Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Proč prohibice funguje u heroinu a nefunguje u vodky

| 2. 10. 2012

Zvýšit daně! Mocnější represi. Snížit daně! Víc kolků. Zdanit metanol jako líh. Zavést státní monopol na prodej lihovin. Nápadů vyvolala metanolová aféra hodně a hodně různorodých. Existuje také hodně zájmových skupin, kterým záleželo na tom, aby uspělo řešení výhodné právě pro ně. A z výsledků se dá usoudit, kdo drží nejvíc moci.

Proč prohibice funguje u heroinu a nefunguje u vodky

Asi nejzásadnější zjištění, které zatím vzešlo z „metylové“ pohromy, lze shrnout přibližně takto: Pokud jste vzorný občan, pijete pouze řádně okolkované lihoviny a chodíte pouze do legálních výčepů, stát vám přesto nedokáže zaručit, že ve sklenici není jed. Lidé, kteří zemřeli nebo jsou doživotně postižení v důsledku otravy metanolem, k tomu nepřišli v podzemních ilegálních hernách.

Alkoholici a narkomani se chovají racionálně

Události posledních týdnů otevírají spoustu zajímavých otázek a problémů. Kalouskův náměstek Ladislav Minčič nabízí jako univerzální řešení zvýšení daní (jak originální!), další úředníci navrhují zavedení komplikovanějších předpisů – a z druhé strany zase slyšíme nápady na radikální snížení spotřební daně z alkoholu. K orientaci v problematice je dobré porozumět základním mechanismům, které určují chování aktérů a chování trhu s návykovými látkami. Tomu, kdo má více času, doporučuji ke čtení Charlese Murraye a Garyho Beckera. Pro ty, kdo mají času méně, jsem připravil následující výtah.

U potenciálně návykových látek má vztah mezi cenou a poptávkou v zásadě stejnou podobu jako všude jinde (čím je něco dražšího, tím se toho prodá méně). I závislí narkomani jsou schopní se chovat poměrně racionálně. Ovšem se dvěma výhradami.

  • Konzumenti reagují na změnu ceny jen tehdy, pokud jsou přesvědčeni, že je dlouhodobá. Narkomani kupříkladu nereagují na různé „války proti drogám“, jestliže tuší, že slibovaná tvrdá opatření skončí s nejbližší výměnou ministra.
  • Do ceny je zapotřebí započítat také nefinanční náklady jako riziko závislosti (víte, že čím snadněji je dostupná léčba, tím více lidé experimentují s drogami?), riziko konfliktu se zákonem, riziko přepadení či okradení, dopad na dobrou pověst atd. Proto někteří ekonomové radí nezvedat cenu drog pronásledováním dealerů, ale šikanovat narkomany. Z hlediska státu by to bylo levnější a dopad na konzumaci drog by byl stejný.

Zájmy: Kdo chce držet cenu vysoko a kdo nízko

V tomto ohledu je dobré připomenout, že vysokoprocentní alkohol není něčím na způsob čokolády, ale vysoce návykovou substancí. Jaká má být jeho správná cena? Záleží na perspektivě pohledu. Různí účastníci trhu mají totiž různé zájmy.

Velcí výrobci. Skupina s vysokým vlivem a zájmem na vysokém zdanění a přísné regulaci trhu. Stát tím totiž vytváří bariéru proti vstupu malých dynamických konkurentů. Všimli jste si, jakých zisků dosahují tabákové koncerny v ostře protikuřáckém prostředí? Kdyby došlo ke zrušení protikuřáckých opatření a každá venkovská dílnička mohla vyrábět cigarety, dostanou se tabákové korporace do problémů.

Malí výrobci. Skupina s malým vlivem a zájmem na minimálním zdanění a minimální regulaci.

Spotřebitelé. Skupina se stejným zájmem jako malí výrobci a různou silou (záleží na společnosti a typu látky).

Zúčastněné třetí strany. Rodiče narkomanů, děti alkoholiků, jejich sousedi, oběti dopravních nehod způsobných pod vlivem omamných látek a podobně. Jejich zájmem je co nejvyšší cena a jejich vliv může být také značný.

Daňoví poplatníci. Pokud je cílem co nejvyšší výběr daní, je nejlepší strategií velmi mírné zdanění a celkové prostředí vstřícné vůči rozvoji trhu.

Zaměstnanci státní správy. Skupina se zájmem na vysokých daních a regulacích (dává jim to moc) a značným vlivem. Výjimku mohou představovat specialisté na léčbu alkoholiků, narkomanů a podobně, kteří potřebují zákazníky. Třeba v České republice tato profesní skupina prosadila začátkem 90. let faktické uvolnění trhu s tvrdými drogami.

Poskytovatelé speciálních služeb od falšování kolků až po nájemné vraždy. To je skupina, která má zájem na vysokém zdanění, protože to otevírá prostor pro vznik ilegálního trhu.

Tento výčet není úplný, ale ukazuje, proč je prakticky nemožné, aby státní politika byla přísně racionální. Zájmových skupin je příliš mnoho a jsou příliš silné.

Hledání nejméně špatného řešení

Nicméně připusťme, že by bylo možné takovou racionální politiku prosadit. Jak by měla vypadat? Nejhorší varianta spočívá ve vysokém zdanění, zákazech či regulacích bez odhodlání podporovat a platit represivní aparát, který bude taková opatření prosazovat. To znamená, že jakékoliv opatření směřující ke zvýšení ceny by mělo být provázeno otázkou, jaké budou náklady na prosazení této regulace? Kolik nových policistů a/nebo úředníků budeme muset najmout?

Zvýšení ceny (vyšší spotřební daň, komplikovanější systém vydávání kolků a další administrativní překážky, zákaz konzumace ve veřejných prostorách, povinná varování na obalech atd.) má zpravidla tyto následky:

  • snížení spotřeby (nezapomínejme, že se zvýšením oficiální ceny stoupá i cena na černém trhu a že korupce úředníků a policistů bude nákladnější),
  • snížení nákladů na odstraňování škod způsobených konzumací (od dopadů na zdraví přes dopravní nehody až po narušené rodiny),
  • snížení daňových výnosů,
  • rozvoj černého trhu (a související nárůst kriminality),
  • zvýšení nákladů na represi.

Snížení ceny pak vede k opačným důsledkům:

  • zvýšení spotřeby,
  • zvýšení nákladů na odstraňování škod,
  • zvýšení daňových výnosů,
  • zmenšení prostoru pro černý trh,
  • nižší náklady na represi.

Záleží tedy na prioritách každé konkrétní společnosti. Ideální by bylo vyčíslovat jednotlivé přínosy a porovnávat je, nicméně nezapomínejme, že se pohybujeme v prostoru s řadou zájmových skupin, z nichž každá se snaží ovlivnit veřejnost. Proto je mediální prosto zaplněn nejrůznějšími hesly od „represe nic neřeší!“ až po „alkohol nejsou žvýkačky!“

I černý trh má pravidla, regulace a tresty

Nicméně k úvodní otázce. Proč prohibice funguje u heroinu a nefunguje u alkoholu? Rozdíl není v chemické substanci ani v rozhodování centrální vlády, ale v převládajícím přesvědčení a zvycích obyvatelstva. Kupříkladu v České republice je heroin pokládán za takové zlo, že většina občanů podporuje náklady na represi, a dokonce je ochotna se jí osobně účastnit (udávat prodejce heroinu, vytlačovat je ze sousedství svých bytů atd.). U alkoholu lze naopak předpokládat, že lidé budou velmi nevraživě reagovat na každé navýšení nákladů na protialkoholní policii a že budou sympatizovat spíše s pašeráky. Snad pouze kdyby dodávky zjevně směřovaly ke školním dětem, bude reakce jiná.

Během posledních dvacíti let jsme svědky toho, jak se kupříkladu marihuana posouvá z oné „heroinové“ polohy do „alkoholové“. Stále víc lidí vnímá represi jako zbytečnou a neodpovídající riziku. Což je nejspíš realistický postoj. Jestliže v roce 1990 byla u nás marihuana předpokojem heroinu, v roce 2012 tomu tak většinou není.

Skutečnost, že závěrem metanolové aféry je složitější kolkování a složitější úřadování, můžeme chápat jako indikátor, které skupiny drží nejvíc moci – státní byrokracie a velcí výrobci. Ale nečekejme od toho opatření dramatické zvýšení bezpečnosti. Pár magorů může stejně snadno přidat jed do jogurtů, mléka, pečiva, párků, pitné vody nebo čehokoliv jiného.

Celá kauza má jeden sociologicky zajímavý aspekt, který – žel – zůstává neviditelný. Totiž jaké mechanismy budou vznikat na černém trhu, aby bylo zabráněno opakování podobné aféry a vlně represí. Na závěr smutná hypotéza. Ti dva pánové, na kterých leží podezření, se nedožijí příliš vysokého věku. Víte, o kolik peněz připravili majitele a zaměstnance ilegálních výroben?

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (9 komentářů)

O.V. | 3. 10. 2012 15:58

No vida p. Hample, ani to moc dlouho netrvalo.
http://zpravy.idn es.cz/vlada-chce-zavest-konces e-pro-prodej-alkoholu-fa8-/dom aci.aspx?c=A121003_134909_doma ci_kop
Ještě,že jsem přešel na nealkoholové drogy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Marek Dubiak | 2. 10. 2012 23:01

Ano, u nás asi heroin "jede" méně než jinde, ale asi těžko je to zásluhou prohibice. Bude to spíš z podobných důvodů, jako proč Češi nežvýkají koku, nešňupají tabák nebo se pravidelně neoddávají ayahuascovým tripům. Heroin pravda není zas až tak regionálně specifický, ale u nás prostě není tradice. U nás zase jede extáze, metamfetaminy a tráva.

Prohibice je iracionální politika, která už z podstaty dělá vždy víc škody než užitku.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Hampl | 2. 10. 2012 18:44

Souhrnná reakce za první den:
Zcela souhlasím s panem Kusým. Zjednodušil jsem to. Vztah nízké daně vysoké výnosy skutečně platí až od určité výše sazby.

Co se týče dalších příspěvků, všímám si, že někteří čtenáři si osvojili tezi, kterou v Čechách svého času rozšířil Pavel Bém. Ta teze tvrdí, že základní tržní principy pro tvrdé drogy neplatí a že poptávka po tvrdých drogách nezávisí na ceně, nýbrž pouze na tom, kolik peněz vláda rozdá školícím expertům. Na základě téhle teze pak česká vláda provedla opatření ke snížení ceny tvrdých drog - a poptávka vystřelila vzhůru. Nicméně v lidových baladách pořád nacházíme přesvědčení, že to byla jen náhodná shoda okolností.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Palkovský | 2. 10. 2012 22:28
reakce na Petr Hampl | 2. 10. 2012 18:44

Mně osobně trošku v článku chybí pohled "respektu k člověku". Vlastně to, že si člověk chce dát nějakou drogu, jeho přání, jeho rozhodnutí, jako by bylo to poslední, čím by se měla vláda zabývat při rozhodování o tom, zda drogu zakázat či nikoliv. Stejně tak mi určité "důvody" připadají jako poněkud zvláštní - zda by stát vůbec tyto faktory měl brát v úvahu. "Dopad na rodinu", "Dopad na zdraví", stejně tak u dopravních nehod mi není úplně jasné, proč by měl hrát větší roli než u "zákazu pod vlivem".Ale pravda, tohle je asi na jinou debatu :)

Také mě trošku překvapil název článku - nejsem si jistý, co je míněno pod pojmem "funguje" :)

Ale ohledně tržních principů - nevím zda to není mýtus, ale zaslechl jsem docela zajímavý názor, že při prohibici dojde velmi typicky k posunu spotřeby směrem k účinnějším drogám (což je mimochodem u daně z alkoholu poměrně rozumně eliminováno). Tudíž zvýšení represe-ceny může skutečně mít za následek změnu struktury poptávky, která nakonec může vyústit ve větší spotřeby (samozřejmě nemusí, ale je otázka, jestli je "spotřebované množství" vůbec relevantní číslo, pokud člověk porovnává mezi situacemi 10 lidí "nezávislých&qu ot;na marihuaně, nebo 3 závislé na velmi nekvalitním heroinu).

Otázka ohledně marihuany jako "předpokoj" ;heroinu mi taky připadá poněkud zvláštní - existuje nějaká studie ukazující, že zákaz marihuany by před těmi 20 lety vedl ke snížení závislých na heroinu? Něco v tom stylu, že zákaz piva by vedl k nižšímu počtu alkoholiků závislých na tvrdém alkoholu?

Mimochodem k heroinu - Jaccob Sullum myslím v "For your own good" psal, že podle různých studií heroin vyplývá, že velké množství uživatelů na něm závislých není a užívá ho pouze příležitostně. A nakonec, myslím si, že většina lidí by nevolala policii ani na dealera heroinu, pokud by to prodával normálně vypadajícímu plnoletému člověku. Většina lidí totiž intuitivně cítí, že "victim-less crime" je trochu divná kategorie a byť sami ochotně ty zákazy podporují a v parlamentu by pro to hlasovali, když jsou sami konfrontováni s podobnou situací, tak se chovají celkem "liberálně" ;.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ladislav Novák | 3. 10. 2012 09:42
reakce na Ondřej Palkovský | 2. 10. 2012 22:28

Liberální přístup k drogám můžete uplatńovat v systému, kde náklady důsledků drogové závislosti (včetně alkoholismu a kouření) si hradí sám pacient z vlastní kapsy a bez nároku na přispění ze "solidárního pojištění" občanů. V takovém prostředí pak skutečně funguje přirozený výběr a drogově závislý jedinec zaniká smrtí v relativně krátké době. Inu, proč ne. Ale ve všech dlouhodobě fungujících společenstvích civilizovaných lidí je takový princip považován za nežádoucí a nelze jej prosadit do běžné praxe běžným demokratickým hlasováním, kde většina voličů raději volí "jistotu nesvobody" než spravedlivý svět svobodných a odpovědných lidí plný různých rizik a nebezpečí. Demokracie je bohuže taková, a v postkomunistické společnosti to platí dvojnásob.
A závěrem ještě připomenu skutečnost, že drogově závislý člověk už není svobodný ve svém rozhodování. Ovládá jej droga. Sám si s takovou závislostí poradit nedokáže. Výjimky jsou spíš vzácností.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Kusý | 2. 10. 2012 13:54

Zajímavý článek, jen nesouhlasím s tou závislostí - vyšší sazba daně = nižší daňový výnos. To platí až od určité výše sazby.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Karel Šebesta | 2. 10. 2012 11:42

Ani podle mne zvýšení ceny u těchto látek nesnižuje spotřebu. Jen přesun k menší kvalitě.
A snížení ceny zvýšení konzumace také moc neovlivní, konzumace je dána spíše sociálními možnostmi.
Jinak dobré.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Shenkawski | 2. 10. 2012 10:48

Prohibice jakozto kompletni zakaz nefunguje ani u heraku. Heroin se da sehnat a lide jsou na nem zavisli. A nejvetsi zdravotni rizika ohledne uzivani heroinu jsou primesy, nikoli latka samotna. Nejvetsi spolecenska rizika sou pevne spjata s nutnosti navstevovat cerny trh, kde je cena naprosto neuveritelna a fetak proto musi cely den premyslet, kde nakrade na dalsi davku.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Pozner | 2. 10. 2012 09:28

Neřekl bych, že heroin je považován za Zlo, spíš se sem dostal až když měl největší slávu za sebou. Navíc u nás máme tradici domácích vařičů perníku.
Ti dva blbci se dožijou vysokýho věku, lihovarníci jsou specialisti na líh, ne na vzájemný porcování svých pěšáků jako kartely v Mexiku.

P.S. Vyskakujou my špunty z whiskey, když vidím meťáku nadávat do nějakýho metylu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Petr HamplPetr Hampl
Tatík, který se živí normální prací (majitel malé firmy, expert na prodejní metodiky a marketing složitějších technologií) a po večerech se zabývá sociologií....více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!