Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Patnáct slonů v obýváku

, | 30. 7. 2012 | Vstoupit do diskuze

Mezi zatím nepříliš popularizovanými kříženci ekonomie a dalších věd je pravděpodobně nejdůležitější biofyzikální ekonomie. Pokud byste snad projevili zvrácený úmysl seznámit se s touto obskurní odnoží ekonomie, můžeme začít poměrně nevědecky: V obýváku se nám roztahuje patnáct slonů!

Patnáct slonů v obýváku

Angličtina má pěkný idiom. Slon v obýváku. Slon v obýváku je zjevná pravda, neoddiskutovatelný fakt – o kterém se nikomu nechce diskutovat. Patnáct slonů v našem obýváku napočítal Nate Hagens, jeden z čelních představitelů biofyzikální ekonomie a bývalý viceprezident investiční sekce Lehman Brothers a Solomon Brothers. Každý z těchto slonů je fundamentální omyl současné ekonomie. A nejen ekonomie, ekonomové odchovaní touto „vědou“ radí také většině politiků a manažerů velkých firem.

Problém se slony je o to větší, že jsou navzájem propletení choboty. Není možné odstranit jednoho, když neodstraníme taky ty druhé. A jak správně tušíte, nastal nejvyšší čas, abychom tuto nevšední dlouhodobou návštěvu vyprovodili ke dveřím. Pohodlně se usaďte. Začněme od toho posledního:

Slon patnáctý: Náš společenský systém jsme ustavili na základě podmínek, které panovaly jen ve velmi krátké historii lidského plemene. Nebrali jsme přitom ohled na biologii a fyziku ani na události, které se udály v průběhu dvaceti milionů let, jež onomu krátkému období předcházely. Korelace vydáváme za zákony a historicky jedinečné podmínky zaměňujeme za nadčasové platnosti. Ekonomie zcela postrádá dějinný rozměr a považuje se za vědu ahistorickou, objevující univerzální zákony, platné za každého počasí. Jedním z důsledků je pak pomýlená domněnka, že vývoj směřuje neustále vzhůru.

Slon čtrnáctý: Konvenční ekonomie se domnívá, že životní prostředí je součástí ekonomiky. Skutečnost je ovšem přesně opačná: ekonomika je součástí životního prostředí. Bez ohledu na to, co si myslíte o vlivu člověka na klimatické změny, není pochyb o tom, že vliv lidstva na planetu je enormní. Člověk podle různých propočtů a různě nastavených kritérií spotřebovává 30 až 50 procent čisté primární produkce Země. Mnoho významných vědců razí tezi, že žijeme v nové geologické éře, antropocénu, a že překračujeme nosnou kapacitu planety Země – planetární meze – a dostáváme se do překmitu.

Slon třináctý: Ekonomové opomíjejí energii, nepřikládají jí téměř žádnou váhu. Ekonomové považují energii za podkapitolu technických substitutů, v rámci níž jsou jednotlivé zdroje energie chápány jako navzájem plně nahraditelné.

Slon dvanáctý: Ekonomové nerozlišují na základě energie, ale na základě ceny energie. Trocha kupeckých počtů: barel ropy obsahuje 5,7 milionů BTU (britských termálních jednotek), což se v přepočtu na elektřinu rovná 1700 kWh. Člověk průměrně vyprodukuje 0,6 kWh za den, čili nahradit práci obsaženou v jednom barelu ropy by průměrnému člověku trvalo 11 let. Průměrný roční plat v USA je 45 000 dolarů. Jeden barel ropy tedy představuje v přepočtu na práci průměrného Američana 500 tisíc dolarů, tedy přibližně deset milionů korun. Pro srovnání současná cena barelu ropy je přibližně sto dolarů, tedy přibližně dva tisíce korun. Cena lidské práce je pěti tisíckrát vyšší než cena práce poskytované ropnými produkty. Toto je v kostce příběh průmyslové revoluce.

Její úspěch byl dán kombinací faktorů: propojením vědy a techniky, tedy zrodem vědotechniky, objevením ohromného množství vysoce koncentrovaných a snadno energeticky a ekonomicky dostupných paliv – fosilních a zejména vynálezu parního stroje. Jeho převratnost byla v tom, že umožnil dosud nebývalé: přeměnu tepelné energie na energii kinetickou. Toto novum umožnilo nahradit lidskou pracovní sílu obrovským množstvím energetických otroků a významnou měrou přispělo k osvobození člověka a ke zrodu demokracie.

Slon jedenáctý: Ekonomové nechápou, co je skutečným hybatelem ekonomického růstu, zhmotněné ideje pokroku. Navzdory obecnému přesvědčení, je energie mnohem důležitější než technologie. Technologie nám umožňuje získávat víc energie, ale primárním hybatelem ekonomického růstu je energie.

Slon desátý: Platí-li, že ekonomové nepřistupují k energii správně, platí totéž i naopak: energetici – ne tolik překvapivě – dostatečně nerozumí ekonomice. Poskytuje-li banka půjčku, vytváří tím peníze de facto „z ničeho“. Ve dvacátých, třicátých a čtyřicátých letech byla moc energie ohromná, v systému panoval nedostatek peněz. Tato nerovnováha se změnila v 70. letech s pádem brettonwoodského systému.

Slon devátý: Veškerý finanční kapitál je pouze ukazatelem skutečného kapitálu: přírodního, sociálního a lidského (zdraví, umu a dovednosti) kapitálu. Peníze nemají hodnotu samy o sobě, ale pouze v rámci určitého sociálního systému. Za finanční kapitál si občas a nanejvýš některého z těchto tří primárních kapitálů můžeme kupovat. Pravým zdrojem bohatství jsou energie a přírodní zdroje.

Slon osmý: Energetická návratnost nám říká, že na to, abychom energii získali, musíme energii vynaložit, například na výstavbu elektráren, na těžbu, zpracování a dopravu energetických zdrojů. Biologie hovoří o teorii optimálního získávání potravy. V rozporu s tím se však konvenční ekonomové domnívají, že ropa bude čím dál levnější. Tomu však naneštěstí brání jednak fyzikální limity, podobně jako například ve sportu, jednak strategie, kterou člověk při těžbě ropy historicky zvolil: nejprve jsme začali těžit nejsnáze dostupnou ropu a nyní se s velkým očekáváním vrháme na tu těžko dostupnou. Na stromě jsme nejprve otrhali ovoce, na něž jsme snadno dosáhli ze země, a nyní si bereme žebřík, jiní šplhají do koruny. Lezení nám zabírá víc času, stojí nás víc úsilí – a tedy i peněz. Jinými slovy energetická návratnost pro naši civilizaci zcela klíčové suroviny – ropy – v průběhu času klesá a bude i nadále klesat.

Slon sedmý vypadá takto: V přírodě hrají důležitou roli statusy: jež určuje podoba, tvar, výzor, patrnost. Tyto vlastně znevýhodňují mnohé živočichy. Uvažme páva a jeho zdobná ocasní pera: je kvůli nim nápadnější pro své predátory; aby mu narostla, je potřeba poměrně hodně zdrojů a energie; a nadto ho činí nemotornějším, brání mu v dobrém letu – a tak se opět stává snadnější kořistí predátorů. Obdobně v naší společnosti hraje status velice důležitou roli. V současnosti existuje vysoká korelace mezi množstvím peněz a statusem a mocí ve společnosti. Lidé chtějí vydělávat víc peněz nikoliv kvůli penězům samotným, ale kvůli navýšení statusu, které jim toto vyšší množství přinese.

Slon šestý: Z biologie je znám zákon maximálního výkonu – podle některých čtvrtý termodynamický zákon –, který říká, že v evoluční soutěži přežívají ty organismy, které nejlépe zacházejí s dostupnou energií, tedy mají jí dostatek a jsou hospodární. Úspěšné jsou ty organismy, které si umí spotřebu energie patřičně načasovat. Funkčnost tohoto modelu je zajištěna systémem zpětných vazeb, jejichž součástí jsou mozkové signály, které informují organismus o momentálním stavu. Lidé jsou však v tomto ohledu výjimeční: jsme potaženi kulturní vrstvou, která umožňuje – například v podobě peněz – tuto optimální spotřebu nahrazovat zástupnými podněty. Kultura našemu mozku poskytuje množství signálů, jež zastupují informace o energii, jež jsou vlastní ostatním organismům. Kultura je v tomto smyslu evoluční hrou, která z evolučních důvodů začínáme každý den nanovo. Jeden milion získaný na burze rovná se signálu do mozku o ukořistěné potravě.

Pátý slon: Současná ekonomie chápe špatně dluhy. Dluh je zvláštním – současným a místním – druhem akumulace energie. Cestou z okraje do středu. Cestou z budoucnosti do přítomnosti. Tím, že se snažíme udržet svou moc na maximu za pomoci dluhu, zároveň ukrádáme svým dětem a potomkům.

Slon čtvrtý: Snižující se dluhová produktivita. Dluh jako takový není principiálně špatný. Půjčujeme-li si a na základě toho vyděláváme víc, pak dluh, jak dobře věděl Keynes, smysl dává. Smysl však nedává tehdy, kdy rostoucí zadlužení vede jen k ještě vyššímu zadlužení. A čtvrtý slon je ten, že všechny vyspělé ekonomiky světa se historicky vydaly touto druhou cestou: dluhová produktivita například USA je dnes na nule.

Slon třetí: I makroekonomie se mýlí. Jak dokládají pokusy činěné pod názvem ultimátní hra, koncept užitku tak, jak ho formulovali Bentham a Smith, byl vyvrácen. Coby lidé jsme bytosti sociální, dbáme o druhé, usilujeme o spravedlnost a jsme obdařeni soucitem.

Slon druhý je neviditelná ruka trhu. Neviditelná ruka trhu funguje v jistém ohledu velmi dobře. Například supermarkety skutečně dodávají zboží nejlevnějším možným způsobem a princip soutěže je nutí držet ceny nízko. Ovšem neviditelná ruka se skutečně stává neviditelnou tehdy, jakmile se objeví systémová rizika. Neumí si poradit s krizemi a nenese žádnou odpovědnost za vyvstalé problémy. Manažeři velkých firem jsou lidsky přístupní si toto přiznat, ovšem nikoliv z pozice firem, které řídí, neboť ty by jim z hlediska vnitřního nastavení nic takového neumožnily financovat. Bylo by to v rozporu se štábní kulturou, neboť by to nevedlo k růstu a vyššímu profitu.

Slonem prvním je barakuda. Ekonomové jsou vedeni k tomu být čističi, predátory, dravci. Finanční sektor se stal barakudou. Thorstein Veblen upozornil na důležitý rozdíl mezi průmyslem a obchodem (byznysem). Průmysl vytváří a produkuje, zatímco obchod pomocí finančních nástrojů navyšuje zásobu financí. Obrovský problém, kterému nyní čelíme, je nepoměr mezi průmyslem a obchodem a odluka průmyslu (fundamentů) od obchodu, obchod se bude muset s průmyslem znovu sblížit.

Dnes využíváme v podobě dluhu energii budoucnosti. Hypoteticky, pokud by byl dluh zapovězený a nezákonný, pak by světová těžba ropy vyvrcholila před 20–25 lety. Za obrovským energetickým boomem je kvantitativní uvolnění americké centrální banky. V tomto ohledu je ovšem důležité zmínit, že peníze nemohou produkovat energii, mohou pouze uspíšit čerpání dostupných, ovšem co do množství biofyzikálně limitovaných zásob energie!

Liebigův zákon minima říká, že pro velikost produkce je rozhodující nikoliv nejvyšší, ale nejnižší vstupní hodnota některého z klíčových produkčních faktorů. Bude-li mít rostlina dostatek vláhy, světla, dusíku, ale nedostatek fosforu, bude určujícím faktorem fosfor. Tento zákon neplatí jen v zemědělství, ale obdobně i v energetice: i kdybychom nakrásně měli dostatek sekundárních, ať už fosilních či obnovitelných zdrojů, limitujícím faktorem bude tak jako tak ropa.

Co z toho všeho plyne pro nás? Náš problém není v nedostatku energie ani v nedostatku kapalných pohonných hmot, náš problém je v tom, že nemáme dostatek levné ropy na to, abychom mohli nadále růst. Pokud cena ropy příliš poroste, podváže to další růst, pokud naopak cena příliš klesne, bude jí nedostatek, což opět znemožní další růst. Jinými slovy, náš hlavní problém je, že prodlužujeme svá očekávání. My však svá očekávání musíme změnit a uzpůsobit je světu, který bude výrazněji utvářen biofyzikálními limity, světu, v němž bude k dispozici méně. Takový svět nemusí být nutně horším světem, než byl ten dosavadní. Jaký bude, záleží na nás.


Tento text je zkrácený a místy doplněný překlad přednášky, kterou Nate Hagens přednesl 6. ledna na konferenci Asociace pro studium vrcholu těžby ropy a zemního plynu.
Prezentace Nate Hagense [pdf], přednáška ke zhlédnutí zde.

Komentáře

Celkem 27 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK