Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Hyundai, LG, Samsung: Silnější než zákon

| 20. 4. 2011 | Vstoupit do diskuze

Podíváme-li se libovolný den na stránky jihokorejských periodik, můžeme si být jistí, že se tam bude probírat minimálně jeden skandál týkající se čebolů – konglomerátů tvořících dynamické jádro jihokorejské ekonomiky. Patří mezi ně třeba Samsung, LG neb Hyundai.

Hyundai, LG, Samsung:  Silnější než zákon

Řadu skandálů řeší korporace ve všech vyspělých ekonomikách: Typicky jde o daňovou optimalizaci, která se nelíbí státním orgánům zodpovědným za výběr daně, či machinace s účetnictvím. Pak ale existují aféry, které jsou charakteristické pouze pro čeboly.

Na rozdíl od většiny nadnárodních korporací si totiž v čebolech stále udržují vliv a faktickou kontrolu potomci jejich zakladatelů. Vlastní majetky v řádech milionů až miliard dolarů a žijí si, jak trefně poznamenal The Economist, jako novodobá jihokorejská šlechta. Problematickým obdobím pro čeboly ale je, podobně jako v Severní Koreji, předávání otěží z generace na generaci.

Hlavním důvodem pro obcházení jihokorejských zákonů je progresivní dědická a darovací daň, která dosahuje u majetku nad dva a půl milionu dolarů padesáti procent. V průměrném čebolu jako celku ale drží ovládající rodina jen okolo čtyř procent akcií. Ve chvíli, kdy by vybraný syn zdědil akcie po otci, musel by kvůli zaplacení dědické daně jejich část prodat a přišel by tak o kontrolu nad celým čebolem.

Jak neplatit daně

Čeboly, respektive jejich šéfové obcházejí placení dědických daní různými více či méně legálními způsoby. Například tak, že klíčová společnost vydá konvertibilní dluhopisy, které je možné vyměnit za akcie hluboko pod jejich tržní hodnotou. V devadesátých letech tak Samsung Everland (zábavní park kousek od Soulu, který slouží k ovládání celého Samsungu) prodal synovi patriarchy dluhopisy, které synáček po nějaké době směnil za akcie s příjemnou 90procentní slevou oproti tržní hodnotě.

Jiné způsoby předání kontroly spočívají ve snahách vyvést z konglomerátu potomkům peníze a tak jim umožnit postupně našetřit na zaplacení dědické daně a případně přikoupení dalších akcií společností tvořících čebol. Poměrně průhledné jsou zpětné odkupy akcií – třeba LG Chem po třech letech zpětně odkoupila akcie jiné, veřejně neobchodované společnosti LG za trojnásobně vyšší cenu, než za jakou je rodině prodala.

Poněkud rafinovanější pak je outsourcing do potomkem založené firmy. V Hyundai Motors otec Čong Mongku založil se synem firmu Glovis, pod niž čebol rychle převedl veškerou logistiku v rámci konglomerátu tak výhodně, že se z Glovisu zázračně rychle stala superzisková firma s tržbami přes miliardu dolarů. Když pak společnost v roce 2005 vstoupila na burzu, byli oba Čungové rázem o zhruba miliardu dolarů bohatší.

Že vám tyto machinace připomínají leccos, co se děje a dělo i za našimi humny? Nejenom vám, korejští ekonomové používají pro tyto akce výraz „tunneling“, tedy nám dobře známé tunelování. Hlavním poškozeným není stát, ale domácí nebo zahraniční akcionáři držící akcie v některém z podniků čebolu. Vyváděním peněz z jednotlivých firem ale ztráty minoritních akcionářů většinou teprve začínají. Když se na fintu přijde a následuje vyšetřování, klesá hodnota všech akcií koncernu a lze vystopovat i korelaci mezi problémy vládnoucí rodiny a zvýšením výdajů na reklamu. I to ukrajuje ze zisků… Nakonec nelze pominout ani negativní vliv toho, že vládnoucí rodina, tedy vlastně top management čebolu, je na určitou dobu zaneprázdněna řešením záležitosti, která s řízením konglomerátu a zvyšováním jeho ziskovosti a tržní hodnoty vůbec nesouvisí. Pocítili jsme to nakonec i v ČR, když skandál s tajnými fondy na uplácení úředníků a politiků a následné odsouzení šéfa Čung Mongku málem vykolejil plány Hyundai Motors na výstavbu továrny v Nošovicích.

Reformy neuspěly

V rámci reforem po asijské finanční krizi na konci devadesátých let, kdy se do finančních potíží kvůli předlužení dostala plná polovina ze třiceti největších čebolů (bankrot Daewoo se navíc v roce 1999 stal největším krachem v dějinách lidstva), se korejská vláda pokusila o omezení vlivu rodin vlastníků a posílení pozice minoritních akcionářů. O úspěchu se ale mluvit nedá. Některá pravidla čeboly dodržují jen formálně, například jmenování členů představenstva, kteří s konglomerátem nejsou nijak spojeni. Ty totiž stejně hledá a najímá management čebolu.

Vliv minoritních akcionářů se pak čeboly snaží minimalizovat tím, že svolávají valné hromady v nejkratší legálně možné lhůtě a ještě ve všech firmách konglomerátu najednou – stejný den, stejná hodina, naprosto rozdílná místa po celé Koreji. Navíc dochází i ke sladění data s konkurencí. Drobní akcionáři si tak zkrátka musejí vybrat…

Pro nás zákony neplatí

Vraťme se ale do jihokorejských soudních síní. Nad některými případy totiž zůstává rozum stát. Že se hlavy čebolů pravidelně pokoušejí obcházet daňová a účetní pravidla a zákony na ochranu menšinových akcionářů, je ještě celkem pochopitelné. Způsob, jakým se vypořádávají s některými běžnými životními situacemi, je ale někdy opravdu zarážející.

Začněme u prezidenta čebolu Hanwha. V roce 2007 se jeho syn nepohodl s obsluhou baru v centru Soulu a potyčka skončila krvavým šrámem na jeho tváři. Když se to doslechl jeho papá, dal dohromady údernou skupinu bodyguardů a pouličních bijců a následovala vendeta jako z Kmotra. Vyzbrojení ocelovými tyčemi a paralyzéry vrazili ostří hoši do baru a zbili obsluhu. To byl ale jenom začátek. Osm zmlácených barmanů pak totiž naházeli do aut a odvezli na staveniště na okraji Soulu, kde je několik dalších hodin mučili paralyzéry. Případ skončil u soudu, prezident Kim dostal tři roky natvrdo.

„Povedený“ je i Čoi Čulwon, bratranec šéfa SK, čtvrtého největšího jihokorejského konglomerátu. Ten si na zasedání představenstva pozval bývalého zaměstnance, který protestoval proti vyhazovu za působení v odborech. Tam ho před zraky členů zbušil baseballovou pálkou a pěstmi s tím, že mu na začátku výprasku oznámil, že za každou ránu dostane v přepočtu zhruba tisíc dolarů. Když byl s nešťastníkem hotov, hodil mu dva šeky na celkem 17 000 dolarů a nechal ho odnést do taxíku. Podle reportáže korejské celostátní televize přitom patří mlácení zaměstnanců golfovou holí nebo lopatou do Čoiova repertoáru manažerských praktik poměrně běžně.

Říkáte si, že to jim přece nemůže procházet? Máte částečně pravdu. Většina případů je řádně vyšetřena a končí před soudem. V některých případech jsou šéfové shledáni nevinnými, v řadě jiných ale byli odsouzeni (SK 2003, Hyundai Motors 2007, Samsung 2008). Podobně jako u nás ale může do výkonu spravedlnosti zasáhnout prezident a to současný I Mjongbak, který velkou část života strávil prací pro čebol Hyundai, činí s gustem. V posledních letech tak omilostnil řadu osob spojených s čeboly, včetně všech jmenovaných v tomto odstavci, s tím, že to zajisté posílí jihokorejskou ekonomiku a zajistí nová pracovní místa.

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK