JP Morgan: První oběť finanční války

Ztráty JP Morgan půjdou výš a výš.

V první reakci zmrazila banka program zpětného odkupu akcií – i když dva týdny před tím říkali něco jiného. Tento vývoj svědčí o tom, že ztráty budou větší než dosud oznámené a že banka si není jistá, kde se propad zastaví. Může jít o signál hlubokých problémů, možná hrozícího kolapsu derivátového trhu. Třeba jsme se právě dostali do pověstného bodu zvratu, kdy započatý proces bude konečně viditelný všem – ale zároveň už nepůjde zastavit.

Něco se změnilo.

Hra o biliony dolarů

Z mého pohledu to vypadá, že JP Morgan se stane jednou z (zřejmě prvních) obětí světové finanční války. Vzhledem k velikosti derivátových pozic je JP Morgan relativně zranitelný. A navíc je tahle banka svého druhu symbol, a tedy vhodný cíl pro první finanční útok na Spojené státy.

Toto je první ztráta čistě z derivátů. Pokud se ztráty budou vyvíjet obdobně jako v případě bankovní krize počínající létem 2007, pak by u JP Morgan mohly dosáhnout i hodnoty 100 miliard dolarů. Vzhledem k tomu, kolik banka nakoupila derivátů a kolik nakupovala v Evropě, to není nic nedosažitelného. V případě spuštění řetězové reakce bychom se pak mohli bavit v rámci finančního sektoru o nových ztrátách v řádech bilionů dolarů.

Výkyvy cen zlata, jakých jsme svědky shodou okolností (?) v posledních dvou týdnech stabilitě derivátových pozic JP Morgan nepřidají. Doporučuji souběžně sledovat zprávy o vývoji na trhu zlata a o dění v bance JP Morgan. Podle mě se souvislost mezi těmito událostmi dřív nebo později prokáže.

Přijdou další údery

Po prvním kole je JP Morgan otřesena, ale ještě se drží. Zatím. Další údery přidají účastníci trhu obligací (vývoj v Evropě mluví sám za vše). Nezapomínejme, že JP Morgan drží jejich velké množství. Přijdou i rány na další banky (opakovaně se např. mluví o Deutsche Bank; tady se není – vzhledem k angažovanosti německých a francouzských bank v jižní Evropě – čemu divit). Protože je JP Morgan považována mezi americkými bankami za banku vyhýbající se nejvíc riziku, lze čekat podobné (a větší) ztráty i u dalších velkých amerických bank (rozsah derivátových pozic úrokových derivátů – které jsou jejich zdaleka nejrozšířenějším typem s podílem nad 80 procent – je následující: JP Morgan více 71 bilionů, Bank of America necelých 70, Morgan Stanley 52, Citi 50 a Goldman Sachs 48 bilionů dolarů).

Problémem těchto derivátových pozic je jejich velikost. Tyto pozice byly budované dlouhodobě a v krátké době je nelze uzavřít, aniž by to ovlivnilo trhy.

Banky se tak chytily do vlastní pasti. Jakmile padne jedna z těchto bank, ostatní bere kvůli vzájemné provázanosti s sebou. Všechno pak půjde ráz na ráz.

Autor je soukromý investor a provozovatel investičního portálu proinvestory