Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Japonsko se otřáslo! Co se stane s jeho ekonomikou?

V únoru minulého roku jsem pobýval v Chile, takže jsem tam na vlastní kůži zažil zemětřesení, které zemi postihlo. V epicentru měl ten drobeček sílu 8,8 stupně Richtera. V Santiagu naměřili 8,2 stupně a já se v dané chvíli nacházel v 15. patře. Byl to zážitek na celý život, to mi můžete věřit.

Píši o tom v souvislosti se zemětřesením, které minulý pátek otřáslo japonským městem Sendai. To dosáhlo 8,9 stupně Richtera a způsobilo nedozírné škody. Dosud nemáme přesné údaje o zmařených životech, ale oběti se budou zřejmě počítat na desítky tisíc. Vážně byly poškozeny minimálně dvě jaderné elektrárny. Reaktor č. 1 ve Fukušimě nemá daleko k roztavení jádra a trojka na tom není o mnoho lépe. Z ohrožené oblasti byly evakuovány stovky tisíc lidí a další desetitisíce přišly o střechu nad hlavou v důsledku tsunami. Miliony lidí jsou bez proudu a tekoucí vody. Pro Japonce jde o nejděsivější tragédii od konce 2. světové války.

My ostatní můžeme děkovat svým šťastným hvězdám, že nás nic podobného nepostihlo. Místo abychom však civěli s otevřenou pusou na hrůzné záběry, měli bychom si raději probrat pravděpodobné důsledky této pohromy na zbytek světové ekonomiky.

Nejzadluženější země zabředne do dalších dluhů? Ne tak docela!

Komentátoři dnes chrlí články na téma Nejzadluženější země na světě zabředne do dalších dluhů. To ale nemusí být nutně ani pravda, ani problém.

Během několika příštích týdnů rozprodají japonské společnosti svá zahraniční aktiva, aby měly z čeho financovat rekonstrukci. To znamená, že budou nakupovat jeny. A ve velkém! Bez státního zásahu tedy japonská měna během příštího měsíce dvou výrazně posílí, což by mohlo mít destruktivní následky. Proti sílícímu jenu ale stojí japonská centrální banka (Bank of Japan), která zaručeně zasáhne.

V rámci boje proti dopadům repatriace kapitálu na japonskou měnu – a za účelem poskytnutí krátkodobé likvidity japonské vládě – už Bank of Japan otevřela okno s likviditou místním bankám. Není pochyb, že Bank of Japan své masivní programy rozšíří také na japonské firmy, které se chystají k prodeji svých zahraničních aktiv. Byla to koneckonců Bank of Japan, kdo vynalezl kvantitativní uvolňování.

Sečteno a podtrženo, zhodnocování jenu nepředstavuje v nejbližší době vážnější riziko. Bank of Japan to nedopustí. Problémy ale přijdou jinde. V pojišťovnictví!

Po chilském zemětřesení v loňském roce vyšlo najevo, že velké pojišťovací korporace, zejména ty mezinárodní, nebyly dostatečně zajištěné. Před rokem 2010 zažilo Chile poslední velké zemětřesení roku 1985, a tak velké mezinárodní pojišťovny usoudily, že v rámci maximalizace zisku minimalizují náklady na zajištění. Zkrátka a jasně vsadily na to, že tento rok k ničemu velkému nedojde. Do února 2010 jim sázka vycházela báječně. Jenže pak se tahle jejich idea otřásla v základech.

Japonské poměry detailně neznám, ale nepřekvapilo by mě, kdyby na tom byly tamější pojišťovny podobně. Tipoval bych, že lokální pojišťovny byly prozíravější, ale že ty velké, mezinárodní nachytala tsunami na švestkách. Takže ačkoli všechny pojišťovny působící v Japonsku utrpí ztrátu, ty místní se zřejmě vzpamatují rychleji. Nechci malovat čerta na zeď, ale podle mého se klidně může stát, že některé velké pojišťovny nebudou schopny dostát svým závazkům.

Atomová hrůza

Dalším velkým tématem dohledné budoucnosti bude v Japonsku energie. Jen pro přehled: země vyrábí 29 % své elektřiny z uranu, zhruba čtvrtinu ze zkapalnělého zemního plynu, zhruba pětinu z uhlí, osminu z vodních elektráren a poslední osminu z ropy a jiných zdrojů.

V Japonsku existuje osmnáct jaderných elektráren, které mají celkem 55 reaktorů. Je pravděpodobné, že kromě Fukušimy a elektráren, které zemětřesení odstřihlo od sítě, nyní Japonci pro jistotu odstaví a zkontrolují i všechny ostatní elektrárny v zemi. V důsledku zmenšování jaderného podílu na energetickém koláči bude tedy narůstat tlak na zdražování zemního plynu, uhlí a v menší míře i ropy. To se zatím bavíme o nejbližším krátkodobém horizontu…

Tento trend se však prodlouží i do střednědobého horizontu (12 až 30 měsíců), jelikož přinejmenším tak dlouho potrvá, než se jaderný kus koláče vrátí na předkrizovou úroveň. To samozřejmě za předpokladu, že jaderná energie nebude v Japonsku úplně vyloučena ze hry.

Z dlouhodobého hlediska fukušimská tragédie nepochybně povede k přehodnocení postoje k jaderné energii, a to nejen v Japonsku, ale také v Indii a Číně. Obě tyto země budou mít dlouhodobě ohromné energetické potřeby, žádná však nebude chtít řešit takové problémy, jaké dnes musí řešit Japonci.

Jaderná podpásovka přitom přichází ve chvíli, kdy se atom začal pomalu vracet na scénu, zejména v důsledku rostoucích cen ropy a nestability na Blízkém východě a v severní Africe. Co teď? Bez ohledu na to, co si o ní kdo myslíme (osobně mám dilema – chápu potřebu levné energie, ale hrozím se toho, co může tato technologie napáchat), není vyloučeno, že dojde-li ve Fukušimě k roztavení, vrátí se jádro do hrobu přinejmenším na dalších dvacet let. Všichni si totiž docela logicky řeknou: Jestli katastrofě nezabránili ani Japonci, nezabrání jí nikdo.

Ale i když nedojde k nejhoršímu a japonští technici poškozené reaktory ukočírují, žádná země nebude moci pokračovat ve svých dosavadních jaderných plánech bez hlasitých protestů alespoň části veřejnosti. Takže jádro bude de facto mrtvé i v tom nejlepším případě. Výrobce jaderných technologií jako General Electric nečekají vůbec lehké časy.

A co celkový dopad na japonskou ekonomiku a společnost?

Opět vyjdu z chilských zkušeností – po velkém zemětřesení nastal doslova boom ekonomické aktivity, především při opravách poničené infrastruktury.

Rozmach však nenastal jen v určitých průmyslových odvětvích. Celá země jako by byla pokropená živou vodou. Nelze to sice kvantifikovat, ale vnímali to určitě všichni. V týdnech a měsících následujících po únoru 2010 prostupovala veřejností téměř hmatatelná dobrá nálada. Chile vstoupilo do nebývalého období prosperity. O jak velkou konjunkturu šlo? Inu, v nominálním dolarovém vyjádření vzrostl chilský HDP ze 166 miliard v roce 2009 na 199 miliard v roce 2010 – veleskok o 20 %. Dolarový HDP ovlivňovaly v roce 2010 samozřejmě i další faktory – strmý nárůst ceny mědi a nástup středopravé, protržní vlády Sebastiana Pin?era, která přilákala spoustu zahraničních investic.

I přesto však podle mého Chile za svůj růst vděčí především všeobecné euforii následující po katastrofálním zemětřesení. Tipl bych si, že něco velmi podobného možná uvidíme i v Japonsku.

Především můžeme čekat prudké oživení poptávky a spotřeby. Náklady na rekonstrukci se vyšplhají minimálně k hranici půl bilionu dolarů.

Otázka – zlomí toto bezuzdné utrácení japonskou, již tradičně úpornou deflaci? Jistě to nevím, ale myslím, že by mohlo. Z hlediska likvidity dělá Bank of Japan, co je třeba. A pokud bude rekonstrukce opravdu stát 500 miliard – asi 12,5 % HDP – zapůsobí takový balík peněz utracený za tak krátkou dobu na ekonomiku jako deset deka kokainu vpravených přímo do žíly. Na druhé straně je možné, že přespříliš šetřiví Japonci začnou šetřit ještě víc. To plus přerušení průmyslové výroby – a následná ztráta příjmů ze zahraničí – může deflaci naopak podpořit.

Takže nám nezbude než japonskou ekonomiku v příštích týdnech a měsících pečlivě sledovat. Uvidíme, zda ji zemětřesení v Sendai pořádně nastartuje, nebo zatluče další deflační hřebík do její rakve.

Akutální vývoj na japonské burze sledujte zde.

Přečtěte si také opačný pohled Aleše Tůmy

Pro Finmag přeložil Aleš Drobek.

Anglický origiál byl publikován na blogu http://gonzalo­lira.blogspot­.com.

Komentáře

Celkem 11 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK