Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Podzim přinese bouřky

Evropští lídři neprožívají odpočinkové léto. Angela Merkelová z hor v severní Itálii volala Mariu Montimu a slibovala, že pro euro udělá „vše potřebné“. Italský premiér jezdil po evropských hlavních městech a snažil se, aby udržel úroky za úvěry co nejníže. Během své dovolené na ostrově Sylt přivítal německý ministr financí Wolfgang Schäuble amerického ministra financí Tima Geithnera. A muž, kterého všichni sledují, prezident Evropské centrální banky Mario Draghi, slíbil: „Do Polynésie nepojedu, je to příliš daleko.“

Jestli je léto už odepsané, září bude ještě horší. Existuje několik okolností, které krizi eura patrně urychlí. Patří mezi ně vyhlídka, že Řecku dojdou peníze a euro opustí, pokračující úpadek Španělska, volby v Nizozemsku, právní výzvy německého spolkového soudu a politická rezistence vůči stále integrovanější eurozóně.

Začněme u Řecka. V září bude úpadek řeckých veřejných financí ještě patrnější. „Trojka“ tvořená zástupci Evropské komise, ECB a Mezinárodního měnového fondu bude nakonec muset představit svou zprávu. A deficit Řecka už teď činí desítky miliard eur. Aby se udrželo nad vodou, potřebuje víc škrtů a peněz. Obojí se ale asi ukáže jako politicky nemožné. Popuzení věřitelé nejsou zemi ochotni poskytnout třetí balík pomoci, když už dali dvakrát, zvlášť pokud by to znamenalo odpustit Řecku velkou část dluhu.

Němečtí politici už debatují o tom, za jak dlouho by mělo být Řecko z eurozóny vyloučeno. Pro Philippa Röslera, lídra liberální Svobodné demokratické strany, „odchod Řecka už dávno pozbyl hrůzostrašnosti“. Přesto se mnozí obávají, že by mohly být vyloučeny i ostatní slabé středomořské státy. Přijde po „Řexitu“ také Španěxit, Portexit nebo Italexit?

Draghi udělá, co bude potřeba: Všechno

Výnosy ze španělských dluhopisů dosáhly v červenci alarmující hodnoty 7,5 procenta a italské je následovaly. Rozhodnutí půjčit Španělsku sto miliard eur, aby je předalo svým bankám, nervózní trhy nezklidnilo. Neuklidnil je ani příslib červnového summitu, že banky mohou být rekapitalizovány přímo ze záchranného fondu, hned jak bude v eurozóně vytvořen jednotný dohled nad bankami. I přes dosavadní odmítavé postoje je možné, že Španělsko bude do konce roku potřebovat pořádný záchranný balík. Dále pomáhat ale nechce hlavně Nizozemsko. Před volbami, které se uskuteční 12. září, nizozemské strany proti dlužníkům vehementně brojí. A i kdyby se Nizozemce nakonec podařilo přesvědčit, nejsou záchranné fondy dost velké na to, aby zachránily jak Španělsko, tak Itálii. Dnes fungujícímu Evropskému nástroji finanční stability brzy dojdou peníze. A nový Evropský stabilizační mechanismus (ESM), který má být flexibilnější a efektivnější, reviduje německý spolkový soud, jenž se vyjádří za měsíc.

Ať je forma záchranných fondů jakákoli, agentura Moody’s varovala, že právě kvůli nim by mohl být ohrožen nejvyšší rating Německa. Pokud tedy evropští věřitelé nemohou nebo nechtějí poskytnout dostatek peněz, aby zachránili ostatní, obrací se pozornost nevyhnutelně k Evropské centrální bance. Má moc tisku. A v posledních dnech její guvernér Draghi provokativně naznačil, že je připraven ji použít. Na konferenci 26. června prohlásil, že euro je nevratné. „Jako Evropská centrální banka jsme připraveni udělat vše potřebné, abychom euro udrželi. A věřte mi, že to bude stačit.“ Jeho slova trhy uklidila. Promění se však ve skutky?

Otázky, na které se nikomu nechce odpovídat

Pokud by Evropská centrální banka začala nakupovat dluhopisy, rozezlí si soukromé investory, protože je tím na žebříčku věřitelů posune zase o kus níž. Další problém je, že banka odmítá jednat, dokud od vlád nedostane ujištění, že budou také součástí hry. Evropská centrální banka tedy může nakupovat dluhopisy na sekundárním trhu, zatímco záchranné fondy budou sdílet riziko a nakupovat na trhu primárním. To by ale pro příjemce pomoci znamenalo přistoupit na nové podmínky – kterým by se Španělé a Italové rádi vyhnuli.

Evropská centrální banka totiž na státy eurozóny tlačí, aby urychlily integrační proces. Summity v říjnu a prosinci budou o tom, zda a jak rychle postupovat směrem ke skutečnému sdílení rizik (financování upadajících bank, garance vkladů a podobně). Kancléřka Merkelová se ovšem nové závazky zdráhá před volbami v roce 2013 přijmout a Francie se stále snaží střežit si svou suverenitu.

Na evropské lídry čekají rozhodnutí, kterým se dnes snaží vyhnout. Dáte Řecku více peněz, nebo ho necháte odejít? Budete sdílet závazky otevřeně (prostřednictvím eurobondů), nebo skrytě (skrz Evropskou centrální banku)? Odevzdáte více pravomocí institucím Evropské unie? Někteří se domnívají, že aby bylo lépe, musí být krize ještě hlubší.

Historie si bude moci poslední měsíce roku 2012 zapsat jako dobu, kdy se eurozóna spojila. Nebo rozpadla. Užijte si léto, podzim hezký nebude.

Článek z The Economist přeložila a upravila Iveta Paličková, překlad přineslo prázdninové dvojčíslo Revue Politika

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK