Konec evropského Temelína přijde draho

Česká i evropská ekonomika zažívají obtížné časy. Mezi ekonomickými prognózami převažují ty, které věští Evropské unii i České republice dlouhé období „nerůstu“. Doba tedy nebude nijak nakloněna obřím projektům typu dostavba jaderné elektrárny. Už teď hledá ČEZ někoho, kdo by projekt spolufinancoval. A to může být jen začátek potíží tohoto velmi náročného projektu.

Obtížné časy se ovšem netýkají jen evropské a české ekonomiky, ale také jaderné energetiky. Její pozici pochopitelně řádně poničila katastrofa ve Fukušimě. Jenže nejde zdaleka jen o to. Jadrený průmysl zkrátka prochází po nádechu z počátku tisíciletí novou fází, kdy se nejen nerozšiřuje počet firem, které jsou tuto náročnou a drahou technologii schopny produkovat, ale naopak dochází ke stažení některých velmi tradičních firem z oboru. Naposledy to loni oznámil německý Siemens. „Opouštíme všechny projekty v jaderné energetice. Je to pro nás uzavřená kapitola,“ prohlásil loni v září šéf koncernu Peter Löscher.

Ze tří nabídek dvě

A tak se stalo, že nabídku na dostavbu Temelína nakonec podaly pouze tři společnosti, francouzský jaderný gigant Areva, americký Westinghouse a ruský Rosatom. Podle logiky všech takových soutěží samozřejmě platí, že čím více zájemců, tím větší šance na sjednání co nejlepších podmínek, cenou počínaje a technologickou úrovní nekonče.

Obecně platí, že při stavu jaderné energetiky, si zájemce o výstavbu jaderné elektrárny nemůže příliš vybírat, protože možností, jakou jadernou elektrárnu postavit se na celém světě nabízí jen pár. Z tohoto úhlu je třeba se dívat na překvapující a svým způsobem šokující zprávu o vyřazení francouzské Arevy z tendru na Temelín ještě před jeho začátkem.

Největším šok je i z hlediska analytiků způsob, jakým se to stalo. O vyloučení jednoho z uchazečů o zakázku se postaral sám klíčový podnik, podnik pod kontrolou státu – jenže by to měla být v takovém případě, kdy se jedná nejen o klíčový projekt, ale taky o otázku národní bezpečnosti

Klíčový podnik, podnik pod kontrolou státu, v otázce, která je nejen klíčovým ekonomickým projektem, ale i otázkou národní bezpečnosti, rozhodl podivně. O tak zásadní věci, jako je zúžení tendru na Temelín ze tří na dva zájemce, by měla přece minimálně jednat, když ne přímo rozhodovat česká vláda. Neboť o čem jiném by se už ve Strakově akademii mělo rozhodovat, když ne o tomhle?

Místo premiéra Petra Nečase tak vyhození Arevy z tendru vysvětluje v České televizi ani ne generální ředitel ČEZ Daniel Beneš, ale mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. A nesděluje žádné konkrétní důvody, neví se ani, kdo a kdy přesně rozhodl, a tak se v médiích objevují spíš jen spekulace. Například ta o tom, že Areva má prostě v nabídce prostě jen příliš velké reaktory o výkonu 1300 MW a ČEZ chce mít v Temelínu jen dvě tisícovky.

Lehce ovlivnitelný tendr

Člověk nemusí být ani příliš paranoidní a vzpomene si na letošní zprávu BIS, která detailně popisuje metody manipulace se státními zakázkami a zužování podmínek... Tím nevyslovuji vůči ČEZ žádné podezření, jen tvrdím, že věc takové důležitosti nemůže rozhodovat nějakých pár kdovíjak vybraných úředníků výběrové komise, ale že je to věc naprosto jasné důležitosti, o níž se přece musí rozhodovat na nejvyšších místech tohoto státu. Transparentně, uvážlivě, a především po zvážení všech okolností. Okolnosti kolem vyřazení Arevy musí normálního občana vyděsit a musí si položit otázku, zda žije ve státě, kde ještě vládne demokraticky zvolená vláda, nebo nějací manažeři.

Mezi Rakouskem a Německem

Vyřazení Arevy přitom přes všechny sliby Westinghousu i Rusatomu o přidělení práce domácím českým firmám znamená vyřazení nejvíc „domácí“, protože evropské firmy. Už jednou, když byla dostavba prvních bloků Temelína svěřena Westinghousu, si Česko velmi zkomplikovalo svojí vyjednávací pozici s Rakouskem.

V Evropské unii, a především v sousedním Německu sílí tlak proti stavbě jaderných elektráren, Areva  (a za ní stojící francouzský stát) se mohly stát zásadním spojencem Česka ve složité diplomatické hře o budoucnost jaderné energetiky. Stačí jeden pohled na mapu, aby si člověk uvědomil, jak Česku vklíněnému mezi protijaderné Německem a hystericky protijaderné Rakousko bude.

Peníze pro Arevu jsou naše evropské peníze

Další nikoli nepodstatná věc je to, že kdyby Temelín stavěla Areva, obrovské investice, které na Temelíně ČEZ (a skrze něj my, čeští daňoví poplatníci a odběratelé jeho elektřiny) nechá, by zůstaly „doma“. V naší Evropské unii.

Areva prostě představuje mezi třemi zájemci jedinou unijní variantu výstavby Temelína a vzhledem k velikosti temelínského projektu je doslova v zájmu celé Evropské unie, aby dva nové bloky stavěla ona, a ne Rusové nebo Američani.

Samozřejmě, pokud je francouzská nabídka skutečně nekvalitní, francouzské reaktory pro Temelín nepřijatelné a podmínky Arevy skutečně zásadně odporují správně vytvořenému zadání ČEZ, pak opravdu může dojít k vyřazení této „evropské varianty“ z tendru. Ke škodě Evropské unie, českého státu i celého temelínského projektu.

Ale i když se toto všechno stane, tak bych jako daňový poplatník, od něhož se očekává, že na dostavbu Temelína tak či onak přispěje přinejmenším deseti až dvaceti tisíci korunami, očekával, že mu takovou zásadní zprávu sdělí po naléhavém zasedání kabinetu premiér české vlády. A ne, pan Ladislav Kříž promine, nějaký firemní mluvčí.

Areva předala své námitky proti rozhodnutí ČEZ 19. října: podnik má deset dní, aby se vyjádřil.

Autor je redaktor Lidových novin