Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Mezinárodní měnový fond: Nenaplněná historie velkých ambicí

Důvody, pro které byl kdysi Mezinárodní měnový fond založen, dávno zanikly. Avšak organizace, která hledá svého nového šéfa, se střídavými úspěchy nadále existuje.

Hovoří se o výběru nového předsedy Mezinárodního měnového fondu. Ale co je to vlastně MMF? Tato mezinárodní organizace byla založena v roce 1944 s velkými ambicemi: mělo jít o garanta fungování brettonwoodského měnového systému. Fond měl fungovat jako „družstvo“, do kterého by členské státy pravidelně přispívaly a v případě potřeby by obdržely úvěr na překlenutí doby, během níž by jeho měna byla v ohrožení.

Tehdejší představy o měnách byly hodně odlišné oproti dnešku. Brettonwoodský systém byl vlastně mezinárodní standard zlatého dolaru a fixních kurzů. Světové měny byly vázány na dolar, který si jako jediná měna podržel přímou vazbu na zlato v poměru 35 dolarů za unci. Stejně jako klasický zlatý standard byl i tento systém založen na automatickém vyrovnávacím mechanismu, který vyžadoval volný tok zlata (respektive dolaru) napříč hranicemi.

Měnová politika centrálních bank se měla řídit potřebami systému fixních kurzů: když bylo zapotřebí posílit přítok dolarů, zvýšila centrální banka sazby a naopak. V případě deficitu platební bilance pravidla hry vyžadovala umožnit odtok dolarů ze země, aby cenová hladina v poměru k cenovým hladinám hlavních obchodních partnerů poklesla na úroveň odpovídající kurzové paritě.

Konec zlatého standardu

A zde je zřejmé, jaká měla být původní role MMF: usnadňovat situaci zemí, které se v této oblasti dostaly do nerovnováhy. Brettonwoodský systém však postupně zanikal. Během 50. a 60. let se západoevropské země a Japonsko vzpamatovaly z válečné katastrofy a jejich ekonomiky rostly rychleji než americká ekonomika. To se projevilo na setrvale záporné platební bilanci USA, což vedlo k dlouhodobému odlivu zlatých rezerv.

Koncem 60. let vznikly závažné pochybnosti o schopnosti Spojených států směňovat dolar za zlato ve stále stejném poměru 35 dolarů za unci. Při růstu měnové zásoby v americké ekonomice a poklesu zlatých rezerv bylo jasné, že zlatá parita je fikcí.

Často se mylně věří, že zlatý standard svévolně zrušil prezident Nixon v roce 1972. Ve skutečnosti čas ukázal, že brettonwoodský systém nebyl v moderní ekonomice životaschopný a že systém fixních kurzů zkrátka neodpovídá realitě. Americký dolar dávno nemá žádný privilegovaný status rezervní měny. Tento termín má jen zvykový význam. Ve skutečnosti již centrální banky dávno drží v rezervách cenné papíry denominované v různých měnách.

Fond, který ztratil důvod být

Každá velká byrokracie si ale najde nějaké zdůvodnění, proč nesmí být zrušena! MMF se pasoval na poradenskou a asistenční agenturu vlád, které se octly v problémech. Jak v této roli obstál?

Ne vždy úplně skvěle. MMF často ordinoval klientským zemím úsporný program složený z omezení výdajů a zvýšení daní. Zvýšení daní v době recese je ovšem přesný protiklad keynesiánské teorie. Tato politika byla mnohokrát kritizována, přičemž mezi nejznámější kritiky patří Joseph Stiglitz. Mezi úspěchy patří úspěšná řešení finančních krizí v Koreji a Thajsku, po nichž následovala v obou případech období robustního hospodářského růstu. Úspěšná byla i asistence Mexiku v polovině 90. let. Dalším úspěchem byl zásah v Asii po sérii bankovních a finančních krizí v roce 1997 a pomoc Turecku koncem 90. let.

Mimochodem, drtivá většina úspěšných asistencí MMF byla spojena s devalvacemi národních měn, které posílily konkurenceschopnost exportu: Mexiko, jihovýchodní Asie, Turecko... Nyní se MMF snaží o přesný opak: udržet v Řecku euro za každou cenu. Tento úkol je naprosto mimořádně ambiciózní, protože jde proti všem zkušenostem, které MMF mohl (a měl) nashromáždit během svého fungování. Nejvýznamnější z nich je poznatek, že neexistuje síla, která by byla schopna stabilizovat ekonomiku s nadhodnocenou měnou. Ignorovat jej není již jen ambice; je to drzost.

Ambice a politika

Teoreticky by měly mít v MMF hlavní slovo Spojené státy jakožto největší „družstevník“ se 17,09procentní členskou kvótou. Tradičně byl ale šéfem vždy Západoevropan. Částečně proto, že ředitelem sesterské organizace – Světové banky – byl vždy Američan, částečně proto, že osm největších členů ze západní Evropy má celkovou kvótu v hodnotě 26,58 procenta. Množí se však hlasy, které prosazují někoho z rozvíjejících se zemí. Je to reálné?

Nepříliš. Čína drží členskou kvótu v hodnotě 4,42 procenta. Navíc – což je možná ještě důležitější – Čína sama stále nebyla schopna zavést plnou konvertibilitu své vlastní měny. Diskuse o konvertibilním jüanu se táhnou řadu let, avšak pokrok postupuje hlemýždím tempem, pokud vůbec. A je představitelné, aby ředitelem Mezinárodního měnového fondu byl občan země, jejíž měna doposud není konvertibilní na úrovni kapitálového účtu?

To by byla podobná situace, jako kdyby ředitel autoškoly neměl řidičský průkaz. (Proč vlastně Čína tolik otálí s konvertibilitou měny? Protože vedoucí představitelé se obávají, že její ekonomika by nepřežila bez úhony nárazy spojené s pohyby kapitálu. Jestliže ale sami Číňané mají natolik skeptický pohled na stabilitu vlastní ekonomiky, staví tím módní teorie o Číně jakožto údajné budoucí supervelmoci do náležité perspektivy.)

Podobné námitky by mohly platit pro Rusko – s tím, že tato země není právě ve vzorném ekonomickém pořádku a ruský rubl je měkká inflační měna, kterou nikdo nebere vážně. Indie je příliš chudá a Brazílie zase příliš malá.

Nejspíše tedy opět přijde řada na Evropana. Největší šance mají Německo a Francie. Proč? Protože o funkci ředitele MMF nejvíce stojí – ze zřejmých politických důvodů.

Psáno pro LN

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK