Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jak se zbavit korupce I: Rozlišit korupci a zlodějnu

, | 6. 6. 2012

Bez povrchních soudů a se znalostí ekonomie!

Jak se zbavit korupce I: Rozlišit korupci a zlodějnu

Média jsou doslova posedlá hledáním „korupčníků“ a vyčíslováním toho, kolik nás – daňové poplatníky – stojí. Nejrůznější „protikorupční“ iniciativy se přetvářejí v detektivní agentury, které informují veřejnost o tom, že úředník Novák hraje golf s podnikatelem Pospíšilem a že mu kdysi zadal státní zakázku. Domnívají se přitom, že úspěšně bojují proti korupci. Vycházejí totiž z toho, že korupce je způsobena morální vadou našich politických a úřednických elit a že ona je důvodem, proč nejsme schopni dát veřejné finance do pořádku.

Přestože si o morálních kvalitách našich elit neděláme iluze, nic podle nás nemůže být víc vzdáleno od pravdy. Ukazování prstem na „korupčníky“ vyvolává falešný dojem, že korupce je morální problém jednotlivců, a odvádí problém od klíčového poznatku, že problém je v samotném systému státního přerozdělování. Ten je neefektivní z principu a korupce je pouze jeho průvodním znakem.

V tomto textu ukazujeme, že znalost ekonomie dává o korupci úplně jiný obraz, než jaký se nám snaží prezentovat média a nejrůznější protikorupční iniciativy.

Na svobodném trhu korupce neexistuje

Existují dva způsoby, jak uspořádat poskytování zboží a služeb – přes svobodný trh a přes stát. Právě toto rozlišení je zcela klíčové pro pochopení korupce a vyvrácení povrchních soudů, které kolují našimi médii. Přesto je neustále přehlíženo. Socialisté a centrální plánovači opakovaně přisuzují svobodnému, nenásilně seberegulovanému trhu vlastnosti, které nemá. A naopak – státu, který by chtěli řídit, přisuzují ctnosti a schopnosti, jichž u něj nikdy nelze dosáhnout. Korupce je jedním z výborných příkladů.

Mnoho lidí je přesvědčeno, že korupce je tržní fenomén, způsobený svobodou člověka poskytovat druhému peněžní odměnu za zboží či službu. Lze se setkat dokonce i s ekonomy, kteří by zdroj korupce hledali u trhu. Uveďme tedy na začátek, že korupce se definuje jako zneužití veřejného úřadu pro soukromý prospěch. Používání pojmu korupce v tržním prostředí je chybné. Proč tomu tak je?

Svobodný trh, příklad první: Manažer-zloděj

Představme si manažera firmy, který přidělí zakázku na dodávku firemních počítačů známému za vyšší cenu a odpovídající odměnu na jeho soukromý účet. Nepopíráme, že takové případy se dějí. Nejedná se však o korupci, jedná se o prostou krádež. Manažer totiž tímto jednáním okrádá vlastníka firmy. Soukromá osoba poškozuje jinou soukromou osobu.

Když se dočteme, že byla obviněna skupina zaměstnanců společnosti Czech Coal z toho, že z firmy organizovaně ukradla uhlí celkem za 100 milionů korun, nenapadne nás čin nazvat korupcí. Je to krádež. Když však vysoce postavený manažer přidělí drahou zakázku svému známému, chybně to nazveme korupcí. Přitom jde opět jen o krádež z majetku majitele firmy.

Z hlediska zákona není podstatné, zda zaměstnanci majitele firmy okrádají odnášením výrobků nebo zboží, falešnými fakturami nebo skrytými provizemi v zakázkách. Není správné pro krádež používat slovo korupce, protože korupce je definována úplně jinak.

Říkat, že na trhu existuje „korupce“, je tedy totéž jako říkat, že lidé bohužel kradou a že kradou i v tržním prostředí. To zcela jistě popřít nelze. Ovšem stejně tak to nelze dávat za vinu svobodnému trhu. Z období socialismu víme, že rozkrádání podniků bylo v netržním prostředí celonárodním fenoménem.

Svobodný trh, příklad druhý: Provize za prodej

Představme si dále, že obchodník prodá zboží do supermarketu a nabídne za tento prodej supermarketu poplatek či provizi. Někteří jdou dokonce tak daleko, že označují i toto jednání za korupci. Tento obchod je však zcela dobrovolný a nikoho nepoškozuje. Prodávající často musí nabídnout slevu za zboží, aby kupující nakoupili. Provize zde představuje formu ziskové marže supermarketu.

Provize za prodej není korupce. Nemůžeme si myslet, že by někdo (například supermarket) chtěl zprostředkovat prodej našeho zboží zdarma, bez marže. To by nepokryl své náklady a zkrachoval. Obvinění, že provizní prodej má něco společného s korupcí, je totéž jako říci, že vyjednávat o cenách je nezákonné. Snaha omezit volnost cen je však typická pro centrální plánování a socialismus. Odtud plynou nesmyslná obvinění o „korupci“ mezi supermarkety a jejich dodavateli.

Trh odstraňuje zloděje

Tvrzení, že se na svobodném trhu vyskytuje korupce, je zcela mylné a ignoruje definici korupce. Na trhu se vyskytuje pouze porušení vlastnických práv, tj. krádež. Každý vlastník firmy se musí chránit před rizikem, že jej zaměstnanci budou okrádat. Pokud podnikatel na krádeže ve firmě nepřijde včas, jeho firma velmi rychle vytvoří ztrátu a zkrachuje. Trh proto automaticky vybírá ty podnikatele a ty firmy, které jsou nejefektivnější a ve kterých se krade nejméně. Každý tak snadno vidí, že trh má v sobě přirozené, zdravé mechanismy, které mýtí nečestné chování a podporují poctivost. To o státu říci nelze.

Pravá příčina korupce: stát a jeho neefektivnost

Stát se od trhu zcela zásadně liší v tom, že neumí vyčíslit ziskovost či ztrátovost jakékoli své činnosti. Firma na trhu neustále dbá o to, aby měla tržby vyšší než náklady a dosahovala tak zisku. Pokud dosahuje ztráty, znamená to, že je neefektivní. Spotřebitelé totiž neoceňují její výrobky natolik, aby z tržeb pokryla vstupy do výroby. Ztráta firmě říká, že by v dané činnosti neměla pokračovat a že by zaměstnávané zdroje (kapitál, půdu, práci) měla přenechat k jinému využití. Firma tedy jedině díky tržbám vždy ví, zda má náklady úměrné či příliš vysoké.

Proč to u státu nejde? Stát jednoduše žádné tržby nemá. Stát nenabízí služby na trhu s tím, že si je někdo (možná) koupí a ohodnotí tak jeho výkon. Stát se financuje předem daněmi, které na lidech vynucuje. Jelikož stát nemá tržby, vůči nimž by porovnal své náklady, nikdy neví, zda má náklady na daný projekt vysoké či nízké. Jinými slovy, stát postrádá měřítko efektivnosti. To je celá příčina neefektivnosti státu a klíč k pochopení korupce.

Korupce nahrazuje tržní rozhodování

Když nemá státní úředník měřítko, podle něhož by rozhodoval o efektivnosti jednotlivých státních projektů, jak jinak se může rozhodovat? Právě teď vstupuje na scénu korupce. Korupce je situace, kdy si soukromé subjekty snaží otočit rozhodnutí úředníka ve svůj prospěch, nejčastěji za pomoci odměn či jiných protislužeb. Tento mechanismus je náhradou tržního rozhodování. Připomeňme, že úředník nemá žádnou lepší možnost, jak se rozhodovat. Na trhu si majitel firmy porovnává tržby a náklady a nedopustí, aby byly náklady příliš vysoké. Státní úředník nejenom že nad sebou nemá majitele, který si hlídá ziskovost, ale navíc ani nemá měřítko, jak ziskovost či ztrátovost zjistit. Úředník je tak „ekonomicky slepý“. Absence ekonomického tlaku na efektivitu způsobuje, že korupce má volný prostor. Právě ona potom vede úředníky v jejich rozhodování.

Zatímco na svobodném trhu korupce neexistuje, se státní byrokracií je korupce spojena vždy. Je velmi snadné pochopit, proč tomu tak je. Každé byrokratické rozhodnutí má svou nabídku a poptávku, a musí tedy mít svou cenu. U některých rozhodnutí je sice nabídka zdánlivě neomezená, protože je byrokrat nakonec musí učinit. I tak se ale velmi liší nabídka například stavebního povolení dnes a stavebního povolení za rok, proto přinejmenším brzké stavební povolení má nezanedbatelnou cenu (na rozdíl od toho pozdního).

Každé byrokratické rozhodnutí tak vytváří korupční potenciál. Může se stát, že nabídka a poptávka se v konkrétním případě nesetkají a ke korupci nedojde, korupční potenciál zůstává nevyužitý. To je tehdy, když nejvyšší cena potenciálního kupujícího (korumpujícího) bude pod nejnižší cenou potenciálního prodávajícího – rozhodujícího úředníka. Toto nastane především u těch méně důležitých rozhodnutí, kde poptávka nebude dost silná a nepřesáhne tento úřednický korupční práh.

Naopak v případech, kdy se rozhoduje o velkých částkách, bude ke korupci docházet skoro jistě. Kupující budou dost silní, aby korupční práh byrokratů překonali. Korupce tak bude pouze vyjadřovat stínovou, skutečnou cenu daného rozhodnutí. Tato stínová cena by se běžně ustavila na trhu, ale byla násilným rozhodnutím vlády a byrokratického aparátu potlačena, protože stát danou oblast vzal pod svá křídla. Plyne z toho jediné: čím více státního přerozdělování, tím více zdrojů, které si soukromé subjekty mohou korupcí nasměrovat k sobě, a tím více korupce.

Pokračování zítra
Text vyšel v květnovém čísle Revue Politika

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (18 komentářů)

Ferdinand Mácha | 7. 6. 2012 14:25

"Ztráta firmě říká, že by v dané činnosti neměla pokračovat a že by zaměstnávané zdroje (kapitál, půdu, práci) měla přenechat k jinému využití. Firma tedy jedině díky tržbám vždy ví, zda má náklady úměrné či příliš vysoké."


Přetíženýmivozy se ničí silnice. Tudíž vzniká ztráta. Ztráta by měla autodopravcům říkat, že by v dané činnosti neměli pokračovat a že by kusy nákladů měli nechat k jinému využití...
Proč se tak neděje? Je váš výrok lživý? Anebo mi něco uniklo?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Adam Čabla | 7. 6. 2012 21:47
reakce na Ferdinand Mácha | 7. 6. 2012 14:25

Uniklo vam to, ze autodopravci poskozuji silnice a za toto poskozeni neplati, respektive plati vyrazne mensi castku nez by odpovidalo tomuto poskozeni. Jedna se o negativni externalitu, definici a dusledky si jiste najdete ci odvodite sam;-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 8. 6. 2012 07:23
reakce na Adam Čabla | 7. 6. 2012 21:47

Zatím tedy vidím, že článek píše lež:
Firma nemá náklady úměrné, a přesto tento fakt z tržeb nezjistí.
;-)

Důsled ektéto konkrétní negativní externality je ten, že dopravci nejsou spokojeni s průjezdností silnic a namísto zohlednění omezenosti zdroje a následující optimalizace mají stále dojem, že silnice jsou zdroj neomezený.
?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Miroslav Hnilička | 6. 6. 2012 19:20

Ještě bych rád dodal:
Pokud nevíme, co to korupce ve své podstatě je, těžko hledat jejího viníka, ještě hůř hledat způsob jak ji omezit.
Znát podstatu korupce je podmínka nutná, nikoliv dostačující, jak dojít k nápravě.
Takže, předběžně souhlasím i s premisou, že "za veškerou korupci jsou zodpovědni, zcela a jen, naši političtí zastupitelé a představitelé, a to i 20 let nazpět". Nikoliv tedy ti drobnější zlodějíčci soukromého majetku v soukromých firmách, a už vůbec ne jakýsi rádoby anonymní "trh".
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Miroslav Hnilička | 6. 6. 2012 16:12

Souhlasím s premisou, že korupce je definována jako "zneužití veřejného úřadu pro soukromý prospěch". Je převelice potřebné ji definovat. A dává to smysl.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Marek Dubiak | 6. 6. 2012 13:06

Nesouhlasím s premisou, že korupce je definována jako "zneužití veřejného úřadu pro soukromý prospěch". Definována kým? A nedává to ani smysl.

Korupčník je prostě ten, kdo zenužívá svého postavení v kterékoliv organizaci, soukromé či veřejné, ke svému vlastnímu prospěchu na úkor této organizace.

Manažer soukromé firmy má hájit zájmy majitelů, politik či úředník zájmy voličů. Pokud ten či onen místo toho sleduje zájmy své, soukromé, dopouští se korupce.

Korupce tedy není problémem státního přerozdělování. Ve veřejném sektoruje mnohem častější a vážnější než v tom soukromém z jediného důvodu - majitelé soukromé firmy mohou své manažery kontrolovat a řídit mnohem účinněji a častěji než voliči své politiky.

Nic víc v tom není.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Otakar Hokynář | 7. 6. 2012 09:02
reakce na Marek Dubiak | 6. 6. 2012 13:06

Souhlasím a ještě Vás doplním. Dneska velké firmy začínají mít atributy pozdně feudálních států - vlastní pravidla, bezpečnostní složky a často (ba zpravidla)dědičné majitele s téměř suverénním rozhodovacím právem.
Z hlediska zákona - ano,korupce je definována tak a tak- tedy zločin správy, ale principem jde o totéž jako poškozování firem úplatnými managery.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Malý | 7. 6. 2012 08:57
reakce na Marek Dubiak | 6. 6. 2012 13:06

Máte pravdu v bodě, že korupce je jakékoliv zneužití pravomoci. Ať už ve státním, či soukromém sektoru. Jenomže my máme korupci spojenou výhradně s veřejnýmsektorem. Proč? Protože tam se zřejmě 99% veškeré korupce odehrává. A jsme doma. Proč je korupce četnější ve veřejném, než v soukromém sektoru? Protože veřejný sektor je pro korupci přeci mnohem přívětivější. Jedná se o tzv. nákup třetí osoby (ne za svoje, ne pro sebe). Ale to už s Vámi probírám základy ekonomie...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Mazánek | 7. 6. 2012 15:33
reakce na Petr Malý | 7. 6. 2012 08:57

Jedním z dalších důvodů může být to, že když mi v mojí firmě někdo něco ukradne, tak je to můj problém, který médiím a) neřeknu a b) média nezveřejní, protože nikoho nezajímá.

V soukromé sféře může být víc korupce, než si myslíme.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Fery Marra | 11. 6. 2012 11:42
reakce na Jan Mazánek | 7. 6. 2012 15:33

Můžete uvést nějaký příklad korupce v soukromém sektoru? Díky.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 11. 6. 2012 14:15
reakce na Fery Marra | 11. 6. 2012 11:42

A co třeba dohoda se soukromým auditorem, aby došlo k mírné úpravě výsledných čísel hospodaření zveřejněné pro finanční úřad... nebo čísel vyjadřujících rizika investic... Nevěříte že existují takové případy? Proč by se jinak vyšetřovaly daňové únikynebo proč krachují pojišťovny?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 11. 6. 2012 14:09
reakce na Fery Marra | 11. 6. 2012 11:42

Co takhle soukromá firma poskytující tisk propagačních materiálů pro politickou stranu, pojišťovnu atd., fakturující za 10 - 100 násobek nákladů? Byl by to dostatečný příklad?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Malý | 7. 6. 2012 17:46
reakce na Jan Mazánek | 7. 6. 2012 15:33

Ano, může to být tím, že tam není tak vidět. Ale já tvrdím, že korupce v soukromém sektoru je záležitostí soukromníků. Ta veřejná korupce je VV (Věcí Veřejnou:-)))
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Vrba | 7. 6. 2012 14:38
reakce na Petr Malý | 7. 6. 2012 08:57

Jakou korupci ve veřejném sektoru máte na mysli? Nepletu-li se, tak naopak při korupčním jednání je zpravidla přítomen nejen zástupce z veřejné sféry, ale taktéž ze sféry soukromé. Proč se díváme na korupčníky z řad úřednictva a politiků a nikoli korupčníky z řad soukromých firem, tedy na onu druhou stranu mince?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Malý | 7. 6. 2012 17:44
reakce na Martin Vrba | 7. 6. 2012 14:38

To už pletete jablka s hruškami. Korupce ve veřejném sektoru je okrádání veřejného sektoru. Korupce v soukromém sektoru je okrádání soukromého sektoru. Soukromník, který parazituje na veřejných zakázkách, to není záležitost korupce v soukromém sektoru, nýbrž ve veřejném. Protože krade z veřejného. A tady prostě platí, že čím méně toho poteče přes veřejný sektor, tím méně se z toho bude dáti ukradnout. O tom je celou dobu řeč. Nevím proč odbočujete od tématu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Weinfurtner | 7. 6. 2012 08:43
reakce na Marek Dubiak | 6. 6. 2012 13:06

Ve veřejném sektoru je velký rozdíl v původu peněz, proti soukromému sektoru. V soukromém sektoru totiž chybí zcela násilí, kterým si stát vynucuje svoje příjmy.

Soukromá firma si nemůže vynutit ceny na trhu a tudíž není snadné neustále firmu rozkrádat aniž by ty peníze někde scházely. Ve státním sektoru tohle je možné, protože stát má moci si peníze od lidí sebrat násilím. Můžete si to experimentálně ověřit.

Nejprve si na trhu nekupte zboží od firmy o které si myslíte že v ní bují korupce.
Pak nezaplaťte například daň z nemovitosti.

A během následujících měsíců sledujte co se bude dít.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Vrba | 7. 6. 2012 14:47
reakce na Michal Weinfurtner | 7. 6. 2012 08:43

Ten experiment je poněkud asymetrický a zavádějící.

Tak, jak je nastaven vůči státu, by měl vypadat adekvátně takto:

Pokud se rozhodnu neplatit daně státu, který považuji za stát, ve kterém bují korupce, tak de facto na úrovni firmy jakožto její zaměstnanec mám pak nárok na celou výši svojí mzdy bez zisku, který ze mě má zkorumpovaná firma, která mě zaměstnává. Můžete si to experimentálně ověřit.

A během následujících měsíců sledujte, co se bude dít.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 7. 6. 2012 13:54
reakce na Michal Weinfurtner | 7. 6. 2012 08:43

"Nejprve si na trhu nekupte zboží od firmy o které si myslíte že v ní bují korupce."

Rad ítetedy, aby si člověk nekoupil elektřinu? Aby lidé přestali jezdit MHD? Aby přestali kupovat pohonné hmoty? Telefonovat?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel Ryska
Ekonom, doktorand na Fakultě sociálních studií UK
Jan Průša
Ekonom, doktorand na Fakultě sociálních věd UK

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!