Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Tradiční tisknutí peněz

| 17. 4. 2012

Centrální banku by chtěl mít doma každý. Při každé nákupní horečce by stačilo připsat prodejci na účet příslušný obnos a mohlo by se utrácet dál.

Tradiční tisknutí peněz

Zdá se, že taková kreditka bez jakéhokoliv limitu nemá chybu. Celý systém má však jeden háček – každé takto nově vytvořené („vytištěné“) peníze musí účetní v centrální bance zaznamenat jako dluh, nic zkrátka není zadarmo. A aby toho nebylo málo, s větším objemem peněz v oběhu rostou obavy z inflace, a proto s digitálními bankovkami laškují centrální bankéři velice opatrně.

Ve dvou článcích se podíváme na „výrobu“ či „tisknutí“ peněz v centrálních bankách, jeho souvislosti i dopady. Dnes začneme „tradičním způsobem tisknutí“, intervencemi na měnových trzích.

Silná měna? Ne, děkuji!

Pokud centrální bance dojde trpělivost se silným kurzem vlastní měny, přijde na trh s čerstvými miliardami a prodá je výměnou za dolar či euro. Tím sice dočasně oslabí svou měnu, ale bere na sebe riziko, že zahraniční rezervy ztratí na hodnotě.

V intervencích je nejaktivnější Čínská „banka lidu“ (People’s Bank of China), která každý den prodá ohromné množství své měny, aby udržela její kurz podhodnocený. Se svým hospodařením se moc nechlubí, raději poukazuje na to, kolik má na účtu dolarů, a nechává publikum spekulovat, co si za ně koupí. Účetnictví ale hovoří jasně: Pokud máte tři biliony závazků (z vytištěných peněz), ze kterých musíte platit tříprocentní úrok, a k tomu tři biliony v aktivech, která nenesou žádný úrok, a ještě každoročně ztratí čtyři procenta na hodnotě, jste sečteno podtrženo v červeném okolo 200 miliard dolarů ročně! Ano, Čína se výměnou za podhodnocenou měnu každý rok dobrovolně a v tichosti vzdává bohatství o velikosti celého portugalského vládního dluhu! Žádného bankrotu se sice centrální banka bát nemusí, protože drží všechny závazky v domácí měně a té si může vytvořit, kolik chce, na měnovou krizi někdy v budoucnu (podobnou té české z roku 1997) si ale tato politika zadělává.

Rozvahy čínské (červeně) a japonské (fialově) centrální banky v bilionech dolarů

Rozvahy čínské (červeně) a japonské (fialově) centrální banky v bilionech dolarů 

Zdroj: arborresearch.com

Na grafu vidíme také rozvahu japonské centrální banky. Na přelomu tisíciletí bojovalo Japonsko proti silnému jenu, který škodil ekonomice. Masivní intervence nafoukly rozvahu japonské centrální banky na takovou úroveň, že se mohla chlubit titulem instituce s největší rozvahou na světě (levá část grafu). Intervence ale své ovoce nepřinesly, jen stále posiloval a centrální banka začala před vypuknutím finanční krize svou rozvahu snižovat, vědoma si mnohamiliardových ztrát, které ji tento špás stál. Pozdější růst má na svědomí nákup vládních dluhopisů, ale to už je jiná kapitola.

Trendem oslabování vlastních měn se nechalo v poslední době strhnout také Švýcarsko, jehož frank platí za jednu z nejtvrdších měn na světě, a kdysi dokonce i Česká republika, která v roce 2002 nakupovala ve velkém euro, aby pomohla rodícímu se průmyslu slabou korunou. Tato eura postupem času ztratila na hodnotě a výsledkem je negativní kapitál ČNB ve výši 150 miliard korun.

Více peněz = inflace?

Otázka tedy zní: Je při vytváření nových peněz (intervencemi) opravdu největším rizikem inflace? Není, historie napovídá, že obavy z růstu cen jsou liché – v Japonsku ceny klesaly i po čtyřnásobném růstu rozvahy Bank of Japan, v podobné situaci je Švýcarsko a inflace v Číně rozhodně neodpovídá tempu vytváření nových jüanů. Jak jsem již naznačil, rizikem jsou výkyvy v kurzech zahraničních měn, které mohou udělat pořádnou sekeru v účetnictví centrálních bank.

Obrazně můžeme akce centrálních bank přirovnat k půjčce od občanů, která byla špatně zainvestovaná do zahraničních rezerv a ztratila 10 až 20 procent hodnoty. Místo aby si občané užívali budoucí zisky měnových autorit jako příjem ve státním rozpočtu, jdou tyto zisky na vyrovnání ztrát minulých období… Jako malicherné se potom ve srovnání se situací mnoha asijských centrálních bank mohou jevit dlouhé diskuze nad odpisem deseti miliard eur řeckého dluhu z portfolia ECB.

Závěrem je ale potřeba zmínit, že centrální banky nejsou primárně ziskové instituce, za což buďme od srdce rádi, a svou roli při zajišťování cenové stability plní ve většině případů zodpovědně.

