, kdy rapidně klesne poptávka po spotřebě, čímž vznikne její nadbytek na trhu, ale budou chybět peníze. Do popředí se dostane výměna (barterový systém), který, v jistých intencích, probíhá již nyní. Ale to je způsobeno spíše zvyšováním daní.

Ať už to bude jakkoliv, žádné dobré vyhlídky nás nečekají. Možná není špatné se na to připravit....
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Pavel Antonín | 6. 1. 2013 17:56
reakce na Fery Marra | 5. 1. 2013 05:16

A jak se na to chcete připravovat ? Zlato, Akcie , Nemovitosti ?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 7. 1. 2013 09:49
reakce na Pavel Antonín | 6. 1. 2013 17:56

Zlato? Možná.

Akcie? Jak které (jak které sektory a hlavně jak které regiony)

Nemovitosti? No pozor! Možná že ano, ale rozhodně ne ty, jejichž cena závisí na prosperitě regionů, o jejichž budoucnost se zde obáváme!

Nemovitost tedy ano, ale ne v zemi, kterou čeká (v lepším případě)vleklá recese. Ne v zemi, kde lze čekat nárůst daní z nemovitostí a dalších regulací. Ne v zemi, kde tiká demografická bomba a kde brzy bude víc důchodců, než produktivních a kde budou muset 4 důchodci žít v jedné garsonce, aby měli na nájem (a zbylé byty uvolní na trh).
Co z toho vychází? No leda tak nemovitost v Africe!

Znám řadu lidí s nadprůměrnými příjmy a drtivá většina z nich je přeinvestovaná v nemovitostech. 2 byty v Praze, celoročně obyvatelná chata (nebo i více chat, protože po rodičích a prarodičích z obou stran), do 20ti let zdědí řadu dalších nemovitostí a když se rozhodnout pořídit si rodinný dům za městem, tak neprodají ani byty, ani chaty, ty si nechají jako "investici" ;a barák si pořídí na hypo s tím, že jim nájmy pomohou se splátkami (čuchá už někdo Španělsko či USA před pár lety?)

Takže portfolio: akcie NULA, dluhopisy NULA (což je ale OK, resp. nějaké minimum v nich maj aniž tuší prostřednictvím pilířů či životka), drahé kovy NULA, hotovost minus 10 mega v hypotéce, ale přes 20 mega v nemovitostech.
A takhle vypadá "portfolio" ;drtivé většiny příslušníků vyšší střední.
No Bůh jim pomáhaj...
Plus to také svědčí o tom, že nemovitosti jsou u nás stále v bublině a že až to lidem dojde a budou chtít své portfolio rozumněji vyrovnat, bude to bull pro akcie a kovy a bear pro nemovitosti.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Pavel Janouškovec | 4. 1. 2013 19:24
reakce na Fery Marra | 4. 1. 2013 16:20

To co píšete v druhé polovině předposledního odstavce je sice hezké, ale nemůže k tomu nikdy dojít. Nebo už jste někdy viděl tygra zahryznutého do kořisti, že ji ze soucitu pustí? Noví majitelé budoucích zbankrotovaných států mají určitě jiné představy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Miroslav Hnilička | 4. 1. 2013 05:16
reakce na Jan Altman | 3. 1. 2013 11:04

Ano, čtení velmi zajímavé.
Politici, zdá se mi, již dostatečně prokázali neschopnost rozetínat uzly. Že by přišli s nějakým jiným (déle fungujícím) řešením se mi zdá také stále méně pravděpodobné.
Ale když už uvažujete o "ZNÁRODNĚNÍ&quo t;(stát zabaví banky atd.) a pan Robejšek bere do úst Godmana, vnucuje se mi i varianta nekonvenční, "ZBANKOVNĚNÍ&qu ot;(Goldman případně Čína zabaví jižní státy). Na první pohled blbost, souhlasím. Na druhý pohled posuďte kdož umí. Na třetí pohled - jestli už takový proces v podstatě neprobíhá. Odpovídalo by to trendu, demokracie stále víc jen na oko.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!