Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Světová finanční válka je tu

Čína přestává používat dolar, kde je to jen možné. Na vyloučení dolaru ze vzájemného obchodu se Čína domluvila i s Japonskem. Má to svoji logiku, Čína je největším japonským obchodním partnerem, větším než Spojené státy. Čím víc zemí se nechá tímto příkladem táhnout, tím hůř pro Spojené státy.

 

Japonsko není zdaleka první zemí, které dává v obchodu s Čínou dolaru vale (viz třeba mou analýzu spolupráce Číny a zemí Perského zálivu), zapojení Japonska však dává věci docela nový rozměr. Země vycházejícího slunce nepatří k zemím, jejichž vztahy s USA by se daly označit za chladné nebo dokonce napjaté, nelze tedy předpokládat, že by se k tomuto kroku uchýlila z jiných než čistě ekonomických důvodů. Proto je také tento krok tolik významný. Cílem směrem ke společnostem je snaha o snížení vlivu kurzových pohybů, což je pochopitelné, politický a ekonomický význam je v signálu, který Japonsko vyslalo Spojeným státům: éra vaší dominance se pomalu chýlí ke konci. Když prohlášení nebo signál tohoto druhu vydá Írán, množství investorů si řekne, že to dělá čistě z politických důvodů, Spojeným státům na truc. To ovšem není případ Japonska.

Není to ovšem jediná významná ekonomická událost, ke které došlo ve vztahu dvou asijských velmocí. Nezanedbatelný je i fakt, že Japonsko loni v prosinci oznámilo program nákupu čínských vládních dluhopisů. Tato skutečnost bude tlačit na posílení čínské měny. Pro Japonsko je to zas vítaná možnost diverzifikace devizových rezerv, které jsou druhé největší na světě a aktuálně se pohybují kolem 1,3 bilionu dolarů. Otázkou zůstává objem této investice, když mělo Japonsko v loňském roce první deficit obchodní bilance za posledních 30 let.

Dolary nebereme

Nedosti ale na tom, že čínští výrobci pomalu přestávají pomalu akceptovat za své produkty platbu dolary, začínají požadovat platby ve vlastní měně. Podle analýzy publikované Barclays Capital by tyto platby mohly jen britským obchodníkům přinést úsporu ve výši osmi procent a řada společností toho ve třetím čtvrtletí loňského roku také využila. Šlo pochopitelně v první řadě o společnosti s vlastními pobočkami či výrobními závody v Číně. Data za čtvrté čtvrtletí ještě nejsou k dispozici, ale lze čekat pokračování (ne-li zesílení) trendu.

Pro dolar tento trend, ač dosud v plenkách, představuje potenciálně veliké ohrožení. Kdo bude chtít i nadále odebírat čínské zboží (a nebude mít srovnatelnou alternativu), bude se muset přizpůsobit. Případné posílení renminbi – dlouhodobě Spojenými státy vyžadované – by v takovém případě mohlo sloužit jako iniciátor americké inflace. Odběratelé pak navíc sotva budou držet své likvidní prostředky v dolarech, ale přejdou na čínskou měnu. K částečné držbě čínské měny místo dolarů budou pak donuceny i společnosti jako je Wall Mart.

Hráz se drolí

Proč právě teď?

Je to jednoduché – protože Evropa a Spojené státy mají svých starostí dost. Nemají čas ani sílu reagovat na tyto na první pohled drobné kamínky vypadávající z hráze. Zadělávají jen ty největší díry (například Írán). Jenže drobné skulinky se můžou spojovat ve větší praskliny a časem se celá hráz může rozdrolit a protrhnout. A to se z ní – když zůstaneme u přirovnání – právě uvolňuje pořádný balvan: obchodování ropy za zlato.

Jsme svědky rozjíždějící se velké měnové a finanční války. Ač nejde o „klasickou“ válku, rozhodně nebude vedena v rukavičkách. Mediálně nejsledovanějším bojištěm této války je dnes bezpochyby Írán. Jen se tomu (zatím?) neříká měnová válka a íránskému projektu „ropa za zlato“ se dostalo minimální publicity.

... a novým světovým hegemonem se stává...

Poslední velkou měnovou válku jsme zažili v druhé polovině 60. let minulého století. Na jedné straně stály Spojené státy, na druhé straně Francie, která požadovala za své dolary zlato. Tato válka trvající několik let vyvrcholila zrušením směnitelnosti dolaru za zlato prezidentem Nixonem v létě 1971. I v právě probíhající válce jde o to, zbavit se dolarů. Jen proti Spojeným státům nestojí Francie, ale Čína spolu s dalšími zeměmi.

Porter Stansberry nedávnou publikoval uniklou (a naprosto výstižnou) zprávu z amerického velvyslanectví v Pekingu:

Čínské zlaté rezervy se v poslední době zvýšily. Většina jejích zlatých rezerv je nyní uložena ve Spojených státech a evropských zemích. Spojené státy a Evropa vždy potlačily stoupající cenu zlata. Snažily se oslabit funkci zlata jakožto mezinárodní rezervní měny. Nerady by viděly ostatní země, jak se přivracejí ke zlatým rezervám místo dolaru nebo eura.

Stlačování ceny zlata je velice výhodné pro Spojené státy při udržování role dolaru jako mezinárodní rezervní měny. Navyšování zlatých rezerv Čínou bude sloužit jako model a povede k tomu, že další země se začnou přiklánět k posilování zlatých rezerv. Velké zlaté rezervy podporují zavádění renminbi v mezinárodním měřítku.

Vítěz této války nastaví nový globální finanční systém. Američané jsou si bezpochyby moc dobře vědomi, že ztráta pozice dolaru by je připravila o výhody největšího obchodu všech dob a měla by za následek pád Spojených států z piedestalu největší světové velmoci. To je to poslední, co si přejí. Příklad Velké Británie mají jistě před očima.

Autor je soukromý investor a provozovatel investičního portálu proinvestory

 

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK