Poláci zbrojí, ekonomika poroste. A Česko?

Polsko ohlásilo jednu z největších zbrojních zakázek v Evropě. Svoji armádu posílí o tisícovku nových tanků. A co je neméně důležité: jde o tanky Anders vlastní výroby. Dvaatřiceti- až čtyřicetitunové tanky, vybavené mimo jiné nejmodernějším izraelským systémem aktivní ochrany Rafael, jsou navíc ideálním strojem pro expediční operace afghánského či iráckého typu. Takové stroje představují navíc ve výzbroji armád NATO nedostatkový segment, a mají tedy podle (nejen) polských odborníků značný exportní potenciál. „Je to ideální řešení pro zahraniční operace. Tank typu Anders je předurčen pro jednotky rychlé reakce,“ uvedl pro sever NATO Aktual český vojenský expert Lukáš Visingr.

Česku může být Polsko z hlediska vztahu k armádě, ale i pokud jde o zbrojní průmysl, kladným příkladem. V tabulkách největších světových exportérů zbraní Česká republika ještě občas figuruje, jedná se ale z velké části o repasované zbraně, většinou ještě z období Varšavské smlouvy, které ze svých skladů prodává nejen česká armáda, ale i další armády východního bloku. Nových zbraní je pomálu a až na výjimky se jedná o ruční palné zbraně České zbrojovky, která téměř jako jediná neodnesla privatizaci devadesátých let útlumem či likvidací zbrojní výroby.

Česko: Na nákupy nejsou peníze. A po známých skandálech taky jen tak nebudou

Porovnání s předválečným Československem (tradice skvělých českých zbrojovek však sahá až do dob Rakouska-Uherska), ale ani se zbrojní výrobou před rokem 1989 dnešní Česká republika nesnese: tuto část svého průmyslu téměř zlikvidovala. Na zbrojařství se ještě víc než na jiných odvětvích podepsala fragmentace, již způsobila z dnešního pohledu těžko pochopitelná snaha Klausových vlád devadesátých let rozpustit existující mohutné podniky do co nejvíce firem. Výsledkem bylo však jenom to, že takové firmy šlo během privatizace snáz vytunelovat.

Českému zbrojnímu průmyslu samozřejmě vůbec nepřidal vztah českých vlád k budování vlastní armády. Její rozpočet od konce devadesátých let stále klesá a z 2,4 procenta hrubého domácího produktu poklesl až na dnešních 1,1 procenta. Jak připomínají vojenští experti, v posledních několika letech klesají české výdaje na armádu nejrychlejším tempem ze všech zemí Severoatlantické aliance.

Těžko ovšem očekávat, že po skandálech s předraženými zakázkami posledních let bude mít ministerstvo obrany pozici dostatečně silnou na vyjednání vyššího příspěvku z rozpočtu. To do budoucna nejen dál podlamuje sílu armády, ale také likviduje poslední zbytky českého zbrojního průmyslu. Jeho základnou za Rakouska, za první republiky i za socialismu byla vždy domácí poptávka. Teprve od ní se pak odvíjel úspěšný export.

Tanky: zakázka jak Temelín. A to je jen začátek...

Polská armáda, ale i polský zbrojní průmysl jsou dnes v daleko lepším stavu. Armáda má ze zákona zajištěno financování ve výši 1,95 procenta HDP (polská ekonomika přitom navíc na rozdíl od té české stále roste), téměř čtvrtinu z rozpočtu věnuje na modernizaci zbraní. Konsolidovaný zbrojní průmysl se soustředil kolem koncernu Bumar, který zaměstnává na dvanáct tisíc lidí a také slušnou výzkumnou základnu. Kontrakt na tanky Anders, který je objemem srovnatelný například s dostavbou Temelína, bude mít samozřejmě podstatný význam i pro polskou ekonomiku jako celek.

Přitom polské plány nezůstávají jen u tisícovky (pro představu: česká armáda jich má k dnešnímu dni „v aktivní službě“ necelých třicet) nových tanků. Jak oznámil v minulých dnech polský prezident a vrchní velitel ozbrojených sil Bronisław Komorowski, Polsko začne ve spolupráci s Německem a Francií vyvíjet vlastní protiraketovou obranu, která by měla být v budoucnu začleněna do celoevropského obranného systému NATO. Pokud by se projekt tohoto rozsáhlého a propracovaného zbrojního systému uskutečnil, mělo by to pro polský zbrojní průmysl i pro jeho technologickou základnu zcela zásadní význam. A pro polskou ekonomiku samozřejmě rovněž.

Autor je redaktor Lidových novin;
úvodní snímek „lehký tank“ Anders, foto archiv Bumar