Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

NERV: Žábou na prameni české ekonomiky je veřejný sektor

| 14. 4. 2011

Skupina ekonomů sdružená v Národní ekonomické radě vlády (NERV) přinesla v minulých týdnech sérii dokumentů, které mapují současnou situaci České republiky na pozadí globální i evropské ekonomiky. Současná situace není příliš růžová. „Tempo konvergence ČR k nejvyspělejším zemím EU se v posledních letech přes nadměrné zadlužování státu zastavilo," píše se v materiálu. „Zastavuje se i růst české produktivity a klesá naše cenová konkurenceschopnost."

NERV: Žábou na prameni české ekonomiky je veřejný sektor
  • Všechny dokumenty, analýzy i videoprojekce je možné dohledat na webu nerv.vlada.cz.

Tyto věty jsou zcela zásadní. Naprosto výmluvně ukazují, že podpora poptávkové stránky ekonomiky, tažená veřejnými výdaji i za cenu vytváření deficitního hospodaření, má své meze. Je proto nutné uchovat takové ekonomické prostředí, kdy soukromý sektor bude i nadále spořit a veřejný sektor nebude dlouhodobě tvořit schodky veřejných financí. „Neobejdeme se bez efektivní institucionální reformy veřejných výdajů a opakovaného měření jejich kvality tak, jak to známe z privátního sektoru. Veřejný sektor nesmí být bariérou konkurenceschopnosti,“ píše se dále. Vládní ekonomičtí poradci mají samozřejmě pravdu, je ale otázkou, zda je možné v rámci veřejného sektoru podobná pravidla vůbec nastavit.

Neefektivní efektivita státního sektoru

V rámci soukromých subjektů je jediným spravedlivým měřítkem efektivity a konkurenceschopnosti dosažená výše zisku, respektive ztrát. Nic takového ovšem v rámci investic veřejného sektoru neexistuje. Právě tím se veřejný sektor liší od soukromého. Cílem každého veřejného transferu je náprava nějaké „tržní distorze“, což dopředu implikuje, že účelem je zcela jiný než tržní záměr. Na každý dotační titul existují laikovi nesrozumitelné tabulky s různými výpočty, koeficienty a podobně. Ty pochopitelně sestavují státní úředníci podle pravidel, která mají zajistit efektivitu příslušného transferu. Jde ale o kulatý čtverec: vždy se bude jednat o efektivitu v rámci neefektivního systému založeném na mimo-, respektive netržních vztazích. Sdružení podnikatelů a živnostníků ČR před několika lety spočítalo, kolik stojí jedno pracovní místo v závislosti na dotacích na aktivní politiku zaměstnanosti. Vyšly mu dva miliony korun. Extrémem byla státní pomoc Zetoru, kde záchrana jednoho pracovního místa přišla na neuvěřitelných deset milionů. A Zetor nakonec stejně padl.

Zajímavé je i srovnání konkurenceschopnosti veřejného sektoru s dotovaným a nedotovaným soukromým sektorem. Ze studie NERV vyplývá, že dotovaný soukromý sektor se svou produktivitou práce dá srovnávat s neproduktivitou sektoru veřejného. „Lze předeslat, že zejména tam, kde byl v české ekonomice soukromý sektor vystaven konkurenci, dokázal se během let vzestupu ekonomiky i mezinárodního poklesu adaptovat a přiblížit se reálně světu strukturou nabídky i náklady. Tam, kde subjekty soukromého sektoru byly vystaveny slabší konkurenci, či se spoléhaly např. pouze na státní zakázky, docházelo k nárůstu jednotkových nákladů práce stejně jako ve veřejném sektoru.“ Potvrzuje se tak lapidární rčení, že „dobrý podnikatel podniká, špatný shání dotace“. Pro liberální ekonomy to není překvapující, nyní je ale tato teoretická úvaha podpořena fakty - a vláda by s ní měla dále pracovat v politické praxi.

Privatizovat, privatizovat, privatizovat...

Ekonomové NERV se zabývali rovněž doporučeními, co by měl stát činit, aby zvýšil konkurenceschopnost české ekonomiky. Úsilí státu by mělo podle nich tlačit na co největší produktivitu práce ve veřejné sféře a službách. Otázkou je, jakým způsobem toho dosáhnout a zda je to při již zmíněné primární nekonkurenceschopnosti veřejného sektoru vůči soukromému vůbec možné.

Určité nástroje vláda má, bohužel je ale nevyužívá, respektive využívá je neefektivním způsobem. Už od dob premiérování Vladimíra Špidly se hovoří o personálních a výdajových auditech jednotlivých resortů, které by vedle personálních nákladů zhodnotily rovněž dopady různých investičních politik. Do dnešního dne se z auditů staly pouze nenaplněné body programových prohlášení jednotlivých vlád. Namísto toho jsou prováděny pouze plošné škrty jak v provozních výdajích, tak v mzdových nákladech, navíc s problematickou účinností. Stačí malé srovnání. Personální audit udělal zatím jediný ministr - Bohuslav Sobotka na ministerstvu financí. Výsledkem byla redukce zaměstnanců o jednu sedminu. Přitom v téže době dokázal Sobotkův slovenský kolega Ivan Mikloš vyhodit plnou třetinu svých lidí.

Privatizovat, privatizovat, privatizovat…

Vedle celkem bezobsažných a nicneříkajících frází o tom, že „je tedy nutné uchovat takové prostředí, kde soukromý sektor bude i nadále spořit a veřejný sektor nebude dlouhodobě tvořit schodky veřejných financí“ a že je „zároveň třeba zvýšit efektivitu veřejných financí“, přichází studie NERV i s praktickými návrhy řešení, jako je nutnost opakovaně měřit kvalitu výdajů tak, jak to známe z privátního sektoru (net present value, payback ratio atd.).

Zavedení výkonnostních a účetních standardů soukromých firem do veřejného sektoru je téma, které ve veřejném diskursu rezonuje přinejmenším od dob ministerského působení Vlastimila Tlustého. Stal se z toho ale jen další evergreen, k němuž se politická reprezentace zatím nepřihlásila žádnými konkrétními kroky.

Nepochybně nejcennějším poznatkem celé studie je konstatování, že „ke zvýšení přidané hodnoty může přispět, když stát přehodnotí některé výdaje na některé statky s tím, zda by je nemohl lépe poskytovat soukromý sektor“. Tedy v podstatě zopakování onoho legendárního friedmanovského hesla „privatizovat, privatizovat, privatizovat...“, které je jediným skutečným lékem na neproduktivnost veřejného sektoru.

Záleží na vládě, zda se k tomuto požadavku přihlásí a zda jej bude uvádět do praxe. Zatím tomu bohužel nic nenasvědčuje.

Text vyšel v dubnovém čísle Revue Politika

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (3 komentáře)

Vlad Ender | 14. 4. 2011 13:34

"Je proto nutné uchovat takové ekonomické prostredí, kdy soukromý sektor bude i nadále sporit a verejný sektor nebude dlouhodobe tvorit schodky verejných financí."
Tohle jde, jenom pokud mate exportni ekonomiku (aneb zadny exportni deficit). Ucetni trojclenka je v tomhle smeru celkem neuprosna.
Vsechny staty na svete samozrejme nemuzou byt net exporteri. (I kdyz co se tyce Cech, tak velikost ekonomiky je ze svetoveho hlediska zanedbatelna a tudiz moznost zustat exporterem dlouhou dobu docela vysoka - rozhodne ale ne nekonecna pokud chcete rust rychlejsi nez je rust svetove ekonomiky).

Taky to vypada, ze autor predpoklada ze trhy jsou vzdy efektivni (predpokladam ze mini Pareto-efektivni) - coz neni pravda. Realne trhy jsou vzdy neefektivni (do urcite miry). Empirickym dukazem je ziskovost firem prevysujici rizikovou prirazku (ktera se, pokud plati teorie efektivnich trhu, da dosahnout jenom na neefektivnich trzich. Takze bud neexistuji, nebo neplati).

Navic v trznim prostredi soucasneho sveta funguje hezka kladna zpetna vazba, ktera v podstate automaticky znamena ze trh bude neefektivni (i bez zasahu statu, staci se podivat do historie) - prodavajici ucastnici trhu nemaji zadny zajem aby trh byl efektivni (cim neefektivnejsi trh, tim vetsi ekonomicke renty pro ne).Velka firma je v tomhle ohledu lepe koordinavana nez jeji zakaznici (paradoxne, cim vice zakazniku, tim lepe pro ni neb se zakaznikum hure koordinuje), takze "zakaznicka sila" je relativne mensi a mene efektivni.

Relativne efektivni trh mohl existovat kdyz bylo na trhustovky ci tisice priblizne stejnych ucastniku, z kterych zadny nemohl (vetsinou z technologickych duvodu) prekrocit urcitou velikost (a tudiz sily se zakaznikem byly vyrovnanejsi).

Zprivati zovanymonopol nebude z pohledu zakazniku o nic lepsi nez vladni (dokonce muze byt horsi).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Karel Procházka | 14. 4. 2011 12:44

Metoda porovnávání konkurencechopnosti neproduktivního veřejného sektoru a produktivního soukromého sektoru NERVem memusí mít univerzální platnost. Vládní instituce pracují výdaji na konečnou spotřebu kolem 400 miliad. Domácnosti pracují s výdají na konečné spotřebě v rozsahu skoro 1 800 miliard a přitom také úvahy co spotřebovat nejsou "kontrolovány&q uot;produktivním ziskem (či přidanou hodnotou). Mohlo by se parafrázovat, že rozhodování o spotřebě (těch druhých) je laikovi nesrozumitelné. Komunity s výrazně nižší osobní spotřebou jsou mnohem spokojenější a mnohdy i šťastnější než my. I naše české prostředí v době národního obrození se jeví šťastnější, spokojenější, pracovitější. Existují i lidské hodnoty, jenž asi všichni nadřazujeme technikálií s čistě ekonomickým obsahem.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

František Pašingr | 14. 4. 2011 05:27

To, že veřejný sektor je žába na prameni, věděl již Bastiat před více než 160 lety..
http://www.hint.cz/b ougie/index.htm#bastiat
Jen vlády raději poslouchaly lorda Keynese, který hlásal opak.
Lord Keynes je mrtev (In the long run we are all dead.), ale Bastiat stále "žije".
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!