Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Aleš Michl: Žádná krize tady nikdy nebyla!

Ondřej Tůma
Ondřej Tůma
26. 5. 2012

„Krize? Žádná krize ani v USA, ani v Evropské unii není a nebyla,“ říká v pokračování exkluzivního rozhovoru ekonom Aleš Michl. V pokračování se taky dozvíte, co mají společného McDonald’s a komunisté a proč si česká pravice kope vlastní hrob.

Aleš Michl: Žádná krize tady nikdy nebyla!

Čína a další asijské státy tedy podle vás brzy ovládnou světovou ekonomiku?

Opět si můžeme udělat exkurz do historie. Až do devatenáctého století byla ekonomikou číslo jedna Čína. Pak začala průmyslová revoluce na Západě, kterou v Číně nezachytili. Spadli až na dno – otočila to tam až komunistická revoluce. Nyní se mi zdá, že se to zase mění, ten kdo zaspal, je naopak Západ.

A jak to bude vypadat, až si Východ začne servírovat „naporcovanou“ Evropu?

Spadnou nám tržní podíly na světovém exportu a jednotlivé evropské státy začnou generovat stále méně peněz. Ekonomický růst bude mít o třetinu nebo polovinu menší potenciál. Nezaměstnanost bude dvakrát větší, než jsme byli zvyklí. Je fajn, že je v Evropě silné Německo, které má pěkný růst HDP. Ale ani to nestačí. V roce 1998 mělo Německo tržní podíl na světovém exportu 9,1 procenta, teď má 7,8 procenta. Čína měla v roce 1998 jen tři procenta, dnes má 10,3.

Nemáte pocit, že se až příliš urputně sleduje pouze HDP a jiné důležité ukazatele zůstávají stranou?

Máte pravdu. Moje generace vyrostla na Husákovi a na hudební stanici MTV. Také tu byl ale fetiš zvaný HDP. Na škole nám říkali, jak hvězdný je to ukazatel. Jakmile je zveřejněn, jsou ho plné noviny. Televize jím argumentuje, jak jen to jde. Naše posedlost HDP ale vede k tomu, že nám nová realita uniká. Je to příliš souhrnný ukazatel. Z tohoto jediného čísla nevidíme, co se v ekonomice ve skutečnosti děje. U naší ekonomiky je například dobré sledovat domácí poptávku. Ta se dá nejlépe odvodit z výše mezd a nezaměstnanosti. Důležitou věcí je pro nás také poptávka po německých exportech. My totiž hlavně vyvážíme meziprodukty do Německa, které se tam smontují, označí nápisem Made in Germany a vyvezou do Číny a Ameriky.

Vzory jsou na nic! Každý vlastní cestou

Jaká je podle vás ideální podoba eurozóny? Kdo by měl jít z kola ven a pro koho má společná měna smysl?

Kurzové riziko sice v eurozóně zaniká, ale jakoby se převtělilo do kreditního rizika. Argumentace o výhodnosti a nevýhodnosti měnové unie nemůže být založena na maastrichtských kritériích, respektive sledování Paktu stability a růstu nebo Rozpočtového paktu. Je třeba si otestovat kurzový vyrovnávací proces platební bilance. Pokud oslabení měny nevyrovnává ekonomiku, není pro export zas tak velká výhoda, pak má jedna měna pro daný stát smysl. Nikdo to sice netestoval, ale podle mě by se zjistilo, že Jižané musí pryč. Ostatní zůstanou u eura, které přežije. Pak se vytvoří něco jako Svaz evropských ekonomik, které budou řízeny z Wilhelmstraße 97.

Na rozdíl od Slovenska, které má euro, nám tedy může oslabení koruny v době recese určitým způsobem pomáhat?

Rozhodně. Jde zkrátka o vyrovnávací mechanismus, který chybí krachujícím státům eurozóny. Když půjde Česká republika do recese a ostatní na tom budou lépe, tak bude koruna oslabovat. Když si půjdete do krámu koupit nového iPada, bude ještě dražší. Ale slabší měna nastartuje český export. Slovensko něco takového využívat nemůže.

Čím ještě Slovensko doplácí za přijetí eura?

Problém Slovenska je v tom, že peníze přislíbené vyrovnávacímu fondu a všem těm „valům“ jsou hrozně velké. Kdyby se pak něco opravdu stalo, tak by Slovensko muselo naráz uvolnit třeba třetinu svého rozpočtu. To mi přijde šílené. To přece nemůžou nikde sebrat! Kdyby si chtěli v jednu chvíli půjčit třetinu svého rozpočtu, tak si na nich trh smlsne. A kdyby to chtěli uvolnit z vlastních prostředků, tak budou zastavovat nemocnice a školy? Tyto fondy a závazky si strašně zahrávají s platební schopností států, jako je třeba právě Slovensko.

Můžeme uvést nějaký evropský stát, který by měl ostatním sloužit jako vzor?

Nemyslím si, že bychom měli sledovat nějaký vzor. Ať si jde každý svojí cestou. Nikde totiž nebudou stejné podmínky, které by šly uplatnit v nějaké jiné zemi. Smekám třeba před Lotyšskem. Po bankrotu si plošně snížili platy. „Odměnou“ za to byl největší propad na světě v poslední recesi. Devalvaci Lotyši neudělali, protože bankovní lobby bylo proti – skandinávské banky by si pobrečely nad ztrátami. Teď tedy budou muset čekat, až zabere jejich export a začne růst rychleji než v jiných zemích.

Řekové si na platy asi nenechají jen tak sáhnout. Takže u nich je pravděpodobnější vystoupení z eurozóny?

Určitě ano. Oni mají jinou náturu. Kdyby jim někdo takhle drasticky snížil platy, tak nastanou v ulicích obrovské nepokoje. Pak by to skutečně mohlo skončit diktaturou. Ale i odstoupení od eura bude pořádná rána. Nejlepší by bylo, kdyby odchod z eura u Jižanů provedl nějaký řezník z Asie se zkušeností s tamní finanční krizí z konce 90. let. Musí být k dispozici kupa peněz, aby se jim podařilo postavit bankovnictví na nohy a restrukturalizovat firmy.

Všichni hledají cestu z krize. Má ale smysl stále dokola mluvit o nějaké krizi a bát se jí?

Já bych to slovíčko zahodil do koše. Žádná krize ani v USA, ani v Evropské unii není a nebyla. Splaskly bubliny. Krize bylo to, co se dělo v Lotyšsku, kde klesly platy o 40 procent. Přijměme realitu. Prostě růst už nebude tak jednoduché jako dřív.

Nedávno jste se vrátil z cesty po Spojených státech. Jaké jsou vaše postřehy? V čem se liší jejich situace od Evropy?

V Americe si uvědomují, že je důležité, aby měli levné suroviny. To se o Evropě vůbec nedá říct. Například cena plynu tam je na desetiletém minimu. Na americkém trhu je dnes díky těžbě z břidlic hodně plynu za super cenu. Naopak v Evropě vzrostla cena této komodity od roku 2010 zhruba o 89 procent. Pro Evropu není břidlicový plyn priorita. Výjimkou je Polsko. Asi je Evropa už dost bohatá a může si dovolit drahý plyn a elektřinu. Další věc je, že Američané vědí, co dělají. Výrazně oslabili dolar, riskovali bankrot, ale dokázali si tím pomoci.

Ať se omluví za zvyšování daní a pak dají lidem pokoj

Pojďme se přesunout k nám. Co říkáte Kalouskovým dluhopisům, vyplatí se?

Není to špatný nápad. Radši bych si ale koupil protinflační dluhopis na eurozónu. Tam se budou dít věci.

Jak dlouho bude naše vláda prosazovat „úsporná“ opatření, která znamenají hlavně vybírání více peněz od lidí?

Levice v nejlepších časech nenašetřila ani korunu. Pravice, když už jsme vykročili z recese, zvýšila daně, tak jsme zase spadli. Uvidíte, že teď se budou vymýšlet „prorůstová“ opatření. Podle mě děláme z cibule hrušky. Jako sociolog-amatér beru společnost jako cibuli. Nahoře a dole jsou výhonky bohatství a chudoby. Tělo je střední třída. No a poslední roky to dávají cibuli sežrat. Nemyslím škrty v rozpočtu, za ty děkuji. Myslím zvyšování daní, protože tohle všechno platí hlavně střední třída. Takže vzniklo něco jako hruška. Řekl bych, že střední třída nechce nějaké nové „prorůstové“ dotace, ale aby jí stát pořád nepodrážel nohy. Hrajeme značně nefér vůči střední třídě, která jako celek odvádí na daních nejvíc. To poselství od politiků vnímám jako: Sorry, za ty poslední dvě období, kdy jsme na vás kašlali, ale teď ten účet musíte přes vyšší DPH ještě zaplatit – teď jsme všichni v kopru. Já bych vládě naopak navrhoval následující: Omluvit se za zvyšování daní a zrušit ho – případně sjednotit DPH na cca 15 až 16 procentech – a slíbit, že žádné další daně nevzniknou a nebudou se ani zvyšovat.

Působíte jako pomocná síla NERVu. Jak se tam ekonomové staví k neustálému zvyšování daní?

Převládá názor, že je potřeba dělat konsolidaci veřejných financí přes snížení vládní spotřeby a zvedání DPH. Když jsem tam ale přišel, tak jsem navrhoval, aby se vláda zavázala, že už nebude zvyšovat daně. Také jsem navrhoval, aby měla všechna ministerstva povinnost ušetřit na provozních nákladech dvacet až třicet procent. Oba dva návrhy mi ale zamítli. Zvyšování daní mě vážně mrzí, je to nesmysl.

Jak je možné, že tahle opatření zavádí pravicová vláda? Není to politická sebevražda?

Pravice si tím vážně kope hrob. Když se na to podíváte trochu z nadhledu, tak vám dojde, že jediná konzistentní strana jsou komunisti. Jsou něco jako McDonald. U něj máte jistotu, že v každém městě dostanete stejný hambáč. V tom je jejich síla. Konzistentní produkt je zkrátka strašně důležitá věc. A to si naše pravicové ani levicové strany neuvědomují.

Jak pomoci naší politické scéně? Co by ji mohlo opravdu změnit? Nové strany, většinový volební systém nebo snad lidé v ulicích?

Něco se začne dít až při opravdovém průšvihu. Možná, když vyhrají volby komunisti, nebo až zbankrotujeme, tak to bude nějaký impulz. Do té doby se tady ale budeme pořád jen tak plácat na suchu.

Investujte pravidelně

Jak má občan pohlížet na všechny možné škrty a opatření, když pak vidí, že na zakázkách jako IZIP a dalších podobných projektech vyletí miliardy komínem?

Chápu lidi, že jsou z toho znechucení. Stát šetří třeba na matkách s dětmi, aby získal půl miliardy. Pak se podíváte na to, kolik zakázek je rozděleno bez výběrového řízení a o kolik peněz jsme v nejrůznějších pochybných projektech přišli – to je vážně sprosťárna.

V souvislosti se vším tím rozkrádáním a neefektivitou přece není nic překvapivého na tom, že lidé vládě nevěří, že by jakákoliv reforma mohla být prospěšná.

Naprosto souhlasím. Tady se posledních deset let jen stále mluví o tom, jak je nutné škrtat. Až ty škrty opravdu nastanou, tak jim nebude nikdo věřit. To samé platí u reforem. To je ale problém i pro banky. Třeba u důchodové reformy neví, jestli se jí účastnit nebo ne. Musí mít totiž pořád strach z politiků, že budou neustále měnit podmínky, takže i když by banka nastavila sebelepší strategii, tak neví, jak to nějaký politik zase všechno předělá.

Jak je možné, že vláda nedokáže jasně a přehledně popsat všechny změny a produkty, které se budou týkat penzijní reformy?

Vůbec nechápu, proč vymýšlí takové složitosti. Přece nemá smysl zavádět produkty, kterým nikdo nerozumí. Nejsledovanější české filmy jsou většinou Slunce, seno nebo Na samotě u lesa. Tedy filmy, které mají úplně jednoduchou dějovou linii. Když chcete dělat masový finanční produkt, tak by měl být taky jednoduchý. V tomhle tvůrci reformy pořádně přestřelili.

  • Ministerstvo práce a sociálních věcí řadí, tápe, vysvětluje
    Top moment: „Důchodové spoření je naštěstí velmi přehledné.“


Neměli jeho tvůrci víc cílit na střední třídu? Zatím to vypadá, že se spoření v druhém pilíři vyplatí hlavně vyšším příjmovým skupinám.

Tvůrci by především kvalitně měli napsat legislativu a pak ji neměnit. Zbytek je úkol pro soukromé společnosti – bude to jejich věc, na koho budou cílit za své náklady.

Jak by měl tedy na stáří investovat člověk, kterému je kolem třiceti let a nechce se účastnit žádných experimentů s druhým pilířem?

Jděte do banky, které věříte a poraďte se. Dobrou banku poznáte, že vám nebudou říkat klišé kecy. Vyberte si produkt, do kterého budete investovat pravidelně. Stejnou částku každý měsíc.

Foto: Isifa

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
2
+

Sdílejte

Diskutujte (6)

Vstoupit do diskuze
Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase... Více

Související témata

Aleš MichlČínadanědevalvaceeuroeurozónaexportHDPinflaceinvesticekrizeLotyšskomzdyNěmeckoNERVnezaměstnanostpenzijní reformapraviceprorůstová opatřenírozpad eurozónyŘeckoSlovenskoUSAveřejné rozpočtyveřejné zakázkyzvyšování DPH
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo