Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jan Traxler: Zaveďme mezigenerační důchodový systém

| 13. 3. 2012

„Vyzývám vládu České republiky, aby připravila opravdovou reformu penzijního systému. Přidání dalšího spoření dlouhodobě nic neřeší. Zaveďte mezigenerační důchodový systém, individuální důchodové účty na principu částečných rezerv a zvedněte rychleji věk pro odchod do penze,“ píše Jan Traxler Petru Nečasovi, Miroslavu Kalouskovu a Jaromíru Drábkovi.

Jan Traxler: Zaveďme mezigenerační důchodový systém

První státní důchodový systém spatřil světlo světa roku 1881 v Německu. Jeho tvůrce Otto von Bismarck je dodnes považován za zakladatele státního sociálního systému. Málokdo však ví, že tento systém byl kapitalizační (příspěvky byly spravovány v samostatném fondu) a důchody byly vypláceny až při dožití 85 let, to je o 30 let více, než byl tehdejší průměrný věk dožití. Bismarckův sociální systém měl více částí, pro dělnickou třídu bylo mnohem podstatnější zdravotní a invalidní pojištění, starobního důchodu se dožila jen malá část populace.

Také v naší zemi se ještě za Rakouska-Uherska začaly vyplácet důchody, ovšem tehdy se týkaly pouze státních úředníků. V roce 1926 byl zaveden důchodový systém pro dělníky. Mimochodem důchod byl tehdy přiznán až od 65 let, přitom v těchto letech byla průměrná délka života kolem 62 let (po očištění o kojeneckou úmrtnost).

Až v roce 1948 bylo uzákoněno plošné důchodové pojištění pro všechny občany. V té době byla střední délka života 68 let a důchod lidé začali pobírat v 60 letech. Tedy teprve v druhé polovině minulého století byl u nás zaveden plošný důchodový systém tak, aby si většina lidí mohla několik let před smrtí dopřát zasloužený odpočinek. Systém byl nastaven na průměrných osm let čerpání důchodu.

Dnes odchází muži do důchodu v 62,5 roku a tento věk se má postupně posouvat na 65 let. To bylo povyku kvůli pár rokům práce navíc. Že dnes při střední délce života 77 let čerpáme ze systému skoro dvakrát déle než na počátku, to si nikdo neuvědomuje.

Systém musí být radikálně reformován, jinak brzy zkrachuje

Díky progresivní demografické struktuře obyvatelstva a průběžnému financování jsme si mohli dovolit mnoho let dojit náš důchodový systém. Dnes v něm ale nejsou peníze. Demografická struktura obyvatelstva se změnila. Rodíme příliš málo dětí – porodnost 1,27 dítěte na ženu, osmá nejnižší na světě, je doslova alarmující (pro zachování populace musí statisticky každá žena porodit v průměru minimálně dvě děti). Naše populace tak postupně stárne. Nových důchodců čerpajících ze systému přibývá stále rychleji. Pracující část populace je při stávajícím nastavení systému nemůže uživit.

Všem je jasné, že systém je neudržitelný a musí se radikálně reformovat. Jenže 15 let se o tom stále jen mluví a reforma nikde. Občas se objeví snaha, ale prodloužení důchodového věku o tři roky dlouhodobě nic nevyřeší. Stejně tak přesun peněz na soukromé fondy je irelevantní. Pár finančních ústavů na tom vydělá, ale v systému budou stále chybět peníze.

Cíle penzijní reformy

Opravdová reforma musí

  • vyrovnat objem vybíraných a čerpaných prostředků,
  • motivovat občany k účasti na důchodovém systému,
  • respektovat férové přerozdělování zdrojů a
  • zajistit dostatečné důchody pro stávající důchodce.

Vyrovnaná bilance důchodového účtu

Dlouhodobě udržitelný systém důchodového zabezpečení musí být nastaven tak, aby čerpané prostředky korespondovaly s vybranými příspěvky. Zda se bude jednat o systém průběžný, fondový, nebo kombinovaný, nehraje roli. Ve všech případech je potřeba systém nastavit tak, aby byl dlouhodobě vyrovnaný.

Momentálně máme povinný systém průběžný, který je v deficitu, a bez zásadní reformy se tento deficit bude prohlubovat. Reforma tedy musí buď zvýšit stranu „dal“, nebo snížit stranu „má dáti“.

Stranu příjmů se současná minireforma snaží navýšit zavedením důchodového spoření, o kterém se s velkou dávkou troufalosti hovoří jako o druhém pilíři penzijního systému. Člověk, který se rozhodne tři procenta z povinných odvodů z příjmu odvádět do soukromého systému místo do státního, musí k těmto prostředkům přidat další dvě procenta navíc. Celkově by tak lidé měli do systému odvádět více prostředků, ale pouze o ty dva procentní body.

Stranu výdajů lze snížit krácením vyplácených penzí, nebo zvýšením věku pro přiznání důchodu. Oba kroky jsou samozřejmě velmi nepopulární a těžko prosaditelné. Ale musíme si připomenout, že dnešní důchodce v průměru čerpá ze systému dvakrát déle než v padesátých letech.

Motivace k účasti a zodpovědnosti

Ať už je systém povinný, dobrovolný, nebo kombinovaný, aby fungoval, musí být lidé motivováni k účasti. Musí vědět, na co přispívají a co z toho budou mít. Dnes se každý člověk mladší čtyřiceti let obává, že bude celý život platit do důchodového systému peníze, živit dnešní důchodce, ale sám se důchodu nedožije. Lidé potřebují vědět, na jaký důchod budou mít nárok a že jim ho stát bude garantovat a bude schopný závazkům dostát.

Zároveň by ale systém měl vést lidi k větší zodpovědnosti. Systém může být státní, nebo soukromý, ale v každém případě by měl motivovat lidi odvést do systému dostatek prostředků. Když nikdo nebude chtít pracovat a když nikdo nebude chtít vychovávat děti (budoucí pracovní sílu), tak nikdo nebude mít ani důchody.

Každému podle jeho potřeb a každému podle jeho zásluh

Penzijní reforma musí brát také v potaz férové přerozdělování zdrojů, a to férové z pohledu zásluh a férové z pohledu potřeb. Stávající systém upřednostňuje přerozdělování zdrojů podle potřeb lidí – aby každý důchodce měl na obživu. Určitě se shodneme na tom, že důchodový systém musí zabezpečit důchodcům nejdůležitější potřeby, a to všem, jinak nemá takový systém smysl a mohli bychom důchody rovnou zrušit.

Ale zároveň by měl zohledňovat také zásluhy. Člověk, který odvedl do systému výrazně více prostředků, celý život platil vyšší daně a zaměstnával spoustu lidí, by měl mít adekvátně vyšší i důchod. V podobném duchu se vyjádřil i Ústavní soud. Chceme-li hrát fair play, tak na obě strany.

Dostatečné důchody pro dnešní důchodce

Jakýkoliv reformovaný systém nesmí zapomenout na stávající důchodce. Je velmi jednoduché říct: „Zrušme důchody,“ nebo „Zaveďme individuální důchodové účty“, jenže podmínky můžete změnit lidem, kteří do systému teprve vstoupí. Ti, kteří řadu let odváděli příspěvky do průběžného systému, z něj nyní musí mít právo čerpat. Kde ale na důchody vzít?

Řešení: mezigenerační důchodový systém s individuálními důchodovými účty

Jak dosáhnout všech čtyř cílů reformy? Navrhuji

  • zvednout věk odchodu do důchodu,
  • zavést individuální důchodové účty a
  • zavést mezigenerační důchodový systém.

Do důchodu později

Abychom vyrovnali bilanci příjmů a výdajů celého důchodového systému, bude nutné v nejbližších letech postupně zvedat hranici důchodového věku rychlejším tempem než doposud, například o šest měsíců každý rok. Za pět let už by se chodilo do důchodu v 65 letech. Následně by se důchodový věk zvedal přímo úměrně střední délce života. To by pomohlo udržet deficit stávajícího systému na uzdě.

Zajisté to mnoha lidem bude připadat nespravedlivé a všichni padesátníci se budou ptát: „Proč bychom to měli odnést my?“ Znovu však opakuji, dnešní reálný důchodový věk neodpovídá původnímu nastavení. Důchodový systém nebyl postaven tak, abychom do něj 35 let přispívali a pak z něj 15 let čerpali. To by odvody musely být vyšší. Zvednutí věku pro odchod do důchodu je návratem k realitě – zajištění nejnutnějších potřeb pro ty, kteří už nejsou schopní pracovat.

Individuální důchodové účty

Navrhuji zavést systém s individuálními důchodovými účty vedenými ministerstvem financí, popřípadě ministerstvem práce a sociálních věcí. Je nutné, aby každý účastník důchodového systému měl náhled na svůj individuální účet, aby mohl kontrolovat, že na účet došla platba pojistného (raději bych používal jiný pojem), a aby v každém okamžiku viděl, na jaký měsíční důchod má nárok. Individuální důchodové účty zajistí transparentnost a důvěryhodnost celého důchodového systému.

Výše důchodu by se kalkulovala z objemu prostředků na individuálním důchodovém účtu a aktuální střední délky života. Pokud by se člověk dožil vyššího věku, po dočerpání svého účtu by začal čerpat ze státního sociálního účtu. Ze stejného zdroje by částečně čerpali důchod také ti, kteří by neměli na svém individuálním účtu dostatečný objem prostředků pro čerpání minimálního důchodu. To by byli všichni stávající důchodci a většina padesátníků, ale také lidé zdravotně postižení a podobně. Ti všichni by měli zaručený minimální důchod – něco na způsob životního minima – který by měl být na úrovni dnešních průměrných důchodů, aby stávajícím důchodcům zůstal jejich důchod zachován v dnešní výši, postupně se však snižovat na úroveň životního minima.

Lidé by mohli jít do důchodu v libovolném věku, pokud by jim to stav jejich individuálního důchodového účtu umožňoval. Ovšem nárok na minimální důchod by získali až při dosažení výše zmiňovaného důchodového věku, který bude nutné dlouhodobě adekvátně upravovat podle střední délky života.

Tyto individuální důchodové účty by mohly fungovat na principu částečných rezerv, podobně jako v bance. Nicméně povinné rezervy by měly být vyšší, řekněme 20 procent. Není nutné, aby 40 let peníze fyzicky ležely v trezoru, ale alespoň část prostředků by měla být skutečně držena jako rezerva, zbytek může být fyzicky používán jinde.

Stát by si tímto způsobem mohl půjčovat z důchodových účtů peníze. V počáteční fázi například na financování důchodů dnešním důchodcům, jelikož na státním sociálním účtu by nebyl dostatek prostředků. Po vyrovnání příjmů a výdajů systému by si stát mohl z důchodových účtů půjčovat peníze např. i na investice do infrastruktury. Princip částečných rezerv je velmi ošemetný a musel by podléhat přísné kontrole. Pomohl by ale překlenout počáteční období přechodu na nový systém.

Mezigenerační důchodový systém

Nejradikálnější změnou, kterou navrhuji, je zavést zcela nový mezigenerační důchodový systém. Z odvodů, které by každý platil do důchodového systému, by část prostředků putovala na vlastní individuální důchodový účet, část prostředků na důchodový účet rodičů a zbytek na státní sociální účet. Hrubým odhadem by poměr mohl být 40 procent na vlastní účet, 40 procent rodičům a 20 procent na státní účet. V počátečním období přechodu na nový systém by však podíl státního účtu musel být výrazně vyšší a postupně se snižovat ve prospěch individuálních důchodových účtů.

Princip mezigeneračního důchodového systému

Mezigenerační důchodový systém

Zdroj: Jan Traxler, FINEZ Investment Management

Takový systém je dostatečně motivující pro vlastní výdělečnou činnost a odvody do systému, ale také pro výchovu dětí – budoucí pracovní síly, bez které by jakýkoliv důchodový systém dříve nebo později zkrachoval. Tímto způsobem by také rodiči bylo kompenzováno období na mateřské, respektive rodičovské dovolené, kdy nemá příjmy, a neodvádí tudíž žádné prostředky na svůj důchodový účet, zatímco lidé bez dětí by měli více odpracovaných let čili více prostředků na vlastním účtu.

Mezigenerační důchodový systém se částečně navrací k dřívějším dobám, kdy se o starší lidi starali mladší členové rodiny. Posiluje tedy funkci rodiny jako základního kamene společnosti, což je při současném trendu individualizace více než žádoucí.

Mezigenerační důchodový systém je jakousi kombinací kapitalizačního a průběžného systému. Mám-li výdělečně činné děti, tak v okamžiku odchodu do důchodu budu mít na svém důchodovém účtu nahromaděné prostředky odvedené v předchozích letech, ale zároveň mi tam budou nadále chodit příspěvky z odvodů mých dětí. Tato kombinace je důležitá zejména vezmeme-li v potaz inflaci. Finance na důchodovém účtu budou časem ztrácet svou kupní sílu, ale příspěvky z odvodů dětí by dlouhodobě měly růst s inflací.

Po úmrtí obou rodičů by se část příspěvku odváděná na účet rodičů rozdělila do obou zbývajících složek, řekněme v rovnoměrném poměru, tj. na vlastní důchodový účet by putovalo např. 60 procent a na státní sociální účet 40 procent odvodu. Pokud by na důchodovém účtu rodičů zbyly nedočerpané prostředky, staly by se součástí dědictví. V případě, že by nebyl přímý dědic, přesunuly by se na státní sociální účet.

Je na čase provést opravdovou reformu

Nabízím hrubou koncepci radikální penzijní reformy – zavedení mezigeneračního důchodového systému s individuálními důchodovými účty, který zajistí dlouhodobě vyrovnanou bilanci důchodového účtu, bude respektovat férové přerozdělování zdrojů, bude motivovat k účasti a zodpovědnosti a v kombinaci s rychlejším zvedáním důchodového věku a principem částečných rezerv zajistí dostatečné důchody i pro stávající penzisty.

Tuto koncepci je třeba dál důkladně rozpracovat. Ale to už je práce pro úředníky ministerstva financí a ministerstva práce a sociálních věcí, popřípadě studenty vysokých škol ekonomických, kteří ještě nemají téma pro svou diplomovou práci, aby koncepci dotáhli do konkrétních čísel a domysleli všechny možné překážky a hypotetické situace – např. společný důchodový účet manželů apod.

Psáno jako otevřený dopis předsedovi vlády Petru Nečasovi, ministrovi financí Miroslavu Kalouskovi a ministrovi práce a sociálních věcí Jaromíru Drábkovi.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (13 komentářů)

Marie Homolková | 17. 3. 2012 20:50

Já jen k tomu nestálému napadání, že rodiny mají málo dětí.Jistě, já se nedivím. Když už má rodina tu odvahu pořídit si děti, tak je za to spravedlivě potrestaná.Kdo zaměstná ženu s malými dětmi, která nemá někoho na hlídání a tudíž hrozí, že bude občas nebo častějidoma s nemocným děckem? Správně, dneska téměř nikdo. Nepočítám vrchní manažerky kde čeho, které mají peníze na chůvy apod. Jídlo pro mrňata je drahé, ušetříte tak leda na ustrojení. Všechno okolo dětí je dneska drahé. Pokud nemáotec dítěte stabilní dobré zaměstnání, tak jsou děti spolehlivý směrdo finančních problémů.Stát potřebuje děti, abyměl kdo platit daně za x let. Ale státu je úplně jedno, že lidé nemají peníze na to, mít víc dětí.Kdejaká úspěšná rodina má svého jedináčka, kterého piplá a je předpoklad, že i ono dítě bude mít málo potomků.Chtělo by to něco jako za Husáka - Mám 3 děti narozené v těch letech, všichni pracují. Ale jen jedno má dvě děti.Norma na požadavky je vysoko - děti musí mít dost věcí, aby nebyly ve škole za otloukánky. Hodně peněz stojí doprava do školy, kroužky,sport- všechno. Kdybych měla mít dneska děti, za dnešních podmínek, nevím, jestli bych měla 1-2, 3 rozhodně ne. Nevím, proč stát nepodporuje rodiny s dětmi.Práce na částečný úvazek? To je, prosím, nesmysl. Když pracujete v továrně, kdo vám umožní jít po 4 hodinách domů? A často za 5-6000 hrubého. Když z toho odečtete dopravné, školku nebo hlídání dítěte, jste skoro na nule. A nemusíte ani dojíždět.Běžte dělat do obchodu, do restaurace-dobře, zbyde vám 1-2.000. Možná.Moje snacha je lékařka. Letos bude dělat atestaci. Je v práci od rána do večera, s dopravou. Často i v noci a o víkendech. Protože by neměl kdo hlídat případné děti, tak je nemají. Syn jede do práce brzy ráno,přijede večer. Jen díky tomu si mohli vzít hypotéku na koupi domu. Příští rok chtějí mít dítě. Bude jedno, nebo víc? Taksi, pánové a dámy ve vládě rozmyslete, co vlastně chcete. Nežijeme v předminulém století, aby děti chodily bosé, k svačině měly kus chlebaa bylo to normální. A také by stát měl zajistit více práce - kdo jiný než státní aparát má možnost vytvořit pracovní místa.Pokud bude větší možnost vyvážet, na co máme diplomaty? , tak bude víc práce. Abychommohli pracovat i my, kterým je okolo padesáti.Takhle mi všechny řeči okolo důchodů připadají naprosto jalové a zbytečné.Nesměřují nikam. Kalousek s Drábkem trvají na soukromých fondech a nikdo je nezastaví.Asi pro soukromé fondy mají dobrý důvod.Dneska nikdo nikomu ve vládě nevěří.Kdyžněco vláda chce, tak hned vidíte důvod, proč. Že by to bylo PRO lidi, tomu věří málokdo.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Otakar Hokynář | 14. 3. 2012 14:30

Ten návrh se mi zdá celkem dobrý. Ale: k čemu nám budou peníze, když při děsivé porodnosti (a to jsou teprve pár let za zenitem Husákovy děti), nebude mít kdo za ně pracovat?
Země je sice přelidněná, ale cca 1/3 během generace, navíc na straně mladších lidí, je po čertech moc.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 14. 3. 2012 15:06
reakce na Otakar Hokynář | 14. 3. 2012 14:30

Musíte uvažovat globálně :-)
A zkuste svou představivost: Spoříte si individuálně, vystoupil jste se státní penzijní hry pana Ponziho.
V okamžiku vašeho odchodu do penze je na tom ČR i EU bledě demograficky i ekonomicky-tzn. i ti, kteří se účastnili státního letadla, nedostanou nic, nebo inflací znehodnocené skoronic.
Vy jste z té pyramidové hry včas vystoupil (a teď neřešme, zda díky tomu, že vám to nějaký blahosklonný vladař dovolil, nebo díky tomu, že jste vystoupil tak nějak živelně, třeba pomocí systému pana Švarce). Od státu tedy nemáte nic (ale to ostatní také ne), ale máte např. xxxOz Au, xxxxOz Ag, portfolio akcií BRIC, nějakou zemědělskou půdu a děti, do jejichž dobré výchovy a vzdělání jste investoval. Je to tak špatné? Na té zemědělské půdě vám může pracovat i nějaký imigrant, pokud nebude dost mladých tuzemců. Au, Ag, zahraniční akcie - to vše si můžete užívat i odjinud, než z vejminku někde na pobankrotovém Bruntálsku. Třeba na Zélandu. Nebo ve vile v Itálii, kterou jste si po jejím bankrotu/hyperinflaci koupil za pár uncí.
Samozřejmě to trochu přeháním a "maluju". Nicméně u státních pilířů 1až3 považuji jakékoli rozumné čerpání za X desitek let za utopii.
Takže NENÍ CO ZTRATIT, i kdyby ty soukomé investice moc nevyšly, horší, než v režii státu to nebude. A tato skutečnost bude lidem docházet čím dál více a to bude kolaps penzijního systému urychlovat. Stále méně lidí bude přispívat, stále více čerpat, odvody porostou, penze bude klesat (resp. poroste výrazně méně, než inflace), perspektiva nových účastníků tak bude černat a motivace z toho co nejdříve utéct poroste až překoná i strach těch nejpokakanějších konformních ovcí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Miroslav Hnilička | 15. 3. 2012 03:02
reakce na Jan Altman | 14. 3. 2012 15:06

