Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Super Mario a jeho superchyby

| 13. 12. 2012

Papírově možná nejlepší premiér, jakého kdy Itálie měla, ve funkci neuspěl.

Super Mario a jeho superchyby

Když Mario Monti vstupoval v listopadu 2011 do úřadu italského premiéra, očekávaní byla vysoká. Měl vše, co jeho předchůdce Berlusconi postrádal: vzdělání, dobrou pověst, dobré vztahy s evropskými činiteli. Naopak nebyl obtížen skandály.

Oslňující kvalifikace

Málokterá evropská země má premiéra, jehož kvalifikace jsou tak působivé: Monti studoval ekonomii na špičkových školách, včetně například univerzity Yale, kde se učil u nobelovského laureáta Jamese Tobina. Stal se akademickým ekonomem se seriózní publikační činností, posléze rektorem a nakonec prezidentem univerzity Bocconi. Dále má za sebou bohatou kariéru v různých komisích Evropské unie pro otázky konkurence, trhu, cel, zdanění a ekonomické integrace. Obdivná přezdívka Super Mario ilustruje jeho reputaci. Kromě toho má i zkušenosti ze soukromého sektoru jako poradce Goldman Sachs – a jako člen skupiny Bilderberg má vhled i do evropského politického zákulisí.

Monti měl i dobrý začátek, když v lednu 2011 ohlásil velmi potřebné reformy pracovního trhu. Narazil na silný odpor odborů, což bývá neklamná známka správného postupu. Uspěl i jako „zklidňovací faktor“ na finančních trzích. Výnos desetiletého italského dluhopisu poklesl za jeho vlády z více než sedmi procent ročně na méně než 4,5 procenta začátkem prosince 2012.

Přesto, navzdory veškeré kvalifikaci, dobré pověsti i správnému začátku, neuspěl. Italská ekonomika se za Montiho vlády vyvíjela k horšímu. Dokonce lze zdůvodnit, že to bylo jeho vinou. Jakých chyb se dopustil papírově možná nejlepší premiér, jakého Itálie vůbec kdy měla?

Daňový radikál

Nejprve několik čísel. Ve třetím čtvrtletí 2012 italská ekonomika poklesla o 2,4 procenta ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku. Spotřeba domácností reálně poklesla o 4,8 procenta. Stavebnictví pokleslo o 6,7 procenta, investice do strojů a zařízení o 11,8 procenta. Registrace nových automobilů poklesla v listopadu meziročně o 20,1 procenta a dostala se na úroveň roku 1977. Jediným kladným číslem je nárůst hrubého exportu o 1,6 procenta. Jen díky mírnému nárůstu exportu a prudkému propadu dovozů zboží a služeb (o 7,8 procenta) nakonec hrubý domácí produkt nevypadá úplně katastrofálně.

Pokles dovozů je ovšem výsledkem propadu ekonomické aktivity. Pokles soukromé spotřeby průmyslové produkce (o 6,8 procenta v říjnu 2012 meziročně) je důsledkem domácích událostí, nikoli vnějších nepříznivých vlivů. A za tyto události může Monti. Přinejmenším částečně.

Monti proslul svojí politikou „úsporných opatření“ – jenže to je velmi nepřesné označení. Italská vláda mnoho neuspořila. Její spotřeba během nešťastného roku 2012 mírně rostla, takže skutečné úspory byly jen relativní. Kde se však Monti projevil jako radikál, byly daně. Daně z příjmu, z nemovitostí, z přidané hodnoty.

Nejzdaněnější firmy Evropy

Navazoval v tomto směru na Berlusconiho, který zvýšil sazbu DPH o procentní bod v září 2011. Výsledkem byl pokles daňového inkasa na nejnižší úroveň od roku 2006. Neúspěch s výběrem DPH přiměl Montiho vládu odložit chystané navýšení DPH na 23 procent. I tak je italská daňová politika přehnaná. Daňové břemeno vzroste podle odhadů na 45,1 procenta HDP v roce 2012 ve srovnání se 42,5 procenty v roce 2011.

„Vláda zvyšovala daně příliš,“ komentoval to Alberto Alesina, profesor ekonomie z Harvardovy univerzity. „Bylo by mnohem, mnohem lepší snižovat výdaje státu.“

Itálie je přetížená. Ukazatel celkové daňové zátěže podniků (TTR, Total Tax Rate) podle Světové banky udává objem daní a jiných povinných odvodů, které jsou podniky povinny platit ze zisku po započtení všech odečitatelných položek. (Nejsou započteny daně ze zisku jednotlivců a spotřební daně.)

V tomto měřítku je Itálie s celkovou sazbou 68,5 procenta ze zisku nejzatíženější evropskou zemí. Následuje Francie se 65,7 procenta. Belgie má zátěž 57,3 procenta, Švédsko 52,8 procenta, Česko 49,1 procenta, Německo 48,2 procenta, stejně jako USA. V rámci Evropské unie jsou nejméně zatížené podniky v Lucembursku: 20,9 procenta.

Zdroj: YouTube kanál Channel4News

Mimochodem, existuje několik zemí, jejichž podniky čelí daňové zátěži větší než 100 procent zisku! Jsou to Demokratická republika Kongo, Gambie, Komory, Argentina a Srí Lanka. Častý argument levicových politiků a odborářů – že vysoké daně jsou znakem, nebo dokonce zdrojem ekonomické vyspělosti – by měl být chápán v náležité perspektivě.

Kvalifikace selhala

„Super Mario“ nastoupil jako předseda vlády země, která již byla daněmi přetížená. Sám je pak ještě zvýšil až k úplnému vyčerpání. Italské daňové inkaso zaznamenalo mírný nárůst (asi o tři procenta v nominálním vyjádření), ale cena za mírné snížení rozpočtového schodku je enormní. Zvyšovat daně v situaci Itálie dává asi stejný smysl jako porazit strom, abychom se dostali k ovoci. Ochromený průmysl bude propouštět a přestane investovat, vyděšené domácnosti přestanou utrácet, ekonomika bude pokračovat v poklesu.

Je šokující, že několikanásobně vystudovaný ekonom Monti tento vývoj dopustil. Tím spíše, že odborná veřejnost není na jeho straně. Již zmiňovaný profesor Alesina společně s Franceskem Giavazzim propagují výdajové úspory místo zvyšování daní. „Rozpočtová přizpůsobení dosažená výdajovými úsporami jsou méně škodlivá než ta, která jsou dosažena cestou zvýšení daňové zátěže.

„Konsolidace financí (pomocí úspor) může mít dokonce příznivý efekt na ekonomiku,“ tvrdí oba autoři. „Nový fiskální kompakt, který si Evropa na sebe uvalila, neobsahuje žádnou zmínku o složení fiskálních balíčků. Evropské ekonomiky zůstanou stagnovat – pokud se neponoří do další recese – pokud úsporná opatření budou prováděna převážně zvyšováním daní. Dluhová zátěž nepoklesne.“

„Super Mario“ je mimo jiné přesvědčený zastánce evropského superstátu. A nyní si představte, že se někdo jako on stane evropským federálním ministrem financí, nebo dokonce prezidentem s rozsáhlými pravomocemi. Z této představy mrazí.

Psáno pro Lidové noviny; úvodní foto Isifa

 

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (5 komentářů)

Pavel L | 14. 12. 2012 09:35

Dobře, ale od koho chcete ty peníze na úroky a deficitní rozpočet vzít, když podnikům (kapitálu) je to tabu a utrácení vlády (z kterého profituje také hlavně kapitál) si prostě tento podříznout nenechá.
V Itálii s jejich lirami a bankovní tradicí vždy věděli jak oškubat ovce, jen teď tu money printing maschine nemají úplně pod kontrolou, protože jim do toho mluví němci i když tam mají svého člověka.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Vlad Ender | 13. 12. 2012 12:27

Italie na tom byla z "jiznich" statu nejlepe, a to i ve srovnani s Francii. Mimo jine mela primarni rozpoctovy prebytek (t.j. prebytek statniho rozpoctu pred zapocitanim uroku z dluhu) - coz je mimojine lepsi nez CR! (CR mela tusim primarni surplus par let kolem 2007/2008)
Ano, statni dluh je velky, ale soukromy (obcane+firmy) ve srovnani se zbytek sveta celkem maly, takze totalni dluh je srovnatelny s napr. US. Navic vetsina Italskeho statniho dluhu je v rukou domacich veritelu (v podstate italske banky).

Za Montiho se situace, jak pise Pavel Kohout, spise zhorsila nez zlepsila. Polemizoval bych s tim ze Italie mela hlavne skrtat (skrtat mela, co a kde bylo), ale hlavne mela udelat neco uplne jineho. Rici otevrene ze pro Italii je EURo kamenem kolem krku (Italie mela kladnou obchodni bilanci s Nemeckem pred vstupem do EURa, ted je tezce v minusu), a zeptat se Nemecka jak to mini resit. Pokud by odpoved byla "neminime" pripadne "skrtejte vice", Italska odpoved mela byt "Dekuje ze EUR, byl to hezky experiment ale pro nas nefunguje takze sbohem a satecek".

Na rozdil od Recke by Italie totiz odchod z EUR prezila celkem bez problemu, takze sila argumentu byla (a jeste porad je) na jeji strane. Coz si myslim byl jeden z duvodu pros Merkozy chteli vystrnadit Berlusconniho. Ten jako velkej populista nemel problem hlasat i takoveto veci kde se trefil (priznam, je to ekvivalent tisice opic pisoucich Shakespeara i kdyz na druhou stranu nejlepsi propaganda neni lez ale polopravda), a problem by nastal kdyby se nad tim nekdo vazne zamyslel a zjistil ze to opravdu jde...

Monti, ktery ideologicky neni/nebyl schopen videt nic jineho nez pokracovani s EURem (nebo jeste hure si to vse uvedomuje ale je ochoten obetovat Italii na oltar europanstvi), takovy problem nepredstavuje.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 13. 12. 2012 12:01

No otázka je, jaká a k čemu to je kvalifikace!

Účast v různých komisích EU? Bilderberg? Goldman Sachs? Zcela jistě se najde mnoho "očí", ve kterých toto je kvalifikace tak na "kandelábr" ;.

Asi jako studium VUMLu, mezinárodních vztahů v Moskvě, práce pro SBČS a Centrální plánovací komisi. Pro některé odborník, pro jiné příživník, bezpáteřní kariérista, vysosávač systému. A některé další třídní nepřítel, hrozba pro svobodu a majetek občanů.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Krejčí | 13. 12. 2012 16:19
reakce na Jan Altman | 13. 12. 2012 12:01

Přesně to jsem chtěl napsat! To jsou body jak v životopisech našich kandidátů na prezidenta. Všichni celý život živeni dráby, nikoli zákazníky. Na "špičkové škole Yale" studoval i G.W. Bush, Nobelovu cenu za ekonomii (1970) dostal i Samuelson, který v roce 1973 předpovídal, že v roce 1990 dožene SSSR Ameriku v HDP. A ještě v roce 1989 považoval sovětský centrálně plánovací model jako zdroj hospodářského růstu a doklad toho, že socialismus může fungovat a prosperovat!
Nepochybuji ani na sekundu, že 10 z 10 náhodně vybraných italských taxikářů má lepší vhled do fungování ekonomiky a soukromé sféry, než tento hrdina pisálků z barikád 68''.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Šindelka | 14. 12. 2012 08:49
reakce na Jan Krejčí | 13. 12. 2012 16:19

každý pekař ví, co se mu stane, když bude pořád zdražovat rohlíky, aby si každý rok mohl koupit dražší auto. o kvalifikaci nejlepších financministrů vesmíru a ostatních kreatur doporučovaných EU má také jasno.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!