Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Finanční seismograf: jeden lehman jako základní jednotka stresu

| 28. 1. 2012

V obdobích mimořádných finančních událostí se může hodit ukazatel míry závažnosti situace. Něco jako seismograf. Jaký ukazatel ovšem použít? Pokles HDP se projeví až se zpožděním, ukazatele založené na chování finančních trhů mohou být zatíženy panikou nebo naopak přehnanou euforií.

Finanční seismograf: jeden lehman jako základní jednotka stresu

Věnujte pozornost následujícímu obrázku:

stres

Zdroj: Pavel Kohout

Co vidíme? Indikátor se za normálních podmínek pohybuje kolem hodnot 0,3 až 0,4. Hodnota 1 odpovídá prvnímu týdnu roku 2009, kdy vrcholila panika po pádu Lehman Brothers; toto měřítko bylo ostatně zvoleno úmyslně.

Zavedeme-li jeden lehman jako jakousi jednotku finančního stresu, můžeme vidět, že začátkem roku 2012 dostoupil stres v eurozóně až k hodnotě 1,2 lehmanu. Neméně zajímavý je fakt, že indikátor zaznamenal mírně zvýšenou hodnotu již v létě 2007, kdy se v Evropě zdánlivě ještě nic nedělo.

Jak se indikátor stresu počítá?

Překvapivě jednoduše. Jde jen o součet tří časových řad: (1) závazky Evropské centrální banky vůči úvěrovým institucím v eurozóně v rámci operací spojených s udržovacím obdobím povinných minimálních rezerv; (2) půjčky ECB úvěrovým institucím, též v rámci operací... atd.; (3) objem dlouhodobých repo operací neboli LTRO.

Proč a jak to vlastně funguje?

První časová řada znamená, kolik si evropské komerční banky krátkodobě ukládají u Evropské centrální banky. Pokud je to víc, než je nezbytně nutné v rámci povinných minimálních rezerv, znamená to, že banky si navzájem nedůvěřují a uchylují se k centrální bance jako jediné protistraně, která je dokonale bezriziková. To je bezpochyby signál finančního stresu.

Druhá řada říká, kolik je Evropská centrální banka nucena půjčit komerčním bankám, aby podpořila jejich krátkodobou likviditu. Je-li ohrožena likvidita bank, je ohrožený celý finanční systém, čemuž se centrální banka samozřejmě snaží zabránit. Zvýšená aktivity v této oblasti ukazuje, že se děje něco neobvyklého.

Třetí řada (LTRO) nám sděluje, jaký objem likvidity se Evropská centrální banka snaží nalít do bankovního systému, aby podpořila jeho likviditu na delší dobu, než kolik činí udržovací období (což je mimochodem čtrnáct dní). Jsou dokonce názory, že Evropská centrální banka se tak snaží podpořit i solventnost bank. Tak nebo onak, čím víc LTRO, tím větší starost má ECB o stabilitu evropského bankovnictví.

Součet těchto tří řad je upraven o růst peněžní zásoby, aby hodnota indikátoru samovolně nerostla v průběhu času. To celé je pak vztaženo k hodnotě 1,00 pro první týden roku 2009.

Tvrdá data, včasná varování

Indikátor finančního stresu tedy vychází jen z oficiálních dat publikovaných Evropskou centrální bankou. Protože tři časové řady banka publikuje po týdnech, je ukazatel poměrně včasný. Navíc odráží aktuální politiku centrální banky, o níž lze předpokládat, že je dobře informovaná a jedná profesionálně (nebo by alespoň měla.)

V neposlední řadě, indikátor je založen na velkých objemech peněz v řádu tisíců miliard euro. Nemá tedy hodnotu pouhé ankety „co si kdo myslí“, ale vypovídá o reálných pohybech velkých financí.

Indikátor finančního stresu neslouží jako indikátor hospodářských recesí, protože finanční stres ještě nemusí nutně znamenat pokles reálné ekonomické aktivity. Lze uvažovat o využití indikátoru pro hodnocení vývoje akciového trhu, protože růst stresu je celkem logicky spojen s poklesem akciových indexů a naopak; nicméně v této oblasti patrně nebude možné generovat jednoznačné nákupní a prodejní signály.

Účelem indikátoru také není nahradit obvyklejší měřítka používaná pro podobné účely – zejména rizikové přirážky dluhopisů – ale doplnit je. Je zřejmé, že Evropská centrální banka vykazovala jasné známky razantní změny chování již v době, kdy trhy dluhopisů ještě nerušeně spaly. V tom by mohl být hlavní přínos indikátoru.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (4 komentáře)

Petr Kocur | 30. 1. 2012 12:22

Státy, resp. jejich mocenské elity, konají na základě společenské smlouvy, která je vyjádřena volbami i formálními instituty. Většina voličů si stále myslí, že ze systému dostávají dost (na úkor menšiny, která se nemůže účinně bránit, neboť je přehlasována). A většina není složena ze sebevědomých, pracovitých a svobodomyslných jedinců, právě naopak. Jsou to otroci, kteří akceptují podřízenou roli výměnou za cukr otrokáře.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jaroslav Krátký | 28. 1. 2012 19:06

Je to jednoduché: První krok, tedy měnová rozluka musí být současně
1. všemi očekávaná a v podstatě uznávaná jako nutná, viz postupná změna rétoriky Macháčka, Sedláčka apod...
2. a zároveň musí z pochopitelných důvodů udeřit jako "blesk z čistého nebe", aby se lidi nestačili rozkoukat a bylo vymalováno.
Blížíme se do stadia, kdy všichni velcí hráči už jsou na zlom jakžtakž připraveni, teď ještě najít obětní beránky a dobře načasovat termín.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 28. 1. 2012 11:03

Mám rád tvrdá dat a článek se mi líbí. A o současném finančním systému si myslím své.

Jenže: Lehman byl šok. Událost, kterou elita podcenila a nebyla připravena na důsledky.

Nyní je již elita připravena a jakýmkoli systémovým změnám (kolaps TBTF banky, bankrot země eurozóny, opuštění eurozóny nejakou zemí, růst úroků na st.dluhopisech nad 7pct, atd...) zabránit za jakoukoli cenu (nalévání likvidity, nákup dluhopisů ze strany CB, znárodnění penzijních fondů, zvyšování daní a regulací, vyvlastnění zlata či půdy a nakonec třeba i renesance ostnatých drátů a koncentráků).

Tento seismograf tedy již nadále neukazuje, jak moc je systém ohrožen, ale pouze ukazuje míru používání jedněch z mnoha prostředků k jeho udržení. Růst tohoto zajímavého ukazatele asi bude "novým normálem". Někdo se možná bude vzrušovat, když Lehman index dosáhne hodnoty 1.5,2,7, ale reálně to nebude naznačovat nic.
Cíl je tak jako tak jasný - dříve či později budou CB jediným kupcem státních dluhopisů.
Dříve či později 100pct prostředků na úvěry nebude z úspor občanů (klasický model), ale od CB.

Saozřejmě že dříve čí později se to celé nutně složí. Někde na cestě mezi současnou EU a KLDR. Kam až se necháme zavést, je jen na nás - ani minulý řežim nemusel zdaleka dojít do neslenitelnosti ala KLDR, aby ztratil domělou legitimitu. Ale když slyším většinu lidí i hlas "elit" z Davosu či Obamu, stále je zde ještě vůle vytrvat "na nastoupené cestě" ještě více doleva, k etatismu a socialismu. Je to neudržitelné, ale konec je ještě (bohužel) daleko.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 28. 1. 2012 17:05
reakce na Jan Altman | 28. 1. 2012 11:03

Samozřejmě je možné, že se pletu a že se věci dají do pohybu brzy:
http://zo.trimbroker. com/financne-analyzy/Ako-dalek o-sme-od-globalneho-runu-na-fi nancny-system-20120127

Vroce 1987 také nikdo nepředvídal konec za 2 roky.
Na druhou stranu tou dobou již v systém nikdo dávno nevěřil a jeho představitelé byli pro legraci.
Kdežto současný systém stále ještě většina "baští", většině stále nepřijde divné, že stát má monopol na porušování vlastnických práv (regulace, zdaňování), na emisi nekrytých "peněz" a centrální plánování úrokových měr, atd... Lidem stále připadá jako "normální" ,že jedni smějí hlasovat/rozhodovat o cizím životě a majetku. Podle mne tedy přeci jen ještě nějakou dobu bude trvat, než se "nastavení mysli" společnosti někam pohne. Na druhou stranu ekonomika na to asi nebude čekat a může zbankrotovat daleko dříve, přes veškerou snahu se mohou začít sypat velké banky a státy a úporná snaha tomu zabránit může vyústit např v hyperinflaci. Pak by lidé mohli změnit svůj pohled víceméně skokově - otázka je, jakým směrem. Jesli směrem k nějakému Misesovi/Rothbardovi/Hoppemu/C hodorovovi,nebo spíš Hitlerovi/Stalinovi. Obávám se, že spíš k tomu druhému - na druhou stranu zbankrotovanou ekonomiku těžko zachrání ještě více socialimu a méně svobody...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!