V míře dost velké postupuji ve své praxi podle Vašich doporučení. Ale co s tím, když podíl našich občanů nemající zodpovědnost aby si spořili, nebo nemají možnost (nemoci, invalidita atd), nebo jsou finančně negramotní, je ještě neúnosně velký. Jak by to asi dopado za desítky let? Nositelem zodpovědnosti v tomto směru byl dosud stát.
A argument pro Vás: v této době, a nejen v tomto státě, letí odpovědnost k nule. Podle mého souduuž na ní prakticky je.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 15. 3. 2012 14:37
reakce na Miroslav Hnilička | 15. 3. 2012 03:02

Ano. Ale je otázka, zda byla dřív slepice, nebo vejce.
Jsou lidé nezodpovědní a proto se o ně stát musí starat? A nebo jsou lidé nezodpovědní, protože se o ně stát vždy postará?
Byli před 100 lety (zkusme se podívat někam, kde byl vývoj relativně kontinuální - USA, UK, Austrálie, ...) lidé také tak nezodpovědní, nebo i ti největší negramoti dobře věděli, že se musí chovat zodpovědně a prozíravě?

Pokud byl dříve sociální stát a až pak masová nezodpovědnost, pak logicky zodpovědnost nastolíme jedině tak, že zrušíme sociální stát. A ne že s jeho zrušením budeme čekat (a čekat, a čekat), až lidé začnou být zodpovědní (a snažit se je k tomu přivést třeba školní výchovou k finanční gramotnosti).

A samozřejmě je tu ještě ten aspekt, že ať jsou (ostatní) lidé jakkoli hloupí, neprozíraví a nezodpovědní, nijak z toho logicky neplyne morální ospravedlnitelnost násilného přinucení těch zodpovědných se o nezodpovědné starat.

Nicméně je fakt, že v prostředí demokracie (tedy vlády paretovské ústavní většiny nezodpovědných) je zrušení sociálního státu nemožné. Skoro to vypadá, že s jeho zrušením si budeme muset počkat až na bankrot systému. Ale ono to nemusí být daleko.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ondřej Švadlenka | 14. 3. 2012 12:48

Proč by měly děti dávat peníze pro své rodiče státu??? Aby je přerozdělil, prošustroval, zainvestoval do infrastruktury, jejíž pořizovací cena je dvakrát vyšší než v Německu??? Když už by děti měly dávat rodičům na důchod (a měly by!) tak snad napřímo!

Plně souhlasíms panem Altmanem, nevýmšlejme další systémy kontrolované, operované státem, jsou předem odsouzené k neefektivitě.

Ať si každý na důchod spoří sám nebo ať má pšt dětí a ty ho potom budou živit. A je pouze na jeho zodpovědnosti kolik si naspoří, jak děti vychová.

Samozřejmě toto nelze říct dnešním důchodcům a lidem přes 30, ale férově bych lidem do 30 odpustil sociální daň a férově jimřekl, ať se na důchod zaopatří sami.

Výpadek v příjmech ze sociální by mohl uhradit třeba Vondra, Bárta nebo jiný v řádce parazitů, kteří by měly být už dávno za mřížemi a majetek jim měl být dávno zabaven.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Otakar Hokynář | 14. 3. 2012 14:37
reakce na Ondřej Švadlenka | 14. 3. 2012 12:48

NO jo, ale problém v éře fiat peněz je inflace. Dokud si bude každá bankapadělat peníze, kdy se jí zachce, budou případné úspory znehodnoceny, jak se tomu stalo u mých prarodičů v 90.letech. Tehdy se rezervy na 2 roky smrskly na necelého půl roku.A investování v malých objemech je rizikové z hlediska budování portfolia, penzijní fondy jsou málo výkonné.
V takovém případě je nutný předpoklad funkce systému stálá peněžní zásoba.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 14. 3. 2012 14:50
reakce na Otakar Hokynář | 14. 3. 2012 14:37

No to souhlasím.

Ale přeci nebudeme obhajovat jeden zločin (násilné přinucení k účasti v penzijním letadle) existencí jiného zločinu (státní monopol na padělání peněz a centrální plánování úrokových měr a peněžní zásoby).
Prostě musíme razantně požadovat zrušení obého.

Dále: proboha přeci vás (naštěstí) nikdo nenutí investovat pomocí penzijních fondů. Můžete zkusit akciové fondy, ETF, atd... Navíc pokud byste se nemusel účastnit státní penzijní pyramidové hry, ty volné prostředky, se kterými byste mohl vstoupit na burzu, by zase nebyly až tak malé!

Navíc: sice zde máme z vůle eráru fiat měnu, ale (zatím?) vám níkdo nebrání si úspory ukládat do měny tvrdé, například i do hezkých oficiálních státních rakoukých 100eurových žlutých a 1.5eurových šedivých mincí, které přes svou "eurovost" budou platné i po kolapsu eurozóny...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Slezák | 14. 3. 2012 12:29

Musím říci, že mě jako mladé generaci se tento návrh dost líbí. Určitě vychytat nějaké drobnosti a bude to vynikající důchodový systém.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 14. 3. 2012 09:41

Někomu tento návrh může připadat lepší, než současný systém. Někomu zase ne.

Tak či tak, je to ale zase jen sociální inženýrství. Další něčí myšlenkový pokus, který chce autor všem natlačit povinně/násiím.

Ale lidstvo nejlepší systém již dávno objevilo a jmenuje se trh. Svobodný trh. Smluvní svoboda. Individuální svoboda.

Nechť je "systémů" X a nechť se každý svobodně rozhodne, jaký si zvolí. Má ná to právo. A naopak nikdo nemá legitimní právo někoho k něčemu proti jeho vůli nutit. Z čeho by takové právo asi tak plynulo?? Jsem snad majetkem někoho jiného? Státu? Strany? Vůdce? Společnosti? Lidu?

Nechť je klidně zachován i současný průběžný pyramidový systém. Ale nechť je členství dobrovolné a nechť svým členům rozděluje pouze to, co jiní (dobrovolní) členové přispívají (tzn. žádné dorovnávání z rozpočtu).
Pokud se někdo jiný rozhodne za svůj život jít jinou cestou, je to jeho věc. Je zcela legitimní chtít místo účasti v letadle například za produktivní život splatit 2 nemovitosti, našetřit 2 kila zlata a 100 kilo stříbra, vybudovat celosvětově diverzifikované akciové portfolio a k tomu ještě dobře vychovat a vzdělat X dětí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Moravec | 14. 3. 2012 07:41

V návrhu vidím minimáně dvě podstatné díry, které je třeba zalepit.

První z nich je finanční zainteresovanost na smrti rodičů. Tohle je chyba, která do důchodového systému v žádném případě nepatří. Poměr složek bych nastavil například 70/20/10 (individuální, rodičům, státu), s tím, že podíl připadající rodičům by po jejich smrti připadl kompletně celý státu. Tím motivaci naopak otočíme. Kdo by stál o to přispívat eráru něco co může dát rodině?

Druhou je systém fixního určování důchodového věku, který je podle mě dnes spíše přežitkem. Každé povolání má svá specifika a každý člověk je jiný. Horník bude těžko pracovat v sedmdesáti, novinář bez sebemenších problémů. Namísto pevně stanovené hranice by měl existovat systém transparentně dostupného průběžného výpočtu individuálního důchodu, u kterého by bylo do režimu čerpání možné přejít po dosažení nějaké minimální částky k měsíční výplatě. Ta by mohla být stanovena například výší životního minima. Na každém bude určit si kdy chce důchodové dávky pobírat. S délkou přispívání a výší příspěvků by částka k měsíční výplatě pochopitelně rostla, což by podporovalo dobrovolné pozdější odchody do důchodu. Navíc by takto pružný systém jistě zvládl i individuální přepínání mezi fázemi akumulace a čerpání, což by jistě mnozí také uvítali.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Miroslav Hnilička | 14. 3. 2012 03:05

Vynikající návrh. Neobyčejně spravedlivý a prospěšný kompromis. Nejvíc oceňuji dvě vlastnosti.
Jednak přispívání dětí rodičům, a to právě v takto navrženém masivním podílu. Byla by to z mého pohledu vůbec první nezanedbatelná a dosud prakticky ignorovaná podpora toho nejpodstatnějšího, růstu populace.
Jednak bohatá struktura parametrů, jimiž by bylo možno systém ladit tak, aby vyhověl optimálně současně plátcům, poživatelům důchodů, státu, i možnostem v přechodovém období, i situaci ve vzdálenější budoucnosti. Nejsem odborník, ale mám pocit, že výraznými extrémy parametrů by bylo možno plynule simulovat skoro jakýkoliv systém. (A tedy taky tento pokazit.)
Pokud bych chtěl návrhu něco vytknout, pak to, aby byl návrh podrobněji propracován, propočteny vhodné varianty s parametry blízkými ke zde uvedeným, jednoduše prezentován, zveřejněn a veřejně diskutován, a to ještě „před tím“, než se dostane do ruk ministerským úředníkům a lobbistům. Z důvodů jistě snadno pochopitelných.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zdeněk Pikhart | 13. 3. 2012 11:57

Nezlobte se, ale tohle mi připadá jako kočkopes. Prvně je třeba vůbec říci, co je ambicí průběžného pilíře. Jestli řešení všeho - individuálního spoření, příspěvků rodičů, solidarity, nebo jen oné solidarity. Na jednu stranu vyzdvihujete přerozdělování a ekvivalenci zároveň. Vždy se jedná o kompromis, který z principu není výhodný pro všechny. Na co potřebujete nutit lidi, aby přispívali svým rodičům, či si ukládali na stáří sami? Kam bude MF jejich prostředky investovat? Do státních dluhopisů?

Dle mého je nejlepší řešení nastavit průběžný pilíř na ryze solidárním principu, kdy každý bude mít nárok na čerpání životního minima v důchodu. Výše příjmové skupiny tak přiměřeně dotují svě chudé spoluobčany. Současně nároky na výši pojistného budou daleko nižší. Bude to v podstatě pojištění pro případ absolutní chudoby ve stáří. Zbytek peněz nechť si každý spoří podle svého uvážení s plnou osobní odpovědností. Takto by to muselo být podáno už v počátcích, aby každý věděl do čeho jde a s čím může počítat. Doba nároku na státní důchod by se posouvala podle průměrné délky dožití s nějakým předstihem. Přechodné období bych vykryl dobře naplánovaými privatizacemi, postupným snižováním SP, mírně vyšším DPH a úsporami z jiných kapitol. Jiné možnosti přechodu nejsou.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Jan TraxlerJan Traxler
Privátní investiční poradce a ředitel společnosti FINEZ Investment Management
Přední český expert v oblasti investování. Prosazuje férovou provizi podílem...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!