Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Evropa a tři démoni třetího světa

| 25. 1. 2012

Dramatický nástup nových ekonomik na světovou scénu budí obavy, zda nenastal soumrak Evropy. Má vůbec starý kontinent šanci proti asijským tygrům a dalším velmocím? Má, a velkou – pokud nezopakuje ty chyby, které způsobily stagnaci zemí jako Čína nebo Indie.

Evropa a tři démoni třetího světa

Špatných zpráv je v dnešní Evropě tolik, až se nabízí otázka, zda nebude náš starý dobrý kontinent převálcován dynamicky rostoucími ekonomikami jiných kontinentů. Dřív se říkalo třetí svět, nyní je už deset let populární zkratka BRIC: Brazílie, Rusko, Indie a Čína.

Než se pokusím předpovědět budoucnost Evropy, položím otázku: jak je možné, že čtyři velké země, potenciální velmoci či supervelmoci, toho v předchozích desítkách nebo stovkách let mnoho nepředvedly? Proč během novověku vtiskly světu dominantní pečeť poměrně malé národy, zejména Angličané, Francouzi, Španělé, Holanďané a Portugalci? Proč nejednotná a věčně rozhádaná Evropa nechala za sebou Čínu a proč pár tisíc Angličanů dlouhou dobu vládlo obrovské Indii?

Konkurence, věda, demokracie

Na otázku úspěchu západní Evropy odpověděl historik Niall Ferguson ve své knize Civilizace: Západ a zbytek světa. Evropa podle něj ovládla několik civilizačních výdobytků, především konkurenci, vědu a demokracii.

Země BRIC i zbytek třetího světa bývaly (a do značné míry stále jsou) sužovány trojicí démonů, kteří ničí prosperitu, svobodu a naději na lepší život. Třemi prokletími zemí třetího světa jsou byrokracie, centralismus a vyvlastňování. Západ dokázal ovládnout svět jen díky tomu, že svoji vlastní byrokracii držel v rozumných mezích; že nikdy nepodléhal centrální vládě a že ctil soukromé vlastnictví.

Zhouba přebujelé byrokracie

Za chudobu Brazílie může v první řadě démon byrokracie. Jeden dokumentární film zobrazuje život nejchudších obyvatel Brazílie. Lidé žijí na obrovské skládce odpadu, nedočkavě čekají na každý vůz s čerstvým odpadem, věší se na okraje sklápěčky a pečlivě prohledávají každou nevábně vyhlížející hromadu. Negramotnost se dědí z generace na generaci. Kdo za to může?

Podle údajů Světové banky ze začátku 21. století bylo 40 procent brazilského hrubého domácího produktu a 55 procent zaměstnanosti tvořeno šedou ekonomikou. Šedá ekonomika má nízkou produktivitu a nulový inovační potenciál. Důvodem její existence je byrokracie. „Srovnávací studie Světové banky soustavně umisťují Brazílii mezi země s nejtěžší regulatorní a byrokratickou zátěží. Založení firmy trvá 152 dní, trojnásobek světového průměru. Brazilské pracovní právo patří mezi nejméně flexibilní na světě,“ uvádí studie společnosti McKinsey.

Byrokracie je rovněž příčinou indické chudoby. Nejhorším dědictvím britských kolonizátorů byl systém neuvěřitelně složitých licencí, extrémně vysokých daní z příjmu (ty ostatně souvisely s démonem vyvlastňování) a ukrutně složitého pracovního práva. Proto se podobně jako v Brazílii většina byznysu odehrává v šedé ekonomice. Podle údajů z roku 2000 jen 13,7 procenta ekonomicky činných mělo řádnou pracovní smlouvu. Většina Indů zaměstnává sama sebe – 51,7 procenta. Dalších 32,4 procenta jsou nádeníci. Oficiálně bylo nezaměstnaných jen asi 2,2 procenta.

Supervelmoc na dobu určitou

Rusko je zajímavý případ, neboť jednou v historii již bylo supervelmocí. Jen na pár desetiletí, ale bylo. Ruská moc však měla čistě vojenský ráz. Aby vláda sovětského Ruska byla schopna udržovat silnou armádu, vyždímala ekonomický potenciál země až do úplného zhroucení. Ukázalo se, že země nemůže dosáhnout bohatství, pokud lidem sebere veškerý majetek.

Rusko však zápasilo s démonem vyvlastňování již od svého vzniku. Moskevské knížectví vzniklo jako stát po více než dvou stech letech mongolské nadvlády. Navždy už pak neslo tatarsko-mongolské rysy a mělo svérázný přístup k soukromému vlastnictví a občanským svobodám. Ruská knížata počínaje Ivanem III. (1440–1505) začala považovat své panství za soukromý majetek po vzoru chánů, jimž doposud platila daně. Od Mongolů také ruští panovníci převzali doktrínu omezené suverenity vazalských států.

Země středu: v sevření centralizace

Nejžhavějším uchazečem o titul budoucí super velmoci je však Čína. Tato země začala uznávat soukromé vlastnictví. Její finance jsou v poměrně dobrém stavu, a pokud jde o byrokracii a podmínky k podnikání, nad Indií, Brazílií nebo Ruskem vede o několik koňských délek. Tak proč se Čína nestala super velmocí již dávno?

Protože čínskou kletbou byla centralizace. Již od svého počátku bylo čínské císařství jednotným státem s centrální vládou. Žádná vláda však není neomylná. Dřív nebo později vláda každého státu udělá podstatnou, fatální chybu, která může způsobit rozsáhlé škody trvající stovky let.

Evropa byla na rozdíl od Číny tradičně rozdrobena. Státy, které udělaly zásadní chybu, buď byly pohlceny jinými, nebo se včas poučily od sousedů. Anebo byly poučeny o svých omylech silou. Dokonce ani dva pokusy zavést totalitu během 20. století neuspěly, neboť v obou případech zbyla dostatečně velká část Evropy (plus USA), která nakonec zabránila nejhoršímu.

Čína doplatila na centralismus, když se v patnáctém století na několik set let uzavřela světu. Během této doby beznadějně zaostala. Když se ve 20. století opět otevřela, přijala nejhorší formu totalitního režimu, která byla „na skladě“. Skutečnost, že Čína dodnes oslavuje Mao Ce-tunga, největšího masového vraha všech dob, je nepochopitelná. Ale Číňané jsou přece jen schopni poučit se z vlastních chyb. Před lety vláda zadala úkol skupině historiků: zjistit, co Evropané dělali dobře, a vyvodit poučení pro Čínu. I Číňané čtou Fergusona.

Evropa volá démony

Centralizace byla příčinou, proč nejpočetnější země na světě nehrála nikdy v historii první housle. Ale to se může změnit. Evropa totiž cíleně páchá ekonomickou a politickou sebevraždu tím, že vyvolává démony byrokracie a centralismu. Tyto příšery nemilosrdně likvidují dosavadní největší výhody našeho kontinentu. Je možná jen otázkou času, kdy se dostaví i démon vyvlastnění.

Byrokracie dosáhla v Evropě takových rozměrů, že začíná ohrožovat podstatu naší civilizace. Nikdo neví, jaká další evropská direktiva či domácí zákon či vyhláška ovlivní jeho podnikání nebo soukromý život za rok, za dva nebo za pět let. Dříve platilo, že co je psáno, to je dáno a že neznalost zákonů neomlouvá. Nyní již skoro ani není možné znát všechny direktivy, zákony a vyhlášky; nevíte, jestli nějaký šílený paragraf vyprodukovaný velkovýrobnou legislativy na unijní či národní úrovni vás nepřipraví o práci nebo o živnost. Starému Římu stačily zákony dvanácti desek pro fungování právního státu. Nynější evropská legislativa má takový objem, že jej ani nelze zjistit. A co je psáno, bude za rok psáno jinak.

Pokud jde o centralismus – myšlenka navléci Evropu do jedné myšlenkové uniformy je sama o sobě antievropská. Diverzita byla vždy největším bohatstvím kontinentu. Nyní ji chce někdo zničit, navíc pod vlajkou pokroku a integrace. Smutné.

Stále však zůstávám evropským optimistou. Náš kontinent se vždy dostal z nejhoršího. Věřím, že evropské národy se poučí z nepodařeného pokusu zavést jednotnou měnu a že jim dojde, jakou fatální katastrofou by bylo zavést jednotné daně, nebo dokonce centrální vládu. Věřím, že Evropa procitne ze zlého snu a zůstane svobodným kontinentem, kterému je vlastní konkurence, demokracie, kritické myšlení a tvořivost.

Nebo ještě jinak: Evropa je můj oblíbený kontinent a nepřeji si, aby z něho hrstka byrokratů posedlých mocí svévolně dělala Čínu nebo Indii.

Psáno pro Mladou frontu DNES


Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (8 komentářů)

Antonín Suchan | 29. 1. 2012 15:03

Článek velmi pravdivý a poučný. Vystihuje přesně mé názory mj. na to, proč naše Západní civilizace byla koncem 19. a zač.20 století tak úspěšná. Měli bychom začít nazývat zločinem konání politiků, jako je např. p. Merkelová až po naše místní napříč politickou sférou. Léčit požár přiléváním benzínu a navíc nás sprostě okrádat, to je přece zločin...Dohnat je, zločince, konečně také k osobní zodpovědnosti!!!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Kocur | 25. 1. 2012 15:50

Vynikající článek, jen závěr vyznívá v duchu "přání otcem myšlenky". Bohužel, tři démoni zachvacují zapádní svět, protože jsou krmeni demokratickou většinou a vládnoucí, bohatou elitou. Ta si přeje sociální stát a tedy neustálý růst byrokracie a centralizace vedoucí k postupnému a důslednějšímu vyvlatňování. Tento trend je jasně zřetelný v EU i USA a neustále se prohlubuje. Nevyhnutelně směřujeme k socialismu, tedy k úpadku. Nevidím jediný důvod k obrácení trendu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr S | 25. 1. 2012 13:08

Prokletím autora je, že píše natolik čtivě, až mu čtenáři sežerou pitominy jako "(Čína) nehrála nikdy v historii první housle".

Ale Fergusona mám taky rád a poslední odstavec bych byl ochoten i podepsat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Robert Kubíček | 25. 1. 2012 17:31
reakce na Petr S | 25. 1. 2012 13:08

Myslim ze zachazite prilis daleko. Ve smyslu novodobe historie skutecne Cina prvni housle nehrala. To by bylo taky mozne konstatovat, ze nejsilnejsi ekonomikou bylo Mongolsko. A svym zpusobem by to nebylo mimo misu.
Jinak me mrzi, ze jste takovy tajnustkar, ze si tu poplivete myslenku, ale svou na plno nereknete.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Daniel | 25. 1. 2012 11:09

Kdysi jsem četl zajímavé srovnání Číny a Indie - proč je Čína ekonomicky úspěšnější. Jako hlavní důvod byla uváděna jedna specifická kulturní odlišnost. Indie, ač nominálně demokratický stát je stále svazována neblahým dědictvím kastovního systému, což omezuje sociální mobilitu. Tahle tradice je zažraná a přežije i formální zrušení. Naproti tomu Čína, navzdory tomu, že je diktaturou, něčím podobným netrpí. Mimo jiné díky tomu, že během své pohnuté moderní historie měla několik údobí, kdy dokonale zničila své kulturní tradice. A tento rozchod s minulostí byl tak důkladný a radikální, že běžný člověk ze Západu, včetně lidí z bývalých komunistických zemí si jej ani nedokážou představit. V době kulturní revoluce docházelo k tomu, že se roztřískaly i altánky a lavičky v parcích, nebo k tomu, že soused přišel k vám domů a rozbil vám porcelánový servis, protože byl spjat s minulostí. Po všech těch hrůzách zůstala společnost, která je alespoň dynamičtější a méně svázána tradičními pouty.
Kromě toho, nevím jak Indie, ale Číňané mají vedle hierarchie sklony také k meritokracii, a bohatou historii povstání proti nechopným dynastiím. Přičemž dnešní komunistická vláda je chápana jen jako další z mnoha dynastií...
Potenciál Číny ale zůstane omezen tím, že Číňané nechápou ekonomiku a společnost jako my. My, přes všechny deformace současného Západu, pořád ještě myšlenkově vycházíme z toho, že je nutno stanovit pravidla, vykolíkovat hřiště a hrát.Pro Číňana to funguje jinak. Obecná pravidla nejsou tak podstatná, důležitější je "kuan si" - systém konexiálních vztahů, který se buduje zdlouhavě a složitě.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jana Sicakova | 25. 1. 2012 11:02

Kazda risa nad urcitu velkost sa stava byrokratickou a nepruznou, tak ako kazda velka firma. Inak je totiz problem ustrazit aj zodpovednost a funkcnost. Na druhej strane dostavame sa prave do casoveho obdobia, kedy nebudu spolu sutazit jednotlive staty, ale rise alebo aspon uzemne oblasti....bojuju spolu USA,Cina,India, Rusko, Brazilia....to nie su krajiny o rozlohe Anglicka a jeho populacii, ale nasobkoch.
O vyvlastnovani by som velmi netvrdila, ze je to centralny demon, pretoze nemam pocit, ze v 18.-19. storoci by to bolo v hociktorej casti nejak rozsirene, skor naopak. Naopak myslim si, ze tu chyba volovo-moralne vlastnosti, ktore mali Europania v case kolonizacie a ktore sa urcitym sposobom siria, ale do narodov sa vtlacaju velmi pomaly (a stredna a vychodna Europa je toho dokazom)....samostatnost a podnikavost, protestantska etika a moralka, uznanie ale aj pre druhych a nielen snaha zodrat kazdeho z koze, peniaze ako symbol uspechu, ktory je ale podlozeny usilovnou pracou a nie snahou osklbat kazdeho alebo vycicat stat. Nasimi demonmi je korupcia, klientelizmus a uzavretost kazdeho sameho za seba. Snaha o kvaziobciansku spolocnost, kde je kazdy sam za seba, ale tym padom aj proti sebe a nie je nic jednotiace. To v zap. EU ani v USA nie je, oni su najprv Americania, Anglicania, Nemci a drzia spolu. Obcianska spolocnost tam je, ale prave ako spolocenstvo spolu kooperujucich dostatocne samostatnych a sebavedomych ludi, ktori sa uznavaju aj navzajom a vtedy ked vsetci vedia co chcu a je ich viac, pretlacia samozrejme aj masu, ktora ale caka, kedy jej kto nieco nadiriguje a ak ten to nedotiahne do puntiku, tak potom zisti, ze nieco prehliadol a cele to dopada zle. Naopak ak si kazdy povie z tej masi, ze trosku si utrhnem, vsak to nevidno a urobia to vsetci, potom sa cuduju, ze to co tvorili, v skutocnosti je roztrhane....ako povedzme zakon o fotovoltike.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Luděk Zdražil | 25. 1. 2012 04:26

Jediná otázka.
Na jaké časové ose se optimizmus posledního odstavce článku pana Kohouta odehrává ?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Robert Kubíček | 25. 1. 2012 00:20

Dobrý večer. Pane Kohoute, mnohokrát děkuji. Mám velmi rád Vaše články, přečetl jsem snad všechny a z velké části s nimi souhlasím. Přesto dnes musím poděkovat obzvlášť - bylo to napsáno v jiném duchu, než jsem u Vás zvyklý. Přitom jste to stále ještě Vy. Cítím z toho závan svěžího větru. A hlavně - směřuje to postupně k myšlenkám, se kterými se setkávám poslední dobou. Moc by mě zajímalo, jestli byste byl ochoten recenzovat knihu Ekonomie dobra a zla od pana Sedláčka. Vím, je trošku jinde, ale jistě jste se potkali v NERVu a strašně by mě zajímala konfrontace. :)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!