Příliš mnoho nezaměstnaných, příliš mnoho volných míst

| 21. 12. 2012

Dnešní svět je paradoxní. Nezaměstnanost roste. A přitom firmám chybí pracovní síly.

Příliš mnoho nezaměstnaných, příliš mnoho volných míst

V některých částech světa je bez práce více než čtvrtina mladých lidí mezi 15 a 24 lety. V některých zemích – jako je Španělsko a Egypt – je to dokonce víc než polovina. Celkem je na světě bez práce 75 milionů mladých lidí. Neznamená to jen obrovskou ztrátu pracovní kapacity, ale i potenciální zdroj sociálního napětí. Japonci už pro „svých“ 700 000 mladých lidí, kteří fakticky žijí mimo společnost, vymysleli speciální označení – hikikomori.

Nejsou lidi

Současně si ale firmy stěžují, že nemají lidi. Manpower, personální agentura s celosvětovou působností, oznámila, že víc než třetina zaměstnavatelů na světě má problém obsadit všechny své pracovní pozice. Nedostatek kvalitních pracovníků se neprojevuje jen u elitních oborů, jako je strojírenství, chybí prý i kancelářské síly.

Konzultantská firma McKinsey nedávno představila výsledky svého šetření mezi zaměstnavateli ve vybraných zemích (Spojené státy americké, Brazílie, Velká Británie, Indie, Německo, Mexiko, Maroko, Saúdská Arábie a Turecko). Jen 43 % z nich se domnívá, že jsou na schopni nalézt mezi absolventy dostatek kvalifikovaných pracovníků. Střední firmy (50–500 zaměstnanců) mívají v průměru 13 neobsazených míst pro lidi po škole, velké pak ještě víc.

Co se s tím dá dělat? McKinsey tvrdí, že vzdělávací systém a požadavky zaměstnavatelů se naprosto míjejí. Účinné řešením by tedy bylo dát je dohromady.

Korejský meister

Nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je obnovit odborné vzdělávání, které je ve světě (kromě Německa) dlouhodobě otloukánkem vzdělávacího systému. Vlády pumpují peníze do univerzit. Důsledkem je, že rodiče a jejich potomci se odborným školám či učilištím vyhýbají; šetření McKinsey ukázalo, že mnoho studentů raději volí akademické vzdělání, i když jsou přesvědčeni, že práci jim snáze zajistí řemeslo.

Jak ale lidé z McKinsey poukazují, existují – mimo náš běžný dohled – země, školy a firmy, které učňovské školství „znovuvynalézají“. V Jižní Koreji například vzniká síť „mistrovských“ škol – ty mají vyřešit nedostatek instalatérů či obsluhy strojů, kterému země čelí. Vláda studentům (říká se jim po německu „meister“) hradí ubytování, stravné i školné a snaží se tak bojovat proti posedlosti akademickými tituly – Jižní Korea má celosvětově jeden z nejvyšších počtů uchazečů o vysokoškolské studium). 

Škola hrou: ve falešné továrně

Technické školy také vytvářejí přesné repliky pracovního prostředí, aby usnadnily propojení teoretické a praktické roviny: TAFE Challenger Institute of Technology v australském Perthu například disponuje plně funkční kopií továrny na zpracování plynu (jen bez plynu). V Egyptě má zase potravinářská a hotelová firma Americana Group program, který studentům umožňuje polovinu času vydělávat přímo v Americaně a polovinu trávit ve škole.

Učňovské školství jako výtah z nouze

Jisté úspěchy slaví i snaha využít učňovské školství k pozvednutí nejchudších. V Jižní Africe tak vzniklo mezi vládní vzdělávací institucí Western Cape Education Department a firmou NMC Construction Group partnerství s názvem „Jdi za zlatem“. To se snaží vytipovávat šikovné děti, kterým garantují zaměstnání na jeden rok a naději na získání univerzitního stipendia. Indický Institute for Literacy Education and Vocational Training zase posílá svoje pracovníky do vesnic, aby informoval rodiny o možnostech práce pro společnosti jako Taj Hotels nebo Larsen & Toubro.

Firmy na lovu učňů

Je jednoduché být skeptický vůči těmto pokusům překlenout propast mezi tím, co produkuje školství a co si žádá trh práce. Posun k akademickému vzdělání je teď nejsilnějším pohybem ve vzdělávání: nejlépe to dokládá úpadek britských učňovských škol a snadná proměna tamějších polytechnik na univerzity. Přesto existují důvody k optimismu. Jedním z nich je i to, že technologie výrazně snižují náklady na učňovské vzdělávání (což vždy bylo jedním ze zásadních důvodů pro jeho pomalé rozšiřování). „Vážné hry“ mohou mladým lidem umožnit získat zkušenosti (byť virtuální), navíc za minimální cenu.

Zadruhé, stále víc soukromých institucí a společností přichází s myšlenkou posílit odborné vzdělávání. Například čínští Vocational Training Holdings propojují studenty s automobilkami. Mozilla, výrobce webového prohlížeče Firefox, zase vytvořila iniciativu, která zájemcům umožní získat ocenění za jejich schopnost programovat. IL&FS Skills, indická školící společnost, garantuje studentům práci, pokud absolvují právě její program.

Lepší odborné vzdělávání a učňovské školství krizi na trhu práce rozhodně nevyřeší; miliony mladých budou i nadále nezaměstnané. Může však alespoň napomoci zlepšit současný absurdní stav – nedostatek práce a odbornosti zároveň.

Text z Economistu pro prosincové číslo Revue Politika přeložila Iveta Paličková

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (10 komentářů)

Pavel Janouškovec | 7. 1. 2013 13:19

Pane inženýre kdyby jste si pro porovnání vybral jinou profesi než kopáč, tak už byste tak přesvědčivý nebyl. Najde se dost řemesel, kde byste se svým uměním byl vedle a v porovnání s tímto řemeslem by zmizel důvod pro Váš vyšší plat. Jde tu hlavně o proporci: Vrcholový manažer je možná 2x nebo 3x, výjimečně 4x lepší než dobrý řemeslník ve fabrice, není tu žádný důvod aby měl 15x vyšší plat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Valerian Matusiak | 25. 12. 2012 21:19

Ak dovolite, tak pripojim vlastnu zivotnu skusenost a chcel by som nou podopriet nazor preco nie je vyhodne mat ucnovske vzdelanie.
Po zakladnej skole som mal podla skolskych vysledkov ist na ucnovku, nakolko mi ucenie nikdy velmi neslo. Nakoniec sa mi ale podarilo dostat na gymnazium ktore som ale ledva dokoncil. Takze som bolodjakziva vyslovene typ pre remeslo. Strednou skolou mojeoficialne vzdelavanie uplne skoncilo. Odvtedy pracujem uz cez 12 rokov v roznych firmach, financnych ustavoch a pod. na roznych poziciach. Zarabam nadpriemerne, pohodova praca v kancli prekladana oddychom za internetom, pritom v podstate nic extra neviem. Co by som ziskal keby som isiel na remeslo? Ohnuty chrbat nad sustruhom za nic moc plat?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

jan tak | 21. 12. 2012 17:04

Jeotázkou , jestli SteveJobsbybyltakúspěšný,kdyby simuselupécihousku,protožeučen pekařnení, , ukliditsikaždýdenkancelář ,protožeučenuklizečneníatakhle lzepokračovatSynergieprácebohu želnenídostatečněohodnocenasyn ergiíodměňování
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Rozbroj | 22. 12. 2012 06:58
reakce na jan tak | 21. 12. 2012 17:04

Ne, to je špatně položená otázka. Měla by znít takto: "Byl by schopen Steve Jobs uklidit si kancelář a upéct housku?" Já jako inženýr jsem schopen vzít do ruky lopatu a kopat kanál. Tedy jsem schopen zastat práci dělníka. Ovšem ten dělník není schopen ten výkop navrhnout a zorganizovat jeho provedení, tedy není schopen zastat mojí práci. To je ten důvod proč má menší peníze než já. Z Vašeho příspěvku je cítit, že by jste chtěl sblížení platů uklízeče a "Steva Jobse". To už tady bylo a většina "Stevů Jobsů" se buď stala uklízeči ( za menší námahu stejný plat) nebo odešla do zemí, kde se práce odměňovala podle její hodnoty.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Otakar Hokynář | 2. 1. 2013 10:27
reakce na Tomáš Rozbroj | 22. 12. 2012 06:58

Pane inženýre, nejsem si jistý, zdali jste pochopil, že jde o nepoměr mezi odměňováním, který vyvolává výchylku na pracovním trhu. Podobně to vidím ve své profesi, která trpí feminizací (tedy důsledky biologických orzdílů mezi muži a ženami, včetně způsobu uvažování a přijatelné míry rizika)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

František Václavík | 21. 12. 2012 09:42

Problém vidím v tom, že mnoho lidí nehledá práci, ale zaměstnání.
Znám pár řemeslníků - živnostníků, zaměstnávajících několik, zpravidla dva zaměstnance.Aby jich zaměstnali víc jim brání víc důvodů, z nichž uvedu ty hlavní:
1. Byrokratické překážky při přjímání, propouštění, ale i v době trvání prac. poměru. Málokdo je chce absolvovat.
2. Vysoká cena práce zaměstnace. V podstatě každá druhá koruna kterou zaměstnanec zaměstnavatele stojí, jde do kapes státu.
3. Nikdo nemá práci "nafurt", ani zaměstnavatel. Pokud přijde doba, že nemá zakázky, zaměstnace se nezbaví, když tak jen zacenu vysoké finanční oběti.
Každý živnostník si velice rozmýšlí, jestli vůbec někoho zaměstnat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 22. 12. 2012 10:00
reakce na František Václavík | 21. 12. 2012 09:42

Vetsina lidi nehleda ani praci, ani zamestnani. Hleda prijem. Pokud tomu neverite, zkuste si predstavit firmu, ktera vyhlasi, ze od zitra budou dostavat plat i ti lide, co do prace vubec neprijdou.
A ono uz byt zivnostnik bez zamestnancu nemusi byt zadny med. Zamestnanci to samozrejme jeste vic zkomplikuji.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Aleš Müller | 21. 12. 2012 06:48

Proč je málo lidí v učňovských oborech nebo v praktických školách je problém dávno odpovězený. Postačí, když odborníci sedící z teplých kanceláří z nich odejdou a jdou se pobavit mezi mládež.
Nikdo nechce být vyučen, protože pak jej čeká jen doživotní práce za soustruhem. A každý sní o tom, že on bude jak Steve Jobs.
Nikdo nechce chodit ráno v šest do práce sockou, aby kolem projel majitel firmy v audi.
Nikdo se nechce vyučit jeden obor a jít do fabriky na kraji města, protože ví, že stačí mále a je bez práce. Postačí, aby hejsek na druhém konci světa sestavit tabulku, že tato fabrika je ztrátová nebo může být nahražena levnější kdesi v asii.
Nikdo nechce jít do učení, protože ví, že když si majitel firmy chce jít zastřílet nosorožce do Afriky, tak všem sníží odměny, mzdu o 10% a jede. A pracovníci fabriky jedou tak na mácháč.
Kdo se ještě diví, že nikdo nechce do řemesla?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Rozbroj | 21. 12. 2012 13:05
reakce na Aleš Müller | 21. 12. 2012 06:48

Aleš Muller: Já to vidím stejně, jen s jedním rozdílem. Každý může být nový Steve Jobs, nebo jezdit střílet nosorožce a já to každému přeju, ovšem ne každému se to podaří. Já například jsem vyučený a do té kanceláře jsem se dostal vlastní prací a snahou. Vysokou školu jsem vystudoval při zaměstnání - pracoval jsem v dělnické pozici. Jako ta socka. Studoval jsem v čase, kdy ostatní dělníci chodili chlastat. To jestli lítáte do Afriky střílet nosorožce, nebo v 5 ráno sockou k soustruhu je čistě na Vás.
Ještě jedna věc je důležitá: Ten komu se nepodaří být Stevem Jobsem, nemá žádné právo chtít po tom, kterému se to podařilo kompenzaci. Když není práce jakou bych chtěl, musím vzít práci jaká je, abych se vůbec uživil.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Otakar Hokynář | 2. 1. 2013 10:33
reakce na Tomáš Rozbroj | 21. 12. 2012 13:05

Tady nejde o kompenzaci, tady jde o přiměřené ocenění a záruky! Já vám neberu, že jste na sobě pracoval a gratuluji k tomu výkonu (pro změnu jsem se -asi jako mnozí zde - uživil sám na vysoké škole).
Důsledky přezíravého postoje k dělnickým a řemeslnickým profesím je jejich nedostatek. Kromě finančního ocenění přistupuje i sociální degradace v duchu římských tradic...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Schumpeter
Schumpeter je blog psaný sloupkařem časopisu Ekonomist a jeho kolegů. Komentuje dění v obchodu, fianancích a managementu, přináší analýzy.Blog je pojmenovaný...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!