Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Náš účet za komunismus

Den před druhým kolem senátních voleb, necelý týden po zveřejnění výsledků z kola prvního a z voleb do krajských zastupitelstev, v nichž nebývale zazářila rudá hvězda, přinášíme deset let starý text ekonoma Pavla Kohouta. Doplnil ho pro nás stručným úvodem, jinak nebylo třeba měnit ani čárku.

Úspěch komunistů v krajských volbách mě nechává v ledovém klidu. Rudá záře rychle pohasne, jakmile vyjde najevo, že peníze na krajích došly a že není z čeho rozdávat. Co by však bylo vskutku znepokojivé, by byl volební úspěch komunistů v senátu nebo dokonce za dva roky ve volbách do sněmovny.

Bohužel se najdou mnozí voliči, kteří jsou natolik zpozdilí, že jsou schopni z „protestu“ se podílet na takové nepředloženosti. Není divu. Od dob reálného socialismu uplynul nějaký čas. Lidský mozek není z křemíku, neurony se rozpadají a rozum i paměť mnohých voličů zvolna rozpouští Alzheimer. Proto stojí za pozornost věnovat se škodám, které reálný socialismus – což byl oficiální název zřízení v době vlády Komunistické strany Československa – dokázal napáchat. Je to nutné jako memento pro budoucnost. Snad se ti z komunistických voličů, kteří ještě nepropadli úplné demenci, dokážou nad svojí volbou zamyslet ještě před druhým kolem senátních voleb.

Prohlášení o zločinnosti komunistického režimu je součástí právního řádu České republiky. Lze spočítat popravené i vězněné oběti komunismu, ale jak odhadnout hmotné škody, které komunismus způsobil?

Známe-li ekonomickou úroveň předválečného Československa a stav z počátku 90. let, můžeme alespoň zhruba odhadnout škody způsobené komunistickým režimem. Srovnání je komplikováno metodickými problémy, ale není nemožné. Máme k dispozici statistiky národního důchodu na hlavu z roku 1924. Jeho hodnotu v německých zlatých markách uvádí Geographisch-Statistischer Universal Atlas profesora Hickmanna (vydal Freytag & Berndt, Vídeň, 1927). Na žebříčku nejbohatších zemí světa se v roce 1924 se Československo umístilo na desátém místě – daleko před Německem, Rakouskem, Nizozemskem a Itálií.

Japonsko tehdy v přepočtu na obyvatele dosahovalo jen 60 procent ekonomické výkonnosti Československé republiky. Před námi byly jen USA, Kanada, Austrálie, Švýcarsko, Argentina, Británie, Francie, Švédsko a Belgie. Pokud počítáme jen teritorium dnešní České republiky (bez Slovenska a Podkarpatské Rusi), stupeň naší vyspělosti byl v roce 1924 srovnatelný s Francií nebo se Švédskem.

Socialistická produktivita

Přeskočme několik desetiletí. V roce 1980 jsme již dávno nepatřili do první desítky nejvyspělejších zemí. Podle údajů Světové banky byl hrubý domácí produkt tehdejší České socialistické republiky jen 2824 dolarů na hlavu, což bylo 4,4krát méně než například HDP na jednoho Francouze. V roce 1989 se zaostávání dále prohloubilo: Francie měla před námi již 5,1násobný náskok. Podle údajů z roku 2002 pak činil francouzský HDP na hlavu 3,4násobek české ekonomické výkonnosti.

Srovnání tedy stále vyznívalo v náš neprospěch, je ale jasné, že trend zaostávání za vyspělým světem se podařilo zvrátit. Tento úspěch je o to cennější, že české statistiky před rokem 1990 byly bezpochyby nadhodnocené, a nelze je proto brát jako zcela spolehlivý pramen. O důvodech, proč komunistická ekonomika zaostávala, bylo napsáno hodně. Uvedu jen jednu osobní vzpomínku – na exkurzi do jistého strojírenského podniku, které jsem se zúčastnil v roce 1983 jako student gymnázia. Pohled na dělníky, kteří hráli karty, spali nebo popíjeli lahváče, jasně vypovídal o přezaměstnanosti a nízké efektivitě. Informační hodnota exkurze byla obrovská. Bylo na první pohled jasné, jak socialismus řeší nezaměstnanost a co by se stalo, kdyby najednou začaly fungovat tržní podmínky. Není divu, že dotyčný podnik je nyní v konkurzu podobně jako stovky jemu podobných.

Nikdy nezaplatili

Důsledky komunistického hospodaření trvají: nízká produktivita práce, neexistence silné domácí podnikatelské vrstvy, velký nedostatek kvalitních českých manažerů. Kdyby ekonomický vývoj České republiky nebyl v roce 1945 přerušen znárodněním klíčového průmyslu, faktickým zničením finančního systému a o tři roky později komunistickým převratem, byli bychom dnes na úrovni Francie, Švédska nebo Rakouska. V roce 2002 jsme tedy mohli mít HDP na obyvatele o více než 550 tisíc Kč vyšší. Celkové hospodářské škody způsobené důsledky komunismu jen za rok 2002 dosáhly tedy hodnoty v přibližné výši 5700 miliard Kč. Ve srovnání s tím jsou všichni tuneláři z 90. let pouhými troškaři a břídily.

Poučení? Kdo způsobí škodu za milion, je nucen ji nahradit a dost možná si půjde i sednout. Tunelář, který způsobí škodu za miliardu, nemusí nahrazovat nic a pravděpodobně se vyhne trestu. Organizace, která způsobí škody za tisíce miliard, je považována za legitimní politickou sílu a je dotována státním rozpočtem. Její zástupci nesedí za mřížemi, nýbrž v poslanecké sněmovně a v senátu. Účet za škody způsobené svými předchůdci odmítají převzít.

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 23 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK