Příliš mnoho nezaměstnaných, příliš mnoho volných míst

V některých částech světa je bez práce více než čtvrtina mladých lidí mezi 15 a 24 lety. V některých zemích – jako je Španělsko a Egypt – je to dokonce víc než polovina. Celkem je na světě bez práce 75 milionů mladých lidí. Neznamená to jen obrovskou ztrátu pracovní kapacity, ale i potenciální zdroj sociálního napětí. Japonci už pro „svých“ 700 000 mladých lidí, kteří fakticky žijí mimo společnost, vymysleli speciální označení – hikikomori.

Nejsou lidi

Současně si ale firmy stěžují, že nemají lidi. Manpower, personální agentura s celosvětovou působností, oznámila, že víc než třetina zaměstnavatelů na světě má problém obsadit všechny své pracovní pozice. Nedostatek kvalitních pracovníků se neprojevuje jen u elitních oborů, jako je strojírenství, chybí prý i kancelářské síly.

Konzultantská firma McKinsey nedávno představila výsledky svého šetření mezi zaměstnavateli ve vybraných zemích (Spojené státy americké, Brazílie, Velká Británie, Indie, Německo, Mexiko, Maroko, Saúdská Arábie a Turecko). Jen 43 % z nich se domnívá, že jsou na schopni nalézt mezi absolventy dostatek kvalifikovaných pracovníků. Střední firmy (50–500 zaměstnanců) mívají v průměru 13 neobsazených míst pro lidi po škole, velké pak ještě víc.

Co se s tím dá dělat? McKinsey tvrdí, že vzdělávací systém a požadavky zaměstnavatelů se naprosto míjejí. Účinné řešením by tedy bylo dát je dohromady.

Korejský meister

Nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je obnovit odborné vzdělávání, které je ve světě (kromě Německa) dlouhodobě otloukánkem vzdělávacího systému. Vlády pumpují peníze do univerzit. Důsledkem je, že rodiče a jejich potomci se odborným školám či učilištím vyhýbají; šetření McKinsey ukázalo, že mnoho studentů raději volí akademické vzdělání, i když jsou přesvědčeni, že práci jim snáze zajistí řemeslo.

Jak ale lidé z McKinsey poukazují, existují – mimo náš běžný dohled – země, školy a firmy, které učňovské školství „znovuvynalézají“. V Jižní Koreji například vzniká síť „mistrovských“ škol – ty mají vyřešit nedostatek instalatérů či obsluhy strojů, kterému země čelí. Vláda studentům (říká se jim po německu „meister“) hradí ubytování, stravné i školné a snaží se tak bojovat proti posedlosti akademickými tituly – Jižní Korea má celosvětově jeden z nejvyšších počtů uchazečů o vysokoškolské studium). 

Škola hrou: ve falešné továrně

Technické školy také vytvářejí přesné repliky pracovního prostředí, aby usnadnily propojení teoretické a praktické roviny: TAFE Challenger Institute of Technology v australském Perthu například disponuje plně funkční kopií továrny na zpracování plynu (jen bez plynu). V Egyptě má zase potravinářská a hotelová firma Americana Group program, který studentům umožňuje polovinu času vydělávat přímo v Americaně a polovinu trávit ve škole.

Učňovské školství jako výtah z nouze

Jisté úspěchy slaví i snaha využít učňovské školství k pozvednutí nejchudších. V Jižní Africe tak vzniklo mezi vládní vzdělávací institucí Western Cape Education Department a firmou NMC Construction Group partnerství s názvem „Jdi za zlatem“. To se snaží vytipovávat šikovné děti, kterým garantují zaměstnání na jeden rok a naději na získání univerzitního stipendia. Indický Institute for Literacy Education and Vocational Training zase posílá svoje pracovníky do vesnic, aby informoval rodiny o možnostech práce pro společnosti jako Taj Hotels nebo Larsen & Toubro.

Firmy na lovu učňů

Je jednoduché být skeptický vůči těmto pokusům překlenout propast mezi tím, co produkuje školství a co si žádá trh práce. Posun k akademickému vzdělání je teď nejsilnějším pohybem ve vzdělávání: nejlépe to dokládá úpadek britských učňovských škol a snadná proměna tamějších polytechnik na univerzity. Přesto existují důvody k optimismu. Jedním z nich je i to, že technologie výrazně snižují náklady na učňovské vzdělávání (což vždy bylo jedním ze zásadních důvodů pro jeho pomalé rozšiřování). „Vážné hry“ mohou mladým lidem umožnit získat zkušenosti (byť virtuální), navíc za minimální cenu.

Zadruhé, stále víc soukromých institucí a společností přichází s myšlenkou posílit odborné vzdělávání. Například čínští Vocational Training Holdings propojují studenty s automobilkami. Mozilla, výrobce webového prohlížeče Firefox, zase vytvořila iniciativu, která zájemcům umožní získat ocenění za jejich schopnost programovat. IL&FS Skills, indická školící společnost, garantuje studentům práci, pokud absolvují právě její program.

Lepší odborné vzdělávání a učňovské školství krizi na trhu práce rozhodně nevyřeší; miliony mladých budou i nadále nezaměstnané. Může však alespoň napomoci zlepšit současný absurdní stav – nedostatek práce a odbornosti zároveň.

Text z Economistu pro prosincové číslo Revue Politika přeložila Iveta Paličková