Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Co pořád všichni s tím zlatem máte?

| 20. 5. 2012

Rok 2008 ukázal, jak moc je současný ekonomický systém křehký. Jak jej vylepšit, aby se podobným krizím a panikám dalo předejít nebo ještě lépe – aby k nim vůbec nedocházelo? Podstatná část těch, kteří o reformě přemýšlejí, hledá inspiraci v minulosti a požaduje opětovné navázání měn na zlato. Je to skutečně řešení?

Co pořád všichni s tím zlatem máte?

Mýtus č. 1: Centrální banky politikou nízkých úrokových sazeb destabilizují ekonomiku. Zlatý standard by do ekonomiky vrátil rovnováhu

Na ekonomickou realitu zlatého standardu už se asi pomalu zapomíná, stabilita totiž vůbec nebyla její druhé jméno. Bankovní krize byly na denním pořádku – za čtyřicet let (1870–1910) prošlo Spojenými státy na x bankovních panik, které přinesly dnes nepředstavitelnou nezaměstnanost. Velká deprese jako třešnička na dortu zlatému standardu také dobré vysvědčení nedává.

Iracionální poptávkové boomy živené novými levnými úvěry, které předcházejí velkým krachům, nejsou vynálezem moderní doby; 80. léta 19. století měla železniční bublinu a za technologické revoluce ve dvacátých letech se také leccos přifouklo. Nezáleželo přitom, jestli je měna navázaná na zlato nebo ne. Z grafu vidíme, že „zlatá kotva“ ke stabilizaci rozhodně nepřispěla. Oněch deset procent, na kterých nedávno nezaměstnanost po splasknutí nemovitostní bubliny a „nejhorší recesi od 2. světové války“ kulminovala, bylo pro dobu zlatého standardu normálem a to při mnohem vyšší volatilitě.

Nezaměstnanost v USA před zavedením vládních proticyklických opatření a po něm

Nezaměstnanost v USA před zavedením vládních proticyklických opatření a po něm 

Mýtus č. 2: Konjunktura 50. a 60. let dokazuje úspěšnost fungování zlatého standardu

Období po druhé světové válce se na Západě vyznačovalo vysokým růstem HDP spolu s nízkou inflací a nezaměstnaností, což je argument na podporu tehdejšího měnového systému, ve kterém byly měny navázané na dolar a ten na zlato. Tyto „zlaté časy“ však byly taženy spíš mimořádným růstem produktivity práce a zahraničního obchodu díky odbourání obchodních bariér.

Navíc: růst úvěrů nebyl limitován zásoby zlata v americkém Fort Knox, které se tudíž relativně k měnové zásobě postupně snižovaly (viz graf níž). Ke konci 60. let, kdy USA mohly vyplatit zlatem pouze pětinu všech svých dolarů, nezbylo prezidentu Nixonovi nic jiného, než aby v roce 1971 celé zlaté krytí dolaru ukončil. Systém nebyl udržitelný; v dnešním žargonu by se řeklo, že celý standard zlatého dolaru byla jedna pomalu přifukující se bublina.

Krytí měnové báze (oběživo a bankovní rezervy) zlatem v USA

Krytí měnové báze (oběživo a bankovní rezervy) zlatem v USA 

Zdroj: Federal Reserve Database, World Gold Council

Pro udržení systému – zafixované ceny zlata a stoprocentní krytí – by musela zásoba zlata růst minimálně tak rychle jako ekonomika, nebo by došlo k deflaci. A to už by musel přijít na pomoc alchymista Rudolfa II., který chtěl vyrobit zlato ze švestek, protože tolik žlutého kovu na světě zkrátka není.

Mýtus č. 3: Zlato je bezpečná investice

Kupujte zlato, jedinou pojistku proti vysoké inflaci, která už je za dveřmi! Cena zlata se za poslední desetiletí ziksnásobila a určitě poroste dál! Že už to tu jednou bylo? Přesně tak, i dnes se vykládají podobné pohádky jako na konci 70. let. Jak ale od té doby taková investice dopadla?

Cena zlata očištěná o inflaci (1970–2011)

Cena zlata očištěná o inflaci (1970–2011) 

Graf reálné ceny zlata hovoří za vše: Nejenom, že zlato přináší minimální zhodnocení po zohlednění inflace, ale především jeho cena vůbec není stabilní a tvoří se na ní bubliny, které nesplaskávají tři až čtyři roky jako u akcií, ale klidně dvacet let. Jako uchovatel hodnoty fungují mnohem lépe nemovitosti, které vám navíc přináší stabilní pětiprocentní příjem z nájemného. Zlatou cihlu (1 kg) můžete zkusit někomu pronajmout za 50 000 Kč ročně, velké šance takovému obchodu ale nedávám.

Sečteno podtrženo – rušení centrálních bank ve stylu slibů prezidentského kandidáta Rona Paula nebo zavádění nových zlatých standardů je pouze nostalgické vzpomínání na minulost a la „za komunistů se špatně nežilo, chleba byl za tři kačky a plzeň za korunu padesát.“

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (26 komentářů)

Miroslav Fibich | 25. 7. 2014 18:27

Jsem tu nový a docela se zájmem si pročítám diskuzi. Nejsem ekonomicky vzdělaný, ekonomiku jsem studoval v nástavbovém studiu, když mi bylo 30 pryč. Některé ekonomické výrazy uváděné v příspěvcích mi nic neříkají. FED - tzv. Federální rezervy USA, by měli být státu, aby fungovaly jak mají. Jsou státu? NEJSOU!!! Jsou soukromé. To už možná víte. Další otázka, kdo ovládá světový trh? Nejbohatší lidé světa, kteří nejsou ani uvedení v žebříčku TOP miliardářů (mají víc než miliardy dolarů). Ti určují, jak bude ekonomika ve světě vypadat. Podle mého svobodný trh je možná dobrá myšlenka, jenom si nejsem jist, zda je opravdu tak svobodný, jak má ve svém názvu. Dokud bude fungovat na základě "konkurence", budou se situace, jakou dnes zažíváme, neustále opakovat. Za konkurencí se mohou schovávat intriky a další jiné podpásovky, které mohou potopit, ne-li rovnou zlikvidovat tzv. konkurenta. O tom to dneska je, mít vliv a moc. Jak to může fungovat? Já jsem přesvědčen, že to bude stále stejné. Nehledě na to, že není zájem s tímto něco dělat. Dovedete si představit, že by někdo ziskuchtivý byl natolik lidský, že by se spíše s konkurentem dohodl na spolupráci, než mu, v rámci ziskuchtivosti, vrazil,kudlu do zad? Já si to představit nedovedu, není to reálné.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jaroslav Krátký | 22. 5. 2012 18:29

Bohužel, stát když bude chtít, obere každého, neexistuje obrana.
Někdo preferuje nemovitosti - stát zavede 20% daň z nemovitosti.
Někdo preferuje cenné papíry - stát zavede 20% daň z jakéhokoli výnosu, nebo dokonce i z prodeje.
Někdo preferuje fyzické zlato - stát nařídí odevzdat ho za jím určenou výkupní cenu a zároveň vyhlásí odměny za udání souseda, že zlato neodevzdal, nebo že si za něj chtěl něco směnit.
Někdo preferuje ... dosaďte si co chcete a rovnou připište, jak vás o to stát (odbory, byrokrati, zelení, EU, ...) připraví.
V dnešní době je asi nejprozíravější investice zaplatit si střelecký kurz s přípravou na zbrojní pas ;-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 22. 5. 2012 11:44

Přesně jak píší někteří níže: soudným a svobodu vyznávajícím lidem rozhodně nejde o nějaké centrálně plánované hurázavedení nějakého nového pseudozlatého standardu ala Brettonwood. A ani situace v USA před 1933 zdaleka nebyla ideální a svobodná, stále existoval státní monopol na emisi peněz, částečné krytí a schizofrenní bimatalismus snažící se znásilnit trh centrálním určováním směnného kurzu mezi Au a Ag, který prostě z principu NEMOHL fungovat. Ani vzdáleně nešlo o freebanking.

O nějakém ZAVÁDĚNÍ mluví pouze centrální plánovači MMF a je docela možné, že takový pokus i nastane - až dojde k prasknutí bubliny na USBonds či až BRICS a producenti ropy dosáhnou odstranění USD z role dominantní světové obchodní a rezervní měny. Jelikož USD je vlajkovou lodí všech nekrytých papírových měn, hrozil by v takovém případě panický úprk od všech fiat měn směrem k "reálným aktivům", což je pro "elity" (od US Gov po JPM, od FEDu po GS) dost nepříjemné - a pak ve snaze zachránit aspoň něco přijde iniciativa MMF, nová globální měna (když už ne pro běžné občany, tak aspoň pro státní rezervy a mezin. obchod), upgradované a přejmenované SDR, s košem doplněným o fiat měny zemí BRICS a právě zlato (třeba na úrovni 5%).

Naproti tomu každý, kdo je zastáncem individuálních práv, smluvních svobod a trhu, požaduje pouze zrušení monopolu centrálních bank, výsad legal tender měn a znevýhodnění alternaticních měn a komodit, které historicky jako měny sloužily. Aby vznila férová konkurence a rovná situace, je potřeba zrušit všechna zvýhodnění státní měny a všechna znevýhodnění alternativních měn - i kdyby byla zrušena legal tender legislativa, stále bude nutné platit daň z výnosů z nominálního růstu ceny Au/Ag a oběhu stříbrných mincí bude bránit 20% DPH při jejich nákupu. Kolik lidí by asi kupovalo za CZK třeba EURa, kdyby z konverze museli odvést dvacetiprocentní výpalné eráru?

Výše jsou jmenovaná pouze ta zjevná a přiznaná opatření na protěžování legální měny a potlačování konkurence. USD je ale samozřejmě prosazován i ne zcela oficiálními metodami. Taková Saudská Arábie těžko může začít prodávat ropu za něco jiného, než USD, když tamní režim existuje jen díky přítomnosti USArmy. A USArmy má základny v kolika? 150ti zemích? Udržování USD v roli dominantní obchodní a rezervní měny je jednou jejích hlavních úloh. Pokud někdo přeci jen zlobí, je označen za člena osy zla a výrobce chemických či jaderných zbraní a je odstraněn. Nicméně něco tak jednostranně výhodného pro USA a nevýhodného pro všechny ostatní (my si budeme USD tisknout a nakupovat si za ně suroviny a zboží z celého světa a vy si v těch papírcích budete tvořit rezervy, abychom neměli moc velkou inflaci) nemůže vydržet navěky a již nyní se proti tomuto stavu zvedá silný odpor.

Takže shrňme: O ZAVEDENÍ zlatého standardu mluví pouze někdo, kdo chce něco zavádět, tedy centrálně plánující byrokrat. Klasický liberál či libertarián zcela jistě nechce nic ZAVÁĎĚT. Chce jen rovné podmínky a svobodu, rušit omezení a privilegia. Optimální měnu si pak trh vybere sám. Težko dopředu říkat, jak by se to vyvinulo. Někdo si myslí, že by vzniklo několik málo globálních měn (podobně jako nyní máme globální Eurocard a Visu) zřejmě krytých různými komoditami (Au a Ag) - čili obdoba eGOLDu (než byl rozehnán US vládou), někdo si myslí, že by to bylo jinak. Ale podle mne skutečný libertarián toto neřeší, protože ví, že lidé a firmy by si vybraly jednu či několik optimálních měn, pohodlných pro transakce, neznehodnocujících se pro úspory.

PS: Ještě poznámka k tomu, co tu zaznělo níže, že zlato není investice, že jde spíše o zhmotnělé peníze. To je pravda, tedy v normální situaci. Nicméně pro ty, kteří předpokládají nevyhnutelnost a neodvratnost principiální změny monetárního systému (ať už půjde o novou měnu z dílny MMF s částečným podílem Au, nebo o živelně vzniklý freebanking vzešlý z chaosu finančního kolapsu), pro ty je zlato když už ne investice, tak přinejmenším spekulace na budoucí skokový výnos (kde jsem to četl, že za dob Výmaru byl za 3 Oz Au blok činžáků v Berlíně?). Trochu odlišná situace je v případě stříbra, ale ani zde nejde nutně jen o uložení peněz do něčeho reálného z důvodů ochrany před inflací. Ag je kov unikátních vlastností, s omezenými zásobami, širokým a nenahraditelným využitím v průmyslu a s obtížnou recyklací. Ti samí panikáři, kteří mluví o PEAK OIL, by měli mluvit i o PEAK SILVER. Na druhou stranu tvrdé přistání v Číne může Ag srazit třeba na polovinu...

Nebo z opačného pohledu: pokud vidíme, jak se vyvíjí hospodářství a dluh zemí EU, USA, Japonska, jak vypadá perspektiva penzijních systémů ve světle hospodářského a demografického vývoje, jak se vyvíjí politické a právní klima (směrem k centralismu, dirigismu, etatismu, socialismu/fašismu), jak státy "řeší" veškeré problémy jen jejich odsouváním a tiskem nových "peněz", kdepak asi budeme za 10 či 20 let? Budou mít "papírová aktiva" (bankovky, dluhopisy, akcie, ...) nějakou hodnotu? Budou mít hodnotu například nemovitosti, když za 20 let budou penze na polovině kupní síly těch dnešních (za ideálního vývoje, pokud nedojde k bankrotům, atd...) a penzisté se budou muset sestěhovávat vždy několik do jednoho bytu? Chcete mít za 2, 5, 10, 20 let majetek uložen v něčem, s čím nemůžete lehce odvézt jinam? Chcete mít majetek v něčem, o čem stát ví, že to máte (akcie, nemovitost, ...) a bude si k vám chodit pro stále větší výpalné, protože na tom bude ekonomicky stále hůře a v ulicích budou masově protestovat statisíce jeho voličů? Z tohoto pohleduje zlato investicí je - investicí do přežití.

Ale samozřejmě je možné, že se pletu, Řecko nezbankrotuje, ani Portugalsko, Španělsko a Itálie. Nový prezident prozíravou stumulací (nabrání 150tis státních zaměstnanců, snížení věku odchodu do penze, ...) roztočí kola francouzské ekonomiky. Japonsko v pohodě ustojí 230 a třeba i 500% zadlužení, nebude vadit, že hlavní držitelé JGB (poválečné silné ročníky, které nyní půjdou do penze) už dále kupovat nebudou, ale spíše prodávat. USA přes nutnost válčit a udržovat základny ve 150 zemích světa zastaví zadlužování a Obama nastartuje ekonomiku výrobou elektromobilů. V Česku politici přestanou krást a lhát, nastartují znalostní ekonomiku, populace přestane na truc stárnout a všechno bude krásné, lehce do růžova, s decentním květinovým vzorem.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Filip Mezera | 23. 5. 2012 12:28
reakce na Jan Altman | 22. 5. 2012 11:44

Byl bych zvědav, jak by se s volně dostupnými měnami poprala část starších ročníků a nízkopříjmových skupin obyvatelstva. Už jen vysvětlit jim složené úročení či měnové riziko je snad nad síly i Pánaboha.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Tětek | 22. 5. 2012 18:28
reakce na Jan Altman | 22. 5. 2012 11:44

Dobrý den pane Altmane, chtěl bych s Vámi navázat spolupráci při vytváření obsahu na stránkách www.mises.cz. Pokud máte zájem, ozvěte se prosím na josef.tetek@mises.cz.
Děkuji a doufám že tento komentář nebude redakci Finmagu vadit, bohužel znám pana Altmana pouze skrze komentáře pod zdejšími články.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Denis Mandok | 22. 5. 2012 00:01

pane bože co to je za článek... vždy si u tohoto autora říkám: hmmm to je zase..
ale dnes??!!! to je ostuda, že něco takového je na tomto webu
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ibrahim Kováč | 21. 5. 2012 20:31

V skutočnosti vôbec nejde o opätovné zavedenie zlatého štandardu, ale o zrušenie inštitútu zákonného platidla, tzn. o zrušenie vykonávania násilia na ľuďoch, ktorí sa rozhodnú nepoužívať štátnu menu.

Obecne sa predpokladá, že ľudia by ako peniaze začali používať práve zlato (prípadne aj striebro), pretože nič rozumnejšie sme zatiaľ nevynašli (a povinnosť používať štátne peniaze tomuto vynachádzaniu veľmi efektívne bráni). Takže "zaviesť zlatý štandard" v skutočnosti veľmi často znamená "umožniť slobodné bankovníctvo".
Samozrejme,že tak ako každý systém ani tento nie je dokonalý, ale je najlepší možný a hlavne je založený nie na násilí, ale slobodnej, mierovej spolupráci.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Stanislav Brabec | 21. 5. 2012 19:27

K mýtu 1: Zatímco při komoditní měně je každý iracionální poptávkový boom limitován množstvím monetární komodity, v systému nekrytých měn může poptávka expandovat na úvěr do řádově vyšších hodnot. Tak vysokých, že aktuální tržní hodnota investic v bublině přesáhne tržní hodnotu zbytku světa.

Proto tulipánová krize před staletími postihla pár spekulantů a pěstitelů tulipánů, zatímco nedávná hypoteční krize spustila krizi celosvětovou.

Co znamená dnes nepředstavitelná nezaměstnanost? O kolik více přesahovala 50%, kterých dnes za systému nekrytých měn panuje mezi španělskými mladými?

K mýtu 2: Ne, tento argument je úplně mimo! Obě tyto konjunktury spíš vznikly jako důsledek ovládnutí nových energetických zdrojů. (Existují mnohé vědecké práce, které prokazují kauzální souvislost mezi spotřebovanou energií a HDP.) Podobná konjunktura byla třeba v 2. polovině 19. století (za doby zlatého standardu), a ta na rozdíl od té v 50. a 60. letech 20. století neskončila pádivou inflací. (Za což již systém nekrytých peněz vinit lze.)

K mýtu 3: Ne, zlato není investice, a nikdy nebylo. (Vlastně žádná dlouhodobě držená komodita není investicí, ale jen terautizací peněz.) To pouze inflace generovaná centrálními bankami vyvolává zdání, že zlato je výhodnou investicí, a jeho cena roste. Není tomu tak! To pouze cena nekrytých měn padá.

Navíc i argumentace cenou zlata očištěnou o růst oficiálního indexu cen (kterému se dnes říká inflace) je poněkud zavádějící. Co tak porovnat cenu zlata očištěnou o změnu peněžní zásoby (tedy o inflaci, jak bývala definovaná v době našich pradědů)? Pak bychom na grafu možná viděli, že v 70. letech se jednalo o jasnou bublinu po zrušení zákazu soukromého držení zlata, zatímco dnes cena zlata víceméně kopíruje růst peněžní zásoby. (Zlato zdaleka není jediná komodita, která se takto chová.)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tomáš Kocourek | 21. 5. 2012 12:08

Na téma zlata a jeho budoucího vývoje je na investičním webu zajímavý článek: http://www.investicniweb.cz/fx-komodity/komodity/2011/12/3/clanky/unce-zlata-za-40-tisic-dolaru-hudba-budoucnosti/
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Salomoun | 21. 5. 2012 08:53

jen jestli u Vas neni stejny ''confirmation bias'' jako u tech zastancu zlata proti kterym se profilujete ( http://en.wikipedia.org/wiki/Confirmation_bias ). Ronu Paulovi a jinym zastancum komoditinich men jse predevsim o omezeni vlivu statu na menu a omezeni bankovniho oligopolu a systemu castecnych rezerv, ne o zdrahe kovy jako takove. Vas graf ''Kryti menove baze'' sam ukazuje, ze 20. stoleti bylo trendem presne opacnym a nazyvat statem narizeny smenny pomer meny za zlato ''zlatym standardem'' je usmevne. Navic, paradoxne, 100-150 let se zda byt v tehle diskuzi prilis kratkym obdobim. :-)
Taky jste mohl ukazat graf narustu cenove hladiny a rust zadluzeni (vlady i obyvatelstva) ve sledovanem obdobi. Ono bude teprve zajimave srovnavat krize za zlateho standardu (pred I.WW) s temi teprve prichazejicimi az se zacnou dluhy splacet, resp. nesplacet (kombinace nesplatitelnych dluhu a starnuti obyvatelstva..).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michal Jeřábek | 21. 5. 2012 08:42

Nejsem sice odborník na slovo vzaté (však počkejme na pana Altmana), ale:

Když centrální banka nízkými sazbami nedestabilizuje ekonomiku, tak proč nenasadí třeba sazbu minus 10 % (nebo alespoň pořád 0 %)? To pak přece ekonomika poroste stabilně až do nebe... (Jo, kvůli inflaci? Jenže to je přece dobrá věc - hlavně aby nebyla deflace, to by byla tragédie, kdyby se lidem zvyšovaly mzdy.)

Krize sice existovali i při zlatém standardu, ale ZS ještě neznamená, že nedocházelo k úvěrové expanzi (Protože bankéři porušovali smlouvy o vkladech od počátku existence bankovnictví.). (viz J.H. de Soto) Všiměte si také ve vašem odkazu na krize 19. stol. - vždycky je tam "bank failures", jak se to mohlo stát, když měly být vklady 100% kryté zlatem? V takovém systému totiž banka nemůže zkrachovat (nemá problém vyplatit všechny vklady).

A proč se tak bojíte deflace ve symslu poklesu cen? Úbytek peněz v oběhu je jiná věc, ale co je špatného na poklesu cen vlivem ekonomického růstu? Přijde vám, že díky inflaci se máme lépe, když z ní těží jen bohatí (1. se dostávají k novým penězům) a chudí jsou postupně okrádáni? To si myslím, že ekonomice a ani společnosti moc nepomáhá.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Raputa | 22. 5. 2012 03:25
reakce na Michal Jeřábek | 21. 5. 2012 08:42

Sice to není přímo o zlatu, ale budiž:
Deflace zpravidla vyústí v neschopnost dlužníků splatit závazky (kvůli vysokým reálným úrokovým sazbám), což vyústí v defaulty bank, paniku, recesi a vysokou nezaměstnanost. Podle mého tedy neplatí, že by z deflace profitovali lidé díky rostoucím mzdám, ale spíše trpí z důsledku nezaměstnanosti. Historie mluví ve prospěch této myšlenky (začátek 20. a 30. let + rok 2009).
Z mírné inflace (do 5%) a nepříliš vysokých reálných úrokových sazeb naopak profituje zejména střední a nižší třída, které se lépe splácejí hypotéky a půjčky na školné, zatímco bohatší s velkými zůstatky na účtech ztrácejí. Nízké reálné úrokové sazby navíc stimulují investiční aktivitu včetně malých start-upů, které zpětně zvýší potenciální produkt růstem prosuktivity, což se v deflaci stát nemůže.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Brabec | 25. 5. 2012 14:57
reakce na Tomáš Raputa | 22. 5. 2012 03:25

Nesouhlasím.

Střední třída pouze přizpůsobuje inflaci své chování. Namísto spoření se zadlužuje. V reálných hodnotách po očištění od inflace na tom vždy prodělá: Kýžený statek sice získá dříve, ale celkově zaplatí vyšší reálnou hodnotu, než kdyby inflace nebyla, a oni na něj uspořili. Z části jimi vydělané reálné hodnoty totiž vzniká profit bankéře.

Z inflace opravdu profitují pouze bankéři, dlužníci s výhodnou úrokovou sazbou (tedy hlavně stát), a pak ti, ke kterým nově emitované peníze doputují jako první (tedy opět hlavně banky a stát).

Inflace sice stimuluje k investicím, ale jde falešnou prosperitu, způsobenou pouze korekcí lidského chování: V inflační době ztrácí odložení spotřeby na přitažlivosti. Člověk ze své bytostné přirozenosti má tendenci se připravovat na horší časy. Uměle vyvolaná inflace mu tuto možnost bere, proto spotřebu nebo nákup realizuje dříve. Investice, které takto získáme, jsou vlastně pouze přeneseny z budoucnosti. Abychom mohli v budoucnu opět provést další korekci chování směrem k současné spotřebě, musí inflace postupně akcelerovat. Proto tento typ stimulace nemůže fungovat dlouhodobě.

Keynes byl matematik, a toto dobře věděl. Právě proto svým oponentům argumentoval pouze oním slavným výrokem: „Z dlouhodobého hlediska jsme my všichni mrtvi.“
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Pozner | 23. 5. 2012 14:47
reakce na Tomáš Raputa | 22. 5. 2012 03:25

Problém je v tom, že to co vy označujete jako deflaci, je ve skutečnosti prasknutí cenové bubliny, což je něco systémově zcela jiného!
K druhému odstavci, tak v první řadě střední a nižší třídy na to naopak nejvíce doplácejí. Důvodem je to, že vysoká dostupnost hypoték a úvěrů zároveň žene ceny nahoru. Exploze cen nemovitostí a školného v US/GB to dobře dokazují. Nakonec ti lidé zaplatí mnohem více než kdyby žádné dostupné úvěry nebyly, prodejci by museli ceny držet dole. Navíc se zde zapojuje psychologická chyba - lidé obecně vidí svoji budoucnost a příjmy růžověji než je reálné, proto se snadněji zadlužují.
A tady je co udělalo zvýšení dostupnosti hypoték s cenami nemovitostí:
http://www.czs o.cz/xk/redakce.nsf/i/vyvoj_ce n_rodinnych_domu_a_bytu_v_lete ch_1998_-_2008

Anebje lepší platit úrok 10% z milionu (třeba si popůjčovat v rodině a po známých, když nejsou hypotéky) nebo 4% z 2 milionů při úvěrovém boomu z dostupné hypotéky (při stejné splátce)?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 22. 5. 2012 09:24
reakce na Tomáš Raputa | 22. 5. 2012 03:25

Jak může deflace způsobit neschopnost dlužníků splatit závazky, když platí za zboží nižší ceny a tudíž jim zůstává více peněz? Defaulty bank nezpůsobí pokles cen ale náhlý úbytek peněz z oběhu. (Za 100% krytí banka nemůže nikdy zkrachovat v tom smyslu, že by způsobila nějakou paniku, recesi nebo nezaměstnanost, protože každému může vyplatit vklady do poslední koruny a nedochází k úbytku peněz.)

A opět jak může z inflace profitovat střední a obzválšť nižší třída, když inflace většinou (když uvážíme zejména reálnou inflaci - ne tu politicky korektní) přesahuje tempo růstu mezd? Střední třída si možná žije lépe, ale to spíš díky poklesu cen elektroniky, jenže nižší třída si může dovolit maximálně tak kupovat potraviny, jejiž cena neustále roste, a tak jsou čím dál tím chudší - možná že přežívají jen díky neustálémů poklesu kvality potravin, což je taky skrytá inflace (a u nižší třídy mzdy rostou jen minimálně). A bohatí neztrácení nic, protože se snado můžou inflaci bránit - chtěl bych vidět bohatého člověka, co má peníze jen tak na účtě.(Nehledě na to, že inflace odrazuje od spoření.)

Je sice hezké, že máme start-upy, ale co z toho, když úvěrová expanze zákonitě skončí krizí (historie poskytuje nesčetně důkazů a to od počátku existence bankovnictví) a téměř všechny nakonec zkrachují a stáhnou s sebou další podniky? Daleko radši budu mít stabilní ekonomiku než startupy a to mimo jiné proto, že každá další krize nahrává komunistům a podobným. (Navíc natištěním peněz nelze zbohatnout, protože kapitál je jaksi omezený.)

Pořád prostě nemůžu pochopit ten boj ekonomů proti deflaci (poklesu cen), vždyť to je přece smyslem ekonomického růstu/zvyšování produktivity - abychom platili méně za stejné množství zboží, nebo abychom si mohli za stejné množštví peněz koupit více zboží. A proč když můžou klesat ceny elektroniky, proč to nemůže být i u potravin, abychom jich mohli kupovat více nebo u nemovitostí (co kdyby si pak všichni nemuseli brát ty hypotéky, které se díky inflaci tak skvěle splácí a lidi pak nemuseli být zadlužení? To by určitě byla strašná tragédie.), atd.? Jaký je v tom rozdíl?

PS: Paniky, nezaměstnanost a defaulty bank nezpůsobuje deflace ale inflace (deflace je jen její důsledek). (Tady používám slova deflace a inflace ve smyslu úbytku a nárustu peněz nikoliv cen.)

(A to jsem nechtěl začínat nějakou velkou diskuzi.)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Filip Mezera | 23. 5. 2012 12:25
reakce na Michal Jeřábek | 22. 5. 2012 09:24

Otázkou zůstává, co by se stalo, kdyby ČNB cílila na deflaci a ne na inflační 2 % ? Pravděpodobně by spadly úrokové sazby na nulu. Nastal by odliv domácího i zahraničního kapitálu někam, kde přeci jen nějaký výnos zajistí. Díky tomu a deflačnímu zvyšování mezd by došlo k propouštění, především pak nízkopříjmových skupin obyvatelstva, kteří si na svou minimální mzdu ani nevydělají.... a skončili bychom jako ve Španělsku. ČNB nemůže hrát hry, ale velmi opatrně proplouvat v okolí Euroútesů.Opačný extrém s vysokými úrokovými sazbami nám příkladně ukázal Island.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Brabec | 25. 5. 2012 14:38
reakce na Filip Mezera | 23. 5. 2012 12:25

Cílit na deflaci není vůbec jednoduché. Přinejmenším to znamená, že úrokové sazby centrální banky by musely vyskočit do velmi vysokých hodnot, ale nejspíš by centrální banka musela i stahovat peníze z oběhu. Kromě těch vrácených z půjček, by tedy například musela likvidovat peníze vybrané na daních.

Něco takového mohl dělat Alois Rašín za první republiky, ale dnes, v době trvalého strukturálního deficitu, by to byla cesta velmi riskantní. Státní dluhopisy denominované v Kč nabývající na reálné hodnotě by sice mohly být zajímavou investicí, ale prudce rostoucí reálná hodnota před sebou tlačeného státního dluhu by brzy přivedla zemi do bankrotu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Pozner | 23. 5. 2012 13:56
reakce na Filip Mezera | 23. 5. 2012 12:25

Argumentovat v ekonomických otázkách ve stylu "Zabetonujme veličinu x,..." následuje řetězec implikací podložený onou statickou betonáží, končící nezvratným závěrem "...a hle došlo k jadernému výbuchu" je stupidita. A představa, že výnosy kapitálu vznikají z nařízení CB je taky pěkná.
Podle mého výnosy z kapitálu vznikají z jeho použití k užitečným věcem, jejichž užitečnost je dokázána ziskovostí. K odlivu by samozřejmě došlo, ovšem převážně toho kapitálu, co používá Česko jako průtokový ohřívač, "české" banky a "čeští" mobilní operátoři jsou příkladem takového kapitálu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 23. 5. 2012 12:59
reakce na Filip Mezera | 23. 5. 2012 12:25

Jistě, ČNB si to nemůže dovolit. Měnová reforma musí být nejspíš celosvětová (nebo se týkat minimálně podstatné části světa). Jinak mzdy můžou klidně lehce klesat, stejně jako dneska musí stoupat. (Nevím, ale podle mě to nedává smysl, aby ekonomika fungovala jen pokud je inflace. Technicky vzato peníze ani nemusí existovat - jak by se pak zajišťovali cíle inflace?) O Islandu toho sice moc nevím, ale klidně si tipnu, že problémem byla předchozí úvěrová expanze, která jako vždy vyústila ve vysoký nárůst úrokových sazeb (resp. na vině budou opět frakční rezervy a manipulace CB s úrokovou sazbou).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 23. 5. 2012 11:26
reakce na Michal Jeřábek | 22. 5. 2012 09:24

Mimochodem, stejně jako jsme si zvykli počítat s mírnou inflací, stejně tak si zvykneme počítat i s mírnou deflací (znovu upozorňuji, že je nutné si neplést náhlou deflaci, kterou vidíme v dnešním systému se stabilní mírnou deflací třeba 2 % ročně). A v takovémto případě by mohly být úrokové sazby dokonce nižší než v dnešním systému, protože díky neexistující inflaci by nemusel být úrok o ni vyšší - jak píše pan Čabla - a dokonce mohl být ještě o deflaci nižší. Tzn. že se startupy by nebyl nejmenší probém.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Adam Čabla | 22. 5. 2012 07:47
reakce na Tomáš Raputa | 22. 5. 2012 03:25

To jsou opravdu ty banky a jini pujcovatele tak hloupi, ze sazby neprizpusobi inflaci? Mam pocit, ze tuto linii mysleni vyvratil katastrofalni neuspech politik zalozenych na Phillipsove krivce. V dlouhem obdobi si stabilni inflaci nijak nepomuzete ani deflaci neuskodite. Vydelavaji na ni jenom ti, kteri se k novym penezum dostavaji jako prvni - banky.
Historie deflace nehovori v jeji neprospech - v uvedenych prikladech byla deflace nasledkem a nikoliv pricinou problemu. Kdybyste se o historii deflace/inflace zabyval vice do hloubky, urcite byste vedel napr. o 19. stoleti, ve kterem se v ruznych zemich v ruznych dlouhych obdobich deflace vyskytovala a presto si troufnu tvrdit, ze toto stoleti v ekonomicke uspesnosti nezaostavalo za 20. Jak je to tedy mozne, kdyz je deflace tak katastrofalni a nejlepsi je mirna inflace?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 21. 5. 2012 09:07
reakce na Michal Jeřábek | 21. 5. 2012 08:42

Jinak samozřejmě, že centrální banka sabilizovala nezaměstnanost, protože nenechá banky zkrachovat. Záchrana bank je totiž hlavní smysl CB v systému frakčních rezerv (je jeho zákonitým důslekem), který ničí sám sebe (po úvěrové expanzi dochází k náhlé úvěrové restrikci) a způsobuje krachy bank a ekonomické krize. Bez frakčních rezerv CB opravdu není potřeba.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Denis Mandok | 22. 5. 2012 00:03
reakce na Michal Jeřábek | 21. 5. 2012 09:07

co to je zase za nesmysl????
prostě jen tak říct argument bez nějakého podložení?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 22. 5. 2012 12:17
reakce na Denis Mandok | 22. 5. 2012 00:03

Přečtěte si: Jesús Huerta de Soto - Peníze, banky a hospodářské krize. To je devítiset stránkový podklad.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 22. 5. 2012 12:23
reakce na Michal Jeřábek | 22. 5. 2012 12:17

Dobře. Ať nepřeháním - relevantní text je jen na 800 stránkách.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Miroslav Hnilička | 21. 5. 2012 03:30

Nejsem od fochu, tedy jen tak laicky:oné deflace bych se tak moc neděsil. Jsou-li k ní důvody, ať proběhne. Větší riziko vidím v tom, když se hromada velkých bank v Evropě a Americe zralých na krach stále "zachraňuje&quo t;,ač by neměly vůbec existovat.
Taky bych si nebyl jist, že to co se nyní děje, je jen takové to obvyklé kolísání, známé z minulosti.
A konečně, pokud si dobře všimnete moderních lehkých stavebních technologí, už i stavby, coby nemovitosti, se pomalu začínají skoro jen tisknout.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Tomáš Raputa
Studuje finance na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity. Již během studia na gymnáziu získal řadu ocenění z oblasti investic. Aktivně se zabývá...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!