V příštím díle se podíváme na moderní tisknutí peněz, které do finančního světa přinesla americká centrální banka po vypuknutí krize v roce 2008.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (8 komentářů)

Robert Antonio | 19. 4. 2012 08:22

Pokud vytištěné peníze jsou účetně dluhem, komu CB dluží a komu platí ten tříprocentní úrok?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Raputa | 19. 4. 2012 15:23
reakce na Robert Antonio | 19. 4. 2012 08:22

Dluží je bankám, které si u ní uloží (prostřednictvím repo operací) nově vytvořenou likviditu. Úrok platí právě z těchto operací.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tomáš Kloudný | 17. 4. 2012 09:57

No konečně se někdo začal zabývat jádrem dnešní krize a tím je celý náš monetární systém. S tím jak je nastaven, vyrábí obrovskou bublinu na realitním trhu a nejen tam, stojí nás víc než jsou naše rozpočtové schodkya dokonce víc, než všichni důchodci a zdravotnictví dohromady. Tak uvidíme, jestli v dalším článku osvětlí co jsou to mocné peníze a co je to bankovnictví částečných rezerv a peníze vyrobené multiplikačním efektem, kolik jich je, kdo z toho má kšeft a koho tím okrádá a proč to není na první pohled vidět. Koho by to zajímalo hledejte na wikipedii: bankovnictví částečných rezerv, mocné peníze. Nějaké jednoduché logiky najdete taky na http://www.positivemoney.org.uk/ , ale berte to s rezervou, je to založeno na pravdě, ale nakonec je z toho kšeft. Ale alespoň se to takhle dostane mezi lidi.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tomáš Kocourek | 17. 4. 2012 08:16

Nechci být nějaký rýpavý, ale není to tentýž Tomáš Raputa, který před dvěmi měsíci ve svém článku (http://www.finmag.cz/cs/finma g/ekonomika/piigs-mate-dluhy-a -zlato-mate-prodavat-a-splacet /)tvrdil:

"Pozn ámkapro inflační strašpytle: K žádnému „tištění peněz“ nedochází!"

B yťs ním v tomto článku souhlasím, tak se mi zdá, že nějak často mění názory. Dochází tak k mystifikaci čtenářů, kteří nemají v daném oboru přehled...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Raputa | 17. 4. 2012 15:39
reakce na Tomáš Kocourek | 17. 4. 2012 08:16

Zdravím Tomáši, máte pravdu, jsem to já, kdo tehdy tvrdil, že k tisknutí peněz nedochází.
Obě situace jsou ale odlišné - je rozdíl, jestli k nákupu dluhopisů CB použije nové peníze (dnešní článek) nebo je nakoupí za peníze, které stáhla z oběhu prodejem zlata (minulý článek). V druhém případě se rozvaha CB nezvýší, protože jenom vymění aktiva, která drží.
Doufám, že vysvětlení pomohlo.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Zdeněk Pikhart | 17. 4. 2012 19:14
reakce na Tomáš Raputa | 17. 4. 2012 15:39

Také zdravím. Asi vám to nebude milé, ale naruším Vám pointu celého článku. Devizové intervence nemají přímo na měnovou zásobu (peníze, jak píšete) vliv. Nákupem deviz zvyšuje CB rezervy bank, neboli likviditu. Měl byste rozlišovat mezi onou likviditou a penězi v pasivech bank. V režimu inflačního cílování a regulace úrokových měr potom banky tuto přebytečnou likviditu uloží u CB (respektive stáhne REPO operacemi). Podívejte se např. do rozvahy ČNB, ta stále likviditu stahuje přesně z tohoto důvodu. Jinak s tou ztrátou CB z důvodu kurzového pohybu máte pravdu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Raputa | 17. 4. 2012 20:43
reakce na Zdeněk Pikhart | 17. 4. 2012 19:14

Samozřejmě souhlasím, článek ale není akademického stylu :)
Říká, že zvyšování rozvahy CB (se zažitým názvem "tisknutí peněz", i když o peníze v pravém slova smyslu nejde) se tady ve velkém provádělo už celé minulé desetiletí, a to s minimálními následky na měnovou zásobu a inflaci. Proto QE a LTRO nepřináší něco nového, co by mělo rozpoutat inflační spirálu...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 18. 4. 2012 09:40
reakce na Tomáš Raputa | 17. 4. 2012 20:43

S minimálními následky na inflaci?
No leda pokud akceptujete neustálé "vylepšování&qu ot;metodik jejího měření tak, aby nevycházela moc velká.
http://www.shadowsta ts.com/alternate_data/inflatio n-charts

Inflacenení, jen se nám tu nějak záhadně nafukují různé bubliny (od dotcomů po nemovitosti), cena zlata od roku 1971 také poněkud vzrostla, o PHM, potravinách a energiích nemluvě. A "tištěním" peněz to určitě není, že...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Tomáš Raputa
Studuje finance na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity. Již během studia na gymnáziu získal řadu ocenění z oblasti investic. Aktivně se zabývá...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!