Jak dotace zotročily Řecko

| 23. 2. 2012

Řecko bylo opět jednou zachráněno Evropskou unií. Záchrana má spočívat v poskytnutí překlenovacího úvěru ve výši 130 miliard eur. Politici se tváří nadšeně, trhy nejsou přesvědčeny. Kladou si otázku, kam povede ono „překlenutí“ – jakou má Řecko budoucnost.

Jak dotace zotročily Řecko

Banky a jiní soukromí investoři souhlasili s odpisem 53,5 procenta hodnoty řeckých dluhopisů. Evropská centrální banka se vzdala 12 miliard hodnoty zisků. Výnosy dluhopisů byly nově sjednány na hodnotách od 2 do 4,3 procenta – což jsou sazby běžné u „normálních“ evropských zemí, včetně například České republiky.

Výměnou za tyto ústupky bylo Řecko donuceno souhlasit s úsporným plánem, který nemá v moderní historii Evropy obdobu. Severní státy v čele s Německem též prosadily permanentní přítomnost zástupců „trojky“ v Aténách.

Pokud vše půjde dobře, řecký státní dluh by měl dosahovat v roce 2020 hodnoty „jen“ 120,5 procenta HDP. Pokud budou potíže, dluh zůstane poblíž 160 procent hrubého domácího produktu. Vyhlídky řecké ekonomiky jsou chmurné. Míra nezaměstnanosti dosáhla hodnoty 20,9 procenta. Průmyslová výroba poklesla v prosinci 2011 o 15,5 procenta. Kvůli zvýšení DPH zbankrotovaly již desítky tisíc malých podniků a bankrot dalších zhruba 50 tisíc se očekává do července, píše z Atén britský novinář Ambrose Evans-Pritchard.

Trojský kůň podruhé

Odhad budoucnosti se neobejde bez analýzy příčin řecké katastrofy. Je omyl, že za vše může jen rozhazovačná politika předchozích vlád počínaje kabinetem Andrease Papandrea v roce 1981. Jistě, země, která utrácí téměř jako Švédsko (až 53 procent HDP) a má příjmy jako Estonsko (37 až 40 procent HDP), musí dříve či později narazit.

Ale špatné vládní finance nejsou celý příběh. Řecko má obchodní deficit v dramatické výši 13 procent HDP za rok 2011. Za tímto schodkem je obrovská ztráta konkurenceschopnosti. Tu již nelze vysvětlit špatnými veřejnými financemi. Belgie nebo Itálie také mají problémy s rozpočty, ale nikoli s obchodem. Belgie má dokonce přebytek.

Kde je tedy kořen problému? Zde je zřejmě třeba vrátit se do 80. let, kdy Řecko bylo v Unii (tehdy ještě v Evropském hospodářském společenství) novým členem. Jako dárek na uvítanou obdrželo dotace v trojnásobné výši, než by odpovídalo jeho podmínkám. Řekové si mysleli, že dostávají dar. Ale byl to trojský kůň.

„Dotace z EHS přispěly ke zhoršení bilance v obchodovatelných položkách tím, že zastoupily roli exportu v bilanci běžného účtu,“ vysvětluje profesor Georgios Alogoskoufis ve své práci z roku 1995. (Ano, o problémech s konkurenceschopností se vědělo již takto dávno!) „Dotace rovněž přispěly k uvolnění rozpočtové politiky a k trvalému nárůstu reálných nákladů na jednotku pracovní síly,“ dodává.

Přeloženo do lidského jazyka: čím více dotací, tím méně je ekonomika nucena exportovat. Čím více dotací, tím menší jsou nároky na disciplínu veřejných financí. A čím více dotací, tím více je peněz v ekonomice, což vytváří inflační tlaky, zejména na nárůst mezd. Profesor Alogoskoufis uvádí, že již od roku 1991 se vyskytovaly snahy krotit příliš rychlý růst mezd – jak nyní vidíme, marné.

Samozřejmě, tyto tři zhoubné efekty dotací jsou krátkodobě vnímány příznivě. Země si může dovolit více dovážet, státní rozpočet může být velkorysejší a odbory pochvalně přikyvují, neboť mzdy rostou. Životní úroveň se zlepšuje. Časem ovšem zákonitě převládnou negativní tendence a objeví se krutá pravda v podobě ekonomiky drogově závislé na dotacích, rozežraného státu a nakonec i nekonkurenceschopné pracovní síly.

Podobné efekty nemusí mít vždy jen dotace. Objev amerického zlata a stříbra kdysi rozvrátil španělskou ekonomiku, neboť inflace vyřadila ze hry domácí manufaktury a řemeslníky. Naopak Britové měli historické štěstí, že jejich severoamerické kolonie neměly žádné zlato, ale mírné klima a úrodnou půdu.

Cestou z pasti je bankrot

Zpět k Řecku. Existuje jen jeden způsob, jak uniknout z dluhové pasti, ve které je Řecko stále uvězněno: jednostranná deklarace bankrotu, bez ohledu na furore, jaké by tato akce způsobila v Bruselu, Paříži a v Berlíně. Existuje též jen jediný způsob, jak znovu získat konkurenceschopnost: vystoupit z eurozóny a zavést devalvovanou drachmu. Něco podobného udělal Island po krizi v roce 2008: oznámil platební neschopnost a króna spadla na méně než polovinu hodnoty. Nyní ekonomika opět roste, a dokonce také islandský kreditní rating. Vzpurný ostrov začíná být znovu uznáván, a jeho měna dokonce postupně posiluje.

V antických dobách platilo, že obyvatelé polis (obce), která prohrála válku, byli považováni za otroky. Občan, který není schopen ubránit svůj stát, přestává být občanem. Pozoruhodné, jak se historie opakuje.

Psáno pro LN


Vložit komentář

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se zaregistrujte.

Jste si jistí, že již na Finmagu učet máte, a nemůžete se přihlásit? Po přechodu na nový redakční systém si musíte změnit své heslo. Jak to udělat, zjistíte zde.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (14 komentářů)

Vlad Ender | 24. 2. 2012 15:19

Par technickych komentaru:
50% (+/-) je nominalni ztrata. Neboli, jste soukromy investor, ktery vlastni 10m nominalnich reckych dluhopisu, tak po restrukturalizaci vlastnite ~5m nominalnich reckych dluhopisu. Skutecna ztrata ale potom muze byt jeste vetsi, pres stracene uroky, snizene urokove sazby na dluhopisy (hlavne v kombinaci s prodlouzenim splatnosti) atd. Ta skutecna ztrata pro vsechny soukrome investory se odhaduje na >70%.

Dalsi perlou je, ze pokud stejny dluhopis vlastnite vy a ECB, tak vam se vypari, zatimco ECB se nic nestane. Dokonce to jednu chvili vypadalo ze ECB dostane splaceno 100%, ale nakonec se hezky "vzdala zisku". Je docela mozne ze to jeste skonci u soudu, i kdyz pokud si dobre pamatuji tak vetsina smluv reckych dluhopisu spada pod recke pravo, tudiz muze byt reckym parlamentem zmenena. Jsem zvedav jestli se ECB takhle odvazi sahnout i na smlouvy dle anglickeho/NY prava - pravnici se na to uz urcite tesi...
+0
+
-

Ondřej Palkovský | 23. 2. 2012 14:26

Myslím, že eurozóna není "až takový problém". Pobaltské státy jsou fixovány na euro, a vedou si docela slušně. Když je potřeba, tak provedou onu "interní devalvaci" - bolí to, a jde to. Ne, že by "externí devalvace" nebolela.

Řecko má minimální mzdu 2x vyšší než ČR. Řekl bych, že Řecko má docela prostor na to dostat se z toho - přestat stávkovat, snížit platy/ceny o 50%. Jenže stávkování je zřejmě jednodušší...
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 23. 2. 2012 15:19

Jak to vypada v Recku nevim, ale dovedete si to predstavit tady v CR? Snizit platy o 50% by asi nabyl problem, jenze ceny by zustaly a 80% lidi by muselo spat pod mostem a jist z popelnic.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Pat Bateman | 1. 3. 2012 10:38

Chápete význam slovního spojení "minimální mzda"? Snížením minimální mzdy se sníží průměrná mzda na polovinu? Opravdu? Zkuste se ještě malililililinko zamyslet ....
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Pavel Verner | 24. 2. 2012 16:20

Neměl by pak následovat rovněž pád cen, protože poptávka prudce poklesne? Domnívám se, že řecké ceny/náklady nejsou opodstatněné. Navíc pokud propustí přebytečné zaměstnance, sníží se jejich náklady na výrobu, takže můžou jít s cenou dolů (protože očividně jim nikdo tu vyšší marži nezaplatí). Problém by byl, pokud by neměli žádnou výrobu... Ale zase tam tedy bude prostor začít? Nebo poklesne cena práce a zahraniční firmy tam samy budou investovat.

Řešením skutečně je vnitřní devalvace na úroveň, která odpovídá jejich hospodářskému rozvoji.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 24. 2. 2012 19:49

Jen podotykam, ze jsme skutecne mel na mysli tuto situaci v CR, nikoliv v Recku - tam si to odhadovat netroufam. Pad cen by nemusel nasledovat, nebot v CR je casto vsechno uplne na hlavu.
Jinak s tim prostorem zacit bych byl opatrny - vetsina veci dnes vyzaduje dlouholete zkusenosti a zalozit na zelene louce firmu vyrabejici napr. auta, letadla, nebo banku neni jen tak jednoduche.
+0
+
-

Antonín Suchan | 23. 2. 2012 14:09

Já myslím, že nadějí všech nás, co si tyto věci uvědomují, je to, že všichni kolektivisté a etatisté mají jednoho velkého nepřítele a to je reálná ekonomika. Prostě ještě se nikdy nestalo, že by to dlouhodobě ekonomicky utáhli. To se potvrzuje i nyní. Modleme se jen, aby nebylo moc mrtvých...
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Luděk Zdražil | 23. 2. 2012 14:56

Ja bych se i pomodlil, ale obávám se, že se věci začnou měnit až bude mrtvých dostatek k tomu, aby politici nebo jejich ulice zareagovaly. Dříve, obávám se, k revizi jedině správné europravdy nedojde. Ale řecké ulice a protiněmecké nálady v nich - signalizují, že proeurounijní politici se již brzy dočkají toho, že na vlastní oči uvidí výsledky své práce. Je to surové, děsivé, ale jinak to asi nepůjde.

Přál bych si, aby mi čeští zastánci prounijních a proeurozonních teorií vysvětlili proč jim máme věřit. Prezident Sarkozy neuměl pochopit a porozumět českému NE k připojení se k paktu fiskální stability. On sám ovšem v rámci své předvolební kampaně přislíbil, že pokud bude zvolen, vypíše referendum k připojení se Francie k paktu fiskální stability. Takže PROČ máme věřit a stavět se za něco, co za pár měsíců (již několikrát opakovaně) nebude platit ? Sarkozyho chápu, ale nechápu ten český nekriticky prounijní postoj, na pozadí prokazatelně a opakovaně v čase se měnících tvrzení (např. Řecka se nikdy v EU nevzdáme vs. Řecko může odejít).
+0
+
-

Petr Kocur | 23. 2. 2012 13:19

Pavel Kohout někdy naznačuje, že lídři EU, resp. SRN a Francie, nevědí, co dělají, nechápou situaci a navrhují nesprávná,nebo dokonce kontraproduktivní řešení. Aniž si dělám přehnané iluze o evropských politicích, jsem přesvědčen, že používají velmi efektivní metodu, jak ovládnout evropské státy a národy.
Ačkoli se totiž primárně diskutuje a "řeší" ekonomika, ve skutečnosti se prosazuje politický koncept.
Od samého počátku se tu budovala socialistická Evropa pod vedením Německa a Francie. Máte snad pocit, že se tento plán nedaří naplňovat, a to vcelku bezbolestně? Znáte nějakou chytřejší taktiku a strategii?
+0
+
-

Pavel Janouškovec | 23. 2. 2012 11:31

Dotace se pevně zabydlely v životě moderního světa. Běžně o dotacích smýšlíme jakoo "podpoře dobré věci", "pomoci při realizaci prospěšného projektu" a podobně v tom duchu. Zcela nám uniká fakt, že dotace jsou silným mocenským nástrojem pro usměrňování běhu věcí "žádoucím" směrem. Spousta lidí v našem státě je nadšena z toho že jsme čistými příjemci peněz z EU. Když ale v klidu uvážíte vše pro a proti,toky peněz, schvalovací řízení, ekonomická efektivnost a účelnost jednotlivých projektů, už to tak dobře nevypadá. K tomu připočtěte, že dotace je jakýsi úplatek pro přijetí mnoha regulací, které prospívají hegemonům a nikoliv nám. Když sečtete následné škody a přínosy, je to pro nás ztrátový podnik. To je zřejmé, na to nemusíte být žádný vědec. Zdravím Hujery!
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Mario Vápeník | 23. 2. 2012 21:15

Velmi odvážná úvaha a podle mě správným směrem. Který národní politik by měl odvahu odmítnout všechny ty "hodné" evropské dotace? Všichni ostatní politici s hojnou podporou národa by ho sežrali. A přesto jen to je správné řešení.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Pavel Verner | 24. 2. 2012 16:24

Dotace samotné problém nejsou. Systém si vytváříme sami, Češi nebo Řekové. A pokud si z něj vytvoříme především dojnou krávu, tak to pak také s námi dopadne. Proč se nenastavil systém dotací tak, aby podporoval inovace, začínající podnikatele, vědu a výzkum, další vzdělávání apodl.? Nominálně jsou operační programy těchto termínu plné, prakticky - viz. článek Michala Kašpárka "Člověče, koncepce".

Za průser Řecka nemohou dotace EU, ale Řekové sami. Stejně jako za náš průser si budeme moct opět zase jenom my.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 24. 2. 2012 17:44

Ale nastavení dokonalých pravidel je jenom chiméra, bohužel.

Co je to inovace, vhodná pro podporu, jak ji změřit? Kdo je potřebný "začínající podnikatel"? Co je to věda, vhodná pro podporu?
Zatím jediné dostupné objektivní měřítko, o kterém vím, je ziskovost projektu. Ta se ovšem ukáže až v té budoucnosti.
My tady na zdejším světě nemáme tolik vhodných odborníků a vizionářů, kteří by spravedlivě rozhodli, komu přidělit dotace a kdy to má smysl.
+0
+
-

Jaroslav Krátký | 23. 2. 2012 07:26

Souhlasím. EU si koupila další půlroční odklad a čeká na zázrak.
Zřejmě si politici myslí, že tento styl jim vydrží až do důchodu.
+0
+
-
Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Diskuze

Josef Fraj | 23. 11. 2014 12:33

Je to další krok k systematické likvidaci malých a středních podnikatelů, kterou zahájil už Vladimír "Zdroje jsou" Špidla. Živnostníci a majitelé menších firem jsou poslední větší skupina obyvatel, která dokáže existovat......více

Očima expertů: Měsíční hlášení DPH. Bič na podvodníky, nebo buzerace malých firem?

Josef Fraj | 23. 11. 2014 11:44

Alternativou ke kapitalismu je socialismus, centrální plánovaní, chudoba a totalita. Všechno v jednom balíčku, převázané rudou mašlí.

Nedomyšlená revoluce Naomi Kleinové

Jiří Suchý | 21. 11. 2014 17:49

Díky za objasnění, článek to nijak nevysvětloval. Stále si ale myslím, že ze všech těch nesmyslných státních výdajů, patří tento mezi ty "nejnevinnější". Proto moc nechápu, proč se okolo toho dělá takový povyk.Pokud to tedy......více

Slovenské dráhy: Polovička Slováků jezdí zdarma. Ta druhá to platí

Jiří Suchý | 21. 11. 2014 17:41

Jen tak mimo záznam. Dnes jsem se byl podívat na Hladové hry. Jak jsem tam seděl, tak mě napodlo, jestli se může tento film vysílat na Ukrajině?

Nedomyšlená revoluce Naomi Kleinové

Robert Antonio | 21. 11. 2014 11:40

Jízdné zdarma se vztahuje pouze na vlaky objednané Ministerstvem dopravy, nikoliv na komerční vlaky. Proto stát bude platit ušlé tržby Regiojetu pouze na lince Bratislava–Komárno.
Na ostatních spojích (Praha–Košice,......více

Slovenské dráhy: Polovička Slováků jezdí zdarma. Ta druhá to platí

Petr Novák | 20. 11. 2014 18:59

Přesně tak, žádná golbální teplota neexistuje. Když se podíváte zpět, tak boj s ozonovou dírou byl takový průzkum. Zásadní vliv na stav ozonové vrstvy má sluneční záření. Takže se jedná o cca 11 let cyklus a kupodivu je......více

Nedomyšlená revoluce Naomi Kleinové

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!