Orbán odmítá podmínky MMF. Hraje ale jen o čas

Ve střední Evropě jsou jen dvě země, jejichž ekonomiky v posledním roce klesají. Vedle Česka, u kterého tento vývoj nikdo zpoza českých hranic příliš nechápe, je to Maďarsko. U něj to naopak chápou všichni, kdo se o situaci v této zemi zajímají. Budapešť prostě musí škrtat, ale na to, v jakém jsou maďarské finance stavu, škrtá ještě pořád příliš málo.

Maďarsko se už v roce 2008 dostalo na hranici státního bankrotu a zhroucení forintu. Mnoho na tom nezměnilo ani triumfální vítězství Viktora Orbána a jeho strany Fidesz před dvěma roky. Orbán sice rozpočet opticky stabilizoval – ovšem za cenu jednorázových a mimořádných opatření, především zestátnění penzijních účtů v soukromých důchodových fondech a (oficiálně časově omezeným) zdaněním monopolů a bank. Na nejvyšší úroveň v Evropské unii se také v Maďarsku zvedla jednotná sazba daně z přidané hodnoty, tvrdé škrty dopadly na samosprávy, omezily se částečně i výdaje v sociální oblasti.

Dočasná stabilita

I Viktor Orbán a jeho vláda si ale dokážou spočítat, že bez mimořádných příjmů, jako byl ten ze zestátnění penzijních účtů, je stav maďarských státních financí nadále neudržitelný. A že deficit se v horizontu jednoho roku až dvou let lehce může propadnout do neudržitelných čísel a stejně tak, že může přijít pád maďarských dluhopisů do pásem, kde se pohybovaly země jako Řecko nebo Španělsko či Itálie.

Maďarsko má oproti těmto zemím nevýhodu v tom, že za sebou nemá Evropskou centrální banku a jen omezeně může využívat i záchranné fondy Evropské unie. Jako hlavní opora se tedy nabízí Mezinárodní měnový fond, jenže ten si klade podmínky: trvá na tvrdých úsporných opatřeních. I z tohoto důvodu Orbán už v roce 2010 prohlásil, že Mezinárodní měnový fond nepotřebuje, a vypověděl smlouvy, které s fondem uzavřela předchozí vláda.

Jenže jak se přiblížila doba, kdy Budapešť vyčerpá své rezervy, byl Orbán nucen se k jednání s Mezinárodním měnovým fondem a Evropskou unii o stabilizačním úvěru vrátit. Zvolil přitom podivnou taktiku – jednání s fondem a Bruselem se neustále protahují, ale přitom nepřestávají probíhat. To na jedné straně udržuje finanční spekulanty v nejistotě, že by v případě masivního úroku na forint či maďarské dluhopisy nakonec pomoc MMF a EU mohla přijít.

Na druhé straně to dává Orbánovi možnost se před svými voliči stavět do role toho, kdo sice dělá nějaká nepopulární opatření, ale přitom Maďary brání před ještě „mnohem horšími“ úspornými kroky, které fond a Brusel požadují.

Nepřijatelný seznam

„Seznam (podmínek) je dlouhý, přečíst si jej můžete v tisku,“ oznámil koncem minulého týdne Orbán na videu, které umístil na svůj facebookový profil. „Schůzka parlamentní skupiny došla k názoru (a já s ním osobně souhlasím), že za takovou cenu to nebude fungovat,“ prohlásil a dodal, že vyhovět podmínkám úvěru by nebylo v zájmu země a že je jeho vláda odmítá a pomůže si sama. Rozhovory s měnovým fondem a Evropskou unií však přitom oficiálně ukončeny nebyly.

Seznam podmínek MMF a EU otiskl den předtím prakticky vládní deník Magyar Nemzet, jemuž ho zřejmě dal někdo z Orbánova kabinetu, což už samo o sobě je „nestandarní“ postup. Mezi požadavky obou institucí, kterými podmínily úvěr ve výši 15 miliard eur (asi tři sta šedesát miliard korun), je mimo zrušení „krizových daní“, mimořádného zdanění bank, ale i zvýšení daně z příjmu fyzických osob také zrušení Orbánem zavedených vysokých rodinných přídavků a snížení důchodů. Podle opozičních zdrojů se jednalo i o zvýšení důchodového věku, zrušení daňových výhod pro rodiny, snížení platu státních zaměstnanců a další kroky, které už znají třeba v Řecku nebo ve Španělsku.

Ještě jednou si vrznout

Maďarští a zahraniční analytici se shodují, že Orbán žádný plán nemá a že hraje především o čas. Pokud se podaří na podzim definitivně stabilizovat situaci v rámci eurozóny, sníží se i tlak finančních spekulantů na Evropskou unii jako celek a Budapešť možná vyjedná přece jen měkčí podmínky. Kdyby se tak nakonec nestalo, může Orbán alespoň vystupovat jako ten, kdo Maďary před drastickými škrty a propadem životní úrovně bránil do posledního dechu. Třeba to Orbánovi a jeho Fidesz na vítězství ještě v jedněch parlamentních volbách v roce 2014 bude stačit. O tom, že toto chování Maďaři stejně tvrdě zaplatí, později, ale s o to vyššími úroky, ovšem netřeba pochybovat.

Autor je redaktor Lidových novin; foto Isifa