Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Peníze jsou virtuální, dluhy neexistují? Velmi reálná sekera!

Lidský mozek zřejmě není evolučně vybaven na to, aby si představoval velká čísla. Ať už jde o vzdálenosti ve vesmíru nebo třeba astronomické státní dluhy. To, že si něco nedokážeme představit, ale ještě neznamená, že to nezaplatíme.

Když po nás exekutor vymáhá sto tisíc, víme, že jsme v průšvihu, ale tisíc miliard? Za tolika nulami si nedovedeme nic představit. Tedy alespoň soudě podle každé druhé diskuze na internetu.

Například na facebookovém profilu jednoho prezidentského kandidáta: „Dluh je jen slovo a peníze jen číslo, třeba přijde doba, kdy se to změní, ale tu změnu nemůže provést vláda ale lidé.“ Nebo ještě výživnější citát: „Nemohu se zbavit tísnivého pocitu, že zadlužování lidí i států je systém, jak se banky (nebo kdo vlastně) snaží získat všechno zásadní rozhodování pod kontrolu.“

Což jsou ještě poměrně kvalitní vyjádření, četba diskuzí pod ekonomickými články na velkých zpravodajských serverech je jen pro otrlé.

Dluhy jsou

Nuže, milí potenciální voliči, vězte, že dluh není nic virtuálního a vymyšleného zlými spekulanty, kteří vás chtějí zotročit. Státní dluh je naprosto reálný. Ke konci roku 2011 Česká republika dlužila 1,5 bilionu korun. Ano, z toho více než třetinu dlužila domácím bankám a finančním institucím, další pětinu pojišťovnám. 

Poptávka ze strany bank po dluhu existuje jednoduše proto, že stát jako instituce schopná uplatnit násilí (v případě našeho ministra financí to platí i doslova) a zdanit občany, je vysoce bonitní dlužník. Tedy až do okamžiku, kdy bonitní být přestane.

To, že země „PIIGS“ jsou kolektivně v průšvihu a úroky jejich dluhopisů stoupají do pomyslné zóny smrti nad sedm procent, není výsledek žádných spekulativních útoků. Jednoduše po nich není poptávka a tržní cena klesá, to znamená, že výnos do splatnosti roste. Vy byste snad koupili dluhopisy někoho, o kom pochybujete, že vám dlužnou částku splatí?

Šetřit už v tučných letech

Mimochodem, že výnos dluhopisů některé země stoupl nad sedm procent, neznamená, že okamžitě platí úroky sedm procent ročně. Například průměrná doba do splatnosti italského dluhu je necelých sedm let (a bývalo to víc), velkou část dluhu tedy ještě několik let nemusí refinancovat – tedy půjčovat si na něj jinde, že by ho prostě splatil, o tom asi nemůže být řeč – a platí na něm nižší, předkrizové sazby. Má tedy teoreticky ještě trochu času, aby přesvědčila investory, že je schopná se sebou něco provést.

Problém je, že hranice mezi záchranou a pádem do dluhové pasti je velmi tenká. Výnos dvouletých španělských dluhopisů už se v červenci, před slovní intervencí ze strany Evropské centrální banky, také blížil sedmi procentům za rok. Jakmile země začne dlouhodobé potřeby refinancovat krátkodobým a drahým dluhem, je s ní amen.

Z toho plyne, že skutečně šetřit je potřeba v dobrých časech, v krizi už je pozdě. Skutečným šetřením myslíme skutečné šetření, tedy zeštíhlení státu, zrušení zbytečných úřadů a dotací, ne škrcení ekonomiky zvyšováním daní.

Nevolte Emany!

Dluh není „jen slovo“, dluh je jednoduše závazek dlužníka splatit půjčené peníze. Věřitel obvykle jedná v dobré víře, že mu peníze vráceny skutečně budou. Je chyba domnívat se, že dluh můžeme škrtnout, protože většina dluhopisů je v držení domácích subjektů, a tedy dlužíme „sami sobě“. Podle stejné logiky bychom museli škrtnout i veškeré domácí dluhopisy firem, hypotéky a tak dále.

Vysoký podíl dluhu „doma“ a v domácí měně znamená jen snadnější možnost zbavit se ho jednoduše monetizací, tedy nákupem ze strany centrální banky, který naředí kupní sílu peněz.

V některém paralelním vesmíru se teď možná Česká národní banka zuby nehty snaží odolat nátlaku prezidenta Emana a generalissima Puchejře, aby v zájmu lidu otevřela stavidla kvantitativního uvolňování...

Riziko je, že pokud většina voličů bude žít v dojmu, že dluh je něco vymyšleného prohnilými kapitalisty, nakonec si nějakého takového Emana zvolí i v tom našem vesmíru. (A pak se budou divit, co si koupí za zůstatek svého penzijního připojištění...)

Autor je analytik Partners

 

Aleš Tůma

Aleš Tůma

Pracuje jako analytik investic ve společnosti Partners. Absolvoval VŠE v Praze a v roce 2013 získal titul CFA (Chartered Financial Analyst). Během studií působil v ekonomických rubrikách Hospodářských novin a Aktuálně.cz... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 34 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK