Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Tomáš Prouza: Šetřit, nebo růst?

| 24. 1. 2012

Módou posledních dvou let se staly debaty o úsporách. Nejde přitom jen o Českou republiku, kde se hesla o potřebě úspor a zabránění řeckému scénáři stala hitem voleb v roce 2010 a měla překvapivý dopad na volební výsledek.

Tomáš Prouza: Šetřit, nebo růst?

Podobně fráze o potřebě úspor za každou cenu omílá i Angela Merkelová, i když její Německo samo sází především na ekonomický růst, a nikoliv na masivní utahování opasků.

Jenže jak ukazuje nejen Řecko, ale i Španělsko nebo Itálie, přílišný důraz na úspory za každou cenu ekonomiku ubíjí, vede ke zvyšování nerovnováhy mezi chudými a bohatými, mladé dostává na okraj společnosti, protože nemohou najít žádnou práci, a osekávané sociální dávky znamenají, že i potřební rychle klesají pod hranici chudoby. Výsledkem je nejen nedůvěra v klasické politiky a z toho plynoucí růst různých nebezpečných okrajových politických uskupení, ale i rostoucí riziko sociálních nepokojů a rozpadu evropské společnosti, založené na solidaritě a podpoře šancí pro každého, kdo je chce využít.

Ekonomická síla Asie: návrat k normálu

Někdo může namítnout, že jinak se chovat nelze, protože nám na záda dýchají asijské ekonomiky. Pokud se ovšem podíváme do ekonomické historie světa, zjistíme, že posledních dvě stě let, kdy podíl asijské ekonomiky klesal až někam k 15 procentům, bylo pouhou anomálií. Asijský růst posledních dvaceti let je jen postupným návratem k normálu – vždyť třeba před 400 lety dosahoval podíl asijských ekonomik na celosvětové produkci 65 procent a ještě na počátku první světové války podíl Asie na celosvětové ekonomice dosahoval celé čtvrtiny.

Ano, počátky asijského návratu byly založeny na levné pracovní síle. Jenže to už dávno není pravda. Asijské země velmi brzy pragmaticky pochopily, že musí investovat nejen do infrastruktury, ale především do vzdělávání, výzkumu a vývoje, které jim zabezpečí dlouhodobý růst. Řada asijských zemí má dnes kvalitnější školství než evropské země a dokáže studenty motivovat k co nejlepšímu vzdělávání. Zároveň mnoho asijských zemí buduje to, co jim vždy chybělo – sociální systém, kvalitní zdravotnictví a penzijní zabezpečení.

Krátkodobé úspory, nebo dlouhodobý rozvoj?

Evropské země samozřejmě musí spořit – ale opravdu chceme žít se sociálním systémem, který bude časem horší než v Asii? Opravdu chceme rezignovat na kvalitní vzdělávání a spokojit se s podprůměrnými školami pro masy a kvalitou jen pro ty, kteří si ji mohou dovolit koupit? Ano, škrtejme tam, kde se plýtvá, a zkusme omezit korupci činy, a ne tím, že budeme vytvářet vládní výbory. Ale přemýšlejme také, jestli nám stojí úspora pár set milionů za to, že uvrhneme spoustu méně šťastných spoluobčanů do chudoby nebo že znemožníme dětem získat slušné vzdělání. Tyhle krátkodobé úspory se nám totiž velmi vymstí. Ale pochopíme to až o několik volebních období později. 

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (4 komentáře)

Radovan Dell | 24. 1. 2012 18:21

S tím utrácením už to vysvětlil J. Altman. Co se Asie jako vzoru týká:

1. Ten úspěch Čínských firem je tam vytvářen západní civilizací
2. Asie má tolik obyvatel, že ji USA ani Evropa nemohou konkurovat. Např. na montážní lince Foxconu pracuje 230000 lidí jen na iPhone a k tomu dalších 5000 inženýrů. Na západě prostě není místo, kde by denně do stejné fabriky dojíždělo tolik lidí a není HR oddělení, které by je dokázalo nabrat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Robert Kubíček | 25. 1. 2012 00:06
reakce na Radovan Dell | 24. 1. 2012 18:21

Ono místo by možná bylo a pokud ne, dalo by se vybudovat, ale nebudete konkurenceschopní. Příjmy a životní standard v Evropě je ještě pořád někde jinde.
Spíš mě zaujal váš první bod - chcete tím říct, že pokud Západ nebude schopen poptávat, nebude Východ prosperovat? Zkusím jít dál - někde jsem četl, že počet lidí pod hranicí chudoby se rok od roku snižuje a to poměrně markantně. Pokud by se ale zadrhla kolečka, jaký by to mělo dopad? Máte nějakou představu? Hypoteticky, pokud by ekonimika USA, Německa, Francie a Japonska (náhodný výběr) klesala po dobu dvou-tří let průměrně o 5% HDP, jaký by to mělo dopad?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radovan Dell | 27. 1. 2012 10:01
reakce na Robert Kubíček | 25. 1. 2012 00:06

První bod je myšlen takto. Západní firmy přišly na východ a přesunuly tam své technologie vyvinuté na západě. Viz. GE, IBM, Google a další. V současnosti třeba Siemens dává číňanům ''zdarma'' německé know how. A ano, pokud západ nebude prosperovat, tak východ nevytvoří dostatek domácí poptávky. S platem 200 EUR měsíčně prostě nemůžete udělat nákupy jako s platem 2000 EUR.

Jinak to místo v Evropě na stavbu tak velkých továren opravdu není. 230000 lidí jen pro iPhone, kde máte další firmy? Zkoušel jste někdy nabrat třeba 500 zaměstnanců? To v Evropě trvá měsíce. A to nemluvě o tom, že vám zaměstnanci budou dávat výpovědi, takže i při 1% fluktuaci budete muset nabírat 2300 zaměstnanců měsíčně na výrobní linku jen pro iPhone. To nejde v EU ani v USA. S platy a sociálníma výhodama se nemusíte ani zabývat, když nebudete schopný dostatek lidí vůbec přijmout.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 24. 1. 2012 10:01

Utratit lze jen to, co se vydělá.
Investovat lze jen to, co se uspoří.
Vlády a centrální banky nás poslední dekády přesvědčují, že to není pravda, že ekonomické zákony lze překřičet či přehlasovat.

Pokud budeme místo utrácení dvonásobku toho, co vyděláme, utrácet napříště jen jedenapůlnásobek, není to žádné šetření. Stále nevznikají žádné reálné úspory. Stále se vedle peněz, které někdo ušetřil, v bankách půjčují i peníze, které si systém vykouzlil jen tak ze vzduchu.

Ale co je podstatnější: o tom, zda šetřit/spořit, by měl rozhodovat ten, kdo vyprodukoval.
Žijeme v perverzním světě, kde Franta vydělá a Pepa utratí. To, že Pepové utrácejí 2x tolik, než Frantové vydělají, je v podstatě jiný problém.

Oba je ale potřeba vyřešit.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Tomáš ProuzaTomáš Prouza
Vystudoval na VŠE v Praze mezinárodní politiku a diplomacii a na britské Open University získal titul MBA. Během studia pracoval v Nadaci Patriae a jako...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!