Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Dramata a frašky ekonomie: Politika jako seriózní byznys

| 25. 5. 2011 | Vstoupit do diskuze

„Dostali jsme se, Pavle mladší, velmi razantně a přitom logicky od ekonomie k politice, která zajímá lidi asi jako vzduch - dokud jim nezačne dramaticky docházet jako v uvízlé ponorce. Takže konkrétně: Nevzpomínám vládu České republiky, která se tvrdě a přitom úspěšně ubránila ďáblovu pokoušení – vykoupit si příští mandát voličů bezbřehým plundrováním státní kasy. Je ta jedinečná šance pro reformy, kterou teď představuje pohodlná většina ve sněmovně, už promarněna? A žije-li dál, tak v čem?“ ptá se spisovatel Pavel Kohout ekonoma Pavla Kohouta. Ten odpovídá.

Dramata a frašky ekonomie: Politika jako seriózní byznys

Předchozí díly najdete zde:

Občan se nemusí zajímat o politiku. Musí se ovšem vyrovnat s faktem, že politika se zajímá o něho. O jeho hlas a o jeho daně. A už jsme uprostřed ryze ekonomické problematiky. Získat hlasy voličů znamená pro politickou stranu moc rozhodovat o obrovských sumách peněz. Tyto peníze lze použít pro přímé či nepřímé nakupování voličských hlasů. Za hlasy je moc, která znamená peníze. A tak dále.

Existují názory, které tvrdí, že vznešený svět politických idejí by neměl být kontaminován látkou tak nečistou, jako jsou peníze. Že z politiky se nesmí stát obchod. Ale to je nedorozumění: politika JE obchod. A jako každý obchod může být i politika férová i neférová. Co je to neférová politika? Samozřejmě politika, která je zkorumpovaná, to dá rozum. Jestliže žijeme ve státě, kde je problém najít větší veřejnou zakázku, která by nebyla přinejmenším podezřelá, je to zkrátka špatně. Můžeme se jen divit, jak je možné, že voličům je to jedno.

Umím si ale představit i extrémně neférovou politiku, která bude úplně postrádat element korupce v tradičním smyslu tohoto slova. Co mám na mysli? Zásadní otázku, co je to vlastně demokracie. Většina lidí by asi odpověděla, že jde o vládu většiny na základě svobodných voleb. Pokročilejší by možná dodali, že demokracie musí respektovat elementární občanská práva: právo na život, na majetek a právo hledat štěstí. Když si většina „demokraticky“ odhlasuje, že si zlepší životní úroveň na úkor menšiny, kterou na základě zákona nejprve okrade a potom téměř vyvraždí, nejde samozřejmě o demokracii!

Důchodci a studenti

Samozřejmě nemusím zdůrazňovat, kde a kdy k této tragédii došlo; jen bych zdůraznil, že na počátku nacionálního socialismu stály demokratické volby. Tato drahá zkušenost učí jeden podstatný poznatek: demokracie neznamená despocii většiny, ale také ochranu menšin. Když se mluví o menšinách, téměř vždy jde o menšiny etnické. Každý z nás ale patří k nějaké menšině, která může být za určitých okolností ohrožena, nebo dokonce obětována politickým zájmům. Menšinou jsou například důchodci. Ti aspoň mají silné politické zastání. Ale co opačná menšina, studenti a mladí lidé? Kdo je ochrání před dluhy, které nasekaly předchozí generace? Jak dnes vidíme v Evropě i v USA, ochrana této menšiny je i ve vyspělých demokraciích velmi slabá.

Jinou menšinou jsou nakladatelé, knihkupci a bohužel asi i čtenáři, kteří se mají stát oběťmi chystaného zvýšení DPH - zvýšení, které je absolutně zbytečné ve srovnání s náklady, které by bylo možno ušetřit na giganticky předražených veřejných zakázkách. Sám patřím k menšině ekonomicky aktivních osob s nadprůměrnými příjmy - ne že bych si chtěl stěžovat právě na toto, ale cítím, že někdo mocný má zálusk na moje peníze a chtěl by ještě více daní než nemalé sumy, které již platím. Dobrý daňový poplatník je také menšina, která potřebuje ochranu: žádné dotace, úplně by stačilo slušné zacházení!

S péčí řádného hospodáře

Nejsem sobec a klidně bych možná platil i progresivní daň z příjmů jako Dánové nebo Švédové; kdybych měl ovšem jistotu, že stát bude s mými penězi hospodařit s obdobnou mírou poctivosti a s péčí řádného hospodáře, jak je zvykem ve Skandinávii. Tuto jistotu nemám (přesně řečeno, mám jistotu, že tomu tak není), a proto jsem pro daně co nejnižší a velikost veřejného sektoru co nejmenší.

Politika jako férový obchod by měla ze všeho nejvíce připomínat práci domovníka nebo předsedy bytového družstva. Za mírových podmínek národ nepotřebuje charismatické vůdce, ale poctivé hospodáře. Voliči uzavírají s politiky smlouvu: svěříme vám moc, dáme vám poslanecké či ministerské platy a vy budete po čtyři roky dobře spravovat tuto zemi. Politik nemá být vrchnost, nemá se naparovat jako pan Někdo. Politik je najat občany a placen z jejich peněz. Pro státní úředníky to platí dvojnásob.

Pokud jde o reformy - připadá mi, že se téměř úplně zapomnělo na jejich účel. Tímto účelem není vyrovnat veřejné finance. (K tomu by úplně stačilo udělat pořádek v zakázkách, kdyby ovšem vedení bytového družstva bylo co k čemu.) Podstatou reforem by mělo být zlepšit fungování státu v oblastech, jako je zdravotní péče, penzijní systém a daně.

Daňové peklo

Organizace zdravotnictví je jako dlouhý příběh z ekonomické černé kroniky. Penze - o falešném pocitu jistoty jsem již psal. A pokud jde o daně: odvod daní zabere firmě v Česku 557 hodin ročně. V porovnání s průměrem OECD jde téměř o trojnásobnou náročnost, uvádí nově publikované mezinárodní srovnání Světové banky. Nemusíme být daňový ráj, ale proč rovnou daňové peklo?

Psáno pro LN

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem...

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK