Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Proč Metternich přinesl rozkvět a Merkelová přináší zbídačení I: Kdo tady vlastně vládne

| 31. 1. 2012

Je mnoho důvodů domnívat se, že se podařilo vybudovat bezrůstovou společnost. Její reálná podoba se však od původního ideálu ekologů a humanistů liší stejně radikálně, jako se socialismus sovětského typu lišil od představ utopických socialistů, píše Petr Hampl v prvním dílu eseje o mechanismech, podle kterých funguje naše společenské, politické a hospodářské uspořádání.

Proč Metternich přinesl rozkvět a Merkelová přináší zbídačení I: Kdo tady vlastně vládne

Vstupujeme do roku dvoustého výročí od zahájení příprav na vídeňský kongres, kde skupina politiků (panovníků a vysokých úředníků) určila poměry, jaké budou v Evropě panovat další desítky let. Nabízí se paralela (a média už po ní sahají) se současnými jednáními odstartovanými dluhovou krizí států eurozóny. V obou případech rozhodovaly úzké skupiny, v obou případech hrál významnou roli úřednický aparát v pozadí.

Je tu ale podstatný rozdíl. Vídeňský kongres přinesl minimálně dvěma generacím Evropanů prosperitu a do té doby nevídaný vzestup životní úrovně. Nejvíc získaly nižší vrstvy. Nikdy v dějinách se jejich postavení nezlepšilo tak prudce a pronikavě jako mezi lety 1815 a 1848, ať už to měříme nadějí dožití, dětskou úmrtností, přístupem k lékařské péči a vzdělání, nebo sociální mobilitou. Výsledkem současného „bruselsko-berlínského kongresu“ bude uvržení dosud prosperujícího kontinentu do dlouhodobé stagnace nebo bídy. Největší tíhu ponesou nejchudší. Očekávat lze několikanásobný nárůst počtu bezdomovců, dramatický propad příjmů domácností řemeslníků, prodlužování doby nezaměstnanosti tak, že miliony lidí ztratí schopnost pracovat a nejspíš i schopnost udržet vlastní rodiny funkční...

Angela Merkelová přitom podle všeho není méně inteligentní, než byl kníže Metternich. Má k dispozici lepší poradce, výkonnější aparáty, matematické počítačové modely a manažerské rozhodovací techniky. Proč jsou tedy výsledky dnešních politiků tak katastrofální?

Existuje v zásadě pět vysvětlení příčin současné krize současného politického rozhodování. Všechny vycházejí z přesvědčení, že se nejedná o selhání jedné konkrétní skupiny politiků, ale celého společensko-politicko-ekonomického modelu.

Populární teorie: Krize národního státu nebo krize kapitalismu

Vysvětlení první: Současná krize je nutným důsledkem toho, že v Evropě dosud existují národní státy s určitou mírou demokratického vládnutí.

Řešení: Vytvoření centrálního evropského státu a likvidace těch institucí, které lidem umožňují zasahovat do řízení státu.

V českých poměrech je tento proud spojen vesměs s lidmi placenými finanční skupinou KBC (Sedláček, Švejnar) nebo blízkými politické levici. Toto vysvětlení lze velmi snadno vyvrátit poukazem na dřívější desítky let stability a prosperity evropských států. Bylo to období, které skončilo až Maastrichtskou smlouvou.

Vysvětlení druhé: Jedná se o krizi kapitalismu jako takového.

Řešení: Příklon či návrat k nějaké formě státního plánování, znárodnění největších podniků a zesílení dohledu nad menšími atd.

Reprezentativní ukázky tohoto myšlenkového proudu u nás představují třeba práce profesorů Kellera nebo Bělohradského. I jejich teorie, byť velmi důvtipně formulované, lze snadno vyvrátit množstvím empirického materiálu. Hodně ho dal dohromady například další profesor sociologie Peter L. Berger ve své knize Kapitalistická revoluce (rozhodně stojí za přečtení)!

Další populární mýtus: Vyčerpání sociálního státu

Vysvětlení třetí: Skutečnou příčinou společenské krize je dlouhodobé masivní přerozdělování od bohatých k chudým. Klesá efektivita a chudí nejsou motivováni pracovat dost usilovně.

S tímto názorem vystupuje často například šéfredaktor Eura Pavel Páral. Je to názor, který byl po mnoho let velmi rozšířený. Obávám se však, že je v rozporu s fakty.

  • Pokud jsme vůbec kdy měli široké vrstvy s mizernou pracovní morálkou, přemrštěnými mzdovými požadavky, neustále připravené stěžovat si na zaměstnavatele nebo ho okrást, poslední roky to změnily. Lidé z dolní části společenského žebříčku si váží pracovních příležitostí, jsou připraveni bojovat o jejich udržení a pracovat v podstatě za minimální plat. Lidé, kteří jsou bez práce, protože je to výhodné, téměř vymizeli. A nezdá se, že by to mělo vliv na situaci evropského hospodářství.
  • Tvrdit, že lidé v horní části společenského žebříčku jsou demotivováni vysokými daněmi, je minimálně nepřesné. Někteří nepracují primárně pro peníze a ti další jsou chyceni v situaci, kdy si prostě nemohou dovolit snížení životní úrovně (alespoň to tak subjektivně vnímají) a na pokles příjmů reagují dalším zvýšením pracovního úsilí.
  • Jak si ukážeme později, státem organizované přerozdělování probíhá od chudších vrstev k bohatším, nikoli naopak.

Částečná vysvětlení: Chamtivost finančníků a smrt podnikatelského étosu

Vysvětlení čtvrté: Dominantní příčinou problému je nenasytnost úzké vrstvy manažerů bank, jejich poradců a právníků, kteří vykořisťují většinu společnosti. Tak je možné rozumět například článkům Tomáše Prouzy. Asi nelze nesouhlasit, že transformace odvětví finančních spekulací tak, že zisk zůstává spekulantům, rizika nesou daňoví poplatníci a největší spekulanti (Soros, Buffett a další) využívají svého majetku k ovládnutí médií a politických stran, je skandální, nebezpečná a vyžaduje řešení. Nicméně tím není vysvětlena celá šíře problému. Můžeme třeba připomenout, že jedním z klíčových rozdílů mezi současnou krizí a krizemi předchozími, je role sektoru malých a středních firem. Za posledních 200 let to byly vždy tyto malé podniky, kdo po krizi přinesl ekonomickou regeneraci, vytvořil nová pracovní místa a umožnil znovu lidem normálně žít. Velké podniky jsou pomalejší, navíc v posledních letech vytvářejí jen velmi málo pracovních míst mimo Indii a Čínu. Kam zmizela činorodost malých podniků jako faktor růstu? Proč vzniká tak málo nových firem? Proč téměř vymizeli živnostníci se zaměstnanci? To jsou otázky, které nelze vysvětlit činností finančních spekulantů.

Vysvětlení páté: Všeobecný úpadek morálky a zejména pracovní morálky. Rozklad tradiční rodiny a změna vzorců výchovy. Nepřítomnost podnikatelů jako určitého typu osobností. Všeobecná orientace na spotřebu a požitek. Pohrdání tvrdou prací. Dokážete si třeba představit, že by někdo kolem roku 1900 označil workholismus za chorobu? To je téma, kterému se řada sociologů věnuje už desítky let (do češtiny byly přeloženy třeba Kulturní protiklady kapitalismu od Daniela Bella nebo kultovní dílo Josepha Schumpetera Kapitalismus, socialismus a demokracie) a občas na něj narazíme i třeba u Václava Klause a jeho žáků.

I tento pohled může některé záležitosti objasnit, ale jako univerzální vysvětlení nestačí. Jednak proto, že pracovní morálka nižších tříd byla vždycky víc záležitostí nutnosti než mravního přesvědčení. Pak proto, že podnikatele „ze staré školy“ pořád ještě nacházíme (napadají mne třeba jména Březina, Jančura nebo Kaucký). A především proto, že návyky a mravní přesvědčení jsou častěji důsledkem mocenských změn než jejich příčinou.

Vynechal jsem ještě hypotézy o všeobecném rozkradení a židovském spiknutí. Nechci urážet inteligenci čtenářů tím, že bych něčím podobným ztrácel jejich čas.

Čemu Metternich rozuměl: Když sedláci nezasejou, budou hladovět všichni

V dalším textu se pokusím obhájit sadu hypotéz o tom, že skutečné příčiny společensko-ekonomické krize, která přerostla až v krizi vládnutí, jsou úplně jinde.

Rozdíl mezi knížetem Metternichem a kancléřkou Merkelovou, respektive elitami, které tito státníci zastupují, jsou mimo jiné v následujícím:

Hypotéza první. Političtí vůdci na začátku 19. století rozuměli tomu, že základní ekonomické statky produkují sedláci a řemeslníci (respektive první továrny). Rozuměli také tomu, že pokud zavedou opatření, která omezí rozvoj této části společnosti, nutným důsledkem bude nedostatek zdrojů pro všechny. Rozuměli tomu, že zvýšení daní, které by umožnilo vysokému úřednictvu udržet standard a zároveň zdecimovalo základní výrobce, by ze střednědobého a dlouhodobého hlediska nebylo řešením. Když sedláci nezasejou, budou hladovět i knížata.

Dnešní političtí vůdci jsou proti nim v dramatické nevýhodě. Nikdo totiž vlastně neví, kde vznikají skutečné hodnoty. Je to výroba? Je to věda a výzkum? Je to prodej a marketing? Jsou to konzultace? Jsou to právní služby? Jsou to finanční spekulace, které vedou k optimální alokaci kapitálu? Jsou to státní regulace? Vytváří hodnoty neziskový sektor? Finanční výsledky nic neukazují, protože jsou manipulovány státními zásahy. Společnost je navíc doslova zaplavena ideologiemi, které tvrdí, že právě ta či ona činnost je životně důležitá, a musí být tudíž preferována. Za této situace je velice snadné přijmout regulační opatření, které zastaví životně důležitou produkci zdrojů, a vůbec si toho nevšimnout.

Zakrývat přerozdělování je drahé

Hypotéza druhá. Vládnoucí třída začátku 19. století si mohla zcela legitimně přisvojit část výsledků práce ostatních tříd. Dnešní přerozdělování může být legitimizováno pouze jako akce přinášející všeobecný prospěch (nebo odvracející všeobecnou pohromu). Proto musí probíhat maskovací akce, během nichž je zlikvidováno několikanásobně víc zdrojů, než kolik je přerozděleno. Pochopitelným zájmem třídy, která si tímto způsobem zdroje přisvojuje, je vytvořit zmatek ohledně toho, kde vlastně vznikají hodnoty – a o tom byla řeč u hypotézy číslo jedna.

Proč bohatí podporují stagnaci

Hypotéza třetí. Vládnoucí třída začátku 19. století mohla podporovat rozvoj zemědělství a průmyslu, aniž tím byla sama ohrožena. I kdyby se sedlákovi sebevíc dařilo, mohly by jeho děti jen velmi obtížně konkurovat dětem knížete blízkého císaři. Dnešní vládnoucí třída je ve schizofrenní situaci – na jedné straně potřebuje, aby se vrstvám obyčejných pracujících a podnikajících dařilo (potřebuje zdroje, které takto vznikají), na druhé straně však každý úspěch těch dole znamená příchod nového konkurenta, který se bude ucházet o pozici ve vyšší třídě. Spolu s celkovou nepřehledností situace, jak jsme ji popsali v předcházejících bodech, a iluzí neomezené hojnosti, související s rozvojem kapitalismu a vědotechniky 20.s toletí, to vede k tomu, že vládnoucí třída dává přednost opatřením, která omezují vytváření zdrojů.

K tomu, aby hypotézy byla úplné, musíme ještě určit hranici mezi nižšími třídami, které produkují zdroje, a vyšší třídou, která si je přisvojuje. To je popisné rozdělení, které nemá naznačit, že vyšší třída není užitečná. Bez génia knížete Metternicha a bez byrokratických aparátů 19. století by Evropané nedostali šanci klidně žít, pracovat, podnikat a vychovávat své děti.

Kdo tedy vlastně vládne?

Když vyjdeme z Bergerovy definice nové třídy a do určité míry ji doplníme, zjistíme následující:

Na jedné straně dělicí čáry je státem financovaná sféra a korporace. Na druhé straně jsou běžné soukromé podniky. Korporacemi rozumíme organizace, které původně byly běžnými soukromými podniky, ale postupně získaly podobu, která je bližší státní správě než podnikatelskému subjektu, a jejich úspěch je významně závislý na kooperaci se státní správou. Jsou to banky, energetické podniky, některé technologické a výrobní firmy.

Za příslušníky vyšší třídy můžeme považovat:

  • zaměstnance úřadů nebo organizací financovaných z veřejných zdrojů a korporací a jejich rodinné příslušníky (nemáme na mysli všechny zaměstnance těchto organizací, ale ty se speciální kvalifikací – třídní postavení uklízečky na ministerstvu nebo v korporaci Microsoft se nijak neliší od uklízečky v malé dílničce);
  • ty, kdo mají ambici a významnou šanci se jimi stát, a jejich rodinné příslušníky;
  • ty, kdo mají významnou možnost ovlivnit způsob, jakým stát přiděluje zdroje a relativně malou šanci prodat své schopnosti na volném trhu. Tedy skupinu, která byla dříve označována jako intelektuálové (novináři, herci, sociologové, konzultanti životního stylu, filmoví režiséři, vysokoškolští učitelé a mnoho dalších).

K popisu nižší třídy můžeme využít Bergerovu definici (americký sociolog ovšem hovoří o „staré třídě“). Jsou to ti, kdo vyrábějí nebo prodávají něco konkrétního.

Obě třídy jsou vnitřně členěny co do příjmu, moci i prestiže (od učitelky na základní škole po evropského komisaře), nicméně obecně platí, že příslušníci té první mají v průměru vyšší příjmy a že v ní nenajdeme chudé lidi.

Třídní model, který jsme zde popsali, je hrubě zjednodušující. Existuje řada specifických skupin, které je obtížné zařadit, a hranice mezi třídami jsou značně neostré. Nicméně pro celkové pochopení situace by toto vymezení mělo být dostatečné.

Příchod bezrůstové společnosti

Důsledkem toho, co jsme dosud popsali, je příchod bezrůstové společnosti, o které někteří sní už desítky let. (Zpráva Římského klubu byla publikována v roce 1972. Čtenářům Finmagu můžeme doporučit pozdější knihu Dennise Meadowse Překročení mezí.) Tedy přesněji, sní o ní někteří radikálněji zaměření příslušníci vládnoucí třídy. Skutečná bezrůstová společnost se však jejich ideálu podobá stejně málo, jako se reálný socialismus sovětského typu podobal snům utopických socialistů. Dramatický propad životní úrovně nejchudších vrstev, sociální bouře, růst napětí a úpadek ve všech oblastech, omezování občanských svobod a ztráta obranyschopnosti proti agresi zvenčí.

V příští části ukážeme mechanismy a cesty, jak a kudy se hodnoty přesouvají od chudých k bohatým. Způsoby, jak je to legitimizováno, jak se v souvislosti s tím mění politika a proč současná pravice získává řadu znaků nápadně podobných levici první poloviny 20. století. 

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

klea | 31. 1. 2012 21:22

Nemohu si pomoci - ale přijde mi to jako akademický článek (řeči) určený pro intelektuálskou obec, která nikde nepřičichla k praxi.

Jsem velmi silně toho názoru, že by na VŠ neměl učit nikdo a do politiky vstupovat nikdo, kdo se alespoň několik let neživil sám v soukromém sektoru.

-1
+
-

Další příspěvky v diskuzi (21 komentářů)

Bohumil Šourek | 6. 2. 2012 11:15

Docela mě Váš problém ztotožnění se s autorem na pozadí toho, co v textu uvádíte, zaujal. Zejména tvrzení, jak je dnes obtížné stanovit konkrétní odpovědnou osobu za jakékoli rozhodnutí a na jakékoli úrovni - to přesně odpovídá autorovým tézím. Je to otázka zmíněná otázka legitimity moci; za Metternicha bylo zcela zřejmé a nezpochybnitelné, kdo je nadán autoritou moci a kdo je za svá rozhodnutí zodpovědný. Na rozdíl od současnosti, kdy je legitimita oficiálně zpochybňována a tudíž zakrývána. A součástí této strategie je i zbavování osobní zodpovědnosti nižších tříd tzv. sociální politikou. Lidé jsou motivováni k závislosti na sociální politice a lživě přesvědčováni, že se jim pomáhá, přitom jsou ve zvyšující se míře znevolňováni. Odpovědnost ve skutečnosti nemizí rychleji než svoboda - to jsou spojené nádoby. Je třeba odlišit mimikry vydávané za svobodu od svobody skutečné. Ve společnosti, v níž polovinu příjmu odevzdáváte na daních a jiných "položkách" ;,máte jen polovinu svobody.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Stanislav Dvořák | 3. 2. 2012 13:16

Na toto téma doporučuji přečíst článek: Kmenové hospodářství kvete- (rozhovor s Jiřím Přibáněm) na http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/karel-hvizdala.php?itemid=15459
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ivan Mikoláš | 3. 2. 2012 11:36

Zajímavý článek, ale komentář Dana Balogha o odpovědnosti a svoboděje kratší a výstižnější. Velmi osobní námitku pak proti výkladu vlivu Vídeňského kongresu (prosperita,...), kde šlo především o zakonzervování stavu. Dlouhodobě neřešená pnutí fekdální a klerikální totality pravděpodobně výrazně přispěla k bolševickýmrevolucím v Rusku a světovým válkám v Evropě. Nižší vrstvy byly korumpovány hmotnými ústupky podobně, jako následně občané socialistického bloku v letech 48-90 u nás (komunistická totalita) , nebo na "západě" v posledních dvou třech dekádách (totalita korporací a lobbistických skupin) - smrádek, ale relativní klid a teploučko. Jenže tak to nikdy dlouho fungovat nemůže a následky jsou zlé. I dnes budou hodně nepříjemné.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Kocur | 2. 2. 2012 11:40

Nemohu s Vámi, pane Dvořáku, souhlasit.
Jak chcete zneužít trh? Jedině, když na něm získáte neoprávněně zvýhodněné postavení. A to vám může poskytnout jen regulátor - stát. Jinak trh, tedy zákazník, spotřebitel, rozhodne sám o lepší nabídce. Velcí, bohatí, vlivní získávají neoprávněné postavení na trhu právě tím, že jejich postavení zvýhodní regulátor. Omezí nebo znemožní konkurenci.
S tím souvisí monopolní kapitalismus, který považuji za protimluv. Pokud je volný přístup na trh, nemohou vznikat monopoly. Výjimku tvoří přirozené lokální monopoly (např. vodárny), ale i tam může být vytvořeno konkureční prostředí. Bohužel, je to stát, který vytváří monopoly. Např. v telekomunikacích je jeho vinou, že tu dlouho byl pouze jediný mobilní operátor (Eurotel) a nyní fungují pouze tři, zatímco v zahraničí jich jsou i desítky (tomu odpovídají nižší, konkurenční ceny).
Jak chcete jinak zneužít toho, že má spotřebitel, klient, co největší možnost výběru a k tomu dostatek informací?
P. Hampl hovoří o přirozeném spojenectví korporátu a byrokracie, které ničí trh a svobodu. To se dá pojmenovat jako socialismus, nikoli kapitalismus. To co se dnes za kapitalismus vydává, je něco zhola jiného. Nicméně není nutné trvat na těchto termínech.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Stanislav Dvořák | 1. 2. 2012 16:15

Dovolil bych si polemizovat se závěrem pana Kocura.40 let po válce za vše mohli Němci.20 let po revoluci komunisti.Nyní evropský socialismus?Myslíte si,že kapitalismus je jen volný trh a svobodné podnikání? Nabízím jinou variantu. Jde o zneužití trhu a monopolní kapitalismus.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Kocur | 1. 2. 2012 11:48

Vážený pane Hample, jdete správně k jádru věci. S Vašimi závěry se téměř bezvýhradně ztotožňuji. Problematika je složitá a pro mnohé matoucí, rozhodně však neoprašujete marx-leninismus, jak si myslí někteří diskutující.
Skutečně je to tak, že 1. bohatství se přesouvá k úzké skupině vládnoucí elity. 2. Tu představují především šéfové nadnárodních firem a byrokrati 3. Teorie zatemňování tvorby zdrojů atd. přesně sedí (zneužití ekologie ...) 4. likvidace střední třídy (nezávislého stavu) a zbídačování zaměstnanců.
To všechno ale není kapitalismus (volný trh, svobodné podnikání), ale prohlubující se socialismus. Proto také tento vývoj podporuje levice, ať už se tak nazývá (soc. dem., zelení, intelektuálové), nebo ne (ODS, Sarkozyho, Merkelové rádoby pravicové strany...).
Těším se na pokračování Vašeho článku!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Hampl | 1. 2. 2012 11:07

Souhrnná odpověď:

Za prvé. Protestuji proti tomu, že jsem teoretik. Živím se normálním řemeslem a pracuji výhradně pro malé podniky. Sociologii věnuji jen menší část svého času.

Za druhé. Souhlasím téměř se vším, co bylo v diskuzi uvedeno. A skoro všichni víme, že tomu tak je. Tvrdím ale, že skutečná příčina je daleko hlouběji. Že například neustálý růst státního sektoru na úkor soukromého není příčinou problému, nýbrž důsledkem jiné záležitosti, daleko zásadnější. Proto nemůže být žádná snaha o debyrokratizaci úspěšná. Struktura společnosti debyrokratizaci neumožňuje, a není v tom jen zájem zaměstnanců úřad.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Otakar Hokynář | 1. 2. 2012 14:48
reakce na Petr Hampl | 1. 2. 2012 11:07

Nevím, možná by jádro pudla mohlo být v tom, že společnost je příliš složitá. Řada činností vyžaduje vyhraněné specialisty, kteří bez supportu by se své specializaci nemohli věnovat na odpovídající úrovni. Bankovním produktům či pojistkám stíhám porozumět jen za cenu úsilí, které mne efektivně odvádí od "užitečnější&qu ot;práce.A bez záruky, že zvládnu vše správně pochopit a ošetřit. Kdybych měl ješgtě k tomu se aktivně podílet třeba na správě municipality, tak s prominutím, neudělám nic.Docela chápu, že se část lidí spolehne na státní servis.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michal Weinfurtner | 31. 1. 2012 23:53

Když se na to podíváme úplně zjednodušeně, jak státy přerozdělují peníze. Jako příklad klidně poslouží i rozpočet ČR.

Státní rozpočet je 1100 miliard korun. Odečteme důchody, protože to není přerozdělování v pravém slova smyslu a jiné země mají důchodový systém od rozpočtu oddělený. Důchody jsou 360 miliard ? Nebo 400 ? Teď nevím přesnou sumu.

Byde nám 700 miliard korun. Z toho cca 120 miliard jsou výdaje na sociální zabezpečení chudých. A zhruba 500 miliard vychází na různé veřejné zakázky, od kancelářských sponek až po ProMoPro nebo Gripeny. Zbytek spotřebuje stát na svůj aparát, platy a dluh.

Jaký tedy je poměr přerozdělování mezi chudé a bohaté ? Kdo získává z přerozdělování víc ? Chudí nebo bohatí ?

Tohle si představuju že asi měl autor na mysli. Ale počkám si na článek, třeba se docela pletu.

p.s. Ad Evropské dotace sedlákům - jednoho znám, hospodaří to ano. Ale většinou zaseje řepku, slunečnici a obilí, všechno na energie. Co dostává dotace z EU tak vyměnil traktory Zetor za traktory Lamborghini. To je taky přesun peněz od chudých k bohatým a navíc ta řepka omezuje produkci potravin ;)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

klea | 31. 1. 2012 21:22

Nemohu si pomoci - ale přijde mi to jako akademický článek (řeči) určený pro intelektuálskou obec, která nikde nepřičichla k praxi.

Jsem velmi silně toho názoru, že by na VŠ neměl učit nikdo a do politiky vstupovat nikdo, kdo se alespoň několik let neživil sám v soukromém sektoru.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Radovan Dell | 31. 1. 2012 13:38

Už od dětství bojujeme o moc, ať tím, že se pereme na pískovišti nebo pomlouváme. Mocenský boj se jen přiostřuje, jakmile pochopíme sílu peněz a moci. Je to v nás a když ne, tak nás převálcují ti, v nichž tato touha je.

Socialismus/kapital usmusna tom nic nezmění. Problém je, že se ona moc a peníze přesouvají na východ. Pár dnů zpátky jsem četl článek na BBC o tom, kam byste investolali 1 000 000 000 USD. Ani jedna z investic nebyla v EU nebo USA.

Prostě nás teď budou válcovat jiné kontinenty. Ten úspěch je jinde, naše civilizace není schopna dostatečně rychle reagovat a tak prohraje s východem.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Otakar Hokynář | 1. 2. 2012 14:50
reakce na Radovan Dell | 31. 1. 2012 13:38

proč být nutně úspěšný, když je fajn být spokojený?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radovan Dell | 1. 2. 2012 22:29
reakce na Otakar Hokynář | 1. 2. 2012 14:50

Přesně o tom píšu, buď jste žralok, nebo ne. Vaše otázka naznačuje, že žralok nejste. To je naptosto v pořádku, jen je potřeba si uvědomit, že žraloci se živí na slabších. Tedy přesun peněz půjde od vás k nim.

Socialismus nebo kapitalismus je podle mne v tomto celkem irelevantní. Je to jen prostředek k přesunu peněz. Má skromná teorie je ta, že náboženství (křesťané a muslimové), kapitalismus a socialismus jsou využívány k tomu, aby se elita dostala k penězům a moci.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Otakar Hokynář | 2. 2. 2012 16:03
reakce na Radovan Dell | 1. 2. 2012 22:29

Každý predátor nemusí být žralok, jsou i malé skupiny, kde se žralok nechytá. A malé žraloky chytám a žeru :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Dan Balogh | 31. 1. 2012 13:30

Zvláštní článek. Zamýšlet se na toto téma je jistě potřebné, ale já mám docela problém se sautorem ztotožnit. Osobně vidím hlavní problém v soustavném omezování lidské svobody a s ní související odpovědnosti. Historicky unikátní mi přijde skutečnost, že rychleji z naší společnosti mizí odpovědnost než svoboda. Tento jev probíhá na dvou úrovních. Občanské, kde se jednotlivci, zpravidla dobrovolně, vzdávají odpovědnosti za své zdraví, zabezpečení na stáří či výchovu svých dětí a přenášejí ji na stát, na kterém jsou pak existenčně závislí. Druhou rovinou je institucionální. Dnes je opravdu obtížné stanovit konkrétní odpovědnou osobu za jakékoliv rozhodnutí ať na úrovni, města, kraje, banky či specializované organizace - veškerá zodpovědnost je roztříštěná a neosobní. To vede k tomu, že mizí zpětná vazba za jednotlivá rozhodnutí a chyby, defekty nejsou odstraňovány, ale hromadí se v systému. Naše společnost tak stále více připomíná Kafkův Zámek, kde všichni jsou v područí anonymní MOCI.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Otakar Hokynář | 1. 2. 2012 14:57
reakce na Dan Balogh | 31. 1. 2012 13:30

Obávám se, že se pokoušíte najít jeden faktor zodpovědný za vše. Spíš bych řekl,. že je to kombinace více faktorů. dost často ale funguje při analýzách řetězců příčin a následků zkusit přehodit pozice příčin a následků. Prostě rozbít stereotyp v uvažování.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pat Bateman | 31. 1. 2012 13:06

Kvůli tomuhle článku jsem se i zaregistroval, protože mě toto téma hodně zajímá a dost se tím zaobírám a s hodně tezemi bych si dovolil silně nesouhlasit.
Například tvrzení, že si nyní nižší vrstvy váží záměstnání a že sociální systém je přestal demotivovat k práci, mě docela zvedá ze židle. Asi autor viděl jiný svět než já. Další faktory, které bych já osobně viděl jako klíčové, a které autor nezmínil, je neustále rostoucí vliv státu na stále větší objem činností v ekonomice. A tim myslím jak fiskálně, kdy roste objem přerozdělovaných (čti neefektivně směřovaných a rozkradených) pěněz, tak i regulačně. Pokud narůstá byrokracie a administrativní zátěž, s tím tedy i náklady živnostníků a MSP, nemůžete čekat jejich rychlý růst v době deprese. V kontextu těchto dvou problémů, kdy stát řídí a platí čím dál tím více činností (směřuje je těm elitám, které byly zmíněny) a současně čím dál více otravuje život obyčejným lidem, tak se růst asi bude těžko dostavovat. Když to ještě propojíme s demotivací lidí z politické kultury a rostoucí korupce velkých politických stran, máme tu řešení problému jako z partesu...
Nicméně se těším na další díl!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Otakar Hokynář | 1. 2. 2012 14:53
reakce na Pat Bateman | 31. 1. 2012 13:06

taky ne vždy souhlasím, viceméně podobně jako někteří další. Ale od toho je následná diskuze, jkterá hodně obohacuje. Po delší době článek jako stvořený k polemice, díky,
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jaroslav Krátký | 31. 1. 2012 09:53

Rád jsem si to přečetl a těším se na další díl, i když nesouhlasím.
Místo této nádherné, bohužel už profláknuté marxisticko-leninské teorie třídního boje, by stačilo jedno: aby státy nežily na dluh a spotřebovávaly jen tolik, na co si vydělají.
Proč to neudělají? Přinejmenším ze dvou důvodů:
a) Obrat v chování státu je ještě složitější a trvá ještě déle, než byl poloměr zatáčení a brzdná dráha lodi Costa Concordia. Takže i když už to politici vědí, pár let až desetiletí to bude trvat.
b) Současná garnitura politiků a úředníků (a novinářů?) chce dosloužit v relativním klidu, bez dalšího převratu (možná už ne sametového). Současný stav je totiž jejich "dítě" a nemůžete chtít po rodičích, aby vyhnali zkažené dítě z domova (i kdyby to byl "feťák", natož když je to asi zanedbanou výchovou, tedy jejich vinou).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michal Jeřábek | 31. 1. 2012 08:50

K soc. státu (zejména první bod): Jak to souvisí se sociálním státem (popř. jeho vyčerpáním)? Když je práce málo, pak je logické, že si jí lidé váží, ale to přece s (ne-)vyčerpáním soc. státu nijak nesouvisí...

(V tomto případě je spíš potřeba se podívat na dopady na společnost: Jako odstranění dlouhodobého plánování, spoření nebo podpora sobectví - viz např. M. Ridley - Původ ctnosti.)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Aleš Müller | 31. 1. 2012 08:19

Velmi zajímavý popis. Jsem rád, že někdo se ozval se stejným názorem co zastávám, že stávající přerozdělování je od chudých k bohatým. Mimochodem řekl to i v devadesátých letech jeden německý výzkumný ústav (IFF?).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Petr HamplPetr Hampl
Tatík, který se živí normální prací (majitel malé firmy, expert na prodejní metodiky a marketing složitějších technologií) a po večerech se zabývá sociologií....více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!