Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Řecká předehra ještě neskončila, a ve Španělsku už začíná skutečná opera

| 25. 6. 2012

Pondělí po řeckých parlamentních volbách se zdálo, že finanční trhy reagují neutrálně, možná mírně příznivě. Velmi brzy se však vývoj pokazil. Ceny španělských a italských dluhopisů poklesly, což znamená, že jejich výnos do doby splatnosti vzrostl.

Řecká předehra ještě neskončila, a ve Španělsku už začíná skutečná opera

Výnos do doby splatnosti dluhopisu je ukazatel obdobný úrokové sazbě. Když cena dluhopisů klesá, výnos roste, což je zdrojem nemalého zmatení laické veřejnosti i televizních komentátorů. Čím nižší cena, tím vyšší výnos a tím větší je také riziko. Jestliže tedy španělský desetiletý dluhopis nesl kolem poledne zhruba 7,12 procenta ročně, znamená to, že stát si bude muset půjčovat za vysoké úroky. Nebo, v horším případě, mu už nikdo nepůjčí.

Dluh, který nelze splatit

Zpět k Řecku. Výnos řeckého státního dluhopisu splatného v roce 2022 činil po volbách 26,41 procenta ročně. Investoři už Řecko pohřbili a nedávají mu šance na záchranu. Připomeňme si, že tento stát již prošel částečným bankrotem v březnu 2012. Tehdy byl bankrot spojený s restrukturalizací dluhopisů „prodáván“ veřejnosti jako mezinárodní pomoc. Ve skutečnosti šlo o oficiálně klasifikovanou kreditní událost. Tedy bankrot, lidově řečeno.

Částečný bankrot měl zemi ulevit od dluhové zátěže. Jak se však ukazuje jen několik měsíců poté, odpis 75 procent hodnoty některých dluhopisů držených soukromými investory nestačil. Řecko dále táhne na bedrech zátěž o váze zhruba 160 procent hrubého domácího produktu. Pro přiblížení: představte si, že každý obyvatel Česka včetně dětí a starců dluží 580 tisíc korun. Skutečná hodnota je něco přes 155 tisíc korun na osobu, což neohrožuje stabilitu. (Ačkoli ani to už není malý dluh!)

Dluh řeckých rozměrů nelze splatit. Prostá aritmetika to vylučuje. I když vezmeme v úvahu dotované (tj. velmi nízké) úrokové sazby na nových státních dluhopisech, stále vychází, že řecká ekonomika by musela udržovat nominální růst kolem čtyř až pěti procent ročně, jen aby zabránila dalšímu růstu dluhu. O splácení lze snít; ve skutečnosti řecká ekonomika dále klesá. Co horšího, objevují se známky trvalého poškození produktivních sil.

Z historie jsou známé příklady zemí, které dokázaly unést i silnější zátěž. Velká Británie po druhé světové válce nesla dluh ve výši hodně přes 200 procent hrubého domácího produktu a nezbankrotovala. Jenže jsou tu podstatné rozdíly. Britský dluh byl především domácí. Britové dlužili sami sobě. Británie měla vlastní měnu a byla tehdy stále ještě mladou, silnou ekonomikou s mocným průmyslem a silnými finančními trhy. Nic z toho neplatí pro Řecko. Krom toho britský válečný dluh byl nakonec z velké části splacen inflací.

Přes všechnu sílu Británie, dluhové břemeno bylo tak těžké, že odsunulo tuto zemi na druhou kolej v rámci Evropy. Hospodářskou dominanci získalo Německo, jemuž byly dluhy odpuštěny. Z geopolitických důvodů byli poražení odměněni, vítězové potrestáni.

Aritmetika a historie ukazují, že Řecko nemá šanci. Ať už bude nová vláda jakkoli konstruktivní a proevropská, nevyvede zemi z krize a z dluhového otroctví. Pokud by Německo chtělo skutečně pomoci Řecku, prosadilo by podobný program, z něhož samo po válce načerpalo sílu: tedy velmi velkorysé odpuštění dluhů a zavedení vlastní měny, která by odpovídala ekonomickým podmínkám země. Nicméně Německo trvá na svém, což mnozí Řekové chápou jako protektorátní nadvládu. A mají pravdu. Postoj Německa, které se samo dostalo vícekrát v historii do bankrotu vlastní vinou, je vrcholně pokrytecký. Jak uvádí specialistka na státní bankroty Carmen Reinhartová, Německo bylo oficiálně ve stavu platební neschopnosti ještě v roce 1953!

Vzorná ekonomika v nesnázích

A nyní se vraťme do Španělska. Žádná lehká váha – ekonomika asi 4,75krát větší než Řecko. Dlouho byla považována za vzornou ekonomiku, která měla od zavedení eura ještě lepší finanční disciplínu než Německo. Už na jaře 2007 začaly klesat akcie stavebních společností a stagnovat ceny nemovitostí, což se ukázalo být signálem bankovní krize. (Poučení pro ekonomy: ignorujte konvenční ukazatele, soustřeďte se na trh nemovitostí, objem úvěrů a burzu!)

Španělské banky musí nyní refinancovat dluhy za 545 miliard eur. Zástavy na půjčky od Evropské centrální banky docházejí. Co teď? Řecká předehra ještě neskončila, a ve Španělsku již začíná skutečná opera.

Nadměrné dluhy lze splatit jen daněmi nebo inflací. Británie nejprve vyzkoušela mezní míru zdanění ve výši až 95 procent. Nefungovalo to. Nakonec své dluhy zaplatila inflací. Bude Evropa opakovat britské zkušenosti? Pokud se vystupňují tlaky na vytvoření společné evropské daňové politiky, rozhodně by se to mělo obejít bez České republiky. Nejlepší, co můžeme udělat pro Evropu, je udržet si zdravý rozum. I za cenu, že budeme osočováni z „protievropských“ postojů.

Psáno pro Lidové noviny



Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (19 komentářů)

Petr Toman | 26. 6. 2012 12:17

Španělsko se potápí (http://tinyurl.com/7rxlp68).. .kdo si vsadí na Itálii?
http://blog.aktualn e.centrum.cz/blogy/ales-michl. php?itemid=16658
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 26. 6. 2012 11:30

Pro: R E D A K C E.
Vypoadá to, že cca od 5. levelu vnoření odpovědi na příspěvek již není možné dále reagovat - nastane chyba.Možná to je mým prohlížečem, ale zkoušel jsem dva.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 26. 6. 2012 11:27

Pro: Petr Svoboda

Ano, Huntové byli udolání hlavně změnou pravidel uprostřed hry. A ano, legal tender (fiat) je ze zákona možné použít pro vyrovnání jekékoli pohledávky.

Jenže jak už jsem řekl, druhá strana (Comex, FED, JPM, vláda, dolar, ...) dnes nejsou ve stavu, jako tehdy před 40ti lety. Jejich pozice je velmi vratká, vše stojí na chatrné důvěře.
Pokud by tedy došlo k tomu, k čemu došlo během pokusu bratří Huntů a pokud by "elita" opět chtěla (resp. musela) použít nestandardní opatření, tak už jí to nemusí projít. Kdyby např v podstatě uznala, že už fyzický kov nemá a že investoři nuceně budou vypořádání ve fiat penězích, jen by to podpořilo hlad po kovu a panický úprk od papírových aktiv. Najednou by každý investor v ETF zlatém/stříbrném fondu viděl, že vlastně žádné zlato/stříbro nemá (viz už dnes případ MF Global) a jal by se to řešit. Každý držitel dolaru či bondu by také silně zapochyboval o hodnotě svých papírků a chtěl by je směnit za reálnou hodnotu.

Ostatně již dnes jsou patrné náznaky oddělování trhu s papírovým a fyzickým drahým kovem, stále méně se daří předstírat, že je trh jen jeden. Běžně dochází k výprodejí (a poklesu ceny) na "papírovém" ;trhu (Comexu) v situaci, kdy poptávka po fyzickém kovu neklesá, či dokonce roste.

Zkrátka docela pochybuji, že by dnes "elitě" a jejímu finančnímu systému prošel stejný zásah, jaký úspěšně podnikla proti bratom Huntovcom.
Doufám, že k něčemu takovému v dohledné době dojde (ale raději později, po další akumulaci), bylo by to velmi zajímavé pozorovat! A možná v přímém přenosu vidět, jak se píšou dějiny. Pro držitele papíru by to však asi nebyl příjemný zážitek.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Svoboda | 26. 6. 2012 13:01
reakce na Jan Altman | 26. 6. 2012 11:27

Reakce na váš příspěvek níže:

To porovnání spoření vs. nemovitost bylo ve smyslu, že vstoupit do etapy inflace s barákem a za pár let se vynořit opět s barákem je lepší, než si po celou dobu "zhodnocovat&qu ot;peníze na účtě. A když už cash, tak raději v papírcích v sejfu, protože bankovní kolaps může přijít přes noc a pak už se může dít cokoliv.
Vůbec "nejlepší" je situace okolo penzijního spoření. K těmto prostředkům se v případě krize střadatelé nedostanou ani náhodou. Na zrušení se totiž čeká 6 měsíců a to je dost času na změnu pravidel uprostřed hry. Tím bude jednou hodně lidí ošklivě překvapeno.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavel L | 25. 6. 2012 16:10

Mne to připadá nepřesné.
Na začátku je tvorba nových peněz, které až poté co se dostanou do oběhu, vyvolají doprovodný jev - Inflaci. V UK s tím mají bohaté zkušenosti, Řecko svou tiskárnu nemá. Už i Karel Marx se ve svém kapitálu zmiňuje, že má Bank of Englang více liber šterlinků v rozvaze, než odpovídá množství zlata.
Pavlovi by slušelo, kdyby se podíval také domů na růst měnových bází, úvěrů, cen realit. Jenže to by si mohl rozházet někoho z ČNB.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Kocur | 25. 6. 2012 12:00

Dnešní problémy Evropy nejsou ani nečekané ani náhodné, ale částečně předvídané a vítané, částečně systematicky připravované a dobře řízené. Politikům hašení krizí penězi daň. poplatníků přináší body (zadlužování většina voličů vítají, protože se při mrhání cizími penězi dostane i na ně, navíc většina lidí ráda žije na dluh, konzumuje teď z vypůjčeného a co bude potom, je už nezajímá), věřitelům a některým investorům to přináší peníze, střední vrstvě (samostatné a sebevědomé) ztrátu vlivu a postavení. Ti, kdo nejvíc doplácejí na krizi a z ní plynoucí inflaci, se nemohou účinně bránit, protože je většina přehlasuje. Toť jedna z nevýhod demokracie.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michal Haltuf | 25. 6. 2012 09:23

Dluh je splacen inflací díky tomu, že většina dluhopisů má pevný výnos (~úrokovou sazbu) - dejme tomu, že ten bude 5 %.
Když bude inflace 2 %, tak investor ve skutečnosti vydělá 3%.
když bude inflace 5 %, tak investor "zůstane na svém"
Když bude inflace 10 %, tak investor dostane nazpět méně (v kupní síle), než za kolik dluhopisy nakoupil.

Z pohledu státu je to přesně naopak - čím vyšší je inflace, tím lépe, protože tím menší zátěž dluh představuje. Můžeme si představit, že stát dluh splácí z nominálního HDP (které je tím větší, čím vyšší je inflace). Naopak dluh s inflací neroste. Je tedy pro stát snazší jej splácet.

Velká Británie měla období, kdy byla inflace výrazně přes 10% (chvíli dokonce i 25%) - tímto způsobem se zbavila velké části dluhu...

A co se týče těch 2 procent ... pan Zápotocký taky říkal, že měnová reforma nebude. Budete věřit politikům, kteří dnes slibují, že "inflace nebude"?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Robert Kubíček | 25. 6. 2012 12:19
reakce na Michal Haltuf | 25. 6. 2012 09:23

Tak hyperinflaci v řádu stovek procent asi nelze očekávat. Je pravda ta, že pan Kohout poměrně systematicky poukazuje na to, že jsou vhodnější aktiva, než hotovost jako taková. A ono to v podstatě říká i selský rozum - nebudu stavět jeden obrovský barák (a už vůbec ne, aniž bych jej měl pojištěný), do kterého narvu všechny úspory. Ale raději menší, k tomu kus pole... Případně druhý, který pronajmu, nebo dám mladým.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 26. 6. 2012 08:46
reakce na Robert Kubíček | 25. 6. 2012 12:19

Anatomie HYPERINFLACE:

Podle mne spíš nelze řict, zda hyperinflace bude či ne a pokud bude, tak kdy.

Říkat, že nebude, má asi tak stejnou váhu, jako říkat opak. Podle mne je ekonomika/společnost tak složitý mechanismus, že to prostě nelze kvalifikovaně odhadnout.

Nicméně je dobré pokusit si vyjasnit pojmy - viz i můj příspěvek níže "Co ja a co není hyperinflace".
Ataké je dobré se zamyslet, nakolik se v historii proběhlé hyperinflace navzájem podobají. Pokusit se o popis anatomie hyperinflace. V historických hyperinflacích (Jugoslávie, Zimbabwe, Německo, atd... - jsou jich desítky) se pokusit najít společné rysy v jejich projevech, společné příčiny, společné důsledky. A také najít atriuty, které jsou pro každou z nich jedinečné.
Z toho by pak mohlo býti možné odvoditi, jaké rysy té případné budoucí hyperinflace budou jisté a jaké asi budou variabilní.
Minimálně na ty jisté projevy je pak možné se připravit.

Studium proběhlých hyperinflací například může odhalit obvyklé chyby, které lidi v přípravě na ně činí.
Jeden z největších omylů (s nejfatálnějšími ekonomickými následky) spojených s hyperinflací a při tom ten mezi veřejností snad nejrozšířenější a nejpopulárnější je podle mne ten, že "nejlepsí ochranou proti hyperinflaci je investice do nemovitosti". Lid asi vychází z toho, že když je nemovitost dobrou ochranou proti inflaci, musí být hyperdobrou ochranou proti hyperinflaci. Nic ale není vzdálenějšího pravdě. Masy lidí schudlých hyperinflací si nebudou moct dovolit nájmy, 5 penzistů se bude sestěhovávat do jednoho bytu (to nás mimochodem čeká i bez hyperinflace, stačit bude demografie a pokles reálných penzí), raketový růst cen energií a údržby znepřistupní bydlení širokým vrstvám obyvatelstva, nájmy majiteli nepokryjí ani režii, lidé budou řešit jiné priority, než placení nájmu (jídlo, ...). Během hyperiflace za dob Výmaru si šlo za jeden zlaťák koupit činžovní dům v centru Berlína. Takže minimálně v tomto případě jednoznačně lepší ochranou proti hyperinflaci bylo Aurum.
A o něco později se ukázalo, že utratit jej (zdánlivě výhodně) za činžák nebylo až tak moudré, protože po (národně) socialistickém puči si s sebou na loď do USA či Palestiny činžák vzít nešlo....

"Hi storiese sice neopakuje, ale rýmuje se":-(
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Svoboda | 26. 6. 2012 10:20
reakce na Jan Altman | 26. 6. 2012 08:46

Důvod, proč nemovitosti jsou problematickou ochranou proti vysoké inflaci (nemusí jít nutně o hyperinflaci, tedy o ztrátu důvěry ve fiat) je totální závislost cen nemovitostí na dostupnosti a láci úvěrů. Protože za vysoké inflace jsou i vysoké sazby, vycházejí splátky v nesmyslné výši, kterou si nikdo nemůže dovolit. A je jedno zda jde o rezidenční nebo komerční nemovitost. Takto je naprosto devastována poptávka, což devastuje ceny. Nominálně sice mohou růst, ale reálně klesají.

Nicméně, nemovitost je jistě lepší varianta než spoření, pojištění penzijní či životní, hotovost v bance nebo v matraci, dluhopisy, ...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 26. 6. 2012 12:18
reakce na Petr Svoboda | 26. 6. 2012 10:20

Ano, přesně tak.

Navíc hyperinflace rozvrací společnost a často ji následuje nějaká změna režimu, či touha po odvetě na těch, kdo ji (v očích "lidu") způsobili a i po těch, kdo na ní vydělali. A znovu opakuji: s barákem na zádech se před běsnící lůzou obtížně utíká.

A jestli je nemovitost lepší investice, než spoření.
No to je otázka. Záleží na tom ve které fázi nemovitostní bubliny ji koupíte. Ve Španělsku domy klesly o čtvrtinu a zřejmě ještě jednou tolik budou muset klesnout. Pak třeba přijde zavedení pesety a v tvrdé měně klesnou ještě více.
V CZ nemovitosti již několik let klesají a ještě chvíli možná budou, zatímco inflace je určitě vyšší, než přiznává ČSÚ.
Nemovitost je nelikvidní majetek. Peníze ze spořícího účtu vyberu rychleji a mohu nakoupit něco, o čem myslím, že potřebuji, nebo co má potenciál růst.
Peníze mohu převést do zahraničí, dům ne.
Hotovost mohu vlastnit anonymně. O domu stát ví a proto si ke mně bude chodit pro stále vyšší výpalné (v slovníků parazitů se tomu tuším říká daň z nemovitosti).
Samozřejmě že se investice do nemovitosti může i vyplatit (zejména pokud máte známé na správném úřadu či nakoupíte od státu/obce levně). Ale i argumentů proti nemovitostem je hodně.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Svoboda | 26. 6. 2012 10:25
reakce na Petr Svoboda | 26. 6. 2012 10:20

A ještě pro zajímavost - během německé hyperinflace byla zajímavá struktura výdajů domácností. Přesná čísla už si nepamatuji, ale přes 90% šlo na potraviny a ten zbytek na nájmy, energie a ostatní. To znamená, že za nájmy se prakticky neplatilo.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Svoboda | 25. 6. 2012 21:31
reakce na Robert Kubíček | 25. 6. 2012 12:19

A proč myslíte, že hyperinflaci v řádu stovek procent nelze očekávat? Jistěže ne letos nebo příští rok, ale matematika je neúprosná a trend musí pokračovat. Až do kolapsu - teprve pak bude politicky možné přijmout skutečná řešení. Tj. méně státu - méně sociálních jistot pro banky a bankéře, méně dotací, méně úředníků, ...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 26. 6. 2012 08:22
reakce na Petr Svoboda | 25. 6. 2012 21:31

H Y P E R I N F L A C E -
Jestli hyperinflace přijde, nebo ne, to nedovedu říci. A už vůbec ne, kdy.

Ale je dobré si uvědomit, co to hyperinflace je. Resp. co to není:
Hyperinflace není vyšší inflace. Podle mne je mylná představa, že inflace plynule poroste a že když překročí určitou arbitrárně stanovenou hranici (jakou?), už jí prostě přidáme tu předponu Hyper.

Spíše něž "inflace vyšší, než XX%" bych hyperinflaci charakterizoval jako ztrátu důvěry v peníze, resp. virtualni aktiva (dluhopisy, futures, derivaty, ...).

K hyperinflaci tedy nedojde tak, že budou dlouhodobě nízké úroky, občas přijde nějaké to QE a LTRO a v důsledku toho postupně porostou ceny a platy, např. takto: http://www.shadowstats.com/alternate_data/inflation-charts

K hyperinflaci nedojde postupně, ale skokově. Naprosto bez varování. Například proto, že snahy BRICS o nahrazení USD v roli světové obchodní a rezervní měny postoupí tak daleko, že v jednom okamžiku si investoři uvědomí, že perspektiva dolaru je nejistá a chmurná a začnou se jej zbavovat. Nastane jev s pozitivní zpětnou vazbou - tento výprodej a pokles USD vyplaší ostatní investory a začnou vyprodávat také. Najednou si všichni uvědomí, že USD je jen kus papíru, navíc takového, kterého bylo vytištěno neuvěřitelné množství a budou se snažit rychle jej směnit za něco hodnotného, dokud to ještě lze.

Obdobný skokový panický výprodej může nastat napřiklad po prasknutní největší bubliny všech dob - té dluhopisové. Dnes všichni investoři považují dluhopisy USA, Německa a Japonska za bezpečné přístavy a přesouvají do nich své prostředky. Cena těchto dluhopisů roste ad absurdum, výnos klesá ad absurdum -porovnejte výnos z USBonds s reálnou inflací viz odkaz výše - reálný výnos je hluboce záporný.

Dříve či později si ale někdo uvědomí, že 100% (a rostoucí) dluh USA je nesplatitelný, že Japonsko s dluhem 220% a demografickou časovanou bombou je absolutní bublinou a že Německo není až takovým tygrem - dluh má vyšší, než Španělsko, demografie nic moc, pokud zkrachují PIIGS, Německo přijde o poskytnuté záruky plus bude muset sanovat své banky (dluh dále skokově vzroste).

V podstatě spouštěčem může být cokoli. Bankrot velké banky, bankrot nějakého státu, panika na derivátovém trhu, ... a nějaký větší investor si uvědomí, že nekryté měny a státní dluhopisy jsou jen gigantická bublina bez reálné hodnoty.
Proto ta úporná snaha nic takového už nepřipustit, ať to stojí, co to stojí - ani malou a bezvýznamnou Řeckou či Kyperskou ekonomiku nelze nechat padnout, sebepředluženější španělskou banku nelze nechat zbankrotovat, atd...

Mohou se také objevit další bratři Huntové a ukázat, že na komoditní burze se obchoduje s násobkem existujícího Au a Ag a že když např. u desetiny kontraků bude požadováno fyzické doručení kovu, ukáže se, že ho tolik prostě není. To už se stalo v 70.letech, ale tehdy státy a banky (a dolar) byly v kondici a měli dost sil bratry Huntovy porazit. Dnes by takový čin vedl pravděpodobně k masivnímu runu na komoditní trh, zavření burzy a následně paniku i na trhu dluhopisů a akcií.
Nebo se pletu? Co na to místní čtenáři se zkušeností s komoditním trhem? Jak by dnes probíhal a dopadl zápas nových bratří Huntů s Comexem, FEDem, JPM a vládou?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Svoboda | 26. 6. 2012 10:17
reakce na Jan Altman | 26. 6. 2012 08:22

Nejsem komoditní expert, ale Huntovi byli sundáni změnou pravidel - změna výše marginu. Pravidel, které je možné změnit, bude určitě celý arzenál.
A pokud vím, ve speciální případech je možné už dnes cash vypořádání vnutit.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

kratochvíl | 25. 6. 2012 08:28

moc pěkný článek. taky jsem euroskeptik, a to díky panu Kohoutovi především...
Ale jednu věc nechápu: co je myšleno tím, že dluh bude splacen inflací? jak to funguje? a je to vůbec možné, když všichni přední evropští lídři se zaklínají, že inflace nebude víc než 2 procenta?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Brabec | 25. 6. 2012 22:27
reakce na kratochvíl | 25. 6. 2012 08:28

Evropští lídři se zaklínají, že inflace nebude víc než 2 procenta, nicméně nově vygenerované peníze proudí do bank rychlostí možná pětinásobnou. Lídři si myslí, že to tak lze udržet navždy.

Pokud budete za rybu na domorodém trhu platit dvě mušličky, je naivní předpokládat, že zdvojnásobení počtu mušliček v oběhu zázračně podpoří spotřebu ryb na dvojnásobek při zachování ceny. Výsledkem bude spíš jedna ryba za čtyři mušličky.

Přesto však lídři při sypání peněz do ekonomiky básní o podpoře spotřeby.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Krejčí | 25. 6. 2012 11:07
reakce na kratochvíl | 25. 6. 2012 08:28

Dluh se splácí inflací následovně - půjčím si od Vás 5 milionů. Zítra nastane hyperinflace a rohlík bude stát milion - vy jste těch 5 milionů spořil celý život, já Vám zítra vrátím částku odpovídající čtrthodinové mzdě.
Dlužníkovi se inflace vyplácí, věřitele okrádá. O výši inflace rozhoduje (ponejvíce) stát, největším dlužníkem je rovněž stát. Jistě si domyslíte, co z toho vyplývá.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Miroslav Hnilička | 25. 6. 2012 04:23

Ekonom nejsem, v důchodu mám víc času, zajímá mně jak bude, v zadlužené republice, v předlužené Evropě.
Stovky článků, stovky hodin hloubání, možná víc.A pořád nic. Jen to horší. Všeobecný rozklad, devastace hodnot, rozkrádání, zadlužování zrychluje.
K jakému výsledku jsem došel?
Řízení malé dřevěné lodičky obyčejného rybáře má úroveň. Řízení státu a velké Evropy, přes veškerou techniku a komfort, ji nemá. Řízeny jsou právě tak, jak Costa Concordia pár set metrů od břehu. Skalisko ještě většina nevidí, vyhnutí se je už vyloučeno.
Island je malá lodička, ostatní jsme velcí.
Jsem na palubě, vyhlížím nejkratší cestu ke břehu.
Ale vím, kdo to zavinil.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!