Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Šetřit, jak Evropa píská. Portugalsku to není nic platné!

| 4. 9. 2012

Když nebudeme hodní, dopadneme jako to zlobivé Řecko, které zas neplní podmínky, uložené mezinárodními institucemi. Tak se u nás strašívá. Tomáš Prouza ve svém komentáři připomíná, že v průšvihu jsou i státy, které se podmínky snaží poslušně plnit. Jen jim to vůbec nepomáhá, naopak. Ale o tom je asi třeba mlčet!

Šetřit, jak Evropa píská. Portugalsku to není nic platné!

O strašení Řeckem před volbami v roce 2010 se toho již napsalo hodně. A řeckou kartou se občas v našich politicko-ekonomických diskuzích občas hraje dál – a pořád s důrazem na špatný stav veřejných financí. Jenže Řecko může být dvojitým odstrašujícím příkladem: jednak odstrašujícím příkladem špatné péče o veřejné finance, ale také příkladem ještě horší snahy o jejich přehnaně rychlou konsolidaci. Tu druhou negativní lekci, lekci z přehnaného tlaku na snižování schodku ale většina diskutujících opomíjí. Buď z pohodlnosti, nebo se jim prostě příliš nehodí do krámu.

Portugalsko: vyšší daně, nižší výběr

A ještě méně se řadě lidí do krámu hodí příklad Portugalska. Na rozdíl od Řecka o něm většina lidí moc neví. Nejezdíme tam na dovolenou, příliš se tam nestávkuje a demonstranti nezapalují auta na ulicích. Místo toho sociálnědemokratická vláda po volbách loni v létě nastartovala ozdravný program a v zájmu podpory své země udělala vše, co jí trojka (Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond) eufemisticky řečeno „doporučila“.

Během čtyř předchozích kontrolních návštěv zástupci trojky portugalskou vládu chválili za snahu rychle snižovat deficit. Jenže podle nových čísel je jasné, že Portugalsko nemá šanci požadovaných výsledků dosáhnout. Ne proto, že by nechtělo a plnění dohod se vyhýbalo jako Řecko, ale protože ekonomická realita prostě platí.

Veřejné výdaje sice klesly více, než trojka požadovala – ale daňové příjmy klesly ještě výrazněji i přes navyšování sazeb většiny daní. Klesají tak výnosy z vyšší DPH, klesají výnosy z vyšších přímých daní, klesají výnosy ostatních daní nepřímých. Klíčem k lepšímu výsledku veřejných financí je tak škrtání kapitálových výdajů (pokles o 25 procent příliš pokusům o nastartování ekonomiky v recesi nepomůže) a především škrty v bonusech státních zaměstnanců.

Ze zvyšování daní hlava nebolí. Tedy toho, kdo je zvyšuje

Bude zajímavé sledovat, jak si s portugalskou situací poradí trojka – těžko může začít kritizovat někoho, koho až dosud chválila a kdo dělá všechno, co mu doporučila. Bude zřejmě muset souhlasit s rozvolněním cílů pro deficit veřejných financí, protože to dává mnohem větší smysl než další bezhlavé škrtání jako test pro ty, kteří se snaží dostat z problémů vlastní silou.

A proč to má zajímat české čtenáře? Těch důvodů je hned několik. Příklad Portugalska velmi jasně ukazuje, že zvyšování daní opravdu není v evropských poměrech cestou, jak léčit veřejné finance. Mnohem důležitější je ale portugalské připomenutí toho, že výrazných úspor lze dosáhnout omezením rozbujelé státní správy – a jak bohužel ukazuje nedávná česká zkušenost, tuhle cestu nikdo prosazovat nechce. Škrtat je přitom kde – v roce 2005 jsme na ministerstvu financí zjednodušili agendu a zrušili 15 procent míst. Pokud by podobně postupovaly i ostatní úřady a pokud by stát lépe nakupoval materiál pro svůj provoz, mohly úspory dosahovat miliard a vláda nemusela od příštího ledna znovu zvedat daně. Jenže ono je samozřejmě jednodušší zvednout daně než škrtat výdaje tam, kde se mě to dotýká.

Nejdůležitější portugalskou lekcí ale je to, že schodek státního rozpočtu na nějaké úrovni není zlaté tele. Nemá tedy cenu ho vzývat – zázraky neudělá a štěstí nám nepřinese. Spíše budeme litovat, že jsme zůstali v zajetí tohoto zlatého telete tak dlouho…  

Psáno pro Lidové noviny

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (10 komentářů)

Petr Kocur | 5. 9. 2012 14:42

Řekl bych, že takto se projevuje úpadek této civilizace. Každý se snaží ze společnosti (systému) dostat co nejvíc a nedat pokud možno nic. Chvíli to šlo díky zadlužování, vyšší natalitě starších generací, dobíhající křesťasnko - židovské morálce (desatero), ale rezervy jsme téměř vyčerpali a splácet se nám nechce. Někteří tvrdí, že rezervy stále jsou. Ano, jsou, ale pak ten úpadek se ještě prohloubí a konec rychleji přiblíží.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Radek Doležal | 5. 9. 2012 13:23

Vidíte a já myslel že morální je dluhy nedělat a když je udělat tak se je snažit za každou cenu splatit. A požadovat aby je za mně platil někdo jiný je hodně smutné. Co se týče dluhů za účelem investic ano souhlas ale co takhle uvědomit si návratnost investice pokud má investice návratnost jež se počítá na dekády není to špatná investice? Kromě toho pochybuji že investice jako pastelkovné, cyklostesky, atd. mají vůbec nějakou návratnost.

V USA se poslední dobou u důchodové generace objevil jeden trend nikdy nevídaný. Nejen že nemají žádné úspory ale dokonce se neustále zadlužují s tím že dluh stejně nesplatí protože umře s nimi.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Kocur | 4. 9. 2012 13:11

Dluhy rodičů a prarodičů ve prospěch jejich dětí a vnoučat - což rodiny netvoří kompaktní celky? Cožpak z žití na dluh nemají prospěch i děti? A cožpak děti se zříkají odpovědnosti už jen tím, že se dál odmítají rozmnožovat a klást tím oběti této společnosti?
Pan Doležal má pravdu, že vždy je možno se zříci starých závazků. Dělají to vždy všichni ti nezodpovědní na úkor zodpovědnějších (těch, co vytvářeli rezervy).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Robert Kubíček | 4. 9. 2012 14:41
reakce na Petr Kocur | 4. 9. 2012 13:11

Zrovna včera za mnou přišel můj pětiletý syn s otázkou, kterou by si někdy měli položit jiní lidé: "A táto, je nula něčeho nejmíň, co mohu mít?" V tu chvíli mě velmi pálila ústa se vzpomínkou na jednoho našeho politika a formuloval jsem si v hlavě odpověď jako "No jsou lidé, kteří tvrdí, že sice můžeš mít něčeho -100, ale je to v podstatě stejné, jako bys toho měl 0." Pro úplnost jen doplním, že jsem to raději řekl trošku jinak: "Když Ti kamarád ze školky půjčí deset korun na žvýkačku, tak si sice koupíš zvýkačku, ale peníze pak žádné mít nebudeš. Přesto máš -10 korun, protože tomu kamarádovi ty peníze budeš muset vrátit, až je budeš mít."
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Robert Kubíček | 4. 9. 2012 14:42
reakce na Robert Kubíček | 4. 9. 2012 14:41

Ještě doplním - ač je syn ve školce, tak už odčítat umí. Nicméně představa záporných čísel mu stále dělá jisté obtíže.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Miroslav Hnilička | 6. 9. 2012 07:10
reakce na Robert Kubíček | 4. 9. 2012 14:42

Pane Kubíček, děláte to moc dobře. Když to ještě několikrát se synkem proberete, ale ještě včas, nejpozději do asi šesti let věku, bude najisto a doživotně rozumně finančně gramotný. Do asi šesti let věku se prý všemožné životní zásady, co se má a co se nemá, atd., ukládají do mozku nikoliv jen normálně do paměti, s možností zapomínání nebo potlačení významu, ale formou "hardvérového propojení" nově vznikajících mozkových buněk. A tak vzniká všeobecně i "svědomí" člověka, které se nedá do smrti vygumovat.
Mám to i prakticky vyzkoušeno na svých mnoha dětech, tahne jim ke 40, zatím to funguje. Vnoučatom (do šesti let) takové věci taky rád vysvětluji, na příklad jak je možno dobře nebo špatně investovat, výborně to chápou a záhy skoro cítím "jak to mají v krvi". Mnoha Evropským lídrům (se zanedbanou výchovou v předškolním věku) by zřejmě bylo zbytečné dodatečně takové věci vysvětlovat.

Možná kdyby takto byly vychovávány úplně všechny děti, nebyly by ani problémy dnešního finančního světa, ani mnohé jiné.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Radek Doležal | 4. 9. 2012 09:00

Jak dlouho bude podle vás trvat než konečně někdo nahoře přizná že tyto dluhy (státní, veřejné, sociální a důchodové, demografické) prostě splatit nejdou? Už jen z toho důvodu že jej mají a budou platit generace jež za ně vůbec nemohou.

A máme je vůbec splácet? Vždyť i dědictví se může člověk zříci když je pro něj nevýhodné proč se nemůže jedna generace zříci dluhů předchozí generace?

Moje odpověď může a snadno. Nestalo se to v historii ČR poprvé. (1918, 1938, 1939,1945,1948,1989,1992)7x za 100let se obyvatelé zcela nebo částečně zřekli svých předchozích závazků. Jinými slovy máme tu 20 let klid není to už podezřele dlouho :D?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 5. 9. 2012 10:44
reakce na Radek Doležal | 4. 9. 2012 09:00

Takto se lze ptát i na jiné věci. Třeba jak dlouho bude trvat produktivní generaci, než jí dojde, že sama prakticky žádnou penzi nedostane a proto odmítne se průběžné penzinjní pyramidové hry zúčastnit a bude se spíše snažit takto uspořené peníze individuálně investovat? Stane se po při příštím zvýšení soc.pojistného, nebo při příštím prodloužení odchodu věku do penze, nebo při publikování další analýzy demografického vývoje a jeho dopadu na výši penze za 20 či 30 let?

Co se týče těch státních dluhů, tak samozřejmě je možné se jich zříci. Ale je třeba si uvědomit, že každý takový čin má své důsledky. Stát jednak přijde o důvěru (což je ale dobře). Co je horší je fakt, že každý státní dluh má i svého věřitele. A to může být banka, která po bankrotu zbankrotuje také (a jí financované podniky také). Ale v důsledku to často bude člověk spořící si na penzi. To je v nejvyšší míře vidět v Japonsku. Jejich dluih ke konci tohoto roku bude cca 240% HDP (!), tedy 2x více, než (skoro bankrotující) Itálie. Velkou část toho dluhu ale drží penzijní fondy, státní penze v JP moc nejsou. Státní bankrot JP tedy znamená, že lidé ve věku 50-100et budou umírat hlady.

Toto by si měl uvědomit každý, kdo přemýšlí o své účasti ve státních penzijních pilířích. 1. pilíře se týká první odstavec tohoto příspěvku, 2. a 3. pilíře se pak týka ten druhý.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radek Doležal | 5. 9. 2012 13:36
reakce na Jan Altman | 5. 9. 2012 10:44

Souhlasím. Jen s tím že zde platí pořekadlo pokud dlužíš 100 000kč je to tvůj problém. Pokud dlužíš 100 000 000kč je to problém banky. Tzn. pokud je dnes někdo někdo ochoten investovat do státních dluhopisu např. Japonska s kuponem 0,8% se skutečností hraničící s jistotou že hodnotu kterou do nich vloží prakticky už neuvidí (zadlužení, demografie, krach dluhopisové bubliny) je to jeho problém a ne problém dlužníka protože fakta jsou už dlouho jasná a každý z nás ví do čeho dává peníze. Bohužel politikům se zatím do krámu nehodí říkat o budoucnosti pravdu.

Zrovna včera dostala Německá ministryně sociálních věcí odvahu jak budou vypadat důchody 1.pilíře v roce 2030.

http://zpravy.ihn ed.cz/svet/c1-57298160-nemecko -kdo-dostava-prumerny-plat-dos tane-se-v-duchodu-pod-hranici- chudoby

Tenkdo má průměrný plat bude mít důchod odpovídající 27% jeho hodnoty. Převedeno na ČR v dnešních poměrech by odpovídal důchod 6500kč.

Mě by strašně zajímalo kdy na to u nás dostane ministerstvo odvahu říkat lidem co je čeká.

PS: Dle mého to bude ještě horší protože systém předpokládá že občané budou dále poslušné ovce a platit stále vyšší odvody na sociální a zdravotní za stále menší plnění. Ale to se jistě nestane.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 5. 9. 2012 21:01
reakce na Radek Doležal | 5. 9. 2012 13:36

Přesně těchto 6500 Kč jsem nedávno četl v nějaké české analýze.
A podle mne je jen otázka času, kdy si lidi řeknou, že na tohle tedy kašlou. Platit jak mourovatej celej život, do penze jít až bůh ví kdy a před sebou mít "vidinu" úžasných 6500Kč - a i to je jen naděje pro ideální případ, kdy vše půjde hladce a ve stejných kolejích, bez nějakých zásadnějších zvratů. A kdo tomu ve výhledu 20-30 let věří? Např. s ohledem na stav zadlužení EU/USA/JP...

Podle mne nejpozději za 5 let bude odpor lidí tak silný, že už je v systému neudrží žádná represe.

Je potřeba si uvědomit, že zdaleka nemusí jít o odmítnutí ze strany "demokratické většíny". Stačí pasivní rezistence jednoho procenta z TOP 10ti procent plátců - to už je smrtící výpadek pro systém a zároveň takový počet lidí, který už nejde zavřít.

I nepříliš inteligentní ňouma si totiž umí spočítat, kolik by měl našetřeno, kdyby např. od roku 1989 místo odvodů na soc. "pojišťení" ;kupoval např. stříbrňáky (za tehdejší ceny). A to nemluvím o dalších výhodách takovéhoto přístupu: svoboda, nezávislost, žádná hrozba kolapsu systému, možnost kdykoli s úsporami disponovat, možnost je dědit, možnost s úsporami emigrovat, odolnost vůči reformám, zdanění, atd...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Tomáš ProuzaTomáš Prouza
Vystudoval na VŠE v Praze mezinárodní politiku a diplomacii a na britské Open University získal titul MBA. Během studia pracoval v Nadaci Patriae a jako...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!