Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kam se poděl kapitalismus?

Za všechno může mamon zlých kapitalistů, ozývá se světem. Ve skutečnosti tam, kde máme tendenci obviňovat kapitalistu, často neselhal on, nýbrž regulátor.

Různé finanční krize straší světovou ekonomiku již od roku 2007. O něco kratší dobu se hovoří o globální recesi a jejím pokračování. Není proto divu, že roste nespokojenost. Příčina je jasná. Otázka zní, co bude jejím důsledkem.

Světový ohlas si získalo hnutí Occupy Wall Street. „Revolta byla namířena proti horentní polarizaci bohatství, zkorumpovaným vládám a proti v podstatě nedemokratické povaze těchto vlád, ať byly založeny na systému více stran, nebo ne,“ hovoří levicový ideolog Immanuel Wallerstein. Politolog Jiří Pehe věří, že rok 2012 má „značný potenciál změnit chod světa“, a dokonce uvádí, že posledním podobně významným rokem byl 1989.

Hospodářský model, který se vyčerpal

Zda bude mít Jiří Pehe pravdu, teprve uvidíme. Je ovšem zřejmé, že dosavadní hospodářský model se vyčerpal. Co vidíme? Státní dluh odpovídající situaci jako po světové válce. Daňovou zátěž, která rovněž odpovídá válečnému stavu – člověka napadá, co by asi Evropa dělala, kdyby se skutečně musela bránit. Dále vidíme státní výdaje, které nemají v mírovém období historický precedent.

Příklad. Francouzské veřejné výdaje v roce 1960 činily 34,6 procenta hrubého domácího produktu. V roce 1980 to bylo již 50,7 procenta HDP. V roce 2005 Francie utrácela 54,5 procenta HDP a v roce 2010 to bylo 56,2 procenta HDP. Podobný obraz vidíme i v Německu, Itálii, Španělsku a také ve Spojených státech. Kam se poděl onen údajný neoliberální kapitalismus?

Poválečné období, včetně éry po roce 1989, bylo obdobím masivního růstu státní moci. Výjimkou byl jen bývalý východní blok a pak unikátní případy typu Švédska. Severský sociální model se státními výdaji ve výši 61,7 procenta (údaj za rok 1990) se dostal do neřešitelných potíží a musel se reformovat. Podle údajů z roku 2010 vydával švédský stát celkem 53 procent HDP, tedy stejně jako například Rakousko. Stále hodně, ale jen mírně nad evropským průměrem. Česká republika vydala v tomtéž roce celkem 45,2 procenta HDP, což je naopak mírně pod průměrem.

Kapitalismus? Nevinen!

V situaci, kdy státy utrácejí zhruba polovinu hrubého domácího produktu ročně, nelze mluvit o „neregulovaném kapitalismu“. Tím spíše že kapitalismus je kromě daní sešněrován i těsnou kazajkou direktiv, zákonů a nejrůznějších podzákonných norem. Demonstranty a jejich ideology by překvapilo, kdyby se někdy obtěžovali nahlédnout do norem, které upravují podnikání na finančních trzích. Kdyby věděli, s jakými právními a regulatorními složitostmi je spojen například prodej tak jednoduchého a bezrizikového produktu, jakým je třeba fond peněžního trhu, hodně by se podivili.

Je samozřejmě pravda, že regulace je nerovnoměrná a mnohé relativně nové produkty typu credit default swaps nebo asset-backed securities nepokrývá dostatečně. Ovšem finanční trhy nezpůsobily předlužení vlád. Spekulanti nesedávají v parlamentech, které schvalují schodkové státní rozpočty. Spekulanti nejsou zastoupeni v řídicích orgánech centrálních bank – takže když v červnu 2003 Evropská centrální banka srazila úrokové sazby na historické minimum, čímž rozpoutala úvěrovou bublinu, na vině nebyl kapitalista, ale regulátor. Totéž v bleděmodrém se stalo v USA.

Kapitalismus je třeba zprostit obvinění v plném rozsahu, neboť v kritickou dobu nebyl na místě činu. Přítomni naopak byli politici, centrální bankéři a představitelé regulačních agentur. Možná že jistý díl morální viny spadá na hlavy bankéřů a portfolio manažerů různých fondů. Jsou však rovněž obviňováni falešně. Dává se jim za vinu, že odmítají dále nakupovat dluhopisy rizikových států. Ve skutečnosti se provinili spíše tím, že řecké, italské, španělské či francouzské dluhopisy kupovali příliš dlouho, příliš důvěřivě a v příliš velkých objemech. Kdo však tyto dluhopisy vydával? Vlády a parlamenty. Kromě toho zákony a vyhlášky nařizují bankám a mnoha fondům investovat prioritně do státních dluhopisů.

Occupy Brussels!

Nyní sílí tendence silný stát ještě posílit, navršit ještě jednu úroveň státní správy (federální vládu v Bruselu), zavést evropské daně a evropské dluhopisy. Čili jinými slovy: ranní kocovinu vyřešit další lahví vodky. Evropská komise připravuje téměř 140 návrhů právních norem pro rok 2012. Co je jejich obsahem, nevíme. Evropský stát, který již fakticky vznikl v Bruselu, nejenže nepovažuje za nutné konzultovat obsah nových direktiv s vládami členských států – nepociťuje ani nutnost je informovat.

V roce 1989 zkrachoval socialismus založený na příkazové ekonomice a státním vlastnictví. Kdyby v roce 2012 zkrachovala verze socialismu založená na dluhu a byrokracii, nebylo by to špatné. Ale chystá se někdo okupovat Brusel nebo Evropskou centrální banku?

Psáno pro Lidové noviny

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 6 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK