Mitterandův dědic Hollande

| 9. 5. 2012

François Mitterand, poslední socialistický prezident Francie začal své úřadování posilováním sociálních výdajů a znárodňováním. Mitterandův program musel skončit fiaskem a také skončil: od jeho časů už Francie nikdy nebyla finančně zdravá, říká Pavel Kohout a shrnuje exkluzivně pro Finmag vyhlídky Francie s novým levicovým prezidentem Françoisem Hollandem.

Mitterandův dědic Hollande

Nový francouzský prezident se bude jmenovat François Hollande. Politickým a ekonomickým komentátorům mimo Francii tak přibudou starosti s psaním cédille, „c s ocáskem“. Francouzům zase starosti, jak zaplatit daně – to se týká zdánlivě jen těch nejbohatších, ale tradicí se již stalo, že každá vláda, která má v plánu zvyšování daní jen pro někoho, nakonec zvýší daně všem.

Ohlédnutí za Mitterandem

Francie neměla vyrovnaný rozpočet od roku 1974. Poslední socialistický prezident této země François Mitterand začal svůj úřad v roce 1981 sestavením koaliční vlády s komunisty, podstatným posílením sociálních výdajů a znárodňováním. Mitterandův program musel skončit fiaskem a také skončil: od Mitterandových časů již Francie nikdy nebyla finančně zdravá.

Zde je úryvek článku, který jsem napsal v dubnu 2005:

Mitterand přišel s programem rozsáhlého znárodňování, aby podpořil investice, hospodářský růst a zaměstnanost. Jeho strategií bylo naplnit lidem kapsy, aby zvýšená poptávka povzbudila výkonnost ekonomiky. Kromě toho snížil penzijní věk na 60 let, zvýšil minimální mzdu o deset procent, zavedl program prací ve veřejném sektoru a poskytl více práv imigrantům.

Znárodňování se týkalo sedmi největších průmyslových konglomerátů a dalších pěti průmyslových společností. Mezi nimi známé firmy jako Pechiney, Rhône-Poulenc, Saint-Gobain, Dassault, Honeywell nebo Roussel-Uclaf. Ve znárodněných podnicích pracovalo celkem 800 tisíc lidí. Dále bylo znárodněno třicet šest největších bank a dvě finanční společnosti, aby stát měl zdroje pro financování nově nabytých podniků. Mezi nimi byla i banka Rothschild & Cie, která fungovala nepřetržitě od roku 1817. Po zestátnění zkrachovala; Rothschildové však záhy založili novou banku, která úspěšně funguje dodnes.

(…) Rok se s rokem sešel a již v červnu 1982 musel Mitterand přistoupit na první balíček úsporných opatření. Dosáhl výsledku, jaký se nepodařil žádnému z jeho předchůdců během Páté republiky: reálné mzdy zaměstnanců poklesly. Hodnota francouzského franku klesala, životní úroveň rovněž. Kombinace imigrační a sociální politiky vedla k vytvoření ghett, kam se mnohdy neodváží ani policisté: neslavně proslulé „zones de non-droit“ neboli oblasti bez práva.

(…) Je pozoruhodné srovnat ekonomickou historii USA a Francie. Když se François Mitterand a Ronald Reagan v roce 1981 ujímali moci, nezaměstnanost v obou zemích byla téměř shodná: 7,4 procenta ve Francii a 7,6 procenta v USA. Od Mitterandovy éry však francouzská míra nezaměstnanosti často přesahovala dvojnásobek úrovně USA. Zvláště postiženi jsou mladí a staří – skupiny, které jsou na pracovním trhu v přirozené nevýhodě. Míra zaměstnanosti Francouzů ve věku 55–59 let poklesla z 80 procent v roce 1970 na 65 procent v roce 2000. Nezaměstnaných ve věku do 25 let je trvale kolem 20 procent.

Francouzské dluhopisy nebrat

Bude-li nový francouzský prezident sledovat svůj program, dopadne s velmi vysokou pravděpodobností podobně jako François Mitterrand.

S tím rozdílem, že Mitterand nešel až na úplné dno zdrojů. Ke konci jeho vlády ještě dluhy nebyly tak strašné, jak ukazuje číselné skóre:

 

První rok vlády 1981

Poslední rok vlády 1996

dluh

30,1 procenta HDP

dluh 60,1 procenta HDP

nezaměstnanost

6,1 procenta

12,3 %

 

Jaké skóre bude mít Hollande?

 

Při nástupu (2012)

Na konci funkčního období (2017)

dluh

89 procent HDP

Francie = další Řecko?

nezaměstnanost

10 %

 

Francie není zatím přímo postižena finanční krizí, neboť nezažila bankovní krizi jako Španělsko a její veřejné finance jsou ještě stále v pořádku o něco lepším než v Řecku. Ale v jakém stavu bude v roce 2017? Radši bych nekupoval francouzské dluhopisy. Akcie jen velmi výběrově.

François Mitterand zadlužil svoji zemi víc než kterýkoli jiný prezident. François Hollande v něm vidí svého guru. Francii zřejmě čekají zajímavé časy

Vývoj francouzského veřejného dluhu 1978–2012

Psáno pro LN

Vložit komentář

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se zaregistrujte.

Jste si jistí, že již na Finmagu učet máte, a nemůžete se přihlásit? Po přechodu na nový redakční systém si musíte změnit své heslo. Jak to udělat, zjistíte zde.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (7 komentářů)

Michal Weinfurtner | 9. 5. 2012 17:43

Já nevím, ekonomické školy nemám, ale když se dívám na ten graf, tak tam vidím tři křivky. HDP ( ne růst ale absolutní hodnotu ), veřejný dluh ( ne k HDP ale absolutní hodnotu ) a pak poměr veřejného dluhu k HDP.

Pak tam jsou modré a narudlé pruhy, které označují jednotlivá období pod vládou levice - pravice.

Když se dívám na tu křivku veřejného dluhu, tak vidím že od 1981 do 1991 roste v podstatě konstantně a pomaleji než roste HDP.

Rokem 1991 dochází k akceleraci tempa růstu dluhu a naopak zpomaluje růst HDP až do roku 1995, kdy se tempo růstu veřejného dluhu zmírňuje zhruba na úroveň z let 1981-1991 a opět je pomalejší než růst HDP. V roce 2003 ale nastává další zlom a výrazná akcelerace růstu dluhu která trvá do konce grafu.

Když se nad tím zamyslíte, tak ty akcelerace souvisí s těmi narudlými pruhy, ale ne tak jak naznačuje Kohout, ale právě naopak.

V čem dělám chybu, při čtení toho grafu, že docházím k opačným závěrům než Kohout ?
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Otakar Hokynář | 9. 5. 2012 19:09

Kruci, přehlédl jsem měřítko na levé části grafu...
Ale opět narážím na kvalitu vládnutí, což jsem si vyzkoušel na vlastním preparátu. Zkusím rozvést do epičtější šíře: už jsem tady zmiňoval, že mě živí do značné míry klinická hodnocení léků. To je v podstatě zakázka na vysoce sofistikovanou práci - s nízkými materiálními náklady pro mne a vysokou přidanou hodnotou. Daně a jejich výše (odmysleme extrémy, ale jestli zaplatím o pár procent víc nebo míň) je v tomto marginálie. Nyní mě donutili modrobolševici k tomu, abych část drahocenného času sebe a spolupracovníků vyplýtval na zbytečné úřadování. Takže vydělám míň, zaplatím míň a ještě budu naštvaný...
+0
+
-

Jaroslav Krátký | 9. 5. 2012 11:13

Ten graf říká na první pohled všechno. Nemáte prosím někdo totéž pro Česko od 1993 (nebo Československo dejme tomu od 1975, aby to bylo srovnatelné)?
P.S. Pochopil jsem správně, že ten graf byl k článku připojen dodatečně?
+0
+
-

Pavel Antonín | 9. 5. 2012 10:59

V době Mitteranda vládl v sousedním Německu konzervativní Helmut Kohl a jeho minister financí Theo Weigel udělal dluhů jako žádný před ním, a zpackal i sjednocení Německa které mohlo být pro západ o 300 milliard DM levnější, kdyby se dluhy východních firem a státu nepřepočítávaly 1 : 1.
Na druhé straně socialistický nástupce Kohla, kancléř Schroder byl považován za úspěšného a
dělal částečně konzervativnější politiku než konzervativní kancléřka Merklová. Pokud bude Hollande postupovat podobně jako Schroder bude úspěšnější než Sarkozy, který žádné opravdové reformy nezvládnul.
Myslím že záleží víc na konkrétních osobnostech a situacích né tak moc na tom politickém křídle.
+0
+
-

Jakub Ryba | 9. 5. 2012 09:11

Jak to vypadá, když si možnápravičák lže do kapsy:
to se vezmou data o růstu veřejného dluhu. Aby se zakrylo, že dluh rostl za vlády socialistů i pravice více méně stejně, tak se ten nepříjemný fakt zrelativizuje tím, že příslušné dluhy vztáhneme k příslušným růstům HDP. A když větší růst připadne na období socialistů (jako se stalo u nás), napíše se, že "socialisté vytvářeli v době extrémního růstu větší strukturální schodek". Když ale připadne vyšší růst na období pravice (Francie), nenapíše se, že pravice vytvářela větší strukturální schodek, ale napíše se že "pravice měla nižší dluh k poměru k HDP".

Že je to pak nakonec stejně všechno jedno a celkový kumulovaný dluh tady je nikoliv v poměru k tehdejším růstům, ale ke stávajícím a k předpokládaným růstům, už málokoho zajímá. Ani levičáka ani pravičáka - jak se zdá. U Kohouta tak jako tak není jasné, čím je. Už podle toho, komu všemu od Šumavy k Tatrám "poradcoval&quo t;
+0
+
-

Jakub Ryba | 9. 5. 2012 08:38

pan Kohout zase trochu balamutí, veřejný dluh Francie roste stejným tempem bez ohledu na politické barvy (konec konců úplně stejně jako u nás!). Mění se jen růst HDP, na což mají, mezi námi pravičáky, ostatně vlády pramalý vliv. Usvědčuje ho graf http://www.finmag.cz/cs/finmag/ekonomika/mitteranduv-dedic-hollande/Contents/0/dette.jpg

Mění se jen HDP a výsledkem je pak neproduktivní šermování kdo zvýšil poměr dluh/hdp víc a kdo méně.
+0
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Otakar Hokynář | 9. 5. 2012 17:14

Připojím s k panu Rybovi a budu tvrdší. I mne- neekonoma- zarazil prudký vzestup křivky v posledních letech a pak jsem si uvědomil, že pohyb směrem dolů udělal HDP. Poněkud tood pana Kohouta zavání manipulací. Přesně v duchu první reakce pana Ryby.
A nebudu otevírat nový příspěvek, pan Antonín mi promluvil z duše. Ono je celkem podružné, jakou mají politici deklarovanou orientaci, ale jak konzistentně a promyšleně dokáží provádět ekonomickou politiku- viz tupé škrty nejlepšího, pravicového,ministra financí v galaxii a možná i v celém vesmíru.
Sám vidím ve zdravotnictví, kde se pohybuji, spoustu nesmyslů, které ubírají výkon a k tomu zadělávají na budoucí problémy: třeba zákon o zdravotních službách 372/2011. Vytváří atmosféru strachu z legislativních pastí, přidává neuvěřitelné administrativy- tedy aby se ošetřila část legislativních pastí a tohle vše blokuje neproduktivně mentální kapacitu vyšších zaměstnanců. To je příklad - v lepším případě - nekonzistentního a nepromyšleného zákona. V horším případě je to lumpárna s cílem ušetřit za platby ZZ a dostat do potíží případné potížisty.
To jsem dal jako příklad, že ekonomiku (a zdravotnictví do ní patří) možná ještě spíš ovlivňuje kvalita zákonů a managementu než jeho politická orientace.
+0
+
-
Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Diskuze

Jan Pozner | 18. 4. 2014 15:32

Pokud by se tomu media začala věnovat, tak si buďte jist, že to bude sloužit jako argument pro přijetí Zákona o ustavení úřední šlechty. Ten problém se tím totiž vyřeší.

Mamánek – obětní beránek

Jan Daniel | 18. 4. 2014 13:47

Nechci obhajovat článek Lenky Zlámalové, považuji její závěry za povrchní a za důsledek základního nepochopení statistiky. Ale stať pana Kašpárka mi nepřipadá o moc lepší, spíše naopak.
Argument, že čtyřikrát více mužů......více

Mamánek – obětní beránek

Michal Weinfurtner | 18. 4. 2014 11:47

Média se všemožně snaží zakrýt pravý důvod naší tragické konkurenceschopnosti takovými blbostmi, jaké předvedla Zlámalová.

Media podrobně nesleduji, takže jim možná křivdím. Ale nevšiml jsem si, že by na ČT nebo......více

Mamánek – obětní beránek

Petr Síla | 18. 4. 2014 10:00

Výborná úvaha! Bohužel na jednoduché a rychlé závěry narážíme v dnešní době čím dál častěji. O to více je třeba lidí jako Michal Kašpárek, kteří proti nim bojují.

Mamánek – obětní beránek

Martin Brezina | 18. 4. 2014 07:30

Jednak je vždy dobré porozumět co je či může být "behind the numbers", což MK dělá a LZ nikoliv.

A druhá věc je spojování fenoménu delšího soužití s rodiči s ekonomickou konkurenceschopností země a dokonce i s......více

Mamánek – obětní beránek

Oldrich Stary | 17. 4. 2014 22:47

Spotřebitelé neoddalují své nákupy a výdaje - protože jejich příjmy odpovídají základním potřebám, a dál nic. Plánovité hospodářství kontrolované přes peníze dosáhlo dokonalosti - přesně 100%.
Nařízeným zvyšováním starobních......více

Víc papírků, víc bohatství?

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!