Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Penzijní reforma: Proč si hrajeme na vynálezce?

Druhý pilíř důchodového systému se po mnoha letech odkladů začíná rýsovat. Tři procentní body ze sociálních odvodů bude moci spořit ten, kdo k nim přidá ještě dva body ze svého. Jenže kam?

Ministerstvo financí připravuje návrh bez širší veřejné debaty a zřejmě se přiklání k transformaci stávajících penzijních fondů. Pokud ovšem není cílem jen vyšší odbyt státních dluhopisů, není žádný důvod takové instituce vytvářet. Hlavním neduhem současných penzijních fondů je fakt, že majetek akcionářů a podílníků není oddělen. Dalším je nemožnost volby jiné než ultrakonzervativní strategie sice bez rizika, ale také bez výnosu. Žádným z těchto neduhů přitom netrpí instituce, které již na trhu fungují – podílové fondy.

Tolik a tolik, tam a tam! To je rozkaz

Že je třeba klienty penzijního spoření chránit více než investory? Opět snaha vynalézt kolo. Kolektivní investování je pod dohledem ČNB a funguje podle pravidel na evropské úrovni. Kdo by se přesto bál českých fondů, může zvolit například fondy lucemburské – bezpečnější jurisdikci snad ani najít nelze.

Fondový trh je navíc velmi konkurenční. Na rozdíl od „nových“ penzijních fondů, což bude řešení vyhovující zřejmě hlavně bankám. Nízká konkurence bude mít zjevný dopad na kvalitu produktu. Kdo by do takového systému chtěl ještě spořit ze svého? Pokud se vládě nelíbí například nákladovost podílových fondů, neměl by být problém pustit do druhého pilíře jen fondy splňující určité minimální požadavky. Nebo se možná ministr financí obává finanční negramotnosti obyvatel? Když jim ovšem nalajnuje „budete spořit tolik a tolik tam a tam“, negramotnost jen podpoří.

Chaos pouze zdánlivý

Že by nastal chaos, kdyby si každý mohl spořit podle svého? Možná. Ale zdánlivý chaos může mít jednu obrovskou výhodu ve financích, stejně jako v přírodě nebo v počítačových sítích. Tou výhodou je odolnost proti vnitřním i vnějším hrozbám. Pravda, i zcela soukromé fondové úspory by šlo jednou zase vyvlastnit, chcete-li začlenit zpět do solidárního systému. Ale vyvlastnit miliony individuálních účtů u desítek různých domácích i zahraničních institucí by bylo přece jen těžší než u jedné úhledné hromádky peněz.

Mimochodem, není tak docela pravda, jak se někdy tvrdívá, že fondový pilíř neřeší problém úbytku populace. Kapitálový trh umožňuje investovat tam, kde je zrovna dostatek lidského, ale nedostatek finančního kapitálu. Leckomu jistě může připadat zvláštní investovat ne do vlastních dětí, ale do cizích někde na druhé straně planety. Ale je to v dané situaci lepší řešení než neinvestovat vůbec.
Tedy pokud vláda nestvoří místo životaschopného produktu institucionální paskvil.

Autor je analytikem společnosti Partners.

Psáno pro E15

Foto: Profimedia.cz

Aleš Tůma

Aleš Tůma

Pracuje jako analytik investic ve společnosti Partners. Absolvoval VŠE v Praze a v roce 2013 získal titul CFA (Chartered Financial Analyst). Během studií působil v ekonomických rubrikách Hospodářských novin a Aktuálně.cz... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK