Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jak rozlišovat mezi evropskými hříšníky?

Řecko stále zatíná sekeru státního dluhu hlouběji a už zase žádá mezinárodní věřitele o další peníze. Jak dlouho ale ještě bude trvat, než si začnou Řekové financovat svůj dluh sami přes úspory v bankách?

Maastrichtská kritéria i „trojka“ (Evropská komise, Evropská centrální banka, Mezinárodní měnový fond), která řídí mezinárodní pomoc, se zajímají výhradně o udržitelnost veřejných financí a výše jejich schodků. Z hlediska finanční stability je ale potřeba se podívat také na bankovní sektor a na to, zda je k financování schodku potřeba zahraniční kapitál. Domácí banky jsou totiž většinou ochotné financovat státní dluh (ono jim mnohokrát nic jiného nezbývá), a proto se země s dostatečnými soukromými úsporami nemusejí spoléhat na nejistý příliv zahraničního kapitálu.

Závislost na zahraničním kapitálu vyjadřuje běžný účet platební bilance. Ten se skládá z čistých exportů, bilance výnosů a bilance transferů. Jde o čisté (nenávratné) cash-flow dané země a jeho deficit musí být kryt investicemi nebo půjčkami ze zahraničí.

Škudliví Japonci jdou příkladem

Příklad potvrzující toto pravidlo je Japonsko – země se státním dluhem převyšujícím 220 procent HDP a s každoročním schodkem rozpočtu okolo desíti procent HDP. Díky silnému exportu a spořivým domácnostem ale vytváří přebytky na běžném účtu a dokáže tuto enormní dluhovou zátěž financovat samo. Ba co víc, japonská vláda platí úroky vysoké (přesněji nízké) pouhých osm desetin procenta! Na druhé straně takovému Řecku, jehož dluh i schodek k HDP je asi na polovině japonských hodnot, by teď nikdo nepůjčil ani grešli, a to mimo jiné taky kvůli jeho hlubokým deficitům na běžném účtu.

Jak to tedy mezi ohroženými evropskými ekonomikami vypadá z pohledu platební bilance? Na grafu je vidět, že před krizí si všechny země (snad kromě Itálie) žily velice nad poměry a půjčovaly si na to v zahraničí. Investoři z Německa a Skandinávie ještě sjížděli španělské a irské nemovitosti ve velkém a bankrot Řecka byl velice vzdálenou budoucností. S nástupem globální recese jim ale došla trpělivost, utáhli kohoutky a chybějící finance musela na jih poslat až mezinárodní pomoc.

Bilance běžného účtu PIIGS v % HDP

PIIGS: bilance běžného účtu v pct HDP 

zdroj: tradingeconomics.com

Žádné zprávy = dobré zprávy

Irsko začalo na nápravě pracovat nejdřív a díky silné exportní základně, která nebyla globální recesí příliš postižená (léky, alkohol, zemědělské produkty), se dostalo do situace, kdy si dokáže svůj státní rozpočet obhospodařovat samo.

Později, ale s podobnou intenzitou se svého deficitu téměř zbavilo i Portugalsko. Není proto divu, že výnosy irských a portugalských dluhopisů klesají a vše nasvědčuje tomu, že dva roky starou mezinárodní pomoc splatí i s úroky a od příštího roku si začnou zase půjčovat na finančních trzích. Relativní zdraví jejich ekonomik dokresluje i nezájem médií – pohromy jsou přece zajímavější, než když něco klape podle plánu.

Není překvapením, že i ve statistice běžného účtu se Řecko nachází na chvostu. Za zlepšením v letošním prvním pololetí navíc ani nestojí jeho snaha o úspory, ale odpis jeho dluhu z března letošního roku, který snížil úrokové platby plynoucí ze země. Kámen úrazu spočívá u Řecka v jeho miniaturních exportech (10 procent HDP), které by ani po zdvojnásobení nebyly schopny „vykrýt“ importy. Evropské komisi se proto dál telefonuje o více a více peněz.

Peníze nechejte doma!

Druhou a neméně závažnou podmínkou pro stabilizaci financí po vyrovnání běžného účtu je důvěra v domácí banky. Pokud totiž začnou lidé převádět vklady do zahraničí, banky nemají za co státní dluh nakupovat. To je problém jak v Řecku (co jiného čekat?!), tak i ve Španělsku. Španělské banky totiž stále drží velké množství hypoték a úvěrů, poskytnutých stavebním společnostem z období realitní bubliny, a vkladatelé přestávají věřit jejich kredibilitě. Vláda se však konečně dohodla na vytvoření tzv. „špatné banky“, které budou moci ostatní finanční instituce tato ztrátová aktiva prodat a očistit své rozvahy.

Způsob, který zafungoval v roce 2008 v USA a roku 2009 v Irsku, Španělé zavádějí čtyřletým zpožděním a to jsou nemovitostní bubliny ve všech třech zemích relativně srovnatelné. Není divu, že se krize ve Středomoří stále drží.

 

Komentáře

Celkem 10 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK