Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Pavel Kohout: Poučení z krizového vývoje I. Krize za oceánem

| 24. 9. 2012

Ve dvou dílech přinášíme rozsáhlejší esej ekonoma Pavla Kohouta na téma krizí minulých, současné i budoucích. První část je věnovaná americké recesi z roku 2008. Poučena velkou depresí, zachovala se vláda nesprávně a skandálně – zachránila velké banky, nechala padnout jen jedinou. Nesprávné a skandální to však podle Pavla Kohouta může být jen pro laika...

Pavel Kohout: Poučení z krizového vývoje I. Krize za oceánem

Přesně před čtyřmi roky, v jednu hodinu 45 minut ráno, požádala čtvrtá největší americká investiční banka Lehman Brothers o ochranu před věřiteli. Svět pochopil, že malér je tu – a začal se třást strachy před katastrofou, jakou přinesla zničující krize o osmdesát let dříve. Nepřišla. Ale důsledky záchrany budeme splácet ještě dlouho.

Americká finanční krize neskončila tak drtivou katastrofou jako její předchůdkyně ve 30. letech. Hlavně díky tomu, že se Spojené státy přece jen od té doby poučily. Centrální bankéři nenechali většinu bank padnout, neboť věděli, co by mohlo následovat. Záchrana amerického bankovnictví byla samozřejmě drahá, nesprávná, dokonce skandální, ovšem jen v očích laiků, kteří si neumějí představit, co by také mohlo následovat v případě nečinnosti.

Konec světa se nekonal. Burzovní index Dow Jones za poslední čtyři roky posílil o 16 procent a ve srovnání s nejhlubším propadem ze začátku března 2009 je nyní na dvojnásobku.

Úřady nechaly padnout jen Lehman Brothers jako exemplární příklad a pro výstrahu ostatním. Důsledky byly děsivé. Již velmi záhy po jejím pádu Američanům došlo, že měli zachránit i tuto banku. Navzdory námitkám voličů, daňových poplatníků i dogmatičtější části ekonomů, kteří tvrdili, že jediné správné řešení je „nechat to všechno popadat“.

Podobné řešení zastával v roce 1929 ministr financí Andrew Mellon. Výsledkem byla nejhorší krize americké historie. Anebo německý kancléř Heinrich Brüning v roce 1931. Výsledkem byla nejhorší krize v německé historii – a všichni víme, kdo přišel k moci v roce 1933.

Kdopak by se krize bál

Září 2008 začalo celkem klidně. Jistě, už nějakou dobu se spekulovalo o recesi americké ekonomiky. Problémy s rizikovými hypotékami také nebyly novinkou – o nich se psalo dokonce již v březnu roku 2007. Pak ale zájem postupně klesal.

V srpnu 2008 již finanční krize byla poněkud obnošená vesta. Rizikové hypotéky byly tou dobou již natolik mediálně propraným tématem, že najít v něm něco originálního se zdálo nemožné. Komentátor časopisu Fortune dokonce psal, že „z krize se stala bublina sama o sobě“. Všichni věděli, kde je problém, a všichni předpokládali, že banky a úřady odpovědné za bankovní regulaci mají věci pod kontrolou.

Pak přišlo září 2008. A začaly se dít věci.

Americká vláda znárodnila dvě velké hypoteční banky. Banky Fannie Mae a Freddie Mac byly kříženci mezi státním podnikem a soukromou firmou. Jejich kořeny sahaly až do třicátých let. Dlouhou dobu byly předmětem kritiky. Deník The Wall Street Journal už v únoru 2002 přirovnal obě instituce k nechvalně známému zkrachovalému energetickému gigantu Enron těsně před jeho krachem, s tím, že společnosti mají velké dluhy a malé finanční rezervy. Pád polostátních hypotečních molochů byl však jen začátek. Skutečná rána přišla 15. září 2008, kdy investiční banka Lehman Brothers požádala soud o bankrotovou ochranu. Na rozdíl od předchozích trampot to byla rána přímo na srdeční komoru amerického finančního systému.

Zde je třeba vysvětlit, co jsou to investiční banky a čím jsou důležité. V původním pojetí mělo jít o specializované ústavy, které zprostředkovávají obchody na burzách, uvádějí emise cenných papírů na trh, spravují investiční portfolia, provádějí firemní fúze, akvizice a podobné speciální záležitosti. V žádném případě však nepřijímaly vklady a neposkytovaly úvěry – od toho byly banky komerční.

Tak tomu bylo v USA od roku 1933 dlouhých 66 let. A fungovalo to dobře. V roce 1999 ale Kongres zrušil klíčové pasáže Glass-Steagallova zákona a nastala nová éra, která umožnila komerčním bankám angažmá v investičním byznysu a investičním bankám dovolila pracovat s úvěry. Investiční banka si půjčila peníze a investovala je do nějakého rizikového finančního projektu s vysokým výnosem – říká se tomu finanční páka. Dokud ekonomika fungovala dobře, podobné podnikání bylo vysoce výnosné. Finanční páka však funguje tak, že když se základ projektu pokazí, obrátí se opačným směrem a může vést ke katastrofě.

Příklad. Máte malou pekárnu s vlastním kapitálem jeden milion korun. Půjčíte si od banky další milion na nový provoz. Vaše finanční páka má hodnotu 1 ku 1. Když nový provoz neuspěje, máte problém, ale pokud nejste úplné nemehlo, bankrot je málo pravděpodobný. Teď si představte, že si půjčíte 30 milionů. Finanční páka dosáhne hodnoty 1 : 30 (poměr vlastního kapitálu k cizímu), což znamená mnohem vyšší stupeň rizika. Musíte totiž splácet třicetkrát vyšší úroky, a pokud je výnosnost projektu nižší než úroková sazba, za kterou si půjčujete, pravděpodobnost bankrotu je jistá.

Lehman Brothers podnikali s finanční pákou vyjádřenou poměrem zhruba 1 : 60, což je extrémně vysoké číslo. Maximální rozumná hodnota páky pro normální zdravou banku by měla podle dlouhodobých zkušeností dosahovat hodnoty 1 : 12, což jinými slovy znamená minimálně osmiprocentní podíl vlastního kapitálu na celkových aktivech banky. Řečeno ještě jinak, kapitálová přiměřenost banky by měla mít nejméně hodnotu osmi procent (protože 1/12 je zaokrouhleně osm procent.)

Když doktorát nepomůže

Lehman Brothers navíc používali různé deriváty a mimorozvahové položky, které měly zamaskovat nízkou hodnotu kapitálové přiměřenosti (čili vysokou páku). Ponechme stranou detaily derivátových obchodů. Stačí konstatovat, že vždy jde o obchody, jejichž plnění je vázáno na vývoj určitého podkladu (ceny akcie, hodnoty indexu, kurzu měny, komodity, úrokové sazby, atd.) v průběhu určitého času. Existují deriváty převážně neškodné, ale také krajně hazardní. Jsou deriváty jednoduché, i tak složité, že na jejich hodnocení je třeba mít doktorát z kvantové fyziky – a ani to nemusí vždy stačit.

Derivát, i ten jednoduchý, však vždy představuje komplikaci pro účetního. Proto deriváty mohou být „užitečné" pro maskování všelijakých triků či dokonce lumpáren. Tím se opět dostáváme ke skandálu jménem Enron. Účetní machinace, které tehdy otřásly finančním světem, vedly k podstatnému zpřísnění zákonů. Zákon nesoucí jméno předkladatelů – Sarbanes-Oxley – přidal mnoho povinností a odpovědnosti všem firmám obchodovaným na amerických burzách.

O účinnosti zákona lze diskutovat. Na jedné straně zajisté zvýšil úroveň disciplíny – ve firmách, které již před jeho přijetím úmyslně byly disciplinované a poctivé. Na straně druhé zákon Sarbanes-Oxley přinesl nový stupeň morálního hazardu. Jak to?

„Nemusím si dělat starosti s analýzou finančních výkazů. Nemusím se dnes bát rizika. Sarbanes-Oxley tyhle problémy vyřešil za mě,“ pomyslel si mnohý investor s povděkem. Investoři masivně spoléhali na zákon a považovali za zbytečné provádět vlastní analýzu rizik.

Ve skutečnosti se pak mnozí hodně divili, když přišli o peníze v Madoffově podvodném fondu. Domnívali se, že regulátoři a zákonodárci odstranili všechna rizika. Ale žádný regulátor ani tvůrce zákonů nikdy neodstraní všechna nebezpečí.

Když padla banka Lehman Brothers, svět najednou s překvapením zíral, jak je možné, že všemožné úřady nemají vývoj událostí pevně v rukou. Většina analytiků věřila, že minimálně od března 2007 budou v pohotovosti všemocné instituce jako Federální pojišťovna bankovních vkladů (FDIC), Komise pro cenné papíry a burzy (SEC) a celá řada dalších mohutných federálních ústavů. Věřilo se, že silně a přísně regulovaný finanční trh Spojených států nemůže již nikdy zaznamenat krizi obdobnou té z počátku 30. let. A pak přišel šok – ukázalo se, že regulátoři neregulují dobře.

Je třeba zdůraznit, že omleté mediální klišé o „neregulovaném kapitalismu“ nebo o „všemocných finančních trzích“ je ta největší hloupost na světě. Americký finanční trh je již od 30. let velmi silně regulován a míra regulace navíc téměř nepřetržitě roste. V roce 1935 dohlíželo na americké banky 4500 státních zaměstnanců, uvádí Andrew Haldane a Vasileios Madouros z Bank of England. Před pádem Lehman Brothers jich byl již trojnásobek, přičemž počet bank mezitím poklesl na polovinu.

V roce 1986 americké banky musely každé čtvrtletí reportovat 547 položek, v roce 1999 to bylo již 1208, nyní již 2271.

Regulace nebyla příliš mírná. Byla naopak příliš složitá – natolik složitá, že přestala plnit svůj účel.

Psáno pro Lidové noviny.
Evropské pokračování zítra

 

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (11 komentářů)

Stanislav Dvořák | 24. 9. 2012 13:10

Omleté mediální klišé o „neregulovaném kapitalismu“ nebo o „všemocných finančních trzích“ je ta největší hloupost na světě.
Tím, že výše uvedený výrok nazveme hloupostí, se hloupostí ještě nestane. Položme si pár otázek:
-není hloupostí nechat bankám volnou ruku, aby mohly tisknout peníze?
- není hloupostí nechat bankám volnou ruku, dávat neomezené hypotéky?
- není hloupostí umožnit bankám používat finanční páku 1 : 60?
- není hloupostí umožnit zakrytí skutečné bilance deriváty a mimorozvahovými položkami?
- není hloupostí umožnit bance používat účetní machinace?
-není hloupostí vlád výše jmenované jevy legálně umožnit?
- není tohle vše úmysl ? V čí prospěch?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Shenkawski | 24. 9. 2012 14:00
reakce na Stanislav Dvořák | 24. 9. 2012 13:10

Je to hloupost. Ale to jsou samozrejme dusledky regulaci a zasahu statu. Sam pisete,ze je hlouposti vlady to legalne umoznit. To znamenaze je to regulace.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Dvořák | 24. 9. 2012 15:09
reakce na Petr Shenkawski | 24. 9. 2012 14:00

Nic nedělat a nenastavit pravidla přece není regulace.
Zrovna tak, jako jsou důležitá pravidla na hřišti a rozhodčí, je důležitá regulace trhu a celé společnosti. Bezbřehá svoboda dnešní stav bude ještě zhoršovat.
Volný trh žádná pravidla nenastaví. Tam platí jen právo silnějšího.
Často si lidé slovo regulace pletou se slovem intervence.
Regulace totiž vytváří pravidla.
Intervence zvýhodňuje jednu skupinu na úkor druhé.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Robert Antonio | 24. 9. 2012 16:42
reakce na Stanislav Dvořák | 24. 9. 2012 15:09

"nechat bankám volnou ruku, aby mohly tisknout peníze?" - Regulací je povinnost občanů takovéto peníze používat.

"ne chatbankám volnou ruku, dávat neomezené hypotéky? - Regulací jsou státní garance na tyto hypotéky (skrze Freddie&Fannie).
{ br}"Volnýtrh žádná pravidla nenastaví." - Nastaví, a vámi zmíněná pravidla na hřišti jsou toho důkazem. Pravidla sportovních zápasů nejsou dána žádným zákonem a přesto je tu máme.

"Často si lidé slovo regulace pletou se slovem intervence." - Vytvořit regulaci, která nezvýhodňuje žádnou skupinu, je nesmírně obtížné. Navíc zákony nenavrhují andělé, nýbrž lidé, tedy tvorové ovlivnitelní a uplatitelní. Tudíž v praxi je většina regulací zároveň i intervencemi.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Shenkawski | 24. 9. 2012 15:57
reakce na Stanislav Dvořák | 24. 9. 2012 15:09

Banka by si nikdy nedovolila na volnem trhu mit paku 1:60 protoze by na ni v ramci konkurencniho boje podnikly ostatni banky run.
Co se prikladu souvisejici s centralni bankou tyka. Samotna existence centralni banky je regulace. Je to monopol vytvoreny statem.

Podle urcite teorie je ekonomika cyklicka prave proto,ze stat zasahuje do prirozeneho vyvoje. Kdyz dojde k propadu stat umele podpori rust a tim pouze odlozi problem do budoucna. Problem postupem casu narusta.

A ano, mate pravdu v tom,ze volny trh nevytvori jedno pravidlo pro vsechny a naporad, ale bude se prizpusobovat novym okolnostem. Lepe a rychleji, nez jakakoli centralizovana kontrola.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Robert Kubíček | 24. 9. 2012 11:51

Nejsem si vůbec jist, že by pan Kohout chtěl nějakým způsobem zachraňovat Řecko. Naopak mi přišlo z řady jeho článků, že se sám snaží šířit osvětu, jak by bylo príma, kdyby Řecko krachlo, že by bylo již z nejhoršího venku.
Ale možná čteme každý něco jiného nebo jsme zaslepeni vlčí mhou.
Tento článek mi naopak po dlouhé době přišel velmi vyvážený a obecně se mi líbil
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 24. 9. 2012 09:59

"Burzovní index Dow Jones za poslední čtyři roky posílil o 16 procent a ve srovnání s nejhlubším propadem ze začátku března 2009 je nyní na dvojnásobku."
Ano,v Zimbabwe prudce rostly ceny akcií i u firem v bankrotu...

Jásat, že se USA poučily a krizi zažehnaly mi přijde VELMI předčasné. Problémy USA/EU/JP jsou větší, než před krizí. Velké banky jsou dnes ještě větší. Státní dluhy a regulace také. Demografická bomba nadále tiká. Současná hodnota budoucích závazků vlád plynoucí ze Soc-Zdrav-Penz je astronomická.

Je tedy iluzí si myslet, že vlády něco zachránily. Pouze problém zvětšily a odsunuly do budoucna. Derivátová pyramida, ponziho penzijní systémy, nekonkurenceschopný zadlužený jih, který bude potřeba zachraňovat stále dokola, atd...

Tzn. ani z ekonomického pohledu se nic nevyřešilo.
A je otázka, zda naslouchat technokratům typu p.Kohouta, kteří ekonomická kritéria nadřazují těm právním a morálním. Pokud chtějí zachraňovat banky a řecka, nechť za tímto účelem založí nadaci a vybírají dobrovolné příspěvky! Sebevetší přesvědčení o prospěšnosti nějakého opatření ještě nelegitimizuje násilné donucení ostatních to zaplatit!
Znárodnění zlata v roce 1933 v USA sice asi ekonomicky dávalo smysl, ale z morálního pohledu šlo o nelegitimní okradení lidí. A trochu extrém: i znárodnění v roce 1948 V ČSR či likvidace židů v Neměcku dávala ekonomický smysl. Nakonec i válku byl Hitler nucen rozpoutat z ekonomických důvodů (jak správně předpověděl několik let před ní W.Churchill).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Eleonora Nová | 24. 9. 2012 19:51
reakce na Jan Altman | 24. 9. 2012 09:59

a co říkáte na tohle?
http://www.nwoo.org/ view.php?cisloclanku=201206004 6
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Svoboda | 24. 9. 2012 13:02
reakce na Jan Altman | 24. 9. 2012 09:59

Měl byste nějaký link na tu Churchillovu předpověď?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Pat Bateman | 24. 9. 2012 13:16
reakce na Petr Svoboda | 24. 9. 2012 13:02

Bohužel musím souhlasit - žádná krize nebyla zažehnána, jen oddálena vydáním obrovského množství peněz daňových poplatníků a nemorálním obohacením malého množství velmi bohatých lidí. Všechny problémy, které krizi vyvolaly jsou pořád ještě přítomny a rostou.
A všichni doufají, "že se to nějak vyřeší", ale jednoho dne to prostě prasknout musí...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Toman | 24. 9. 2012 18:22
reakce na Pat Bateman | 24. 9. 2012 13:16

Tak nějak. Samotná "záchrana" bank (rozuměj dotace na úkor ostatních) nic neřeší, POKUD se nezmění systém. A proč by se měl systém měnit, když se banky přeci povedlo "zachránit" ;,že? Zkrátka začarovaný kruh. A tak si dál budeme pěstovat boom-bust cykly (http://mises.org/daily/6197/W hy-QE3-Will-Fail)...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!