Tomáš Prouza: Nečasova deka na české ekonomice

Nová ekonomická prognóza navíc jasně ukazuje, že se vláda naprosto nepoučila z toho, jak viditelně dusí v posledních dvou letech českou ekonomiku. Pokles českého hospodářství samozřejmě znamená nižší zisky firem, odkládání investic domácností i firem, z toho plynoucí nižší výběr daní, a tedy pokles příjmů státního rozpočtu. To by mělo znamenat vyšší rozpočtový schodek, ovšem stachanovská Nečasova vláda není schopna vzdát se modly naplánovaného schodku a hodlá jej dosáhnout skutečně za každou cenu a bez ohledu na české firmy i občany. „Riziko (poklesu příjmů) však bude vláda eliminovat úspornou politikou na výdajové straně,“ praví materiál, který prošel minulý týden vládou.

Zvýšit daně nerovná se vybrat víc

Tímto přístupem Nečas jasně ukazuje, že mu je úplně jedno, jak se vyvíjí česká ekonomika. Přeloženo do praktického jazyka, je mu úplně jedno, jak se daří těm, kteří nemají šanci zvyšovat si své příjmy vybíráním desátků ze státních zakázek nebo hlasováním ve sněmovně o svém platu bez ohledu na svůj společenský přínos (i když za stále častější tragikomické etudy okresního formátu by si možná i nějakou tu prémii zasloužili, protože týden co týden překonávat sami sebe dalším skandálem, vyhrožováním nepohodlným lidem nebo úplatností je opravdu těžké).

Většina ekonomů nechápavě zírala už loni, když se vláda rozhodla zvyšovat daně a očekávala, že mezi výší daní a vybraným množstvím peněz existuje přímá úměra – zatímco česká daňová zátěž je už daleko za únosnou mezí a každé zvýšení daní jen snižuje státní příjmy. Jenže zlaté tele naplánovaného schodku je zřejmě v myslích našich politiků opravdu silnější než mnohokrát prokázaná platnost Lafferovy křivky. Nebo je to jen prostá a pochopitelná snaha udržet si svou dobře placenou židli za každou cenu, jak bezelstně ukázal Petr Tluchoř svým prohlášením, že zvyšování daní je sice v rozporu s volebním programem ODS a on s ním nesouhlasí, ale stejně bude hlasovat pro?

Naše vize: Teploučko & spol.

Kdyby šlo jen o politickou frašku, dalo by se nad tím mávnout rukou, jak to ostatně poslední dva roky dělá čím dál tím víc znechucených lidí, kteří se začínají stahovat do sebe a opět dělit svět na „my“ a „oni“, jak bylo zvykem před rokem 1989. Jenže v situaci, kdy světová ekonomika zdaleka nemá problémy za sebou, kdy jsme nebezpečně závislí na vývoji německého hospodářství a kdy se jasně ukazuje, že tupé škrty a úspory za každou cenu jsou cestou do pekla, začínají být kroky Nečasovy vlády velkým nebezpečím pro dlouhodobé zdraví české ekonomiky.

Když člověk čte rozhovory s prezidenty a premiéry různých zemí, mají většinou jasno v tom, jak chtějí svou zemi změnit a kam ji posunout. Obvykle mluví o vzdělání, výzkumu a vývoji, změnách ve struktuře ekonomiky a větší integraci starší generace do rychle se rozvíjející společnosti. Premiér Nečas by asi podobnou otázku moc nepochopil. Nebo by spíš zahraniční čtenáři moc nepochopili jeho odpověď. Věřili by vůbec, že u nás vládne premiér, jehož vizí je smrádek, ale teploučko, jehož filozofií je zavírání očí před vším nepohodlným, jehož úkolem je nakrmit ze státních peněz všechny ty, kteří ho drží nad vodou, jehož schopnost sebereflexe je podle jeho činů v posledních měsících na absolutní nule a jehož ekonomická politika českou ekonomiku brzdí, místo aby ji ze všech sil podporovala? Spíš by si mysleli, že je to jen nepovedený vtip. Jenže tento nepovedený vtip bohužel ohrožuje budoucnost celé země.